Zápis z 2. valné hromady psychoonkologické sekce ČOS ze dne 27.2.2006 v Brně

27. 2. 2006 - 27. 2. 2006, Brno

Přítomní: Hrstka, Juřičková, Kalvodová, Otevřelová, Škrobánková, Vlčková
Omluveni: Sýkorová, Kliková
Hosté: Pokorný, Romaňáková, Nečesalová, Janáčková, Alexandrová
Speciální host: prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

  1. Úvodní představovací kolečko:
    Mgr. Libuše Kalvodová, Interní hematoonkologická klinika FN Brno, lkalvod@fnbrno.cz
    Mgr. Karolína Otevřelová, ORKO Znojmo, kotevrelova@seznam.cz
    Mgr. Zdeněk Hrstka, Klinika onkologie, Klinika hematologie FN Hradec Králové, hrstka@pmfhk.cz
    Mgr. Alexandra Škrobánková, Hemato-onkologická klinika FN Olomouc, skrobankova@volny.cz
    Mgr. Jiřina Juřičková, Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa, Rajhrad, jurickova@dlbsh.cz
    Mgr. Irena Vlčková, Klinika dětské onkologie, Dětská nemocnice, FN Brno, ivlckova@fnbrno.cz
    Mgr. Tereza Sýkorová, Onkologická klinika, FN Olomouc, tereza.sykorova@email.cz
    PhDr. Jana Kliková, onkologické oddělení, Nemocnice České Budějovice

    Hosté:
    Mgr. Jan Pokorný, Hospic sv. Alžběty, Brno, hospic@seznam.cz
    Mgr. Marta Romaňáková, Masarykův onkologický ústav Brno, romanakova@mou.cz
    Mgr. Radka Alexandrová, Dům léčby bolesti s hospicem sv. Josefa, Rajhrad, radka.alexandrova@email.cz
    PhDr. Laura Janáčková, LFMU Brno
    Mgr. Nečesalová, Masarykův onkologický ústav Brno

  2. Kalvodová: návrh na vytvoření „subsekcí“ onkologické, dětské onkologické, hospicové. Zatím to není vzhledem k počtu členů aktuální.

  3. Volné téma: postavení psychologa v kolektivu zdravotníků na onkologiích – zkušenosti přítomných.
    Hrstka: poukaz na možnost využít nabídky MZ ČR grantu na financování místa psychologa.
    Vlčková: odlišnost charakteru dětské onkologie od dospělé (méně umírání, více diagnostikování).
    Otázka pro všechny přítomné psychology: jak vás vnímají lékařské týmy na vašich klinikách? Odpověď zní obecně od všech – v podstatě dobře.

  4. Vzápětí se debata stáčí na možnosti postgraduálního studia psychologů na nepsychiatrických odděleních, klinikách. Je to ožehavé a velmi důležité téma především proto, že v současnosti, což potvrzuje toto setkání, pracují na onkologiích a v hospicích převážně mladí kolegové, které teprve čeká atestace z klinické psychologie, psychoterapeutický výcvik, registrace a další náležitosti, potřebné pro výkon práce klinického psychologa. Obecně je situace taková, že není pro psychologa snadné absolvovat povinné penzum vzdělávání před atestací, většinou není zastupitelný na pracovišti, kde je sám.
    Janáčková: má pocit, že je to pouze v kompetencích a ochotě vedoucích pracovišť, tedy to není vlastně žádný obecný problém.
    Škrobánková, Kalvodová: důležitým faktorem je zřejmě nastavení pracoviště a ochota psychologovi něco umožnit.
    Kalvodová: otázka pracovního přetěžování při charakteru složení pacientů a terapeutické péče.
    Juřičková: v hospici je třeba mít čas na regeneraci, dodržovat zásady duševní hygieny, v Rajhradě nacházejí konsensus s ostatními, že nelze stíhat denně pracovat se všemi pacienty, ale umět určit priority.
    Hrstka: důležitá je péče i o personál, ten ji potřebuje někdy stejně jako pacienti. Můžeme nabízet služby – edukace, terapie v rámci možností jednotlivých klinik.

    Výstup z tohoto tématu:
    psycholog v kolektivu zdravotníků na onkologii je vnímán v podstatě příznivě
    postgraduální studium je psychologům na onkologiích umožňováno podle nastavení kliniky, oddělení a podle vstřícnosti vedoucího pracoviště. Je to ale obecně obtížné proto, že na pracovišti je ve většině pouze jeden psycholog bez možnosti zástupu po dobu studijní cesty, stáže
    psycholog na onkologiích by měl dbát na zásady dodržování duševní hygieny a regenerace psychických i fyzických sil
    psycholog slouží na onkologiích především pacientům, ale významně pomáhá i zdravotníkům.

  5. Následovala přestávka, z níž jsou fotografie:

    foto 1 foto 2 foto 3 foto 4 foto 5

    V průběhu přestávky přišel pozdravit novou sekce České onkologické společnosti její předseda pan profesor MUDr. Jiří Vorlíček, Csc., přednosta Interní hematoonkologické kliniky Fakultní nemocnice v Brně – Bohunicích. Vyjádřil plnou podporu sekci i smysluplné práci v ní, která posune podpůrnou péči o onkologické pacienty u nás na úroveň vyspělých zdravotnických systémů ve světě. Vyslovil svou vizi toho, aby v každém komplexním centru onkologické péče v ČR byl kmenovým pracovníkem také psycholog. Na dotaz kolegy Hrstky, zda by nemohla ČOS zastřešit postgraduální vzdělávání psychoonkologů, pan profesor odpověděl, že si to zatím nedovede představit, ale nebrání se návrhům. Také chápe ty vedoucí pracovišť, kteří na volné místo na své pracoviště přijmou raději lékaře než psychologa. Z vlastní zkušenosti vnímá obsazení místa psychologa na onkologii jako složité už proto, že se psychologové na takové místo opravdu nehrnou.
    Návštěvu a zdravici pana profesora Vorlíčka přijali všichni přítomní jako povzbuzení.

  6. V druhé části zasedání zazněla otázka: „Nakolik na svém pracovišti diagnostikujete, jak často znějí požadavky diagnostikovat onkologické pacienty od ošetřujících lékařů?“.
    Vlčková : diagnostika u dětských pacientů zaujímá stejně důležité místo jako psychoterapie. Je třeba posoudit poškození mozku, sledování deteriorace kognice apod.
    Hrstka : nade všechny metody je psychodiagnostický rozhovor, je to nejméně zatěžující forma diagnostiky hlavně u hematoonkologických pacientů.
    Kalvodová : diagnostikuje také méně, jde převážně o tranzitorní psychopatické a psychotické reakce jako odezvu na vznik, léčbu a příp. progresi nemoci.
    Romaňáková : diagnostika na požádání oš. lékaře (hlavně mnestické funkce), případně v rámci terapie (spíše kvalitativní diagnostika – projektivní metody).
    Juřičková : v hospicích není ze strany lékařů požadavek diagnostikovat, prakticky jen psychoterapie.

    Výstup z tohoto tématu:
    Onkologie solidních tumorů vyžaduje od psychoonkologa stejně tak diagnostiku jako terapii.
    Onkologie tekoucích tumorů vyžaduje od psychoonkologa převážně terapii.
    Onkologie dětského věku vyžaduje od psychoonkologa terapii dítěte, rodiny, diagnostiku.
    Hospicová péče vyžaduje od klinického psychologa především psychoterapii a práci s rodinou.

  7. Dále byla přijata konsensuálně příprava prohlášení pro lékaře na portál o tom, co jsme, co umíme, co můžeme nabídnout za služby. Konečnou podobu dostane na třetí valné hromadě v dubnu t.r.

  8. Volby:
    Hrstka navrhuje zvolit předsedkyní Libuši Kalvodovou – členové hlasují aklamací pro všichni.
    Kalvodová navrhuje na místopředsedu Zdeňka Hrstku - členové hlasují všichni pro.
    Vlčková pověřena koordinací práce a získávání zkušeností s ostatními dětskými psychoonkology.
    Juřičková pověřena koordinací práce a získávání zkušeností s ostatními hospicovými psychology.

  9. 3. valná hromada psychoonkologů sekce 5 ČOS se bude konat 24.4.2006 v Olomouci pod patronací kolegyň Alexandry Škrobánkové a Terezy Sýkorové. Už nyní se všichni přítomní těší.

V Brně 27.2.2006
zapsal Jan Pokorný

Zpět