Zhoubné nádory mozku a míchy

• O nádorech mozku a míchy
  • 1. Co je nádor a jak vzniká?
  • 2. Nádory mozku a míchy – v čem jsou odlišné od ostatních?
  • 3. Primární nádory mozku – jaký je výskyt?, vyvolávající faktory ?
  • 4. Příznaky onemocnění

1. Co je nádor a jak vzniká?

Naše tělo je tvořeno miliardami buněk. Životnost buňky není neomezená, po určité době buňka umírá a ve většině případů je nahrazována buňkou novou. Buňky se množí dělením, což je proces, který je přísně kontrolován řídícími jednotkami tzv. geny zděděnými po rodičích. Během života jsou buňky našeho těla vystavovány různým škodlivým vlivům. Za normálních okolností jsou lehce poškozené buňky opraveny a poté opět plní své původní poslání. Pokud je poškození buňky vážnější, pak většinou dojde k jejímu úmrtí. Často se však stává, že stupeň poškození není pro buňku smrtelný, dojde ale k zásadnímu narušení genů, což v konečném důsledku může vést k nekontrolovanému dělení buněk a vzniku nádorového onemocnění. V této fázi je pak úkolem imunitního systému (strážního systému) tuto buňku nalézt a odstranit. Bohužel se stává, že ne vždy je schopen imunitní systém tuto hrozbu rozpoznat a takto poškozené buňky uniknou kontrole, začnou se chaoticky množit a dají základ nádoru. Nádory zjednodušeně dělíme na nezhoubné a zhoubné. Nezhoubné nádory jsou většinou dobře ohraničené, neprorůstají do okolní tkáně a nešíří se do ostatních částí těla. Někdy však svou nepříznivou polohou a tlakem na okolí mohou způsobit vážné zdravotní potíže a musí být odstraněny. Zhoubné nádory se od nezhoubného liší podstatně agresivnějším chováním, prorůstáním do okolních tkání, ale především šířením (lymfatickými a krevními cestami) do vzdálených orgánů a zakládáním dceřiných ložisek, tzv. metastáz. Nádorové onemocnění může vzniknou z kterékoliv buňky v těle, což se pak odráží v jeho vlastnostech (např. rychlost růstu, způsob šíření, citlivost k léčbě atd.).

2. Nádory mozku a míchy – v čem jsou odlišné od ostatních?

Nádory mozku a míchy, souhrnně centrálního nervového systému (CNS) mají určité zvláštnosti. Mozek je centrum, které řídí všechny pochody v našem těle, umožňuje nám vnímat okolní vjemy, reagovat na ně, chodit, myslet, mluvit atd.. Právě pro svou důležitost je chráněn jednak kostěnou schránkou – lebkou, mícha – páteří a také odborně nazývanou hematoencephalickou barierou, což je zjednodušeně řečeno ochranná bariera tvořená buňkami, která brání průniku škodlivých látek do mozku. Tyto výhody za normálních okolností mají však svá negativa při růstu nádoru, což dělá nádory CNS poněkud odlišnými od ostatních. Protože je prostor v lebce a páteři limitovaný, mohou i jinak benigní nádory svým růstem a tlakem na okolní zdravou tkáň jedince ohrozit na životě. Hematoencephalická bariera je na jednu stranu velice prospěšná, na druhou při léčbě nádoru problematická, protože není jen barierou pro přirozené toxické látky, ale též pro většinu cytostatik (chemoterapie) a jiných léků.
Nádory CNS obecně dělíme na nádory primární, které vznikají z buněk mozkové tkáně nebo okolních struktur (např. mozkových plen - meningeomy) a na mnohem početnější skupinu nádorů sekundárních, což jsou dceřinné nádory (tzv. metastázy), jejichž původní nádor může být kdekoliv v těle (např. prs, plíce, ledvina). V dalším textu se budeme věnovat hlavně primárním nádorům mozku. Nádory míchy jsou podstatně méně časté, projevují se především poruchami hybnosti a citlivosti končetin, event. potížemi s vyprazdňováním a zásadní roli v léčbě hrají chirurgie a ozařování.

3. Primární nádory mozku – jaký je výskyt ?, vyvolávající faktory?

Primární nádory mozku představují cca 1-2% všech zhoubných nádorů. Každý rok v České republice onemocní nádorem mozku cca 700 lidí, s mírnou převahou u mužů. Výskyt tohoto onemocnění je častější pro dvě věkové skupiny – děti do 5let a dospělí po 60. roku.
Cca 5% nádorů je dědičně podmíněno, hlavně u pacientů dětského a mladšího věku (např. neurofibromatoza – výskyt mnohočetných útvarů v průběhu nervů a podkoží). Otázka zevních faktorů na vznik nádorů mozku je stále zkoumána, důkazy jsou pro radioaktivní záření, z chemických látek jsou podezřelé např. polychlorované bifenyly, ethylnitrozomočovina a vinylchlorid, nelze vyloučit ani viry.

Primární mozkové nádory jsou značně různorodou skupinou. Nejčastěji vznikají z buněk podpůrné mozkové tkáně (neuroglie) – tzv. gliomy, tvoří více jak 50% všech nádorů CNS. Podle určitých histologických znaků a chování onemocnění se gliomy zjednodušeně dělí na gliomy s nízkým stupněm malignity (low-grade gliomy) a gliomy s vysokým stupněm malignity (high-grade gliomy).

Gliom s nízkým stupněm malignity - roste pomalu (léta), častěji se vyskytuje v mladších věkových skupinách (20-40let), jeho růst však není dobře ohraničený od okolní zdravé mozkové tkáně a proto se ho často nedaří úplně operačně odstranit. Může být po léta stejný nebo se pomalu zvětšovat. Časem může v rámci dalších genetických poruch dojít k přechodu do agresivnější formy gliomu.

Gliom s vysokým stupněm malignity - může vzniknout 2 cestami. Buďto přirozeným vývojem cestou dalších genetických poruch z nízce maligního gliomu nebo přímo ze zdravé neuroglie. Pro tyto vysoce maligní gliomy je typický rychlý agresivní růst (týdny až měsíce), postihuje častěji starší jedince (po 50 roku věku), má neostré hranice růstu, úplné odstranění bývá spíše nemožné, často dochází k recidivám (opětovném nárůstu v místě po operaci).

Z častých mozkových nádorů je nutné připomenout meningeomy – převážně benigní nádory vycházející z buněk mozkových obalů, jsou častější u žen po 50. roku věku. I přes svou „benigní povahu“ však svým tlakem na okolní struktury mohou být příčinou velkých zdravotních potíží.

Dále nádory mozkomíšních nervů – neurinomy, většinou benigní. Adenomy hypofýzy, které se projevují poruchami hormonálních funkcí. Z nádorů především dětského věku známe meduloblastomy a ependymomy, které se mohou šířit mozkomíšním mokem (tekutina v mozkových komorách a mezi mozkomíšními obaly. Další méně časté nádory možno hledat v odborné literatuře.

4. Příznaky onemocnění

Jaké potíže může nádor mozku vyvolávat závisí na několika faktorech. Jde především o lokalizaci nádoru, jeho typu a rychlosti jeho růstu. Můžeme je rozdělit do několika skupin.
U nízce maligních pomalu rostoucích nádorů bývá často prvním příznakem onemocnění epileptický záchvat. Lehčí forma takového záchvatu se může projevit záškuby některých končetin nebo jako stav krátkodobé nepřítomnosti. Pokud je záchvat většího rozsahu může být provázen poruchou vědomí, záškuby všech končetin, pomočením a silným stiskem čelistí s rizikem pokousání jazyka. Záchvat většinou sám povolí. Každý nově proběhlý epileptický záchvat je nutné vyšetřit u neurologa. Tento specialista indikuje podrobné vyšetření s cílem zjistit příčinu a závažnost stavu a doporučuje léčbu léky zvanými antiepileptika. Je nutné dodat, že zdaleka ne všechny epileptické záchvaty souvisí s nádorovým onemocněním mozku. Na druhou stranu cca 1/3 všech nemocných s nádory mozku alespoň 1x za život epileptický záchvat prodělá.
K dalším velmi častým příznakům patří tzv. ložiskové příznaky. Jde o výpadky funkcí určitých částí mozku, které jsou utlačeny nebo poškozeny rostoucím nádorem. Nádor v blízkosti pohybového centra může způsobit různě intenzivní poruchy hybnosti a to od poruch minimálních (např. potíže se zapínáním knoflíků u košile) až po závažné ve smyslu ochrnutí na celou polovinu těla. Podobně může být porušeno centrum řeči, sluchu, zraku atd.. Pokud je nádor v oblasti čelních mozkových laloků, pak dochází často k poruše chování – tzv. prefrontální syndrom. Obecně nádory mozku vedou často ke změnám osobnosti, člověk může být neklidný až agresivní nebo naopak velmi pasivní až apatický, častým doprovodným projevem bývají poruchy paměti.
K dalším velmi častým příznakům patří tzv. syndrom nitrolební hypertenze. Pod tímto pojmem si můžeme představit soubor potíží jako je zvracení (většinou bez pocitu předchozí nevolnosti, častěji po ránu), silné bolesti hlavy, mlhavé nebo dvojité vidění, poruchy vědomí od spavosti až po bezvědomí, zhoršení ložiskových příznaků. Příčinou tohoto syndromu bývá zvýšení tlaku uvnitř lebky, které je způsobeno rostoucím nádorem a hromaděním tekutiny kolem nádoru (tzv. edém – otok). Rychlý rozvoj nitrolebního tlaku se všemi jeho důsledky vídáme často u vysoce agresivních, rychle rostoucích nádorů jako např. glioblastoma multiforme.