O karcinomu řiti a řitního kanálu

Co je to přesně řiť a jaká je její funkce?

Řiť (anus) tvoří úplný konec tlustého střeva, navazuje na konečník (rektum). Řití stolice opouští lidské tělo. Vnitřní část anu je vystlána sliznicí podobnou sliznici střeva, vnější část , která ústí navenek, se pak svým charakterem blíží kůži těla v kterou přechází. Anální kanál je název pro konečnou část trávicí trubice od konečníku po ústí řiti navenek. Uzávěr řiti a regulaci odchodu stolice zajišťují 2 speciální svaly - svěrače.

Co je to rakovina (anu) řiti?

Jsou to nádory vznikající postupnou nádorovou přeměnou buněk řiti. Díky rozdílnému charakteru vnitřní a vnější (na venek ústící) části řiti, vznikají v oblasti anu nádory různého charakteru. V 70% případů se jedná o spinocelulární karcinom, méně častěji se vyskytuje adenokarcinom nebo kloakogenní karcinom, může se objevit také malobuněčný karcinom, lymfom, sarkom či karcinoid. Rakovina řiti patří mezi nádory vzácnější.

Jaké jsou rizikové faktory vzniku rakoviny řiti?

Riziko zvyšuje infekce lidským papilomavirem (HPV). Papilomavirus může způsobit abnormální růst tkání, např. vznik bradavic na genitáliích – kondylomat.
Riziko infekce papilomavirem zvyšuje anální pohlavní styk, stoupá s větším počtem sexuálních partnerů. Častější je u homosexuálů. Infekce virem HIV je pro vznik rakoviny anu také nebezpečná. Prokázaným rizikovým faktorem je také kouření cigaret. Dlouhodobé chronické píštěle (fistuly) a praskliny (fisury) v oblasti řiti také zvyšují riziko vzniku karcinomu.

Jaké jsou příznaky onemocnění?

První a nejčastější potíží bývá krvácení z konečníku nebo řiti. Toto krvácení nebývá silné a často je připisováno hemoroidům. K dalším častým příznakům patří svědění, bolest konečníku při stolici, bolestivé nucení na stolici, a změna ve frekvenci stolic.
Stejný soubor příznaků se vyskytuje také u nezhoubných (benigních) onemocnění anu jako jsou anální praskliny, píštěle, hemoroidy a kondylomata. Nádory této oblasti se navíc také často vyskytují společně s těmito nezhoubnými nemocemi. Pacienti se často léčí v počátečních stadiích sami a lékaře vyhledají až při delším přetrvávání potíží. Pokročilejší nádory anu se projevují zvředovatěním. Při postižení svěračů se objevuje neschopnost udržet stolici (inkontinence).

Stanovení diagnózy

Při podezření na nádor lékař pohovorem s nemocným zjistí jeho anamnézu. V anamnéze se lékař ptá například, zda se již nějaké nádorové onemocnění v rodině pacienta vyskytlo, jaké jsou potíže a jak dlouho trvají, zjišťuje zda nemocný nepatří do některé rizikové skupiny, jestli nejsou bolesti břicha nebo zda se neobjevila krev ve stolici, jestli není zácpa nebo průjem.
Diagnóza může být v některých případech stanovena již pohledem na oblast řiti nebo vyšetřením řiti a konečníku prstem.

V diagnostice nádorů anu se uplatňují různé vyšetřovací metody, lékař rozhodne o jejich vhodném použití
Anoskopie: vyšetření řiti a přiléhající části konečníku přístrojem tvaru krátké trubky.
Rektoskopie: v tomto případě je trubicovitý přístroj delší a lze jím přehlédnout i celý konečník. Při rektoskopii i anoskopii lze odebírat vzorky z podezřelých útvarů k mikroskopickému vyšetření (biopsie).
Transrektální ultrazvuk: do oblasti řiti a konečníku je zasouvána ultrazvuková sonda. Tímto vyšetřením lze zobrazit a zjistit místní rozsah nádoru, jeho prorůstání stěnou trávicí trubice.

K vyloučení nebo průkazu metastáz nádoru je prováděn ultrazvuk nebo CT břicha a pánve. K vyloučení metastáz do plic pomůže rentgen plic. U žen je součástí gynekologické vyšetření. V jednotlivých případech mohou být nutné i další speciální diagnostické postupy.
Na základě výsledků vyšetření je stanoven rozsah postižení - stádium nádorového onemocnění(viz. článek o kolorektálním karcinomu).

Stádia karcinomu anu (zjednodušeně)

stádium 0 Nádor je omezen pouze na sliznici, resp. kůži podobné tkáni anu.
stádium I Nádor je velký maximálně 2 cm.
stádium II Nádor je větší než 2 cm, ale nikam se nešíří.
stádium IIIa Nádor jakékoli velikostis postižením uzlin kolem konečníku nebo prorůstá do okolních orgánů (pochva, močová trubice, močový měchýř) a uzliny nejsou postiženy.
stádium IIIb Nádor prorůstá do okolních orgánů (pochva, močová trubice, močový měchýř) a zároveň jsou postiženy uzliny kolem konečníku nebo nádor jakékoliv velikosti s postižením uzlin v tříslech nebo kolem kyčelních (ilických) cév.
stádium IV Došlo ke vzniku vzdálených metastáz, nejčastěji v játrech nebo v plicích.

Jaké jsou možnosti léčby karcinomu anu?

V současné době je možné ve většině případů vyléčit karcinom řiti se zachováním funkce svěračů, bez nutnosti provedení kolostomie.
Základními metodami terapie tohoto onemocnění je léčba ozařováním, chemoterapií a méně často chirurgická léčba. Někdy je nutná kombinace různých metod. Před rozhodnutím o léčebném postupu je nutná znalost rozsahu nádorového onemocnění, je tedy nutné absolvovat potřebná vyšetření. Pacient by měl být informován o léčebném plánu a o případných různých léčebných možnostech. Měl by mít také možnost získat dostatek informací o možných rizicích a případných vedlejších účincích protinádorové léčby.
Nezbytnou součástí léčby nádorového onemocnění je také léčba podpůrná. Cílem podpůrné léčby je zvládnout možné vedlejší nežádoucí účinky protinádorové terapie , jako je například nevolnost a zvracení, infekční komplikace. Patří sem zvládnutí komplikací, které provází vlastní nádorové onemocnění – např. léčba bolesti.

Přehled léčebných metod:

Radioterapie

Při radioterapii je používáno k léčbě záření, které ničí nádorové buňky v ozářené oblasti.
Ozáření může být aplikováno zevním ozařovačem (zevní radioterapie) nebo je radioaktivní zdroj záření zaváděn přímo do oblasti nádoru např. speciálními jehlami (brachyradioterapie).
Ozařování je často kombinováno s chemoterapií (chemoradioterapie). Dochází tak k zesílení účinku radioterapie. Na rozdíl od většiny jiných nádorů lze karcinom anu často vyléčit radioterapií (nebo chemoradioterapií) bez nutnosti operace.

Chemoterapie

Při chemoterapii jsou používány k léčbě nádoru léky, které mají schopnost ničit nádorové buňky. Tyto léky se nazývají cytostatika. Cytostatika jsou většinou aplikovány infuzí do žíly a tak se dostávají do krve. Krev je pak přenáší do celého těla, působí tedy na případné nádorové buňky v celé organismu, i mimo oblast původního nádoru.

Chirurgická léčba

Chirurgicky je většinou jen odebírán vzorek nádoru k vyšetření. Léčebné vyříznutí nádoru je možné jen u velmi malých nádorků. U větších nádorů se dává přednost radioterapii.
Pouze vyjímečně je nutné provedení radikální operace s odstraněním řiti a konečníku a provedením kolostomie.

Co se děje po ukončení léčby?

Bohužel nelze nikdy na 100% zajistit, že se nádorové onemocnění nemůže znovu vrátit. Odpovídající léčbou lze toto riziko pouze výrazně snížit. Po ukončení takovéto protinádorové léčby je proto nutné , aby byl pacient pravidelně sledován - dispenzarizován. Je tak možno včas zachytit případný návrat nemoci (rekurenci).

Onemocnění se může vrátit ve formě lokální recidivy, to znamená, že nádor znovu vznikne v oblasti, kde byl původně. Mohou se také objevit vzdálené metastázy, nejčastěji v lymfatických uzlinách, plicích nebo v játrech.Podle rozsahu onemocnění je pak volen vhodný léčebný postup, může jít opět o kombinaci již zmíněných metod (chirurgie, chemoterapie, radioterapie).

Informace o stránce

  • Autoři: MUDr. Igor Kiss, Ph.D. (Masarykův onkologický ústav, KKOP); MUDr. Jiří Tomášek, Ph.D. (LF MU, Masarykův onkologický ústav, KKOP a FN Brno)
  • Recenzenti: prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc. (Masarykův onkologický ústav Brno, předseda ČOS ČLS JEP)
  • Datum vytvoření: 15. 6. 2006
  • Datum poslední úpravy: 18. 5. 2014
  • Informace o poslední úpravě:

    Pravidelná revize textu. Text zkontrolován autorem a označen za aktuální k 18. květnu 2014.