SCREENING NÁDORŮ PANKREATU U RIZIKOVÝCH PACIENTŮ – ZOBRAZOVACÍ MODALITY

Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Onkologická rizika a prevence

Téma: XII. Hereditární nádorové syndromy

Číslo abstraktu: XII/ 374

Autoři: MUDr. Michal Standara

Východiska:

Cílem screeningu maligních nádorů je zachycení léčitelného onemocnění. V případě adenokarcinomu pankreatu za léčitelné onemocnění považujeme léze typu Pan- IN (pankreatická intraepiteliální neoplazie), IPMN (intraduktální papilární mucinózní neoplazie) a MCN (mucinózní cystická neoplazie), ale též resekabilní karcinomy.

Cíl:

K zobrazení těchto ložisek v současné době neexistuje všeobecně doporučovaná screeningová zobrazovací modalita. V publikacích jsou uváděny kombinace zahrnující endosonografii (EUS), magnetickou rezonanci (MR), případně i výpočetní tomografii (CT). K výhodám EUS patří schopnost detekce malých lézí podezřelých z Pan- IN a možnost odběru biologického materiálu, mezi nevýhody ve screeningové aplikaci patří invazivní povaha vyšetření. CT zůstává pro nemalou radiační zátěž (přes pokroky v technologii jde o ekvivalent cca 300 snímků hrudníku) především rutinní metodou k vyšetření symptomatických pacientů a došetření či stagingu známého onemocnění. MR je neinvazivní modalita s vysokou citlivostí zobrazení cystoidních ložisek a lézí duktu, k nevýhodám patří vysoká cena a relativně horší dostupnost vyšetření, ale také nižší senzitivita zobrazení velmi malých parenchymových ložisek (okolo 5 mm) ve srovnání s EUS. Ultrazvukové vyšetření pankreatu abdominální sondou je součástí rutinního vyšetření epigastria z různých důvodů, je to metoda levná, neinvazivní a široce dostupná. S ohledem na konstituci pacientů ale často není slinivka ultrazvukem vyšetřitelná kompletně, malé parenchymové léze nebývají detekovatelné a k odlišení neoplazie a pseudocysty je potřeba indikovat další vyšetření. Stejná nejistota jako ohledně vhodné modality panuje v literatuře i v otázce frekvence screeningových vyšetření s širokým rozpětím intervalu nejčastěji mezi 1 a 3 roky.

Závěr:

Vzhledem k absenci dat umožňující stanovit vědecky podložené schéma screeningu by základem racionálního postupu při stanovení strategie preventivního vyšetření u jednotlivého pacienta mělo být určení míry rizika a volba tomu odpovídající zobrazovací modality.

Práce byla podpořena grantovým projektem MZ ČR – RVO (MOÚ, 00209805).

Datum přednesení příspěvku: 10. 4. 2015