Diář 2013

Vážení přátelé,

výbor České onkologické společnosti ČLS JEP pro vás připravil diář s přehledem významných onkologických odborných setkání v roce 2013. Diář je tentokrát doprovázen fotografiemi soch Michaela Gabriela.

V roce 2013 vám přeji hodně zdraví, štěstí a pracovních úspěchů.

prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., dr.h.c.

Názvy měsíců Vás přenesou do kalendáře akcí na Linkos.
Obrázky lze zvětšit.

Diáře z předchozích let: 20122011201020092008200720062005

Prof. akad. soch. Michal Gabriel

Prof. Michal Gabriel je od roku 1998 vedoucím Ateliéru sochařství 1 oboru Výtvarné umění, sochařství, volná tvorba Fakulty výtvarného umění VUT v Brně. Ateliér Sochařství 1 vznikl společně s Ateliérem sochařství 2 (prof. Jan Ambrůz), rozvinutím původního Ateliéru sochařství, který založil roku 1993 prof. Vladimír Preclík. Jeho předchůdcem byl Ústav kreslení a modelování Fakulty architektury VUT, založený ve 40. letech Vincencem Makovským. Ateliér prof. Gabriela se zabývá v souladu s jeho tvůrčím zaměřením především figurativní a figurální tvorbou. Michal Gabriel (narozen 25. 2. 1960 v Praze) vystudoval pražskou Akademii v letech 1982 – 1987, aniž by byl ovlivněn jejím oficiálním klimatem. Svou figurální cestu si hledal sám a v kontaktu s přáteli, z nichž někteří se stali členy jedné z nejpodstatnějších tvůrčích skupin 80. let, Tvrdohlavých. Ve své generaci, obdařené řadou sochařů, se stal nezaměnitelnou osobností. Zpočátku jeho tvorba sledovala významné světové tendence k umění přírodních národů, předkolumbovských a předklasických kultur. V duchu postmodernismu volně pracovala s prvky avantgard (kubismu, minimalismu, informelu). Na konci 80. let se Michal Gabriel poprvé a naposledy vyjádřil k politice zesměšněním symbolů komunistického režimu a umění. Práce, které Michal Gabriel vytvořil v době svého působení v generační skupině Tvrdohlavých (1987 – 1991), patří k ikonám českého sochařství 80. let. Tehdy dominovaly významným výstavám, dnes představují kulturní a společenské klima své doby ve sbírkách, stálých expozicích i příležitostných prezentacích.

Sochařsky velmi silná generace se v 90. letech rozrůznila, skupina Tvrdohlavých se scházela již jen příležitostně. Na rozdíl od řady sochařů 80. let, kteří setrvali u postmoderní poetiky, Michal Gabriel pokračoval v rozvíjení svého figurativního sochařství. Od první poloviny devadesátých let realizuje soukromé, interiérové, i veřejné zakázky, sahající od realizací v architektuře až k sochám a sousoším ve veřejném prostoru. Nejednou jde o realizace ve významných státních a kulturních institucích, jako je Pražský hrad nebo Národní galerie. Významná byla spolupráce při tvorbě originálního komplexu pavilonů pražské ZOO. Michal Gabriel od 90. let samostatně vystavuje ve vybraných galeriích v celé republice, ale za nejdůležitější považuje začlenění svých soch ve sbírkách, interiérech, městských prostorách i v přírodě. Nevyhýbá se skulpturálně pojatým návrhům na části interiéru, schody, okna, sedací nábytek. Tuto užitou tvorbu považuje za odlišnou od svobodného sochařství.

V 90. letech rozvíjí Michal Gabriel princip geometrické konstrukce, která je někdy skryta v archaickém, sumárním tvaru figur, jindy se stává samostatným, minimalisticky nebo serialisticky se rozvíjejícím principem. Pro začátek 90. let je příznačné střídání anorganického a organického principu a dokonce nový, osobitý průzkum skladebných možností kubismu, průniků tvarů, energie soustředěné na hranách rozložených objemů, hledání nové prostorové řeči písma. Od těchto průzkumů se Michal Gabriel vrátil k osvědčené a tradiční jistotě, kterou je mu dodnes lidská a zvířecí figura.

Typickým materiálem Gabrielových soch osmdesátých let byla pálená hlína, sádra, lamitát, v 90. letech převážilo dřevo a bronz. Z hlediska sochařského pojetí se autor snaží v 80. letech o definitivní, hladké pojednání povrchů, i když pracuje v materiálech netradičních. Paralelně autor sleduje a rozvíjí princip náhodných struktur, které vznikají díky technologii odlévání bronzu na ztracený vosk. Na základě tohoto principu vznikají později konkrétní přírodní struktury.

V první polovině devadesátých letech rozvíjí neokubizující, skladebné, někdy až hravé dřevěné skulptury, někdy doplněné asambláží. I když jsou tyto figury geometricky konstruovány a mohly by být přiřazovány k postmoderním hrám s neokubismem, originálně navazují na manýristické experimenty s geometrií. Tyto ponory do minulosti se u Michala Gabriela pravidelně vracejí, někdy tradičnějším způsobem, než při původním experimentu. Například původní motiv spojení archaické figurální plastiky a živé agáve se později proměňuje v maximálně věrnou imitaci rostliny v patinovaném bronzu.

Od druhé poloviny devadesátých let se autor soustřeďuje na rozvíjení a propojování tématických okruhů. Na čas se odvrací od čisté geometrie, soustřeďuje se na organickou, obvykle stromovou strukturu, lidskou figuru a vybrané živočišné druhy, které pro něj ztělesňují odolnost a sílu, jako je například kůň, leopard,
žralok. Zvláštním mezistupněm jsou lidské bytosti s motýlími křídly, nebo se šlahounovitými pažemi,  sahajícími až po zem. Z figur, koní a leopardů vytváří Michal Gabriel v novém století celé skupiny, smečky, které instaluje ve výstavních síních, v přírodě, ale ještě raději instaluje v urbanistických souvislostech.

Pro sochařství Michala Gabriela v novém století je typický příklon k novým technologiím. Prozatím nedoceněny  zůstaly plastiky s kinetickou iluzí drobných živočichů v technologii LED. Ateliér sochařství Michala Gabriela se v v posledních deseti letech stal významným pracovištěm 3D tisku, který umožňuje projektování i realizaci doposud nemyslitelných prostorových vizí. V době, kdy se Ateliér sochařství 1 jako první u nás začal touto technologií zabývat, šlo u nás o záležitost využívanou výlučně ve vývoji technologií a designu, a ani ve světě, si s ní sochaři nevěděli příliš rady.

Michal Gabriel nepřistupoval k rozvíjejícímu světu počítačové techniky nikoliv jako k technologické novince, ale jako k prostředku, který mu umožnil pracovat s teorií chaosu a s fraktálními strukturami, jejichž využitím docházel k tvarům sugestivně analogickým s přírodou. Proto jsou jeho přírodní struktury od 90. let nadány vnitřním životem, který překonává technologické možnosti otisku, odlitku, digitálního obrazu  skutečnosti. V sochařském díle Michala Gabriela je klíčovým dílem v tomto směru nerealizovaný Pomník Sigmunda Freuda z roku 2006. Princip vytváření matematicky přesných zvětšení a reverzí na základě předem stanoveného klíče posouvá nejsoučasnější práce Michala Gabriela opět k seriálnímu a konkretistickému umění.

Velmi úspěšné je pedagogické působení Michala Gabriela na Fakultě výtvarných umění, včetně řízení fakulty ve funkci děkana (2007 – 2011). Výuka Gabrielově ateliéru zachovává do jisté míry tradiční časovou strukturu. Za „přípravný kurs“ lze považovat zvládnutí tradičních sochařských problémů, modelace hlavy a figury, souběžně s výukou ateliérových technologií od tradičních až k digitálním. Ateliér Michala Gabriela funguje jako svébytný organismus rodinného typu, který jeho vedoucí řídí svým charismatem, ale neváhá podporovat tvůrčí podněty svých studentů a využívat jejich generační zkušenosti s novými digitálními technologiemi. Nejednou spolupráce učitele a studentů pokračuje i po absolvování školy, někdy přechází v přirozenou konkurenci. Gabrielovi žáci se uplatňují jako sochaři, někdy se sdružující se do pracovnách týmů. Jsou vyhledáváni jako umělecky a řemeslně schopní, disciplinovaní a vzdělaní pedagogové.

Leden 2013 v kalendáři akcí


Únor 2013 v kalendáři akcí

Březen 2013 v kalendáři akcí

Duben 2013 v kalendáři akcí

Květen 2013 v kalendáři akcí

 

Červen 2013 v kalendáři akcí

Červenec 2013 v kalendáři akcí

Srpen 2013 v kalendáři akcí

 

Září 2013 v kalendáři akcí

Říjen 2013 v kalendáři akcí

 

Listopad 2013 v kalendáři akcí

Prosinec 2013 v kalendáři akcí