Psychika onkologicky nemocného

Přednáška Mgr. Vlčkové, klinické psycholožky Kliniky dětské onkologie FN a LF MU Brno zazněla na 1. Psychoonkologickém sympóziu v září 2010 v Brně a obsahuje závažná témata týkající se komunikace s nemocnými dětmi a jejich rodiči včetně sdělování závažných skutečností.

Přednáška, uvádějící do psychoonkologické problematiky, je určena pro pacienty, jejich blízké, ale i pro onkology a sestry starající se o onkologického pacienta.

Každý třetí z nás jednou uslyší tu zprávu. Jenže jak říct pacientovi, že má rakovinu, a případně, že léčba selhala a on zemře? Pro mnoho lékařů je to těžší než nejkomplikovanější operace. Pravdu se řada lidí doví dříve od příbuzných nebo od nervózního doktora – ve spěchu někde na chodbě. A chceme ji vůbec slyšet?

Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!

Prognózy a často ani diagnózy lékaři většinou neříkají lidem s psychickými poruchami. A úplně samostatnou kapitolou jsou děti.

Rozhovor s Mgr. Libuší Kalvodovou pro MF Dnes, otázky kladla Hana Matoušková

Článek byl také publikován v Okologickém minimu, příloze časopisu Reflex, v říjnu 2006 pod názvem: Umění říkat pravdu.