Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče
Téma: IX. Paliativní péče, podpůrná a symptomatická léčba
Číslo abstraktu: IX/326
Autoři: Doc. MUDr. Teodor A. Horváth, CSc.; MUDr. Mária D. Horváthová; MUDr. Jan Šavolt; MUDr. Martin Sobotka; MUDr. Ivo Křikava; MUDr. Stanislav Špelda; MUDr. Dagmar Macková; MUDr. Milan Prášek; MUDr. Ilona Kantorová; MUDr. Jitka Havlíčková; MUDr. Filip Růžička
Úvod:
Cílem pleurodézy je zlepšit kvalitu života. Problematika spojuje klinické i paraklinické dovednosti.
Materiál a metody:
V období 2006-02/2016 jsme intervenovali u 49 pacientů (29 žen, 20 mužů), průměr věku 61,2 roku celkem 97krát. Po drenáži následovala aplikace: 1) glycylcyklinu (G) Tygacilu 100 mg/50ml FR (17 pacientů); anebo 2) bleomycinu (B) Bleomedac 30 000 UI/50ml FR (11 pacientů). Poté byl drén na 24 hod uzavřen, následně opět na 24 hod otevřen, pak extrahován. 3) Talkáž (T) byla realizována u 21 pacientů, buď VATS (15 pacientů) zaprášením pleury 5-10 g talku (T) s následnou hrud. drenáží 22-32 Ch, nebo podáváním T kaše skrze drén (6 pacientů), kterým byl předtím výpotek frakcionovaně evakuován. Talek byl podán v dávce od 5 do 15 g v 50ml FR. Po 24 hod zaskřípnutí drénu následovalo aktivní sání až k poklesu výdeje pod 100 ml/24 hod, poté byl drén odstraněn. 4) Biologickou pleurodézu aplikací inaktivované kultury Propionibacterium acnes (P) v dávce 5 mg/30ml FR jsme použili u 3 pacientů. Za plný úspěch jsme označili zákrok, jehož efektem bylo trvalé vymizení fluidothoraxu, za částečný úspěch jeho 4týdenní ústup, za neúspěch recidivu během 4 týdnů.
Výsledky:
1 a 2) Plná úspěšnost G intervence 8/17, tj. 47 %; částečná 2/17, tj. 12 %, selhání 7/17, tj. 41 %. Výsledky léčby B jsou porovnatelné - plný úspěch u 6/11 (55 %), částečný úspěch 1/11, tj. 9 %, neúspěch u 4/11, tj. cca 36 % nemocných. Po podání G a B jsme pozorovali nepříznivé klinické účinky (bolest, kašel, nevolnost, horečka) u 5 z 28 pacientů (5/28, tj. 18 %). Poruchy laboratorních parametrů nebyly zaznamenány. 3) Jednorazová T byla úspěšná u 13 pacientů (60 %). Po neúčinném prvním podání T u 8 pacientů (40 %) následovala další aplikace (5krát druhá; 2krát třetí; 1krát čtvrtá) ve vzestupných dávkách 5-10-15 g. Celkem jsme dosáhli 86% úspěšnosti, tj. u 18 z 21 pacientů byl problém T vyřešen s průměrem 1,6 podání. S aplikací T je spojen a) vyšší výskyt lokálních nežádoucích účinků - bolestí a dráždivým kašlem trpělo 11 z 21 pacientů; b) celková odpověď - od nárazu horečky dohromady u 7 z 21 pacientů, až k SIRS u pacientů léčené nivolumabem. Intenzita těchto projevů kolísala značně individuálně. Důležitou roli v tom hrají pokročilost onemocnění, komorbidity a souběžná medikace. 4) Selhá-li T, je nutno zvážit aplikaci P. V naší sestavě byla pokaždé úspěšná a bez vedlejších účinků.
Závěr:
I.1) G a B téměř nevyvolávají nepříznivé reakce. 2) Jsou méně účinné než T, který nežádoucí účinky působí. 3) Aplikace P se jeví jako účinný postup. II. Za úvahu stojí: 1) opakovaná aplikace G a B, 2) homogenizace T a 3) primární podání P.
Datum přednesení příspěvku: 29. 4. 2016
