Protinádorová hormonální léčba

Nádory, které vycházejí z orgánů závislých na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat, pak je u nich možná hormonální léčba. Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních receptorů uvnitř nádorové buňky. Pokud hormon pronikne do buňky, spojí se s receptorem a tento komplex pak může nastartovat změny vedoucí k růstu a dělení nádorových buněk. Hormonální léčbu by bylo možno v principu označit i za biologickou cílenou léčbu. Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně nebo v sekvenci po chemoterapii. Při hormonální léčbě bráníme tvorbě hormonů, které podporují růst nádoru (antagonisté gonadoliberinu, inhibitory aromatázy, gestageny) nebo bráníme účinků existujících hormonů na nádorovou buňku (antiandrogeny, antiestrogeny). Používají se rovněž léky s jiným, zpravidla neznámým mechanismem účinku.

Antagonisté gonadoliberinu

Hypofýza (podvěsek mozkový) řídí funkci pohlavních žláz (vaječníků či varlat) prostřednictvím gonadoliberinů (někdy označovaných zkratkou LHRH). Antagonisté gonadoliberinu (též LHRH analoga) brání tvorbě gonadoliberinu a tím i tvorbě pohlavních hormonů. Dříve se stejného účinku dosahovalo chirurgickým odstraněním vaječníků nebo varlat, léčba antagonisty gonadoliberinů se proto někdy označuje jako „chemická kastrace“. Po ukončení léčby se činnost pohlavních žláz obnovuje.

Antiandrogeny

Androgenní hormony se váží na androgenní receptory v cytoplasmě buněk, vzniklý komplex pak působí aktivuje některé geny v jádře buňky. Antiandrogeny jsou látky, které mají schopnost vyhledat androgenní receptor a navázat se na něj - vytvořený komplex však není aktivní a buňku nestimuluje. Antiandrogen však brání androgenu ve vazbě na receptor a tím stimulaci buňky.
Možno přirovnat k systému zámek = receptor a klíč = androgen; antiandrogen je pak klíč se stejným profilem (je možno jej vsunout do zámku), ale má jiné zoubky (nelze jím otočit a tedy odemknout) - brání však vsunutí správného klíče. Antiandrogeny se uplatňují v léčbě karcinomu prostaty, pokud je závislý na hormonální stimulaci, a to u nemocných s potlačenou funkcí varlat (chirurgická nebo chemická kastrace).

Antiestrogeny

Estrogenní hormony se váží na estrogenní receptory v cytoplasmě buněk, vzniklý komplex pak působí aktivuje některé geny v jádře buňky. Antiestrogeny jsou látky, které mají schopnost vyhledat estrogenní receptor a navázat se na něj - vytvořený komplex však není aktivní a buňku nestimuluje. Antiestrogen však brání estrogenu ve vazbě na receptor a tím stimulaci buňky.
Možno přirovnat k systému zámek = receptor a klíč = estrogen; antiestrogen je pak klíč se stejným profilem (je možno jej vsunout do zámku), ale má jiné zoubky (nelze jím otočit a tedy odemknout) - brání však vsunutí správného klíče. Antiestrogeny se uplatňují v léčbě karcinomu prsu, pokud jsou v něm prokázány hormonální receptory, a to u nemocných s potlačenou funkcí vaječníků, tedy po menopauze nebo chirurgické či radiační kastraci.

Estrogeny

Estrogeny jsou ženské pohlavní hormony, vznikají především ve vaječnících, ale i v nadledvinkách nebo v tukové tkáni. Přirozeně se vyskytující estrogeny podporují růst karcinomu prsu u žen, ve vysokých dávkách však paradoxně růst tohoto nádoru blokují. Dříve se proto vysoké dávky estrogenů užívaly v léčbě karcinomu prsu, dnes je tato léčba nahrazena novějšími způsoby hormonální léčby. U mužů estrogeny snižují tvorbu mužských pohlavních hormonů ve varlatech.

Gestageny

Inhibitory aromatázy

Ženské pohlavní hormony mohou v menší míře vznikat i v nadledvinkách nebo jiných tkáních (zejména v tukové tkáni) působením enzymu aromatázy. Zablokováním účinnosti (inhibicí) aromatázy se omezí vznik hormonu. Inhibitory aromatázy nemají vliv na vznik hormonu ve vaječnících, podávají se proto u žen po chirurgickém odstranění vaječníků nebo u žen po přechodu (menopause). Využívají se k léčbě karcinomu prsu.

Jiné hormonální léky

Kortikosteroidy

Hormony tvořené v kůře nadledvinek (kůra = kortex, odtud jejich název) a řada podobných uměle připravených molekul. Kortikoidy mají protizánětlivé, protialergické a další účinky, v onkologii se proto používají krátkodobě před podáním některých cytostatik ke snížení rizika reakce na tyto léky, spolu s jinými léky k omezení nevolnosti a zvracení,snížení bolesti, někdy v průběhu radioterapie. Mají i přímý účinek na některé nádorové buňky a jsou proto dlouhodobě podávány jako součást léčebných kombinací pro léčbu některých hematologických nádorů. Jsou používány k léčbě celé řady jiných (nenádorových) onemocnění. Při léčbě kortikoidy je vždy nutný dohled lékaře.