Klinická onkologie: 15. 2. 2026, ročník: 39, číslo: 1

Dimenze onkochirurgie II

Mon, 16 Feb 2026 09:10:59 +0100

Panta rei Od zveřejnění statě “Dimenze onkochirurgie” uplynul tucet let [1]. V mezidobí dále sílí tendence ke kolektivizaci odpovědnosti, která je přidělována nějaké korporaci s následkem vzbuzení představy nejistoty individuálního úsudku a jeho zpochybňování až ke crimen laesoni maiestatis. Leč chirurg není cvičený foxteriér, byť se to o něm často tvrdí, a někdy to, bohužel, i platí. Chirurg je (má být) sebevědomý lékař, který je radikálním, ač pokorným, článkem rozhodovacího grémia. Je nezávislý a svobodný činit autentická rozhodnutí. In medias res Je potřeba vytrvale dbát na vyváženost dvou základních principů: všeobecně platných zásad vyjádřených ve směrnicích a přesnosti individuálních zjištění u příslušné kauzy – zpravidla unikátního individua. Čím pečlivěji proniká ošetřující lékař (= chirurg) do hlubin poznání obou těchto nezaměnitelných entit, tím blíže zjišťuje, co pacient potřebuje a zejména, jak mu to poskytnout. O průniku těchto skutečností musí pestrou sešlost (ne) spolupracujících expertů přesvědčit. Aby to dokázal, musí mít příslušné informace a vládnout prostorem k jejich vyjádření. Prvním deficitem v tomto směru bývá absence instance ošetřujícího lékaře vládnoucího substanciálními fakty, které dovede stručně a jasně předložit. Nestačí, aby více nebo méně zkušený “administrátor” nastudoval dokumentaci a kauzu nastínil. Je potřeba znát klinické detaily. Druhým deficitem je jistý despekt, který občas prosakuje do indikačních rozprav: tisíciletá interna nepokládá stoletou chirurgii za partnera, ač turbulence tohoto nedorozumění je již dávněji odhalena aristokratickou elegancí sentence sira Williama Oslera: Chirurg je lékař, který také operuje. V nastíněném milieu se uplatňují další vlivy: chybění interdisciplinární empatie, nadměrný akcent na řešení případu z vyhraněné pozice – interní, onkologické, chirurgické, intervenčně radiologické nebo endoskopické, či badatelské, anebo vytěsnění pacienta z rozhodovacího procesu tím, že mu je „rozhodnutí komise” naservírováno [2]. To vše hrozí přijetím povrchního rozhodnutí, které může být tím nebezpečnější, že má punc nejvyšší kvality. K handicapům současné medicíny patří ústup od klinického kontaktu s pacientem, přeceňování technologií a standardů, které čím více si činí nárok na obecnou platnost, tím více postrádají potenci dostát individuálním nárokům. Mějme neustále na mysli věci tak prosté jako jsou pečlivá anamnéza a pozorné fyzikální vyšetření nemocné osoby, o jejímž osudu chceme správně rozhodovat. Nelze se pouze soustředit na jednotlivost/i. Naopak, je potřebné integrovat všechny aspekty celku [3]. Se samozřejmým respektováním odlišných úhlů pohledu jednotlivých specialit a s využitím jejich (nesmírné!) potence, kterou doba přináší [4]. Resumé Vytrvale budujme interdisciplinární profesní étos, který nepodléhá společenským, pekuniálním, mocenským ani ideologickým tlakům integrujíc vše pozitivní, co historie přinesla a současnost tvořivě rozšiřuje. doc. MUDr. Teodor Horváth, CSc. Chirurgická klinika LF MU a FN Brno Literatura Horváth T. Dimenze onkochirurgie. Klin Onkol 2013; 26 (4): 296–297. Steinová E. K problému vcítění. Nadační fond Edity Steinové, Praha 2013. Wilson EO (ed.). Consilience: The unity of knowledge. New York: Vintage Publishing 1999. Žaloudík J. Spravedlnost v medicíně z různých náhledů. In: Ptáček R, Bartůněk P (eds.). Spravedlnost v medicíně. Praha: Grada Publishing 2022: 137–142.

O tvrdosti dat

Mon, 16 Feb 2026 09:12:17 +0100

Ministr zdravotnictví pan Adam Vojtěch se dne 30. ledna 2026 v rozhovoru pro server SinMed.cz v článku Kvalitní nemocnice? – Chci tvrdá data, ne dojmy vyjádřil, že jeho cílem je zajistit kvalitní zdravotní péči ve všech nemocnicích, a požaduje, aby zdravotní pojišťovny měřily kvalitu péče pomocí tvrdých dat, nikoli pouze na základě dojmů. Zlatá slova. A jak s tímto velitelským záměrem dále naložit právě v onkologii? V roce 2005 jsem pro Zdravotnické noviny sepsal text nazvaný Data, nebo vata? A rád se k tomu prozření znovu ještě předsmrtně hlásím. Tehdy se teze „data, nebo vata“ brala vážně jen napůl, spíše jako verbální žertování. Pro tehdy módně objevovanou medicínu založenou na průkaznosti (evidence-based medicine), mělo být směrodatné především seriózně a světově publikované vědění. Že třeba když si přečteme ve znělém zahraničním časopise s impaktem něco o výsledcích v Kalifornii, Británii nebo Itálii, tak to tak vlastně automaticky bude i v Brně, Praze, na Břeclavsku či Chebsku, protože je to přece už vědecky potvrzeno v odborném časopise s řádnou oponenturou. Šlo nepochybně o defekt v logice akademického či centrálního úsudku. Inventura trafiky v centru Londýna věru nic neříká o stavu v trafice na nádraží v Brně. S jistou centrální nevolí bylo také pohlíženo na iniciativní zveřejňování vlastních výsledků onkologické péče v parametrech celkového přežití u nejčastějších onkologických diagnóz, jak se dělo třeba na www.mou.cz. Prý z obavy, že to může budit vášně nekolegiálnosti, zneklidňovat dělný lid a narušovat kohezi mezi odborníky. Navrhovali jsme zajisté nesrovnávat nemocniční pracoviště navzájem, ale porovnávat se každý samostatně vždy s průměrnými výsledky dosahovanými v celé vlasti nebo též sami se sebou v různých časových intervalech, třeba po pětiletkách. Protože náklady na onkologickou léčbu a péči jsou v toku času vždycky vyšší než ty předchozí, jde také o to, zda výsledky s růstem nákladů v čase nějak korespondují, zda jsou lepší či aspoň stejné, nebo naopak z různých důvodů i horší. Čas plynul v silných deklaracích teoretiků o významu kontroly kvality onkologické péče. Přitom se tím mínily a užívaly, a stále ještě užívají, hlavně rozmanité „měkké“ parametry i paraparametry, jako jsou čekací nebo hospitalizační doby, procento poléčebných komplikací, podíl komorbidit nebo spokojenost s pobytem v nemocnici. Nedošlo ani na systematické hodnocení letality čili poměru mortality a incidence (MI index) jako jednoho z nejtvrdších parametrů v čase. Snad už teď postupně přijímáme, že pouhá četba žurnálů nebo firemních letáků ani měkké surogátní parametry pro reálné hodnocení úspěchů a ekvity v naší onkologii nestačí. Termínem surogátní čili náhradní se v informatice podle Wikipedie rozumějí „uměle vytvářené hodnoty, které mají stejné statistické vlastnosti jako reálná data, ale neobsahují potřebné informace…“ Pacienty bez rozdílu totiž spíše zajímá, zda nebo jak dlouho s onkologickou diagnózou přežijí a v jaké kvalitě života. V angličtině se označují tyto „tvrdé“ parametry jako „patient-centered endpoints“. Je potěšující, že se nám za poslední dvě dekády vzchopil a zcela přestavěl Ústav zdravotnických informací a statistiky a naštěstí se udržel i Národní onkologický registr, vedený v obdivuhodné kontinuitě již od roku 1977. Přidaly se v nové součinnosti také vazby na pojišťovenské údaje Národního registru hrazených zdravotních služeb. Za 20 let pokročily informační technologie, a už se dokonce nerozpakujeme výskat „ej aj!“, tedy že se přidá AI. Přímé měření nejen surogátních, ale i tvrdých parametrů u nás tedy možné je. Manažer, ať lokální, regionální, či centrální, který toto vše rozpoznává, nebude čekat v očistci a patří jít přímo do nebe. V tomto kontextu nutno zmínit také současný stejnosměrný zahraniční posun ve vnímání relevance a tvrdosti parametrů v klinických studiích, především lékových, jak o tom svědčí nový pohled a doporučení z Food and Drug Administration (FDA) v USA, v jehož mentálním protektorátu se také v našem europrostoru trvale nacházíme. FDA přiznává, že po jistou dobu byl parametr celkového přežití v lékových studiích pro svou větší náročnost a potřebu delšího čekání na výsledek opomíjen a příliš víry bylo kladeno v rychleji získávané parametry surogátní. To se má nyní napravovat, třeba i dodatečným a zpětným doplněním informací. Podrobněji se o tom lze dočíst v materiálu US Food and Drug Administration. Approaches of overall survival in oncology clinical trials. Draft guidance for industry. August 2025. Takže se zdá, že činitelé na obou stranách Atlantiku nás navádějí na správnou cestu. Nedá mi zde nezmínit povzdech mého nebožtíka otce, který říkával, že „svět zajisté spěje k ideálu, ale jedinec se nedožije“. Zkusím být větším optimistou, byť jsou jich plné hřbitovy. Je jenom na naší současné onkologii, zda bude kličkovat terénem, nebo se rozjařeně vydá rovnější cestou za tvrdšími parametry hodnocení výsledků, jako jsou celkové přežití, letalita a kvalita života, nevyčtených, leč vlastních. prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.

Kožní nemoci způsobené monoklonálním imunoglobulinem a/nebo volnými lehkými řetězci (monoklonální gamapatie kožního významu)

Mon, 16 Feb 2026 10:29:49 +0100

Východiska: Monoklonální imunoglobuliny (M-Ig) a/nebo volné lehké řetězce (free light chains – FLC) mohou způsobovat velmi pestrá orgánová a tkáňová poškození. Nejčastější jsou různé formy nefropatií, pro něž byl vytvořen termín „monoclonal gammopathy of renal significance“ a byla přijata morfologická klasifikace vytvořená skupinou International Kidney and Monoclonal Gammopathy Research Group. Další velkou skupinu tvoří klinické jednotky, u nichž vznikají mimo jiné také různé formy poškození kůže. Pro ně bylo vytvořeno skupinové označení „monoclonal gammopathy of cutaneous significance“. Etiopatogeneze je sice hematologická, ale příznaky přivádějí pacienty s touto formou poškození monoklonální gamapatií do dermatologických ambulancí. Cíl: Dermatologické publikace z posledních 5 let rozlišují choroby s jasně vyjádřenou etiopatogenetickou souvislostí s monoklonální gamapatií, těch definují celkem 12, a pak uvádějí další choroby, u nichž je v jednotlivých případech etiopatogenetická souvislost méně jasná, tyto choroby mohou mít i další příčiny. Do skupiny kožních chorob s jasně prokázanou souvislostí s M-Ig patří: AL-amyloidóza kůže, kožní makroglobulinóza, změny kůže při POEMS syndromu, skleromyxedém, skleredém, plošné normolipemické xantomy, nekrobiotický xantogranulom, urtikárie při syndromu Schnitzlerové, teleangiektazie při TEMPI syndromu, lokalizovaný erytém při AESOP syndromu, kryoglobulinemické změny kůže, cutis laxa (volná kůže). Z chorob s méně jasnou souvislostí s M-Ig zmiňujeme IgA pemphigus. V textu uvádíme stručné popisy doplněné obrazovou dokumentací jmenovaných chorob, s nimiž jsme se za 35 let setkali. Závěr: V případě, že se dermatolog s uvedenými chorobami setká, měl by vyšetřit M-Ig a FLC a při pozitivním nálezu konzultovat s hematologem možnost cílené léčby.

Změny hemostázy a další poruchy způsobené monoklonálním imunoglobulinem a/nebo volnými lehkými řetězci

Mon, 16 Feb 2026 09:21:03 +0100

Východiska: Monoklonální imunoglobulin a/nebo volné lehké řetězce způsobují pestré komplikace, které mohou postihnout snad všechny tkáně či orgány. Cíl: Monoklonální imunoglobulin může zasáhnout do hemostázy a způsobit jak hyperkoagulaci, tak hemoragickou diatézu. U pacientů s nemaligní gamapatií a zatím neléčeným mnohočetným myelomem jsou častější komplikace trombotické než hemoragické. Monoklonální imunoglobulin může výjimečně mít i vlastnost autoprotilátky, a způsobovat tak různorodé poškození orgánů. Z těch častějších forem je to nemoc chladových aglutininů, neuropatie, různé formy poškození oka. V textu jsou pak zmiňovány i méně časté poruchy. Závěr: Všechny komplikace popsané v textu mohou být způsobeny monoklonálním imunoglobulinem, ale mohou mít i jiné příčiny. Pokud se podaří prokázat etiopatogenetickou souvislost těchto problémů s monoklonálním imunoglobulinem, tak může cílená léčba potlačující jeho tvorbu vést k vymizení problému.

Fenomén nádeje, ako neoddeliteľná súčasť starostlivosti o onkologického pacienta v terminálnom štádiu

Mon, 16 Feb 2026 09:25:46 +0100

Východiská: Nádorové ochorenie patrí medzi najzávažnejšie, život ohrozujúce ochorenie, pri ktorom starostlivosť o pacienta nie je výlučne zameraná iba na medicínske aspekty. V terminálnom štádiu ochorenia dochádza k enormnej emocionálnej záťaži a strachu pacienta z poslednej etapy jeho života – z obdobia zomierania a následne aj smrti samotnej. Rozhovory o blížiacej sa smrti patria v našej spoločnosti ešte stále skôr medzi tabuizované témy. Vyžadujú od lekára komunikačnú zručnosť a schopnosť poskytovania nádeje až do úplného konca. Napriek tomu, že nádej zohráva nezastupiteľnú úlohu aj v beznádejnej situácii, akou sa terminálne štádium ochorenia stáva, častokrát jej venujeme minimálnu pozornosť. Opomíname skutočnosť, že každý človek, v každej situácii dúfa, nakoľko nádej môže mať rôzne podoby. Pre jedného je to zázračné vyliečenie a pre druhého to môže byť práve prichádzajúca smrť, ktorá definitívne ukončí jeho utrpenie. Nedostatok empatie, porozumenia a častokrát aj duchovnej opory, ktorú pacient očakáva od svojho lekára, môže viesť k zníženiu kvality jeho života a schopnosti zvládať terminálne štádium ochorenia. Cieľ: Cieľom predkladanej práce je poukázať na potrebu otvárania rozhovorov týkajúcich sa pred terminálnej a terminálnej fázy ochorenia, napriek náročnosti na etické správanie. Ak chceme byť zomierajúcemu oporou, musíme sa naučiť s ním prežívať tieto posvätné okamihy tak, aby cítil spriaznenosť duší. Musíme si vedieť získať jeho dôveru a vytvoriť úprimný osobný vzťah, ktorým mu zároveň ponúkame nádej, že na zvládnutie poslednej etapy života nebude sám. Zároveň chceme poukázať na nutnosť zriaďovania nových hospicov a oddelení paliatívnej starostlivosti. Špecialisti na paliatívnu a hospicovú starostlivosť prinášajú iný prístup k zomierajúcemu a zabezpečujú zvládanie nielen fyzickej, ale aj psychickej, duševnej a duchovnej bolesti. Prestávajú so smrťou bojovať a berú ju ako neoddeliteľnú súčasť života.

Výsledky léčby Hodgkinova lymfomu v České republice

Mon, 16 Feb 2026 10:30:19 +0100

Východiska: Cílem analýzy bylo vyhodnocení účinnosti léčby a jejího vlivu na prognózu pacientů s Hodgkinovým lymfomem (HL) zařazených do českého registru HL. Soubor pacientů a metody: Do analýzy bylo zařazeno 2 241 hodnotitelných pacientů s klasickým HL (cHL) a 130 pacientů s HL s nodulární lymfocytární predominancí (nodular lymphocyte-predominant Hodgkin lymphoma – NLPHL), kteří byli léčeni v letech 2000–2024. Medián věku při diagnóze cHL byl 37 let a u NLPHL 42 let. Výsledky: Nejčastějším režimem u pacientů v časných a intermediárních stadiích byl režim ABVD (doxorubicin, bleomycin, vinblastin, dakarbazin) s radioterapií (RT), navíc u pacientů ve věku < 60 let v intermediárních stadiích byly použity dva cykly eskalovaného režimu BEACOPP (bleomycin, etoposid, doxorubicin, cyklofosfamid, vinkristin, prokarbazin, prednison) v kombinaci s dvěma cykly ABVD a RT. V pokročilém stadiu byl u pacientů ve věku < 60 let nejčastěji použit eskalovaný režim BEACOPP (4–8 cyklů) a u pacientů ve věku ≥ 60 let režim ABVD (6–8 cyklů). U pacientů s NLPHL byla použita dle klinického stadia samostatná RT nebo kombinace rituximabu s chemoterapií +/−RT. U pacientů s cHL ve věku < 60 let bylo 10leté přežití bez progrese (progression free survival – PFS) a celkové přežití (overall survival – OS) v iniciálních stadiích 91,5 % a 94,2 %, v intermediárních stadiích 91,0 % a 96,6 % a v pokročilých stadiích 83,9 % a 92,6 %. U cHL ve věku ≥ 60 let bylo 10leté PFS a OS v iniciálních stadiích 67,0 % a 74,2 %, v intermediárních stadiích 36,4 % a 45,7 %, v pokročilých stadiích 41,6 % a 52,0 %. U NLPHL bylo 10leté PFS a OS 77,5 % a 95,8 %. Závěr: Podle dat z registru je prognóza HL výborná u pacientů ve věku < 60 let – 10letého OS dosahuje více než 90 % pacientů. Ve věku ≥ 60 let je medián přežití kolem 10 let. Zavedení checkpoint inhibitorů a brentuximab vedotinu do 1. linie léčby dále zlepší účinnost a sníží toxicitu léčby.

Rozsah reportování při vyšetření predispozice k nejčastějším solidním nádorům dospělého věku pomocí sekvenování nové generace

Mon, 16 Feb 2026 10:16:18 +0100

Východiska: Genetické vyšetření dědičné predispozice k solidním nádorům pomocí sekvenování nové generace umožňuje analýzu širokého spektra genů a významně zvyšuje diagnostický výtěžek. Se zvyšujícím se rozsahem analyzovaných oblastí však roste pravděpodobnost záchytu tzv. sekundárních nálezů, tedy patogenních nebo pravděpodobně patogenních variant v genech, které nesouvisejí s primární indikací k vyšetření. Tyto nálezy přinášejí řadu praktických, klinických a etických otázek. Materiál a metody: V ČR vznikla v rámci konsorcia CZECANCA a pracovní skupiny Onkogenetika Společnosti lékařské genetiky a genomiky ČLS JEP iniciativa s cílem harmonizovat rozsah reportování při vyšetření nádorové predispozice v rozsahu panelu CZECANCA. Výsledky: Výsledkem konsenzu je doporučený rozsah variant a genů, které budou při vyšetření nádorové predispozice rutinně reportovány laboratořemi i bez výslovného požadavku indikujícího lékařského genetika. Závěr: Navržený harmonizovaný přístup k reportování sekundárních nálezů představuje praktický nástroj pro sjednocení laboratorní praxe v ČR. Dokument reflektuje současný stav poznání v oblasti onkogenetiky a bude pravidelně aktualizován v návaznosti na nové vědecké poznatky.

Logopedická intervence u pacientky s mnohočetným myelomem a dysfagií – případová studie z klinické praxe

Mon, 16 Feb 2026 10:30:28 +0100

Východiska: Poruchy polykání (dysfagie) se u pacientů s mnohočetným myelomem (MM) vyskytují méně často než u neurologických nebo strukturálních diagnóz, přesto mohou zásadně ovlivnit výživu, kvalitu života i celkovou prognózu. V dostupné literatuře jsou popisovány především případy dysfagie ve faryngeální fázi, často v souvislosti se systémovou amyloidózou. Oproti tomu terapeutické postupy cílené na rehabilitaci orální fáze, zejména žvýkání, zůstávají opomíjené, a to jak v praxi, tak v odborných statích. Případ: Popisujeme případ pacientky s mnohočetným myelomem a orální dysfagií. Přestože se jedná o okrajovou oblast léčby, logopedická péče významně přispěla ke zvýšení kvality života pacientky. Individuálně nastavená terapie vedla k obnově a zkvalitnění příjmu potravy pacientky, a tím ke zvýšení její nutrice. Při terapii byl využit tzv. Jaw Rehabilitation Program, který vychází z konceptu Oral Placement Therapy. Závěr: Cílem článku je představit možnosti logopedické intervence u pacientů s MM, zejména v kontextu dysfagie, a upozornit na mezioborový potenciál této péče. Článek vychází z rešerše české a zahraniční literatury a je doplněn o případ z logopedické klinické praxe.

MEMORANDUM. Strategie snižování rizik „harm reduction“ jako součást primární prevence

Mon, 16 Feb 2026 10:27:11 +0100

Toto memorandum vzešlo z druhého mezioborového diskuzního fóra odborníků konaného 1. prosince 2025 u příležitosti 4. ročníku Kongresu diagnostiky a intervence dýchacích cest (DIDC). Aktuální text navazuje na první memorandum přijaté mezioborovým diskuzním fórem odborníků konaným v rámci loňského 16. pražského onkologického kolokvia PragueONCO (Klin Onkol 2025; 38 (1): 72–74), a na jeho vybrané závěry: Snižování škod (harm reduction) je preventivní strategií, která se zaměřuje na minimalizaci rizikových faktorů přispívajících ke vzniku rakoviny, protože úplné odstranění rizika není vždy možné. Cílem přístupu harm reduction je snížit celkové škody způsobené nezdravým životním stylem, faktory prostředí a expozicemi, o nichž je známo, že zvyšují pravděpodobnost vzniku rakoviny. Jde o snižování rizik praktickými, inovativními a dostupnými způsoby, pro které existují vědecké důkazy, že zlepšují celkové zdravotní výsledky. Onkologické riziko jedince se v průběhu života kumuluje a jednotlivé rizikové faktory se vzájemně potencují. Koncept harm reduction by se neměl vztahovat pouze k jedné oblasti, ale měl by být uplatňován všude, kde může přinést benefit. Koncept harm reduction se nevztahuje jen k oblasti onkologické prevence, ale i prevence kardiovaskulárních, metabolických a řady dalších onemocnění. Východiska aktuální diskuze Teze z úvodní přednášky pozvaného zahraničního hosta, prof. Johna E. Deanfielda, MD, FRCP, FESC, kardiologa z University College London: V současnosti jsme svědky zásadní proměny pojetí zdravotní péče s odklonem od definice zdraví a jeho managementu pouze z hlediska přítomnosti, nebo absence nemoci. Nový koncept je založen na vědeckém poznání vzniku, rozvoje a přirozeného průběhu onemocnění, na dostupnosti nových terapeutických metod s trvalým účinkem a inovativních technologií umožňujících individuální přístup – je ovšem třeba začít včas! Idea „zdravého stárnutí“ vyžaduje přístup zaměřený na redukci expozice hlavním rizikovým faktorům a snižování škod v důsledku rizikového chování – tyto principy jsou základem snižování škod spojených mj. s užíváním tabáku či obezitou. Prevence nemůže být vnímána pouze jako výdaj ze zdravotního rozpočtu, ale jako příležitost k vytváření bohatství! Veřejnost je třeba motivovat, aby převzala odpovědnost za své zdraví, a odlehčila tak systému péče o nemocné, a to tím, že každému jedinci budou poskytnuty nástroje, podpora a informace potřebné pro jeho rozhodování. Harm reduction jako odpověď na limity primární prevence Účastníci mezioborového fóra diskutovali o tom, že tradiční metody prevence založené na změně chování a životního stylu u významné části populace selhávají. Navzdory desítkám let edukace a osvětových kampaní se nedaří zásadně snížit prevalenci obezity, kouření, užívání alkoholu ani dalších forem rizikového chování a rizikový profil populace se v řadě oblastí spíše zhoršuje. Obezita je společným jmenovatelem vzniku onkologických, kardiovaskulárních, metabolických a dalších onemocnění. Při neexistenci systémově uplatňovaných incentivů (bonusů) je motivace ke změně životního stylu nízká, režimová opatření jsou obtížně kontrolovatelná a vymahatelná. Pacienti. třebaže motivovaní, často selhávají ve snahách o dlouhodobou změnu svého životního stylu a pohybových aktivit. Strategie harm reduction v oblasti regulace hmotnosti obsahuje vedle konzumace stravy bohaté na ovoce, zeleninu, celozrnné výrobky a libové bílkoviny a dostatku tělesné aktivity také využití inovativních přístupů založených na důkazech (užívání agonistů GLP-1, jejichž účinky se navíc pravděpodobně neomezují jen na snižování tělesné hmotnosti). Kouření je příčinou onemocnění dýchací soustavy, kardiovaskulárních onemocnění a zhoubných novotvarů – vedle rakoviny plic, hrtanu a ústní dutiny je spojeno se vznikem minimálně desítky dalších zhoubných nádorů. Jednoznačně nejúčinnější prevencí je nikdy s kouřením nezačínat nebo jej zcela zanechat (v kterémkoli věku). Na nikotinu vzniká silná závislost, ale škodlivost samotného nikotinu je relativně nízká a sám o sobě není karcinogenní. Původcem nemocí spojených s užíváním tabáku jsou především zplodiny hoření obsažené v jeho kouři. Strategie harm reduction je u stávajících kuřáků, kteří nedokážou, nemohou nebo nechtějí kouření zanechat, racionálním přístupem. Vedle behaviorální intervence, farmakoterapie a substituční nikotinové terapie zahrnuje i užití inovativních bezdýmných forem užívání tabáku/nikotinu (e-cigarety, zahřívaný tabák, nikotinové sáčky), pro které jsou k dispozici spolehlivé vědecké důkazy o řádově nižším obsahu škodlivých látek ve srovnání s cigaretami a u některých z nich i o účinnosti při odvykání kouření. Harm reduction a bariéry uplatňování v praxi Na národní i mezinárodní politické úrovni dosud chybí systematická podpora strategie harm reduction jako integrální součásti primární prevence. Namísto toho převažují snahy o zavádění restriktivních a prohibičních opatření, která se však historicky neukázala jako účinný nástroj k dlouhodobé eliminaci zdravotních rizik spojených s rizikovým chováním. Opačný přístup, konkrétně v oblast kouření, ilustrují epidemiologická data ze Švédska, které je dlouhodobě otevřeno bezdýmným alternativám užívání tabáku, zejména orálního tabáku (snus) a v poslední době nikotinovým sáčkům. Tato země vykazuje nejnižší incidenci karcinomu plic u mužů v Evropě a zároveň nejnižší prevalenci klasického kouření v celé Evropské unii (méně než 5 %). Významnou bariérou zůstává také nedostatečná informovanost odborné veřejnosti o principech a možnostech uplatňování strategie harm reduction v klinické praxi. V současnosti neexistuje jednotný odborný konsenzus napříč lékařskými odbornými společnostmi ani jednoznačné ukotvení strategie harm reduction jako součásti zdravotní prevence v národních doporučených postupech. Tato skutečnost se následně promítá do nejednotné, často váhavé a místy rozporné komunikace možností harm reduction směrem k pacientům a následně ke zkreslenému vnímání rizik a benefitů alternativních výrobků ve veřejnosti Další významnou překážku představuje nízká úroveň kvalitní a věcně správné komunikace vědeckých poznatků o harm reduction ve veřejném prostoru. Zejména na sociálních sítích se rychle šíří zjednodušené, zkreslené či přímo nepravdivé informace, které oslabují důvěru veřejnosti ve vědecké argumenty a ztěžují racionální debatu o možnostech moderní prevence. Vedle informačních a institucionálních bariér existují i překážky praktické, například nerovná dostupnost některých účinných preventivních nástrojů, zejména moderní farmakoterapie obezity, jejíž využití je v současnosti limitováno vysokými finančními náklady a omezeným zapojením zdravotních pojišťoven. Závěry diskuze Po závěrečném kole odpovědí všech účastníků diskuze panovala jejich nejvyšší míra shody v tom, že: Bez účinné prevence, která povede k nižší nemocnosti, nebude systém zdravotní péče v blízké budoucnosti finančně udržitelný. Efektivní prevence vyžaduje multidisciplinární spolupráci lékařů, psychologů, sester, nutričních terapeutů, sociálních pracovníků i pacientských a komunitních organizací s vyšším zapojením behaviorálních věd a také neurověd. Nezbytným předpokladem je i existence systémových motivačních nástrojů a vytvoření podmínek pro komunikaci s pacientem. Integrální součástí prevence musí být i uplatňování strategie snižování škod rizikového chování, pokud není úplná eliminace rizikového chování možná. Vědecké důkazy jsou k dispozici, problémem je jejich nedostatečný přenos směrem k politické reprezentaci, implementace do odborných doporučení a jejich srozumitelná a jednoznačná komunikace k veřejnosti. Účinná prevence by měla být personalizovaná podle věku a individuálních rizik. V této oblasti se nabízí vysoký potenciál využití informačních technologií a umělé inteligence. Diskuze nebyla ukončena. Jednání mezioborového diskuzního panelu ke konceptu harm reduction jako součásti primární prevence budou i nadále pokračovat s přizváním odborníků z dalších oblastí, ve kterých je uplatňování této strategie obzvláště vhodné. Předsedající panelu: prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc., Onkologická klinika 1. LF UK, ÚVN a VFN v Praze; doc. MUDr. Jiří Votruba, Ph.D., I. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze Účastníci panelu (v abecedním pořadí): prof. MUDr. Věra Adámková, CSc. (Centrum preventivní kardiologie, IKEM Praha); MUDr. Pavel Bém (Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze); brig. gen. v z. MUDr. Zoltán Bubeník (Ordinace VPL, Pardubice-Sezemice); MUDr. Jozef Čupka, MPH (Ordinace VPL, Praha); prof. John E. Deanfield (University College London, Velká Británie); MUDr. Petra Garnolová (Ambulance klinické onkologie a paliativní medicíny, Praha); prof. Fred R. Hirsch (Tisch Cancer Institute, Mount Sinai, New York, USA); Tomáš Kruber (Nadace Moje volba); Mgr. Lilly Ahou Koffi, MBA (Český institut všeobecného zdraví, z.s.); Ing. Martina Mecerová (Nadační fond Pink Bubble); MUDr. Karel Moravec (Psychiatrie Moravec, Karlovy Vary); doc. MUDr. Viktor Mravčík, Ph.D. (Klinika Podané ruce); MUDr. Lenka Pavlíčková (Kardiologická klinika 1. LF UK a FNMH, Praha); Martina Šmuková (Nadační fond Pink Bubble); MUDr. Jiří Votruba jr. (1. LF UK, Praha); Ing. Kristýna Zelienková (Nadační fond Zet)

AKTUALITY Z NÁRODNÍHO ÚSTAVU PRO VÝZKUM RAKOVINY

Mon, 16 Feb 2026 10:29:33 +0100

CD molecules nomenclature 2025: antibody validation and expression profiling of immune system G protein-coupled receptors Fernández-Calles J, Kužílková D, … Kalina T, Engel P. Eur J Immunol 2025; 55 (12): e70099. doi: 10.1002/eji.70099. Monoklonální protilátky namířené proti molekulám exprimovaným na buněčném povrchu představují základní nástroj současného biomedicínského výzkumu, laboratorní diagnostiky i moderní cílené terapie. Již více než čtyři desetiletí je jejich pojmenování dáno nomenklaturou CD (cluster of differentiation) garantovanou Mezinárodní unií imunologických společností (International Union of Immunological Societies – IUIS). Povrchové molekuly leukocytů hrají klíčovou roli v regulaci vrozené i adaptivní imunitní odpovědi. Umožňují migraci buněk, jejich vzájemnou komunikaci, rozpoznávání patogenů, udržování imunitní homeostázy i prevenci autoimunitních reakcí. Molekuly CD tedy slouží nejen jako zásadní markery fenotypů při průtokové cytometrii, ale zároveň i jako cíle terapeutických monoklonálních protilátek využívaných v onkologii, léčbě autoimunitních onemocnění i infekčních nemocí. Navzdory tomu, že bylo dosud popsáno více než 400 molekul CD, představují pouze část z celého spektra proteinů exprimovaných na povrchu leukocytů, jejichž počet se odhaduje na více než tisíc. Největší rodinu receptorů kódovaných lidským genomem, která má více než 800 členů, tvoří receptory spřažené s G-proteiny (G protein-coupled receptors – GPCR). Vážou široké spektrum endogenních ligandů, včetně chemokinů, lipidových mediátorů, hormonů či produktů mikroorganismů, a regulují zásadní fyziologické procesy. V imunitním systému sehrávají GPCR klíčovou úlohu zejména při řízení migrace leukocytů, imunitního dohledu a zánětlivé odpovědi. GPCR mají společnou strukturu sedmi transmembránových a-helikálních segmentů spojených třemi intracelulárními a třemi extracelulárními smyčkami, extracelulárním N-koncem a intracelulárním C-koncem. Přes tuto relativně konzervovanou architekturu vykazují značnou diverzitu v extracelulárních doménách a výrazně rozdílné expresní profily na jednotlivých imunitních buněčných populacích. Právě nízká hladina exprese na krevních buňkách dlouhodobě komplikovala vývoj vysoce specifických a validovaných monoklonálních protilátek rozpoznávajících nativní GPCR, což se odrazilo v jejich omezeném zastoupení v systému CD. Zásadní posun v této oblasti přinesl 11. Human Leukocyte Differentiation Antigens Workshops (HLDA11), během nějž byla nově přiřazena nomenklatura CD třinácti GPCR exprimovaným na povrchu imunitních buněk. Jedná se o molekuly CD198 (CCR8), CD199 (CCR9), CD372 (CCR10), CD373 (CX3CR1), CD374 (XCR1), CD375 (GPR15), CDw376 (GPR26), CD377 (SSTR3), CD378 (C3AR1), CDw379 (FPR2), CD380 (LTB4R), CDw381 (GPR183) a CDw382 (F2RL1). Detailní znalost expresních profilů GPCR na imunitních buňkách popsaná v článku otevírá nové možnosti cílené modulace imunitní odpovědi, identifikace biomarkerů a vývoje nových terapeutických strategií. To je zvláště relevantní v onkologii, kde je precizní regulace imunitního mikroprostředí nádoru klíčovým faktorem úspěšnosti imunoterapie. Genomic complexity and evolution of high-grade serous ovarian cancer treated with platinum-based chemotherapy: advancing precision oncology beyond BRCA1/BRCA2 Pokorná P, … Slabý O, Bednaříková M. J Ovarian Res 2025; 19 (1): 3. doi: 10.1186/s13048-025-01911-z. High-grade serózní karcinom vaječníků (high-grade serous ovarian cancer – HGSOC) patří k nejagresivnějším gynekologickým malignitám a zůstává spojen s vysokou mortalitou, zejména v důsledku pozdní diagnostiky, výrazné biologické heterogenity a rozvoje rezistence k systémové léčbě. Chemoterapie na bázi platiny nadále představuje základní terapeutický pilíř, avšak genomická heterogenita HGSOC komplikuje predikci léčebné odpovědi a identifikaci pacientek, které by mohly profitovat z cílených terapeutických přístupů. Autoři provedli komplexní genomické profilování 523 nádorově asociovaných genů pomocí panelu TruSight Oncology 500 HT v retrospektivní kohortě 42 pacientek s HGSOC, zahrnující 22 případů senzitivních na deriváty platiny (Pt-S) a 20 případů primárně rezistentních vůči derivátům platiny (Pt-R). U čtrnácti pacientek byly analyzovány párové vzorky nádorové tkáně odebrané před zahájením léčby a po neoadjuvantní terapii nebo recidivě onemocnění, s cílem posoudit změny v klinicky relevantních a cílitelných (actionable) genových alteracích. Genomické profilování prokázalo výraznou heterogenitu v molekulárních alteracích mezi nádory Pt-S a Pt-R, přičemž amplifikace genu CCNE1 byla častější u případů rezistentních vůči derivátům platiny, což je v souladu s jeho známou asociací s nepříznivou prognózou. Actionable alterace klasifikované podle ESMO Scale for Clinical Actionability of Molecular Targets (ESCAT) v úrovních I–III byly identifikovány u více než poloviny pacientek v obou skupinách (54,5 % pro Pt-S; 55 % pro Pt-R). Hypotetické cíle ESCAT úrovně III byly přítomny přibližně u pětiny analyzovaných případů (18 % pro Pt-S; 20 % pro Pt-R), což poukazuje na možnosti budoucího rozšíření cílených terapeutických strategií u HGSOC. Analýza párových vzorků dále odhalila dynamické genomové změny nádorů v průběhu léčby. U 60 % pacientek s nádory Pt-S a 44 % pacientek s nádory Pt-R přitom byly prokázány změny, které by mohly ovlivnit terapeutickou využitelnost. Autoři uzavírají, že studie zdůrazňuje přínos komplexního genomického profilování v managementu HGSOC nad rámec rutinního vyšetření alterací genů BRCA1/2. Zatímco chemoterapie na bázi platiny zůstává nedílnou součástí léčby nově diagnostikovaných i recidivujících onemocnění, molekulární složitost HGSOC zdůrazňuje potřebu personalizovanějších strategií. Zavedené markery, jako jsou změny BRCA1/2, mají rozhodující význam pro vedení cílené léčby pomocí inhibitorů PARP, nicméně další genomické změny představují příležitost k rozšíření terapeutických možností. Vzhledem ke genomické evoluci HGSOC pak může být pro optimální management léčby nezbytné opakované hodnocení nádorového genomu, např. prostřednictvím opakovaných biopsií nebo alternativních přístupů monitorujících změny v průběhu onemocnění. Data-independent acquisition mass spectrometry in tumor classification and cancer biomarker research Šimoník J, Lapčík P, Bouchalová P, Bouchal P. Mass Spectrom Rev 2025. [In print]. doi: 10.1002/mas.70014. Současná léčba nádorových onemocnění zůstává v mnoha případech suboptimální mj. proto, že používané klasifikační systémy nedostatečně odrážejí komplexní molekulární stav nádoru a jeho fenotyp. Přestože genomické a transkriptomické přístupy poskytují rozsáhlá molekulární data, skutečnými funkčními efektory v nádorových buňkách jsou proteiny, které často představují klíčové diagnostické, prognostické a prediktivní biomarkery i cíle terapie. Autoři přehledové práce proto shrnují význam hmotnostní spektrometrie založené na principu tzv. data-independent acquisition (DIA-MS), tedy datově nezávislého sběru dat, jako nástroje umožňujícího detailní a reprodukovatelnou charakterizaci nádorového proteomu. Metoda DIA-MS v posledních letech překonala tradiční přístup, tzv. data-dependent acquisition (DDA-MS), tedy datově závislý sběr dat, neboť umožňuje systematickou fragmentaci všech prekurzorových iontů v předem definovaných hmotnostních oknech nezávisle na jejich intenzitě. Tento přístup vede k vyšší reprodukovatelnosti měření, nižšímu výskytu chybějících hodnot a lepší kvantitativní robustnosti, což je zásadní zejména při analýze rozsáhlých souborů klinických vzorků. Studie využívající DIA-MS již rekapitulovaly molekulární klasifikaci kolorektálního karcinomu a karcinomu prsu, přispěly ke zpřesnění molekulární klasifikace karcinomu prostaty a dalších nádorů a vedly k identifikaci a validaci diagnostických, prognostických a prediktivních biomarkerů i potenciálních terapeutických cílů u běžných solidních nádorů. Autoři zdůrazňují význam tkáňově specifických spektrálních knihoven, které jsou nezbytné pro hlubokou charakterizaci tkáňových proteomů a správnou biologickou interpretaci dat. Široce používaný původní přístup SWATH-MS je v současnosti postupně doplňován nebo nahrazován pokročilejšími akvizičními strategiemi, jako jsou DIA-PASEF, Pulse DIA či Scanning SWATH, jež ve spojení s moderním softwarem a přístrojovým vybavením umožňují kvantifikaci více než 10 000 proteinů v nádorové tkáni, a tím výrazně komplexnější pokrytí proteomu. Autoři zároveň upozorňují, že vysoký počet nízce exprimovaných proteinů může zvyšovat variabilitu kvantifikace, což klade zvýšené nároky na návrh studií, velikost analyzovaných kohort a interpretaci výsledků. Další perspektivy onkoproteomiky podle autorů spočívají v rozvoji tzv. proteomiky jedné buňky (single cell proteomics) a dále prostorové proteomiky (spatial proteomics) a v jejich integraci s klinickými daty. Pro získání klinicky relevantních biomarkerů a terapeutických cílů s translačním potenciálem zůstává nezbytný pečlivý výběr dostatečně velkých kohort, důkladná validace nálezů v nezávislých datových souborech a jejich funkční ověření. V klinickém kontextu má DIA-MS potenciál nabídnout detailní molekulární charakterizaci nádorové tkáně a sloužit jako východisko pro vývoj cílených hmotnostně-spektrometrických testů vhodných pro rutinní diagnostiku. Jejich zavedení do praxe však bude podmíněno důslednou standardizací pracovních postupů, přísnou kontrolou kvality a harmonizací analytických i bioinformatických kroků napříč pracovišti.