PREVENCE A LÉČBA ZÁVISLOSTI NA TABÁKU V ČR

Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Onkologická rizika a prevence

Téma: I. Onkologická prevence

Číslo abstraktu: 009

Autoři: prof. MUDr. Eva Králíková, CSc.

Východiska:

Léčba závislosti na tabáku je jednou z významných forem prevence onkologických onemocnění. Kouření není rizikem jen pro nádory respiračního traktu, ale prakticky celého těla včetně např. některých typů leukemií či děložního čípku.

Cíl:

Zvýšit zájem o kouření pacientů a intervenování nejen mezi onko­logy. I když zájem onkologů o kouření by měl být samozřejmostí, zatím tomu tak u nás většinou není. Počet uváděných diagnóz F 17 (závislost na tabáku) je sice u hospitalizovaných v ČR pro onkologické onemocnění vyšší než u hospitalizovaných celkově: 7 % oproti 1,5 % (dle dat ÚZIS za rok 2011), i tak je však zřejmé, že při prevalenci kouření cca 30 % v dospělé populaci (mezi hospitalizovanými pravděpodobně vyšší) se stále jedná o čísla velmi malá. Podle recentních doporučení by se měl každý lékař při každém klinickém kontaktu na kouření zeptat a kuřákovi jasně doporučit přestat. Pokud nemá čas předat alespoň svépomocné materiály, pokud má několik minut pomoci přestat: posílení motivace a krátká psychobehaviorální intervence, farmakoterapie k potlačení abstinenčních příznaků - léky první linie jsou vareniklin, nikotin a bupropion. Případně pacienta doporučit do některého z více než 40 center pro závislé na tabáku. Seznam a kontakty na cen­tra jsou stejně jako další informace pro lékaře a sestry na webu Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku www.slzt.cz. Pokud jde o onkologické pacienty, měl by je onkolog informovat o tom, že pokud budou pokračovat v kouření, bude mít horší výsledek případná operace (pomalejší hojení, více komplikací), radioterapie (menší účinek a více vedlejších příznaků včetně zánětů) či chemoterapie (menší účinek snížením hladiny léku v krvi, více vedlejších příznaků, vyšší riziko infekce). Rozhodně neplatí, že v případě onkologické diagnózy je již pozdě na zanechání kouření - vždy to znamená snížení rizika a prodloužení života.

Závěr:

Každý lékař (i sestra či jiný zdravotník) by se měl zajímat o kouření svých pacientů, u kuřáků alespoň krátce intervenovat. Samozřejmostí by mělo být jejich vlastní nekuřáctví.

Podpořeno projektem NT 12170-5 a PRVOUKP25/LF1/2.

Videozáznam přednášky

Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2013