Diář 2011

Vážení přátelé,
výbor České onkologické společnosti ČLS JEP pro vás připravil diář s přehledem významných onkologických odborných setkání v roce 2011.
Diář tentokrát doprovázejí reprodukce afrických domorodých plastik.

V roce 2011 vám přeji hodně zdraví, štěstí a pracovních úspěchů.

Prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc.

Názvy měsíců Vás přenesou do kalendáře akcí na Linkos.
Obrázky lze zvětšit.

Diáře z předchozích let: 2010, 2009, 2008, 2007, 2006, 2005

Temná magie černé Afriky

Fang – Gabon, v. 50 cm

Až doposud jsme se procházeli uměním více či méně „moderním“, ať už díly jednotlivců, celých skupin nebo období. Dnes podnikneme výpravu za uměním, které by se slušelo nazvat „kolektivním“, přestože je často dělí od sebe celá staletí a tisíce a desetitisíce kilometrů. A jeho tvůrci? Sotva je kdo zná. Ptáme-li se po době jeho vzniku, zdá se relativně krátká, řekněme od druhé poloviny osmnáctého století, až do poloviny dvacátého. A je to vůbec umění? Pro jeho uživatele rozhodně ne. Všechny ty artefakty jsou přece předměty denní potřeby, byly vytvořeny k ochraně domova, k posílení plodnosti i mužné síly, jako přímluvci a pomocníci pro boj s démony, s nepřítelem i neduhy.

Do zemí českých se začaly dostávat spolu s prvními cestovateli, jako byl Emil Holub nebo „Všudybyl“ Joe Hloucha, ale už i s prvními turisty a lovci zážitků, stále to však byla svého druhu kuriosa. Až na přelomu století přišel zlom, když si Pablo Picasso a další z výtvarníků jeho okruhu, Georges Braque nebo André Derain, uvědomili netušené rozměry africké tvorby. „Malování není estetický proces, je to forma magie... Je to způsob, jak uchopit moc tím, že našim hrůzám, stejně jako našim touhám, dáme nějakou formu,“ napsal tehdy Picasso.

Moassi – Burkina Faso, v. 90 cm

V Paříži vznikla první galerie s africkým uměním už v roce 1911, v New Yorku o tři roky později. Roku 1938 přišel se svou úžasnou knížkou „Umění přírodních národů“ Josef Čapek. Čapkovo zaujetí touto tvorbou započalo ovšem daleko dříve, už za jeho studií ve Francii. Možná ho také ovlivnil český kunsthistorik Vincenc Kramář, který vedle skvělé sbírky francouzských kubistů přivezl do Prahy také několik těchto artefaktů. Už v roce 1913 koupil ve Francii první černošské plastiky, prý za pár franků. Nebo je měl od Adolfa Hoffmeistra, který je v Paříži čiperně vyměňoval s Emilem Fillou. Spojení Praha-Paříž zdárně fungovalo a zájem českých výtvarníků byl nemalý.

Na řadě jsou opět sběratelé. Většina těch nehodnotnějších děl je v depozitářích muzeí (jen v Náprstkově muzeu je na dvacet tisíc exponátů) a ve velkých, většinou vzdělávacích institucích. A ještě více jich najdete ve sbírkách soukromých, u majitelů, kteří se nikdy do vysněné Afriky nepodívají. A když, tak jen z tržiště na tržiště, do vesnic, tu více, tu méně bezpečných. Z podobného pramene pochází i sbírka, kterou vám představíme na příštích stránkách. Masky, kultovní figury, fetiše... sbírané po aukcích, rozličných skladech starožitníků i kvelbech vetešníků, od známých a proslulých sběratelů, či spíš jejich pozůstalých, neboť jak víme, sběratel se dobrých kousků nevzdává. Od studentů, kteří je sem přiváželi, aby si vylepšili svá stipendia, i obmyslných pašeráků. Sběratelů jsou dnes desítky, mnozí se ani neznají, se svými sbírkami se tají. Snad to za výsledek stojí. Posuďte sami.

Leden 2011 v kalendáři akcí

Mambila – Kamerun, v. 26 cm	Songye – Zair, v. 65 cm	Dan – Pobřeží slonoviny, v. 22 cm
Songye – Kongo, v. 110 cm	Nunuma – Burkina Faso, v. 52 cm