transplantace kostní dřeně/kmenových buněk

Dávka léku (leků), popřípadě dávka záření, kterou je nemocnému možno podat je omezena nežádoucími účinky léčby, taková dávka však nemusí dostačovat ke zničení nádoru. Mezi nejdůležitější nežádoucí účinky patří útlum krvetvorby (viz krevní obraz). Při transplantační léčbě se používají vysoké dávky chemoterapie (popřípadě celotělové ozáření), kromě nádorových buněk jsou ale zcela zničeny i krvetvorné buňky, které je nutno nahradit transplantací. K transplantaci se používá buď kostní dřeň nebo periferní kmenové buňky – základní krvetvorné buňky, které se (po podání speciálních léků) dostávají do krve, odkud jsou získávány na separátorech. U některých hematologických nádorů jsou v kostní dření a krvi i nádorové buňky, je tedy nutno použít dřeň/kmenové buňky od cizího dárce (alogenní transplantace). V takovém případě je nutno dárce pečlivě vybrat, aby se buněčné znaky dárce a příjemce v maximální možné míře shodovaly (jinak hrozí tzv. reakce štěpu proti hostiteli – transplantované imunitní buňky rozeznají buňky příjemce jako cizí a začnou proti nim bojovat). Než dojde o obnově krvetvorby hrozí nemocnému vznik infekce a pacient proto musí být v izolačním prostředí.
U některých nádorů (lymfomů, myelomu) je možné zpravidla použít vlastní buňky (autologní transplantace) odebrané před léčbou. Výhodou je, že nehrozí reakce štěpu proti hostiteli.

Přečtěte si také:

článek Transplantace krvetvorných buněk od Doc. MUDr. Michaela Doubka, PhD.