Podpůrná léčba

Léčiva, která nejsou zaměřena přímo proti nádorovému onemocnění. Podpůrná léčba předchází nežádoucím účinkům vlastní protinádorové léčby nebo takové účinky mírní a protinádorovou léčbu tak umožňuje. Podpůrná léčba rovněž mírní příznaky nádorového onemocnění a vede ke stabilizaci nebo zlepšení kvality života.

Antiemetika

Pocit nevolnosti (nausea) nebo zvracení jsou častým nežádoucím účinkem protinádorové léčby, která nedráždí žaludek, jak by se mohlo zdát, ale specifické nervové struktury – receptory v mozku. Antiemetické léky tlumí či zcela odstraňují cytostatiky nebo radioterapií navozenou nevolnost a zvracení. Jedna skupina antiemetických léků tlumí dopamínové receptory v mozku, tyto léky se používají k prevenci nevolnosti a zvracení pří léčbě takovými cytostatiky, která způsobují jen mírné příznaky. Při léčbě cytostatiky, která vedou k výrazné nevolnosti a zvracení (např. platinové deriváty, doxorubicin apod.) se používají „setrony“ – léky blokující receptory 5-hydroxytryptaminu (serotoninu) (5-HT3) v mozku. Blokádou receptoru je utlumen účinek 5-hydroxytryptaminu, který se v organismu uvolňuje působením chemoterapie. Účinek níže uvedených léků může být posílen léky ze skupiny kortikoidů (prednison, dexamatazon).

Bisfosfonáty

Nádory mohou vytvářet metastázy v kostech. Za normálních podmínek kostní buňky zvané osteoklasty kost 'rozpouštějí', zatímco osteoblasty neustále vytvářejí kost novou - tak je kost trvale přestavována a přizpůsobována zátěži. Při postižení kosti nádorem jsou aktivovány osteoklasty, 'rozpuštěná' kost však není nahrazována novou kostí. Výsledkem je oslabení kosti, které je bolestivé a může vyústit ve zlomeninu. Kromě toho je do krve z kostí vyplavován vápník, který je vylučován ledvinami, kde se může ukládat ve formě ledvinových kamenů. Bisfosfonáty (podávají se ve formě injekcí nebo tablet) se vychytávají v kosti, kde brání aktivaci osteoklastů a 'rozpouštění' kosti - tím je sníženo riziko zlomení kosti, snižuje se hladina vápníku v krvi a klesá riziko vytvoření ledvinných kamenů.

Erytropoetin

Erytropoetin je běžně produkován v ledvinách a řídí tvorbu červených krvinek. Při jejich nedostatku (anemii – viz. erytrocyty) je možno v některých případech tvorbu červených krvinek podpořit uměle vyrobeným růstovým faktorem. Taková léčba je někdy výhodnější než transfúze krve, protože její efekt bývá trvalejší.

Laxativa

Léky k léčbě zácpy. Zácpa se často vyskytuje v souvisloti s podáváním opioidů při bolesti, může však souviset i s nedostatečným příjmem potravy a zejména tekutin. Laxativa jsou léky, které usnadňují průchod stolice střevem. Některé léky brání vstřebávání vody ze střeva nebo podporují sekreci vody ze střevních buněk do střeva - stolice je pak řidší a snáze střevem prochází (tímto mechanismem působí i potraviny s vysokým obsahem vlákniny - obilniny, ovoce, zelenina). Při léčbě zácpy je proto vždy důležitý i dostatečný příjem tekutin. Jiné léky dráždí nervová zankončení ve střevu a tím urychlují peristaltiku (pohyby střeva), mnohé léky působí oběma mechanismy.

Léky k léčbě bolesti

Bolest je častým příznakem nádorových onemocnění. V současné době již existuje cela řada různě 'silných' léků tlumících bolest. Základem léčby bolesti jsou nesteroidní protizánětlivá analgetika - působí především v místě bolesti, většinou snižují i projevy zánětu. Při silnější bolesti se používají slabé nebo silné opioidy (anodyna)- tyto léky působí na mozek a míchu a tak tlumí vnímání bolesti.. Bolesti kostí je možno tlumit kalcitoninem - hormonem, který ovlivňuje metabolismus vápníku nebo bisfosfonáty. Podle potřeby se podává kombinace různých léků, účinek analgetik může být podpořen podáním dalších léků, jako jsou například kortikosteroidy nebo léky ovlivňujícími psychiku (antidepresiva, neuroleptika, benzodiazepíny). Při chronické bolesti je důležité udržovat stálou hladinu léku v organismu, to znamená podat dávku léku dříve, než předchozí dávka přestane působit. K udržení stálé hladiny napomáha i použití léků, které se pomalu vstřebávají, jde o tablety s označením 'retard', náplasti atd. Další informace v článku Bolest a možnosti jejího zmírnění či odstranění

Léky ovlivňující psychiku

Leukocytární růstové faktory

Při cytostatické léčbě často dochází k poklesu počtu bílých krvinek, zejména neutrofilních granulocytů (neutrofilů). Glykoprotein označovaný zkratkou G-CSF (faktor stimulující kolonie granulocytů) stimuluje dělení prekurzorů neutrofilů a jejich následnou diferenciaci. G-CSF se podává při poklesu počtu neutrofilů nebo (při opakovaném poklesu po předchozích cyklech chemoterapie) preventivně. Po podání G-CSF se z kostní dřeně kromě zralých neutrofilů vyplavují též kmenové buňky. Toho se využívá před odběrem kmenových buněk (u nemocných s nádory nebo u zdravých dárců) určených k transplantaci.