Exprese androgenového receptoru u normálních a nádorových buněk prostaty ovlivněných látkami indukující epigenetické změny

Konference: 2015 11. sympózium molekulovej patológie s medzinárodnou účasťou a Martinské dni nelekárskych pracovníkov v patológii

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: MOLEKULOVÁ PATOLÓGIA NÁDOROVÝCH OCHORENÍ III.

Číslo abstraktu: 027

Autoři: Mgr. Barbora Fialová; Ing. Kateřina Smešný Trtková, CSc.; Mgr. Kateřina Langová, Ph.D.; prof. MUDr. Zdeněk Kolář, CSc.

Úvod: Androgenový receptor (AR) hraje klí­čovou roli při vzniku a progresi karcinomu pro­staty (KP). Důsledkem androgenové deprivační terapie vzniká často obtížně léčitelný kastračně-rezistentí karcinom prostaty (KRKP). Metylace DNA a acetylace histonů jsou epigenetickými modifikacemi, které mohou ovlivňovat signální dráhy AR. U některých KRKP byla zjištěna snížená exprese AR v důsledku metylačních změn úseků genu androgenového receptoru, které mohou vést k jeho inaktivaci - umlčení (silencing). Cílem naší práce bylo zjistit, zda-li účinky inhibitoru DNA metyltransferáz - 5-Aza-2'-deoxycytidinu (Aza-dC) a inhibitoru histonových deacetyláz - butyrátu sodného (NaB), mohou ovlivnit expresi metylovaného genu AR u buněk na androgeny necitlivé prostatické nádorové linie DU145, re­prezentující KRKP. Z našich výsledků vyplývá, že Aza-dC a NaB mohou ve vhodné kombinaci přispívat k epigenetickým změnám vedoucím k regulaci exprese androgenového receptoru.

Metody: Buňky nenádorové linie RWPE1 a nádorové buňky linie DU145 byly ovlivněny Aza-dC, NaB a jejich kombinacemi s cílem ovliv­nit expresi AR mechanismem demetylace DNA a reacetylace histonů. Podstatou experimentů bylo na úrovni cDNA potvrdit epigeneticky in­dukovanou expresi AR. Chromatinová imunoprecipitace kombinovaná s kvantitativním real-time PCR sloužila k analýze důsledků acetylací/ deacetylací na úrovni histonů H3 a H4.

Výsledky: U nádorových buněk linie DU145, největší efekt na demetylaci genu AR spojenou se zvýšenou acetylací histonů měla kombina­ce obou použitých inhibitorů. Normální buňky prostaty, v porovnání s buňkami nádorovými, reagovaly na ovlivnění inhibitory s menší intenzi­tou. Naše výsledky by mohly pomoci k objasnění mechanismu působení inhibitorů histonových deacetyláz a inhibitorů DNA metyltransferáz jako součást doplňující epigenetické terapie pacientů s KRPK.

Tato práce byla podpořena grantem LF_2015_008.

Datum přednesení příspěvku: 5. 6. 2016