Chemoterapie neboli léčba cytostatiky

Chemoterapie znamená podávání léků, které jsou produkty chemické syntézy. Chemoterapeutika se tedy používají jak k léčbě onkologických, tak k léčbě jiných (bakteriálních, plísňových, virových a parazitárních) onemocnění. V onkologii se pod pojmem chemoterapie rozumí podávání léků s cytotoxickým účinkem, ať již jsou původu syntetického, či jde o deriváty látek získaných z rostlin či z plísní.

Protinádorová chemoterapie používá cytotoxické (pro buňku jedovaté) nebo cytostatické (růst a dělení buněk zastavující) látky. Protinádorová chemoterapeutika působí různými mechanismy na struktury, které jsou obecně přítomny ve všech buňkách a jsou nutné pro jejich přežití. Jde zejména o poruchy deoxyribonukleové kyseliny (DNA), která nese genetickou informaci nebo ovlivňují buněčné struktury nutné k dělení buněk – výsledkem je zastavení růstu nebo smrt zasažených buněk. Většina těchto látek působí převážně na buňky, které rostou a dělí se, což však nejsou jen buňky nádoru, ale i buňky zdravých tkání. Protinádorová chemoterapie má proto řadu nežádoucích účinků (změny v krevním obrazu, změny na sliznicích zažívacího traktu, alopecie, průjem atd.). Chemoterapie proto zpravidla probíhá v léčebných cyklech, přestávky v léčbě umožňují, aby se zasažené zdravé tkáně „vzpamatovaly“ – zdravé tkáně zpravidla mají lepší schopnost regenerace. V nádoru jsou zpravidla buňky které se nedělí (nerostou), ty pak nejsou na léčbu citlivé. Pokud jsou v jednom léčebném cyklu zničeny buňky, které se dělí, začnou se dělit i buňky, které se dosud nedělily – mohou pak být léčbou zasaženy v dalším cyklu léčby.

Alkylační cytostatika

Chemicky reaktivní látky, které reagují s kyselinou deoxiribonukelovou (DNA) - nositelkou genetické informace v buňkách. Ta se jejich působením může rozštěpit, popřípadě může dojít k pevnému spojení dvou řetězců nebo i dvou samostatných molekul DNA. Všechny tyto změny vedou k nesprávné funkci buňky a nemožnosti jejího dělení.

Antidota & protektiva

Skupina léčiv, které chrání před některými nežádoucími účinky chemoterapie nebo ozařování.

Antimetabolity

Při dělení buňky se musí okopírovat (zdvojit) rovněž genetická informace buňky nesená deoxyribonukleovou kyselinou (DNA). K vytvoření nové molekuly DNA jsou nutné 'stavební kameny', především sloučeniny purinů a pyrimidinů. Antimetabolity jsou látky, které různým způsobem blokují vytváření těchto 'stavebních kamenů', bez nichž nemůže vzniknout nová DNA, buňka se pak nemůže dělit. Antimetabolity tímto mechanismem ovlivňují dělení všech buněk v organismu, tedy nejen buněk nádoru, ale i buněk zdravých tkání, které se musejí trvale obnovovat (krvinky, sliznice zažívacího traktu apod.)

Platinová cytostatika

Relativně jednoduché chemické látky obsahující platinu, mechanismus jejich účinku je obdobný jako u alkylačních látek - reagují s kyselinou deoxyribonukelovou (DNA) - nositelkou genetické informace v buňkách. Ta se jejich působením může rozštěpit, popřípadě může dojít k pevnému spojení dvou řetězců nebo i dvou samostatných molekul DNA. Všechny tyto změny vedou k nesprávné funkci buňky a nemožnosti jejího dělení.

Protinádorová antibiotika

Antibiotika ze skupiny antracyklinů, aktinomycinů popř. dalších působí interkalací (vmezeřením) - pevně se spojují s oběma řetězci deoxyribonukleové kyseliny (DNA), ve které je uložena genetická informace. Toto pevné spojení brání replikaci (kopírování) DNA před dělením buňky, ale znemožňuje i transkripci ('načítání') genetické informace. Některá antibiotika mohou vést rovněž k poškození buněčné membrány a tím celé buňky.

Rostlinné alkaloidy

Před rozdělením buňky na dvě dceřinné buňky se nejprve zkopírují molekuly deoxyribonukleové kyseliny (DNA), které nesou genetickou informaci. Před rozdělením má tedy buňka dvojnásobný počet chromozomů (útvarů tvořených DNA) a je nutné, aby se chromozomy správně rozdělily do obou dceřinných buněk. K tomu slouží takzvané mitotické vřeténko, složené z mikroskopických trubiček - mikrotubulů. Mikrotubuly mají v buňce i řadu jiných funkcí. Mikrotubuly vznikají z menších jednotek (tubulinu) a pro jejich správnou funkci je nutné, aby správně fungoval mechanismus jejich skládání z tubulinu, ale i rozkládání zpět na tubulin.
Alkaloidy z rostliny barvínku (latinský název barvínku je Vinca, proto se též někdy používá název Vinca-alkaloidy a léky z nich odvozená zpravidla začínají na vin-) a alkaloid kolchicin (nachází se v ocúnu - Colchicum) jsou takzvané mitotické jedy - znemožňují správné vytváření mikrotubulů z tubulinu a zablokují dělení buněk a poškozují další funkce závisle na správné funkci mikrotubulů.
Taxany jsou odvozené od látek nalezených v tisu (latinsky Taxus). Mají opačný účinek na mikrotubuly než vinca-alkaloidy a kolchicin - znemožňují rozkládání mikrotubulů na jeho stavební jednotky. To rovněž vede k zablokování buněčného dělení a dalším buněčným poruchám.
Inhibotory topoizomerázy: Topoizomerázy jsou enzymy důležité pro replikaci („kopírování“) DNA. Dvojitá šroubovice DNA se jejich účinkem „rozplétá“ a rozkládá na jednotlivé segmenty, které se po replikaci opět skládají a splétají dohromady. Při inhibici topoizomerázy I a topoizomerázy II jsou tyto mechanismy blokovány – replikace je znemožněna a DNA se rozpadá.