Rady pro nemocné léčené chemoterapií

Tento text má pomoci nemocným, jejich rodinám a přátelům porozumět základním principům protinádorové chemoterapie. Jde o velmi důležitou součást protinádorové léčby, která se v posledních letech značně zdokonalila a dosahuje výrazných úspěchů.

Nemocní mají při léčbě chemoterapií řadu nejasností a kladou mnoho otázek. Na mnohé z nich jsme se pokusili odpovědět. Naší snahou je také ukázat, jak sami nemocní mohou přispět k co nejlepšímu průběhu i výsledku chemoterapie.

Aktivní spolupráce nemocného při chemoterapii je důležitá z více hledisek. Může mu napomoci překonávat jak fyzické, tak psychické nežádoucí účinky této léčby. Znalosti, jak těmto obtížím předcházet či jak je překonávat, jsou významné a nemocný se po jejich zvládnutí cítí podstatně lépe. Může také kvalitněji spolupracovat, tedy být obeznámenějším, lepším partnerem pro své lékaře a sestry. CHEMOTERAPIE A VY rovněž pomůže informovat vaše nejbližší o vaší léčbě a možnostech ošetřovatelské péče. Je to však jen průvodce. Nemůže nahradit profesionální lékařskou a sesterskou péči. Lékaři a sestry zodpoví jakékoli vaše otázky a vy byste neměli váhat sdělit jim všechny případné obtíže a problémy, které máte.

K napsání jsme se rozhodli na základě mnohaletých zkušeností s léčením a ošetřováním onkologicky nemocných. Tento text je připraven podle tištěné publikace, která byla poprvé byla tato publikace vydána v roce 1997. Pro velký zájem jsme v roce 2001 vydali její přepracované a doplněné vydání. Tento text je podle zatím posledního aktualizovaného vydání doplněného o nejnovější informace a poznatky z oblasti chemoterapie. Publikaci, tak jak byla vydána v roce 2013, najdete ve formátu pdf v Databázi publikací pro pacienty a jejich blízké.Doufáme, že tato publikace bude i nadále dobrou pomůckou pro naše pacienty, ale nejen pro ně. Užitečné informace v ní najdou pacientovi blízcí, ale i zdravotníci.

Léčba protinádorová a léčba podpůrná, neboli jak důležitá je spolupráce všech lékařů pečujících o pacienta a jejich vzájemná komunikace

Cílem protinádorové léčby je likvidace zhoubného nádoru (zhoubných buněk). O způsobu protinádorové léčby informuje pacienta lékař ve specializovaném centru, a tam je také tato léčba většinou prováděna. Cílem podpůrné léčby je odstranit nebo zmírnit nepříjemnosti a zdravotní komplikace, které jak nemoc, tak i protinádorová léčba přináší. Provádění podpůrné léčby není jen věcí speciálního onkologického centra. Poskytování optimální podpůrné léčby by mělo být starostí všech lékařů, kteří s pacientem přicházejí do styku. Tedy hlavně praktického (obvodního) lékaře, specialisty hematologa či onkologa nejblíže bydlišti pacienta a lékařů specializovaného nemocničního centra pro léčbu uvedeného typu zhoubné choroby. Na podpůrné léčbě se mohou podílet i další lékaři, které pacient vzhledem k dalším případným nemocem také navštěvuje.

Pochopitelnou podmínkou úspěchu péče všech zainteresovaných lékařů je dobrá komunikace. Z toho plyne, že pacient by měl informovat lékaře onkologického centra o lékařích, kteří o něho pečují v místě jeho bydliště, a přesně udat jejich adresy, telefonní a faxová čísla a dnes již také e-mailové adresy. Tyto adresy slouží k zasílání zpráv o nemocném, případně k telefonické domluvě na podrobnostech, jak u konkrétního nemocného postupovat. Je žádoucí, aby pacient uvedl adresy všech lékařů, kteří by o něm měli být informováni.

Stejně tak by pacient měl informovat lékaře v místě bydliště o adrese a telefonních číslech ošetřujících lékařů onkologického centra, aby tok informací byl oboustranný.

Přivítali bychom, kdyby pacient vyplnil s pomocí svého praktického lékaře uvedený formulář a uvedl adresy a telefony všech lékařů, kteří by o něm měli mít informace. Obvykle jsou to všichni lékaři, které pravidelně navštěvuje.

Prosíme proto pacienty, aby vyplněný list s těmito adresami předali lékaři, který organizuje jejich protinádorovou léčbu.

Základní pojmy nutné k pochopení dalšího textu

Základní informace o krvi

Pro vysvětlení podstaty nemoci a průběhu léčby musíme uvést základní informace o krvi. Všechny krvinky, které máme v těle, se tvoří v kostní dřeni. Jsou to červené krvinky, bílé krvinky a krevní destičky.

Červené krvinky erytrocyty
Červené krvinky (erytrocyty) přenášejí kyslík. Jejich dostatečný počet je nutný pro dobrou tělesnou zdatnost. Nedostatek červených krvinek (neboli anémie) se projevuje únavou, ospalostí, nevýkonností. Jejich normální koncentrace se pohybuje kolem 4 x 1012/l.

Krevní destičky trombocyty
Krevní destičky (trombocyty) mají na starosti srážení krve a udržení cév bez trhlin. Jejich normální koncentrace se pohybuje kolem 200 až 400 x 109/l. Když je jich nedostatek, dochází při poranění k závažnému krvácení. Při velkém nedostatku krevních destiček se i bez poranění objevují na kůži fialové tečky velikosti špendlíkové hlavičky (petechie). Jsou to drobné výrony krve do kůže. Obrazně řečeno, krevní destičky tvoří „záplaty“ na drobných trhlinách, které samovolně vznikají v nejtenčích cévách (kapilárách). Při nedostatku destiček tyto „záplaty“ chybí, a proto drobnými trhlinkami krev uniká a vytváří petechie. Dalším typickým příznakem nedostatku krevních destiček je krvácení z nosu a dásní.

Bílé krvinky leukocyty
Bílé krvinky (leukocyty) plní funkci zdravotní policie. Jejich úkolem je udržet organismus bez infekce. Počet leukocytů se u zdravého člověka pohybuje mezi 4 až 6 x 109/l. Bílé krvinky se dělí na několik podskupin. Pokud použijeme srovnání s policií, tak na několik policejních oddílů. Při velmi hrubém členění, které je pro náš účel zcela dostatečné, lze jmenovat dvě skupiny bílých krvinek.

  1. Granulocyty tyto bílé krvinky lze přirovnat k policejnímu oddílu rychlého nasazení. Přijedou tam, kde je zánět, a likvidují protivníky (bakterie, plísně) formou přímého boje.
  2. Lymfocyty tyto bílé krvinky provádějí některé speciální úkoly. Práce lymfocytů by se dala přirovnat k preventivní činnosti policie. Udržují v organismu nepříznivé podmínky pro nežádoucí vetřelce, tedy pro bakterie, viry a plísně.

Lymfocyty vytvářejí infekcím nepřátelské prostředí tím, že se přemění v plazmatické buňky, které produkují specifické protilátky proti jednotlivým infekčním zárodkům. Tyto protilátky proudí s krví. Když se do krve dostane choroboplodný zárodek, naváží se na něj a účastní se jeho zničení. Pokud použijeme naše srovnání s policejní činností, lze protilátky přirovnat k automatickým poutům či pastím, které se zaklapnou, když rozpoznají vetřelce. Abychom byli zdraví a přiměřeně odolní proti infekcím, musíme mít v krvi dostatek těchto protilátek, kterým se odborně říká imunoglobuliny nebo též gamaglobuliny.

Další kapitoly a rady pro nemocné

Informace o stránce