Všechny příspěvky

Oblast zájmu:

Stránka:  , 1 , 2 , 3 ... 21 , 22 , 23následujícína konec

21. 11. 2016

Před 22 lety mi byl voperován 4 násobný by-pas. Loni mi byla zjištěna nedomykavost mitrální chlopně. Při předoperačním vyšetření se zjistilo, že mám zhoubný nádor na plicích. Domnívám se, že nádor mi způsobila psychická atmosféra v manželství. Žena byla do přechodu, asi před 20 lety, bezvadný partner. Po přechodu se její chování otočilo o 180 stupňů. Panovačná, puntičkář, nervozní, ve všem protivná, stále jenom nadává. Navíc jsme asi i jejím přičiněním přišli v bytovém řešení o půl milionu korun. Nedokáže se mnou jinak mluvit, než v otázkách. Stále se jen na něco ptá a já musím být ve střehu, co a jak odpovědět, jinak se do mě sprostě pustí. Po těch 20 letech neustálých otázek jsem na dně a ptám se. Má i psychika vliv na vytvoření nádoru ??

Psychika má jednoznačně, je to vědecky i empiricky prokázané, vliv na vytvoření zhoubného nádoru. To je ale u Vás jen část pravdy, protože jsou tu i další faktory, které se účastní na vzniku rakoviny, jako je kouření, hlavní agens při vytvoření právě nádoru plic, nezdravé životní prostředí, také genetické faktory apod. Na to byste se měl zeptat svého onkolga. Vy ale popisujete dvacet let trvající nedobrou atmosféru ve vašem manželství. Vidím ale, že se to dramatické otočení o 180 stupňů stalo ve stejné době jak s Vaší manželkou, tak s Vámi po velmi složitém zákroku na srdci. Před dvaceti lety se rozsypal obraz vašeho vzájemného soužití a, myslím si, že to nemusela být nutně jen změna povahy Vaší ženy. Před Vaší léčbou nádoru plic Vás chci požádat, abyste společně našli manželskou poradnu a řekli odborníkům, psychologům, o vašich problémech v komunikaci. Měli byste to udělat co nejdříve, protože při léčbě budete potřebovat domácí podporu a jak se mi jeví, i přes všechny výtky bude Vaše manželka tou důležitou podporující osobou, až Vám bude léčba brát sily. Přeji vám oběma, abyste našli zklidnění vašeho soužití, nikdy není na to pozdě. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


18. 11. 2016

Dobrý den, manželovi 63 let byla mu diagnostikována rakovina plic a metastázy na játrech. Jsme na začátku, nyní nás čeká CT a biopsie a pak zřejmě přechod na onkologické oddělení. Pro rodinu je to zcela nová situace, manžel nebyl nikdy nemocen, je to sportovec. Velice zhubnul je unavený, spavý, nemá o nic zájem, špatně spí a bolí ho celý "člověk" a moc nejí. Prosím o radu, jaký přístup mám mít k manželovi, zde ho nechat odpočívat v posteli, zda být na něho přísná, ale laskavá, zda oslovit lékaře, aby mu dal nějakou medikaci, zda ho mám nutit do jídla, do činnosti nebo jej ponechat v klidu. Zda může pokud bude mít sílu vykonávat běžné činnosti včetně procházek.
Ještě bych chtěla poprosit, kdo nám sdělí, co bude dál, co bude následovat, jaký bude zvolen postup, co mohu udělat já, jaké máme možnosti výběru onkologického střediska, jak se vlastně chovat a pečovat o manžela.
Budu Vám velice vděčná, alespoň za základní odpovědi na mé otázky, protože netuším, kam se s nimi obrátit a samozřejmě situaci těžce psychicky zvládám i já, ale snažím se být vstřícná, chápající a milující, jsme manželé 34 let a máme úžasný vztah a jednu dospělou dceru, která se snaží maximálně pomoci.

Dobrý den, životní situace, ve které se ocitla celá vaše rodina, je jistě z těch nejhorších, které mohou prožít jak pacient, tak jeho nejbližší. Otázky, které Váš dotaz přináší, jsou základní při každém rozhovoru s člověkem, který se dozvídá onkologickou diagnózu. Vy, jako hlavní podpůrná osoba Vašeho muže, přesně popisujete fyzický i psychický stav člověka, který doslova zápasí s nemocí, tedy hubne a nemá chuť k jídlu,  je unavený, bez zájmu, nedokáže vstát z postele, vpodstatě nespí víc než dvě, tři hodiny denně, tedy propadá se psychicky do deprese. Tento psychický stav je neméně alarmující jako fyzická nemoc. Když budete manžela nutit do tělesných aktivit, třeba jen do procházky, do jídla, do společenských povinností, potkávání se s přáteli, rodinou, bude se muset nesmírně přemáhat, aby Vám vyhověl. Vy sama si odpovídáte na možnost zvládnutí deprese, to je vysvětlit tuto situaci ošetřujícímu onkologovi nebo praktickému lékaři, oba jistě najdou lék na depresivní stav, ve kterém doslova vězí Váš manžel. Váš onkolog Vám sdělí všechny potřebné informace o povaze nemoci, možnostech léčby, prognóze, možných potížích při léčbě, prostě vás oba jistě provede jak počátkem léčby, tak s Vámi půjde v průběhu léčení. O možnostech výběru onkologického střediska byste po dotazu měli být informováni také v počátku, při prvním setkání s onkologem, možnosti výběru pracoviště ve vašem případě jsou jistě široké. No a teď k Vám. Vy jako hlavní podpůrná osoba při léčbě Vašeho manžela, budete, a výrazně to pociťujete už nyní, budete procházet stejným martyriem psychických patologických stavů, jako je deprese, úzkostnost, beznaděj a bezmoc, strach a smutek. Přitom musíte být silná tak, aby se o Vás mohl manžel opřít a zvládat lehčeji svou těžkou situaci. Tady je namístě svěřit se svému praktickému lékaři, společně také najdete i Vy lék na Vaši duši. No a co je neméně důležité, ptejte se po pomoci klinického psychologa, který Vás i Vaši rodinu jistě dokáže provést těžkou životní etapou. Přeji Vám i Vašemu manželovi hodně síly. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP 

22. 11. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


9. 11. 2016

Dobrý den byla mi diagnostikovana Rakovina Zaludku sel jsem na operaci do Plzne chteli mi vyndat zaludek ale uz to neslo. A odmitl sem chemoterapii protoze sance byla hodne mala ze to zabere spis ze by mi to uskodilo. A ted jaksi s tim bojuju a nevím co s tim diky za odpoved

Dobrý den,
rozumím, že je to pro Vás těžká situace. Z Vámi zaslaných informací není uplně zřejmé co se přesně stalo. Pokud tomu dobře rozumím, tak operace žaludku už nebyla možná. Dále jsem pochopil, že navrženou chemoterapii jste odmítnul a to vzhledem k malé šanci úspěšnosti léčby. Nevím zda Vám byla ze strany lékařů navržena ještě jiná, další cesta. Myslím si, že je důležité zůstat v kontaktu s lékaři ohledně eventuelně další možností a podpůrných prostředků. Zároveň, a to se nevylučuje, Vám můžeme pomoci z naší strany, jen potřebujeme více informací s čím přesně bojujete a co Vás aktuálně nejvíce trápí. Dejte prosím vědět zda Vám můžeme pomoci a v jaké oblasti. Přeji hodně sil.

PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

15. 11. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz


21. 10. 2016

Dobrý večer,
ráda bych se zeptala a snad i svým dotazem pomohla někomu dalšímu. Nacházím se v mezidobí před radioléčbou, kam za čas nastupuji. Nejsem však delší dobu doma a žádaná vyšetření mají být, co nejčerstvějšího data před nástupem. Můj zdravotní stav je již dost poznamenán vysazením léků, atd.

Ale k otázce, je možné si nechat vyšetření udělat i jinde, než u mých ošetřujících lékařů, které mám doma? Jedná se v podstatě jen o ošetření chrupu a zprávě z GYN, ORL a od Praktického lékaře.

Předem děkuji za odpověď a přeji všem HODNĚ ZDRAVÍ A SÍLY V BOJI!!!

Dobrý večer, opět je mi líto, že musím předeslat, že chcete odpověď od lékařů, a přitom svůj dotaz píšete do poradny klinických psychologů. Mohu Vám odpovědět jen ze svých letitých zkušeností ve zdravotnictví, a ty jsou takovéto: píšete, že máte pošramocený zdravotní stav vysazením léků a máte nastoupit na radioterapii. Onkoradioterapeut, který bude určovat další směr Vaší léčby, opravdu musí znát Váš aktuální zdravotní stav (vím to, druhým povoláním jsem radiologická asistentka). Pokud budete chtít patřičné vyšetření a dobrozdání od stomatologa, který Váš chrup vidí poprve v životě, od gynekologa, který nezná Vaši gynekologickou historii, ORListu, který nemá ponětí o nemocech nosu, uší, krku, které jste až dosud prodělala, docela bych se divila, kdyby se Vám vyjádřili k současnému zdravotnímu stavu, hlavně pak pro účely onkologické léčby. No a praktika máte jednoho, pokud jste jej nevyměnila, ten by měl o Vás mít komplexní zdravotní znalosti z Vaší karty, kterou vede. Takže jako klinický psycholog a také zdravotník Vám mohu jen poradit, abyste obešla odborníky, kteří Vás už měli možnost vyšetřovat.  Ale třeba se mohu mýlit, toto je jen můj názor. Přeji Vám, ať jste na další onkologickou léčbu dobře připravená. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

24. 10. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


17. 9. 2016

Dobrý den přeji.
Jsme staří manželé 71, 79- manželka). Před časem (cca 5 let) byla manželce diagnostikována rakovina vaječníků s prorůstáním do tlustého střeva ve IV. stupni. Po chirurgickém zákroku byla nasazena chemoterapie.Po dvou letech došlo k recidivě a opět nasazena chemoterapie; nyní došlo ke druhé recidivě a byla již potřetí nasazena chemoterapie. Manželka terapii snáší s obdivuhodnou trpělivostí. Přesto na ni pozoruji jisté psychické změny (podrážděnost, horší orientovanost v čase, zapomnětlivost, prokrastinace, v běžném životě;; stále se však živě zajímá o své okolí, bohužel k určitému útlumu psychických funkcí u ní dochází; toho si je plně vědoma a díky tomu u ní dochází k postupným depresím - léky předepsány lékařem). Aktuální situace i perspektivy jsme si (manželka, dospělý syn a já) plně vědomi (máme prodiskutovánu i otázku domácího hospice). Jedná se nám o to, nakolik lze být na manželku náročný a důsledný (důsledné dodržování léčebných postupů), kdy naopak od požadavků ustoupit ve prospěch zklidnění a psychického komfortu, zejména v nastávajícím (zřejmě) období rezignace , rozlady a deprese. My i širší rodina jsme připraveni zajistit všechny reálné podmínky, včetně home care.
Máme jisté povědomí,jakým způsobem postupovat, ale byli bycho rádi aby náš postup byl šetrný a efektivní.
Děkuji za odpověď.

Vám též dobrý večer.

Věřte mi, že má prolongace odpovědi na Váš dokonale a kultivovaně formulovaný dotaz, je způsobena tím, že může existovat několik pohledů na nelehkou situaci vaší nukleární rodiny. Pokusím se podívat se na ni co nejšířeji, abyste si mohli vy tři vybrat, jak máte rozvíjet vaše vzájemné vztahy. Především se chci s úctou poklonit Vaší manželce za to, že v docela vysokém věku dokáže už potřetí a v krátkém čase čelit stravující nemoci a její léčbě. Je třeba vědět, že chemoterapie vždy zanechává v organismu jak pozitivní léčebnou stopu, tak především tu negativní v podobě fyzického strádání, ale hlavně psychických ztrát jak v kognitivní, tak v emotivní složce osobnosti. Znamená to, že pacient v této terapii častěji zapomíná, ztíženě si vybavuje z paměti, nesoustředí se dobře, bývá nevrlý, netrpělivý, smutný. Nastupuje také depresivní nálada, což nemusí být zrovna deprese v pravém smyslu slova, ale je to spíše skleslost, anhedonie, pocity bezmoci. Současně ale je třeba myslet na to, že manželka ve svém věku může pod vlivem nedobré životní situace podlehnout počínající demenci, která v jejím zdravotním stavu se může jevit jako všechny atributy, které jsem vyjmenovala výše. A teď k Vaší základní otázce: hlavně co my dva se synem můžeme pro manželku udělat, abychom jí svým jednáním více neublížili. Takže - všechny popsané psychické stavy Vaší manželky by se opravdu mohly výrazně zmírnit antidepresivními léky. Asi opravdu nebude žádoucí, abyste na Vaši paní naléhali a důsledně žádali dodržování léčby. Léčba nádoru velmi vysiluje, pacient cítí velkou a trvalou únavu. Nechte Vaši paní více odpočívat, ptejte se jí, co by si přála jíst, dělat, respektujte prosím všechna její přání. Když se jí něco nepovede, zkuste to buď přehlédnout nebo zbagatelizovat, Pokud budete v její přítomnosti, pak, pokud bude mít chuť a sílu, s ní mluvte o vašem společném životě, smějte se i plačte, ale hlavně není třeba ji k ničemu přemlouvat. Jestli to máte ve zvyku, častěji se dotýkejte, držte se za ruku. V rodině by měl zavládnout duch pochopení s těžkým údělem pacienta, ale určitě by to neměl být smutek, netrpělivost nebo vztek ani zlost. Podle toho, co píšete o jejím zdravotním stavu, myslím si, že je sice dobře myslet na home care, ale snad se bez této pomoci Vaše manželka ještě nějaký čas obejde. Má přece vedle sebe dva úžasné milované a milující muže, pro které žije. A věřte, že velmi dobře vím, jak obrovský a těžký úkol je být podporujícími osobami pro své blízké. Přeji vaší malé úžasné rodině hodně síly, lásky a vzájemného pochopení. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP  

22. 9. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


10. 7. 2016

Dobrý den,manžel v lednu absolvoval protonovou léčbu prostaty,potřebovala bych mu pomoci psychologicky,je strašně žárlivý(bez důvodně),snažila jsem se mu všelijak pomoci,ale bohužel bez úspěchu,jsem již na pokraji sil.Můžete nám pomoci?

Hezký den,

není žádnou výjimkou, že dg.závažného onemocnění a následná léčba výrazným způsobem ovlivní nejen chování nemocného, ale i vzájemné vztahy s jeho blízkými, přáteli.

Je úžasné, že i přes jeho současné chování stojíte při něm a snažíte se hledat způsob, jak toto nelehké období zvládnout. Píšete, že jste již zkusila mnoho různých možností, ale bez většího úspěchu. Souhlasím s Vámi, že by byla na místě odborná psychologická pomoc a proto bych Vám ráda nabídla následující. Vzhledem k tomu, že jste z našeho kraje, můžete se ozvat přímo na můj mail – skrobankova@volny.cz -  a domluvíme se na dalším postupu. Společně se pokusíme najít cestu, jak dál.

Přeji Vám, aby se situace u Vás zklidnila, a dál jste mohli tím, co máte před sebou jít spolu. Hodně sil a trpělivosti.

14. 7. 2016, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz


2. 7. 2016

Dobry den nasli mi rakovinu zaludku a vermou mi cely zaludek sem uz s toho psychicky spatnej ted uz mi doktorka chtela napsat prasky ale ja sem nechtel ale po operaci ja to nedam cely bricho jizva a budu se tezko s tim zit ja nvm co delat nejraci bych si to nekde hodil....

Dobrý den,

dívám se na váš email a věřte prosím, že vám rozumím. Být psychicky špatný z toho co vás potkalo je normální, je to těžká situace. Vím to moc dobře z příběhů mnoha dalších lidí. Váš příběh je v mnohém podobný s příběhem člověka, kterého velmi dobře znám. Byla mu před pěti lety diagnostikována rakovina v oblasti krku s četnými metastázemi. Okamžitá operace byla nezbytná, včetně intenzivní chemoterapie. Bohužel se operační zásah neobešel bez četných jizev v oblasti obličeje a krku. Navíc zde bylo velké riziko, že už nikdy nebude moci polykat a jíst. V jednom okamžiku to nevypadlo dobře a bylo potřeba si udržet hodně naděje. Nicméně výborná práce lékařů a jeho důsledný přístup k léčbě nakonec vyústil v jeho uzdravení. Uzdravení v takové míře, že se nyní už prakticky normálně stravuje, chodí do práce a stará se o rodinu. Byť se některé věci v jeho životě změnily, tak nyní žije (jak on sám říká) spokojený život.
Jizvy v obličeji už nikdo z jeho okolí neřeší. Je to tedy příběh s dobrým koncem, byť to na začátku tak vůbec nevypadlo. On sám si kladl podobné otázky jako vy a také on měl mnoho pochybností zda to vůbec zvládne. V období, kdy toho na něj bylo hodně měl dost odvahy a vyhledal psychologa, se kterým měl možnost občas pohovořit. Měl dost odvahy se o svoje trápení podělit, stejně jako jste měl odvahu vy, když jste nám napsal. Zvládnul to a podobně to může dopadnout ve vašem případě, i když se vám to teď tak nezdá. Pokud vám mohu já, nebo moji kolegové pomoci, případně vás nasměrovat k další pomoci v místě vašeho bydliště, dejte nám vědět. Přeji vám ze srdce hodně sil a odvahy.

PhDr. Martin Pospíchal, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

 

11. 7. 2016, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz


30. 6. 2016

Dobrý den,
prosím vás o radu kde mohu v Ústeckém kraji (okres Most) osobně oslovit a navštívit odborníka na psychoonkologii dospělých?

Předem velmi děkuji

Dobrý den, omlouváme se za to, že se odpověď na Váš dotaz tak opozdila, ale kolegyně, se kterou byste měla navázat kontakt, je dosud na dovolené, přijede koncem tohoto týdne a také se Vám ozve. K osobnímu oslovení mám od ní souhlas s s poskytnutím její e-mailové adresy: hana.kynkorova@seznam.cz  Za Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

11. 7. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


11. 5. 2016

Dobry den prajem.chcela by som vas velmi pekne poziadat o pomoc alebo radu.mojej sestre (33rocna)v roku 2014 diagnostikocali akutnu myeloidnu leukemiu.bola liecana chemoterapiou a inovou kostnou drenou.lenze choroba sa jej zaciatkom roku vratila.bola hospitalizovana v nemocnici,nasledne jej bola podana chemoterapia lenze hned dostala silny zapal pluc tak s monimalnou-ziadnou imunitou ju dali na áro do umeleho spanku.pan Boh stal vtedy pri nas a sestricka je silna zena a zo zapalu pluc sa dostala.vratila sa na oddelenie hematologie a po kratkom case ju pustili domov aby sa zregenerovala a hlavne i psychicky nakolko ma dve deticky a nevidela ich dva mesiace.teraz chodi ambulantne na doplnanie vsetkych veci ktore chybaju jej telu,krvy,podla potreby.ale asi tyzden so zadu nam doktorka povedala ze sestricke uz nevedia pomoct.ze jej liecba zlihala a ze jej choroba je nezastavitelna a ze mame jej sprijemnit posledne dni zivota:((samozrejme ona o tom nevie)asi nemusim pisat ako sa cela rodina citime neustale si davame otazku preco je ten svet tak nespravodlivy a nechce sa mi verit ze neexistuje ani malinka nadej.predsa clovek,mlady,mamicka deti sa nesmie takto odpisat:(ja niesom doktor a verim ze sa o sasku doktory staraju prikladne a nechcem vobec podcenovat ich snahu.mojou otazkou a prosbou o pomoc je,ci neexistuje napriklad iny stat,kdekolvek,liek,akej kolvek hodnoty kde je sanca ze mojej sestre daju sancu zit tu s nami.Neviem uz,na koho sa mam obratit prosim,vopred vam dakujem za precitanie tychto riadkov a prosim o odpoved,az existuje niekto,nieco,co dokaze sestre pomoct.nech to skutocne sroji cokolvek.dakujem vam velmi vopred za vasu odpoved.S pozdravom

Dobrý večer, věřte, že si čtu zas a znovu Vaši zprávu o Vaší nemocné sestře a o to hůř se mi bude psát odpověď. Jako klinický psycholog jsem strávila velmi mnoho let na hematoonkologii a do detailu přesně jsem se setkávala s osudy nemocných a smrtelně ohrožených leukemických pacientů, kteří se léčili se stejným typem leukemie jako Vaše sestra. Byli to velmi mladí lidé bez závazků, mladé matky a otcové malých dětí, všichni toužili dostat šanci přežít tuto naprosto šílenou chorobu, uzdravit se. Byla jsem svědkem mnoha zápasů lékařů o jejich život. Na našich onkologických klinikách v Česku dostávají pacienti s AML naprosto stejnou léčbu jako by byli léčeni v Německu, Itálii, Norsku, USA, Japonsku. Lékaři, kteří se touto chorobou speciálně zabývají, jsou velmi vzdělaní a jejich znalosti a možnosti léčby AML jsou na špičkové úrovni. Předpokládám, že totéž platí i o klinikách, lécích a lékařích na Slovensku. Zázraky se ovšem ani při nejlepší vůli všech kolem pacientů nedějí. Tato nemoc je velmi agresivní a jedinou touhou AML je zahubit toho, kdo ji dostane. Pravda, nejsem lékař hematoonkolog, jen klinický psycholog, ale vím, že pokud ošetřující onkoložka řekla, že už lékaři vystříleli na nemoc všechnu munici, léčili téměř nadoraz, přesto choroba pokračuje a ničí Vaši sestru, věřte, že s naprosto největší pravděpodobností má pravdu. Je samozřejmě chybou, že o zdravotním stavu neinformovala přímo Vaši sestru, ale bez jejího vědomí jen její rodinu. Nemám důvod si myslet, že Vaše sestra nepostoupila všechny možné typy záchranného programu. Její tělo už by nezvládlo další agresivní protinádorovou léčbu, nemá už na to sílu ani rezervy. Ano, svět je opravdu nespravedlivý a člověk je jen velmi křehký tvor. Vaše statečná sestra určitě bojovala urputně o život hlavně kvůli svým dětem. Přála bych jí, stejně jako jsem přála svým pacientům, aby se stal zázrak. Je mi opravdu velmi líto, ale měla byste se připravit na důstojné a láskyplné doprovázení Vaší sestry časem, který jí ještě zbývá. Myslím na Vás a přeji vám oběma hodně síly a odvahy unést smutnou pravdu. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS, ČLS JEP

12. 5. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


15. 4. 2016

Dobry den jsem 13let po nadoru prsu a chtela jsem se zeptat jestli mam narok na castecny duchod?jsem kriva bolesti zad a zjistili mi i cukrovku beru na ni leky.predem dekuji za odpoved

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vám jako klinický psycholog nedokážu odpovědět na Váš dotaz. Odkazuji Vás na onkologické pracoviště, kde jste se léčila, a tam se ptát jak onkologů, kteří navrhují nárok na důchod, tak sociálního pracovníka, který bude mít jistě pro Vás odpovídající odpověď Přeji Vám, abyste se dobrala adekvátní odpovědi. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

17. 4. 2016, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz


Stránka:  , 1 , 2 , 3 ... 21 , 22 , 23následujícína konec