Diář ČOS

Výbor České onkologické společnosti na konci každého roku vydává diář s přehledem tuzemských a významných zahraničních onkologických odborných setkání v roce nadcházejícím. Kalendář je doplněn reprodukcemi obrazů nebo plastik. Jeho elektronická verze je zveřejňována také na Linkos. Obrázky jdou zvětšit. Z názvů měsíců se přenesete do kongresového kalendáře.

Diáře z předchozích let: 2011, 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005

Diář 2012

Vážení přátelé,
výbor České onkologické společnosti ČLS JEP pro vás připravil diář s přehledem významných onkologických odborných setkání v roce 2012. Diář je tentokrát doprovázen reprodukcemi z časů prvních „mluvících strojů“ – fonografů a gramofonů. V roce 2012 vám přeji hodně zdraví, štěstí a pracovních úspěchů.

prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

Názvy měsíců Vás přenesou do kalendáře akcí na Linkos.
Obrázky lze zvětšit.

Něco málo o fonografice

Objekty trvalé krásy přitahují naši pozornost jakkoli často jsou pozorovány - můžeme vzhlížet k panoramatu Hradčan každý den, a přesto majestátnost takového pohledu na nás bude působit opakovaně a měrou neztenčenou. Stejně tak nám nikdy nezevšední pohled na umělecká díla výjimečných tvůrců. Objekty utilitární povahy však vnímáme úplně jinak: na předmětech denní potřeby nás většinou fascinuje jejich v danou chvíli moderní (či snad módní) design, činící je – mimo jiné - předmětem dočasné závisti ostatních. A přesto taková „novost“ například automobilu má v podstatě jepičí život – ještě nedávno moderní a třeba i výjimečný vůz velice rychle zevšední a nerozeznatelně splyne s myriádami aut plnících silnice. Po několika desetiletích však může stejný automobil získat statut vozu „klasického“ a znovu přitáhnout naši pozornost. To neplatí jen pro automobily: pokud užitné předměty přežijí pokud možno bez úhony dostatečně dlouhé období zapomnění, mohou se některé znovu stát předmětem našeho obdivu.

První fonografy a gramofony, kdysi běžně nazývané „mluvící stroje“, pronikaly do domácností zhruba od konce devatenáctého století. Zpočátku fascinovaly už jen tím, že vůbec poprvé v historii lidstva dokázaly reprodukovat (byť dost nekvalitně) lidský hlas či hudbu. V krátké době design těchto původně nevzhledných stolních nebo skříňových technických předmětů prošel výraznou proměnou: výrobci začali klást větší důraz na vzhled „mluvících strojů“, takže jejich pyšní majitelé z nich mohli učinit ozdobu svých salonů a obývacích pokojů vybavených ve stylu art-nouveau nebo později art-deco. A tak dnes, zhruba po sto letech od doby vzniku těchto přístrojů často bizarních tvarů, nás opět fascinuje právě tato jejich sekundární funkce, neboť ona primární, tj. reprodukování zvuků, pozbyla v dnešní digitální éře význam. A díky tomu, že se k fonografům a gramofonům postupně přidružila celá plejáda periferních zařízení a příslušenství (ne vždy nezbytných k jejich provozu), můžeme dnes stát v úžasu při pohledu na tisíce různých plechových krabiček na jehly s malebnými obrázky na víčku, na stovky a tisíce pestrobarevných etiket gramodesek, na zvukovky a ozvučnice prapodivných tvarů, na různé reklamní předměty, firemní cedule, suvenýry či různá „udělátka“, jež měla údajně vylepšovat funkčnost daného přístroje. Jen některé z nich však byly nepostradatelné, většinou šlo o produkty již tehdy velice rozvinutého reklamního průmyslu.

Drtivé většině výše zmíněných předmětů dominuje obrázek pejska Nippera naslouchajícího hlasu svého pána vycházejícího z ozvučnice primitivního gramofonu. Toto logo kdysi největší gramofonové firmy na světě, produkující gramodesky značek His Master’s Voice, Victor a desítek dalších, však nebylo původně určeno pro gramofony, nýbrž pro fonografy. Ty totiž používaly jako záznamové médium voskové válečky, na něž se - narozdíl od šelakových gramodesek - dalo opakovaně nahrávat a pořízený záznam bylo možné následně reprodukovat. Však také autor obrazu, britský malíř Francis Barraud, v původní verzi svého díla nechal Nippera naslouchat zvukům vycházejícím z fonografu. Obraz ale nabídl k prodeji firmě vyrábějící gramofony, proto musel konkurenční „mluvící stroj“ překreslit vyobrazením tehdy nejnovějšího modelu gramofonu z produkce společnosti The Gramophone Company Ltd.

Také výroba nekonečného množství různých obalů na gramofonové jehly byla v podstatě jen reklamní záležitostí, s funkčností jehel toho neměla příliš společného. Hlasitost reprodukce na mechanických gramofonech se dala ovlivňovat prakticky pouze výběrem druhu jehly – čím větší měla jehla hmotnost, tím více rozezvučela slídovou membránu zvukovky, a tím hlasitější pak byla reprodukce. Proto již zmíněná největší a také „nejsolidnější“ gramofonová firma na světě nabízela v zásadě jen čtyři základní typy jehel, navíc v baleních opatřených jediným obrázkem - právě onoho pejska před gramofonem s troubou. Na druhé straně malé gramofonové firmy, prodejny s gramopřístroji nebo i jednotliví podomní prodejci gramofonů nabízeli jehly v plechových krabičkách, jež výrobci na přání opatřovali na víčkách co možná nejatraktivnějšími motivy, které často neměly s předmětem použití výrobku vůbec žádnou souvislost. A tak se na takové krabičky dostala nejen barevná litografická vyobrazení někdejších panovníků (Franz Josef), hudebních skladatelů (Čajkovskij), pěvců (Caruso) či nových modelů gramofonů, ale i obrázky různých zvířátek, letadel, ponorek, vlaků, výjevy ze slavných historických bitev, zpodobnění mytických tvorů a mnoho dalších, často velice bizarních motivů. Podobně jako například poštovní známky jsou tyto obrazové miniatury dnes velice vyhledávány sběrateli. Mimochodem: mezi ty nejhezčí patří krabičky na jehly značky SEM - v meziválečném Československu je produkovala plzeňská drátovna Šimon Semler.

Svět starých mechanických mluvících strojů, jež své uživatele kdysi fascinovaly hlavně zvuky z nich vycházejícími, je dnes předmětem obdivu z úplně jiných důvodů. A přitom snad nejde ani tak o nostalgii, jako spíš o připomenutí doby, kdy i běžným spotřebním předmětům jejich výrobci věnovali péči, které se v dnešní době masové spotřeby nedostává ani výrobkům, které by si to zasloužily.

A mimoto – cožpak nejsou ty staleté artefakty především krásné?