Informace pro nemocné trpící dlouhodobou bolestí

Co je to bolest

Mezinárodní společnost pro studium a léčbu bolesti definuje bolest jako „nepříjemný smyslový a emoční prožitek, spojený se skutečným nebo potenciálním poškozením tkáně nebo popisovaný v pojmech takového poškození. Bolest je vždy subjektivní".

Bolest je pocit, který zahrnuje širokou škálu potíží, od mírných až po těžké. Pouze vy můžete posoudit intenzitu vaší bolesti a vysvětlit a popsat ji člověku, který vám může pomoci.

Akutní bolest

Akutní bolest vzniká pří poškození tělesné tkáně úrazem, chorobou nebo operačním zákrokem. Trvá několik hodin, dnů nebo týdnů. Jde o přirozenou reakci organismu na poškození mající důležitý význam jako závažný varovný signál (dotek horkého předmětu, bolest na hrudi u akutního infarktu myokardu apod.). Velká akutní bolest současně představuje značnou psychickou zátěž. K odstranění akutní bolesti vede léčba zaměřená na odstranění příčiny bolesti a k úpravě poškozené tkáně, případně spojená s podáváním léků proti bolesti.

Chronická (dlouhodobá) bolest

U chronické bolesti obvykle nelze prokázat jednoduchou souvislost mezi poškozením tělesné tkáně a prožitkem nemocného. Bolest trvá déle, než je pro daný typ poškození tkáně nebo orgánu běžné, Její trvání přesahuje dobu tří í více měsíců. Často je chronická bolest neúměrně velká oproti původnímu a vyvolávajícímu podnětu. Ve vývoji chronické bolesti hrají podstatnou roli psychologické a sociální faktory. Bolest může zahrnovat vedle tělesného utrpení i problémy duševní, duchovní a sociální. Chronická bolest nemá funkci varovného signálu, ale nabývá sama o sobě charakter nemoci. Mírnění chronické bolesti je tedy vlastním cílem léčby.

Vyšetření chronické bolesti

Při vyšetřování chronické bolesti platí základní pravidlo: zdravotnický personál musí nemocnému vždy pří jeho výpovědi o bolesti věřit. Je to správné východisko pro vzájemnou důvěru, pro stanovení léčebného plánu a pro spoluprácí při léčbě. Pacient by se měl snažit bolest co nejlépe popsat. Je zapotřebí zjistit místo bolesti, její vyzařování, změny v průběhu dne, charakter bolesti (tupá, bodavá, řezavá, palčivá, svíravá), sílu bolesti, vliv bolesti na spánek, na příjem potravy, na tělesnou či duševní aktivitu, možné vyvolávající příčiny bolesti. Lékař také potřebuje znát dosavadní úspěšné i neúspěšné pokusy o léčbu bolesti, jejich úspěchy či neúspěchy. Je dobré, když pacient přinese k první návštěvě písemný seznam dosud prodělané léčby, především léků, které na bolest užíval.

Protože vnímání bolesti je velmi individuální a závisí na řadě okolností, snažíme se sílu bolesti u jednotlivých nemocných hodnotit podle určitých stupnic:

Vizuální analogová škála je úsečka o délce 10 cm, vypadá jako pravítko, její levý konec je označen jako „žádná bolest" (0) a pravý konec jako „nejhorší bolest, jakou si umím představit" (10). Pacient na úsečce označí, za jak silnou považuje svou momentální bolest.
Tzv. Melzackova škála intenzity bolesti má 5 stupňů - 1) mírná, 2) nepříjemná, 3) silná, 4) krutá, 5) nesnesitelná bolest.

Léčba chronické (dlouhodobé) bolesti

Cíle léčby

U silné chronické bolesti si klademe postupné cíle:

  1. zajištění klidného spánku
  2. odstranění nebo zmírnění bolesti při tělesném klidu
  3. odstranění nebo zmírnění bolesti pří tělesné aktivitě

Konečným cílem léčby chronické bolesti je odstranění či výrazné zmírnění bolesti a dosažení co nejlepší kvality života nemocného.

Způsoby léčby chronické bolesti

U chronické bolesti vždy zvažujeme, zda lze odstranit její příčinu.  Pokud se podaří nádor odstranit onkologickou léčbou, tedy např. operací, ozářením nebo chemoterapií, bolest obvykle zcela ustupuje. Radioterapie má velmi dobrý efekt při mírnění bolesti způsobené kostními metastázami ( a to i přesto, že je obvykle nedokáže zcela vyléčit). Pokud není příčina odstranitelná (nádor nelze zcela vyléčit), provádíme takzvanou symptomatickou léčbu. To znamená, že odstraňujeme či mírníme vlastní bolest.
Při léčbě bolesti je nezbytná dobrá spolupráce mezi pacientem a ošetřujícím personálem, je důležitá vzájemná důvěra a vcítění. Mimořádně důležité je pochopení a spolupráce rodiny a přátel nemocného.

Medikamentózní léčba

Základním pilířem léčby chronické bolesti je medikamentózní léčba - podávání léků odstraňujících či zmírňujících bolest. Je-li tato léčba vedena přesně a správně, při dobré vzájemné spolupráci lékaře a pacienta, je možné udržet bolest pod kontrolou u naprosté většiny (více než 90 %) nemocných. Bohužel poměrně často není chronická bolest léčena přiměřeně a dostatečně. Příčiny neúspěchu léčby bolesti mohou být různé: špatná informovanost lékařů o možnostech léčby bolesti, předsudky a obavy lékařů, pacientů a jejich blízkých týkající se užívání opioidů, nedostatečná spolupráce nemocných nebo jejich příbuzných.

Medikamentózní léčba se řídí několika pevnými pravidly, která by měl ctít lékař i pacient, aby byl úspěch léčby co nejvýraznější:

  1. Lék proti bolesti (analgetikum) podáváme v pevných časových intervalech. Další  dávka musí být vždy podána dříve, než odezněl účinek předchozí dávky. Jsou-li následující dávky analgetika podána až v době, kdy bolest znovu nastupuje, je její utišení obtížnější. Dávky a intervaly pravidelného podání analgetika určí lékař  ve spolupráci s nemocným podle jeho obtíží. V léčbě chronické bolesti je nevhodné podávat analgetika nepravidelně, až  při silné bolesti,  takzvaně „podle potřeby". V jednom případě je VŠAK podávání analgetika „podle potřeby“ zcela na místě – objeví-li se tzv. průlomová bolest. O ní budeme hovořit   později.
  2. Analgetika jsou nasazována postupně podle stupně jejich účinnosti (zjednodušeně řečeno od slabších po silná).
  3. Analgetika mohou být kombinována s takzvanými pomocnými léky, které mají rovněž určitý analgetický účinek a působení základních léků proti bolesti podporují a zvyšují (kapitola Další léky používané při léčbě bolesti).

    Světová zdravotnická organizace vypracovala pro tyto účely třístupňový lékový žebříček používání analgetik:

  • I. stupeň = neopioidní analgetikum + - pomocný lék. Pokud bolest trvá nebo sílí, použijeme
  • II. stupeň = slabý opioid + neopioidní analgetikum + - pomocný lék. Pokud bolest trvá nebo sílí použijeme
  • III. stupeň = silný opioid + - neopioidní analgetikum + - pomocný lék.

V případech, že bolest je velmi intenzivní a není dostatečně tlumená léky prvního stupně žebříčku, můžeme při rozšiřování analgetické léčby přeskočit rovnou na třetí stupeň, tedy k použití silného opioidu.

  1. Dávkování analgetik je stanoveno podle potřeb nemocného. Spíše než zkracování intervalu podání léku volíme zvýšení jeho dávky.
  2. Dáváme jednoznačně přednost podávání léků ústy, případně formou náplastí, eventuálně i čípků, jen málokdy je nutné dlouhodobé injekční podávání analgetik.
  3. Cílem léčby nemusí být vždy úplná bezbolestnost, je ale nutné docílit subjektivně  dobře snesitelné úrovně bolesti. Úplná bezbolestnost bývá  někdy dosahována za cenu únavnosti, spavosti, celkového snížení aktivity.
  4. Lékař by vám měl vystavit písemný časový plán užívání léků s vysvětlením, k jakému účelu je příslušný lék podáván. Při odchodu z ordinace vašeho lékaře musíte přesně vědět, které léky máte užívat v pravidelných intervalech a které případně nepravidelně podle obtíží.
  5. Je nezbytné, aby účinnost léčby vaší bolesti byla pravidelně sledována a léčba byla podle potřeby upravována. V prvních dnech léčby je vhodné případně i denní sledování, po nastavení optimálního dávkování mohou být kontroly méně časté. Vznik bolesti jiného typu (změnu charakteru bolesti) v průběhu léčby ihned hlaste lékaři.
  6. Pokud trpíte nespavostí, je nutné s ní intenzivně bojovat, jinak vás zbytečně psychicky i fyzicky oslabuje. Na noc podáváme vyšší dávky analgetik, případně pomocný lék na spaní.

Léky proti bolesti (analgetika)

Analgetika se rozdělují na dvě základní skupiny - neopioidní analgetika a opioidy.

Neopioidní analgetika jsou buď prosta významnější protizánětlivé aktivity (paracetamol, metamizol), nebo patří mezi tzv. nesteroidní protizánětlivá analgetika.

Paracetamol (Paralen, Panadol, Paracetamol, Dafalgan, Efferalgan, Tylenol a další): Jedná se o účinné neopioidní analgetikum. Není vhodný při onemocnění jater. K preparátům obsahujícím metamizol patří Novalgin, Algifen.

Nesteroidní protizánětlivá analgetika

Mezi léky této skupiny patří např. ibuprofen (Ibuprofen, Brufen, Nurofen), indometacin (Indometacin – voučasnosti pouze v čípcích), diklofenak (Veral, Diclofenac, Olfen, Rewodina, Voltaren),  aceklofenak (Biofenac), nimesulid (Aulin), meloxikam (Movalis), diflunisal (Dolobid), naproxen (Naproxen, Naprosyn),  a  tzv. koxiby – např. celecoxib (Celebrex);
Tyto léky tlumí především zánětlivou bolest a bolest při postižení kostí, mohou vyvolávat zažívací obtíže, mají se pokud možno užívat po jídle. Riziko postižení sliznice trávícího traktu je významně zvýšeno ve vyšších věkových kategoriích (nad 65 let věku) a při současném užívání některých dalších léků (kortikoidy, kyselina acetylosalicylová, warfarin).  Při  dlouhodobém užívání těchto analgetik je vhodné současně užívat léky na ochranu sliznice žaludku (např. omeprazol nebo pantoprazol) Není vhodné kombinovat nesteroidní protizánětlivá analgetika navzájem.  

Opioidy

Opioidy jsou označovány jako silná nebo centrální analgetika, dříve byly nazývány opiáty.

Podle intenzity analgetického účinku se dělí na slabé a silné opioidy.

Slabé opioidy: kodein (Kodein), dihydrokodein (DHC Continus), tramadol (Tramal).  

 Slabé opioidy používáme  buď samostatně nebo v kombinaci s neopioidními analgetiky. V ČR je dostupných několik preparátů, které obsahují tuto kombinaci v jedná tabletě: kodein+paracetamol (např.Korylan, Ultracod, Talvosilen), nebo  tramadol+paracetamol (např. Zaldiar, Doreta)

Silné opioidy:

  • morfin (Morphin) - (Morphin) - používá se ve formě vodných roztoků, sirupů, tablet (Sevredol), čípků a injekcí nebo ve formě  tablet s prodlouženým účinkem (Vendal),
  • fentanyl (náplasti Durogesic, Fentalis, Matrifen, Dolforin)
  • buprenorfin (náplasti Transtec, Buprenorfin)
  • oxykodon (tablety s dvanáctihodinovým  účinkem – Oxycontin, Oxycodon, Dolcodon)
  • hydromorfon (tablety s dvanáctihodinovým  účinkem – Palladone, tablety s dvacetičtyřhodinovým  účinekem – Jurnista)
  • tapnetadol (tablety s dvanáctihodinovým  účinkem Palexia)

Silné opioidy jsou základní lékovou skupinou pro léčbu silné nádorové bolesti, Jejich podání je indikováno vždy, když se bolest nepodaří zvládnout slabšími analgetiky. Podávání opioidů je bezpečné a vedlejší účinky jsou  jsou zvládnutelné. Opioidy  mohou být při pravidelném sledování lékařem podávány dlouhodobě (roky). Náplasťové přípravky silných opioidů fentanylu a buprenofrinu jsou vhodné zejména při nemožnosti přijímat analgetika ústy (nevolnost, zvracení).

Vedlejší účinky opioidů

Zácpa

Zácpa je nejčastějším průvodním jevem. Všechny ostatní vedlejší účinky opioidů se mohou v průběhu léčby mírnit, zácpa zpravidla přetrvává. Opioidy podávané v náplastech vyvolávají zácpu méně často. Při léčbě opioidy musí většina nemocných užívat léky proti zácpě - projímadla. Osvědčuje se zejména laktulóza (Lactulosa, Duphalac) a macrogol (Forlax). .
Na počáteční léčbu zácpy je dobré použít glycerinový čípek, u kterého je nástup účinku rychlejší. Je možné používání čajů a jiných přípravků obsahujících bylinu senu nebo výtažky z ní (Senegran). Všechny tyto přípravky mohou často vést k bolestivým křečím v břiše, proto je důležité zvolení správné dávky a časové rozmezí podání.

Několik rad, jak se vyvarovat zácpy: 

  • Pijte hodně tekutin, vhodné jsou studené nebo naopak hodně teplé nápoje.
  • Jezte hodně potravin s vysokým obsahem vlákniny, například celozrnný chléb, obilniny, syrovou zeleninu, ořechy, čerstvé ovoce (rybíz, angrešty, maliny, jahody, třešně, jablka, hrušky), případně kompoty (dýňový kompot a jiné), vhodné je i sušené ovoce.
  • Pokud to váš zdravotní stav dovoluje, pohybujte se a cvičte, choďte na procházky.

Nevolnost a zvracení

Na začátku léčby se může objevit nevolnost, případně i zvracení, které většinou během prvního týdne odezní. V některých případech je nutné na přechodnou dobu použít léky proti nevolnosti a zvracení - antiemetika, například metoklopramid (Cerucal, Degan), thietylperazin (Torecan), prochlorperazin (Prochlorperazin), výjimečně i tzv. setrony (Zofran, Navoban, Kytril).

Několik rad jak zmírnit nevolnost a zvracení:

  • Jezte po menších množstvích vícekrát denně. Vyvarujte se velkých porcí jídel a pocitu plného žaludku.
  • Pijte tekutiny hodinu před nebo po jídle, nepijte v průběhu jídla.
  • Jezte a pijte pomalu.
  • Vyvarujte se sladkostí, smaženého a tučného jídla.
  • Jezte jídla studená, snáší se lépe než teplá.
  • Jídlo dobře rozžvýkejte, usnadníte tak jeho trávení.
  • Jestliže míváte ranní nevolnost, snězte ještě před opuštěním lůžka trochu suššího jídla, například sušenky, topinku nebo obilniny (nelze použít při zánětu v dutině ústní nebo při nedostatečné tvorbě slin).
  • Pijte chladné nepřislazované ovocné šťávy (džusy) bez bublinek.
  • Cumlejte ledové kostky, mátové nebo kyselé ovocné bonbóny.
  • Po jídle odpočívejte na židli nebo lépe v křesle, nejméně dvě hodiny po jídle neuléhejte.
  • Noste volné nesvírající oblečení (například raději šle než opasek).
  • Při nevolnosti zhluboka a pomalu dýchejte.
  • Odvracejte pozornost od svých obtíží povídáním se spolupacienty, členy rodiny nebo přáteli, neprobírejte s nimi své zdravotní problémy.
  • Poslouchejte oblíbenou hudbu, v televizi sledujte nenáročné zábavné pořady.

Celkový útlum aktivity, ospalost

Určitý útlum aktivity bývá zřetelný v prvních dnech podání oploidů, zčásti se jedná o potřebu organismu dohnat předchozí nespavost vyvolanou bolestí. Útlum většinou během týdne odezní. Vždy se poraďte s lékařem, zda můžete řídit motorové vozidlo!

Rady pro nemocné:

  • Počkejte několik dnů, zda ospalost pomine.
  • Snížená dávka vašeho léku může tlumit bolest i bez ospalosti, poraďte se o tom se svým lékařem.
  • Je-li ospalost velmi silná nebo trvá-li déle než jen několik dnů, informujte neprodleně svého lékaře.

Sucho v ústech

Léky proti bolesti mohou způsobit, že poklesne tvorba normálního množství slin. Pocit suchosti v ústech se časem zmírní.

Rady pro nemocné:

  • Pijte velké množství tekutin.
  • Cumlejte ledové kostky nebo tvrdé bonbóny bez cukru. Můžete zkusit žvýkačku bez cukru.
  • Zvlhčujte suchá jídla máslem, margarínem, masovou šťávou, omáčkou nebo zeleninovým vývarem.
  • Na suché rty používejte balzám nebo jelení lůj.

Obavy a mýty týkající se léčby opioidy

Mezi nemocnými, jejich blízkými, ale i v části zdravotnické veřejnosti se setkáváme s obavami, které se týkají léčby morfinem a jinými opioidy. Přitom nasazení opioidů u středně silných a zejména silných bolestí je při správné indikací a dobrém vedení léčby  je bezpečné.

Jaké jsou tyto obavy a mýty?

Obavy ze vzniku psychické závislosti. Tyto obavy jsou zbytečně zveličovány. K dispozici je řada důkazů, že u řádně léčených pacientů vzniká závislost na opioidech jen zřídka - velké statistiky uvádějí 1 případ na 1000 léčených v případě onkologické bolesti a jednotky procent u případů nenádorové bolesti.

Obavy z rychlého nárůstu tolerance. Tolerance je stav, kdy k dosažení účinku léků proti bolesti je zapotřebí zvyšovat jeho dávky. Po opakovaném podávání opioidů se může vyvinout určitý stupeň tolerance, ale dramatická nutnost zvyšovat dávkování opioidů z tohoto důvodu je řídkým jevem.

Obavy z nepřijatelného útlumu a zatemnění mysli pacienta. Jak už bylo uvedeno, počáteční útlum je poměrně běžný, ale postupně odeznívá.
Obava z toho, že morfin je nasazen příliš brzy a že už nezbývá nic jiného. Na rozdíl od neopioidových analgetik není u podávání morfinu,  ani dalších silných opioidů omezená nejvyšší dávka. Znamená to, že při případném nárůstu bolestí lze zvýšit dávku tak, aby bolest byla opět pod kontrolou. Řada nemocných užívá opioidy úspěšně po léta.
Podání morfinu a jiných opioidů není v moderní medicíně omezeno na  péči v závěru života, při umírání. Přesto obava z morfinu ve veřejnosti přetrvává, nasazení silných analgetik je zbytečně odkládáno kvůli této zastaralé představě. Pacienti, jejichž výrazná bolest je včas zmírněna nasazením opioidového analgetika, prospívají lépe než ti, jejichž kvalita života je neustále narušována bolestí.

Průlomová bolest

Průlomová bolest je přechodné vzplanutí intenzivní bolesti, které přichází spontánně nebo je vyvolána působením předvídatelného nebo nepředvídatelného faktoru (kašel, kýchnutí, pohyb), a to i při stabilní kontrole základní bolesti. Obvykle nastupuje rychle ( během několika minut), mívá vysokou intenzitu a relativně krátké trvání (30-120 minut). Frekvence těchto bolestí je různá, nejčastěji v rozmezí 2-4 epizody denně. V případě výskytu průlomové bolesti je vždy třeba ve spolupráci s lékařem upravit základní pravidelnou medikaci (obvykle navýšit dávku nebo přidat do kombinace nějaké další analgetikum). Pokud se průlomová bolest i nadále objevuje, je vhodné začít užívat tzv, záchrannou medikaci. Takto označujeme léky, které působí rychle a krátkodobě a pacient je neužívá pravidleně, nýbž pouze „ dle potřeby“. Jako záchranná medikace mohou posloužit neopioidní analgetika (např. Algifen kapky) nebo slabé opioidy (např. Tramal kapky) nebo silné opioidy (např. injekce morfinu nebo tablety Sevredol).V léčbě  průlomové bolesti se v poslední době používají rychle  a krátkodobě působící silné opioidy (fentanyl) v tzv. slizniční (transmukózní) formě – např. ve spreji k podání do nosu (Instanyl) nebo jako rychle rozpustné tabletky k aplikaci na dáseň (Effentora) či k podání pod jazyk (Lunaldin). Podání těchto preparátů je možné opakovat několikrát denně.

Další léky používané při léčbě bolesti

Mimo již zmíněné léky proti zácpě (laxativa) a proti nevolnosti a zvracení (antiemetika) bývají předepisovány i další skupiny léků:

Antidepresiva

Mají vlastní mírné analgetické působení, které nastupuje po několika dnech léčby. Účinek proti depresi se rozvíjí přibližně po dvou týdnech po nasazení léku. Používají se například amitriptyli (Amitriptylin) nebo dosulepin (Prothiaden), nověji rovněž fluoxetin (Prozac, Deprex…), citalopram (Seropram, Citalec…), venlafaxin (Efectin, Olwexya…), mirtazapin (Remeron, Mirzaten), duloxetin (Cymbalta) a další.

Antikonvulsiva (léky původně určené pro léčbu křečí)

Některé léky určené pro léčbu nervových křečí (epilepsie) se výrazně uplatňují jako tzv. doplňující analgetika (koanalgetika) u bolestí, které vznikají v souvislosti s postižením nervové tkáně. Patří mezi ně gabapentin (Neurontin, Gabator, Apo-gab…), pregabalin (Lyrica), karbamazepin (Tegretol, Neurotop…)

Antipsychotika

Působí proti nevolnosti a zvracení, uklidňují a zmírňují strach a úzkost. Používá se levopromazin (Tisercin), haloperidol (Haloperidol),  olanzapin (Zyprexa, Olanzapin) a další.

Benzodiazepíny

Působí proti úzkosti, neklidu, nespavosti, zmenšují pohotovost ke křečím a snižují svalové napětí. Používají se diazepam (Diazepam), alprazolam (Neurol, Xanax), oxazepam (Oxazepam), bromazepam (Lexaurin), i jako léky pro navození spánku - midazolam (Dormicum).

Alkohol

Menší množství alkoholu zmírňuje bolest, snižuje úzkost i svalové napětí a zlepšuje spánek. Poraďte se ale se svým lékařem, protože kupříkladu při onemocnění jater je alkohol zcela nevhodný. Kombinace alkoholu s některými léky je nebezpečná.

Léky k ovlivnění kostních metastáz

Při bolestech z kostních metastáz jsou v onkologii často využívány léky, které ovlivňují kostní metabolismus a snižují riziko bolestivých komplikací. jejich pravidelné užívání vede ke snížení bolestivosti postižených kostí . Nejčastěji jsou využívány bisfosfonáty (např. Bonefos, Zometa, Bodnronát) a denosumab (XGeva) .

Hormony

Kortikosteroidy (Prednison, Dexamethason) se mohou v určitých případech podílet na mírnění některých typů bolesti. Používají se například u bolesti v souvislosti s mozkovými a jaterními nádory, u kostních metastáz. Příznivě ovlivňují náladu, mohou působit proti zvracení a zvyšovat chuť k jídlu.

Nemedikamentózní způsoby léčby bolesti

Invazivní postupy

Ve výjimečných situacích, kdy je medikamentózní léčba málo účinná, ji lze doplnit nebo nahradit použitím tzv. invazivních postupů. Patří mezi ně podávání opioidů do páteřního kanálu, blokády nervů pomocí místních anestetik a jiných preparátů a neurochirurgické zásahy, při kterých se přerušují nervové dráhy vedoucí do mozku bolestivé podněty. Tyto invazivní postupy se provádějí ve specializovaných  ambulancích léčby bolesti a v komoplexních onkologických centrech.

Akupunktura

Jde o léčbu používanou již po staletí v Číně a Orientu k mírnění bolesti a některých dalších obtíží, například nevolnosti a zvracení. Do kůže a podkoží se ve specifických bodech zavádějí sterilní akupunkturní jehly, které mohou být v některých případech nahrazeny působením slabého elektrického proudu nebo tlaku (akupresura). Váš lékař vám poradí, kdy a na koho se můžete k provádění akupunktury obrátit.

Relaxace

Napětí a úzkost zvyšují intenzitu vnímané bolesti. Relaxace uvolňuje napětí ve svalech, může mít pozitivní vliv na váš spánek, snižuje únavu a úzkost. Je vhodné věnovat 2X denně 5 až 10 minut jednoduchému relaxačnímu cvičeni:

  • Zvolte co nejklidnější místo.
  • Zaujměte pohodlnou polohu vsedě nebo vleže.
  • Pokud sedíte, opřete si hlavu a ramena.
  • Pokud ležíte, dejte si pod krk a pod kolena polštářek.
  • Zavřete oči.
  • Vhodné je doplnit uvolňování příjemnou tišší hudbou.
  • Hlavním cílem je dosažení hlubokého, pravidelného dechu, Všechny své myšlenky soustřeďte na to, aby se bránice pomalu zdvihala a klesala. Jakmile toho dosáhneme vlastní vůlí, začíná se tělo uvolňovat,
  • V celém těle začínáme pociťovat teplo a velkou tíhu. Zpravidla začínáme od hlavy a končíme u prstů u nohou. Jak tělo těžkne a uvolňuje se, svaly se příjemně uvolňují. Nastupuje klid, psychická bolest se zmírňuje a s jejím mizením cítíte úlevu i od bolesti fyzické.
  • Po asi dvaceti minutách setrvání v relaxovaném stavu zatneme naráz všechny svaly a tím je opět uvedeme do pohotovosti.
  • Léčebný účinek se v plném rozsahu zpravidla dostavuje až po 4-5 cvičeních, v začátcích je vhodné spolupracovat s psychoterapeutem.
  • O způsobech relaxace se můžete poradit se svým psychologem, rehabilitačním pracovníkem, lékařem nebo zdravotní sestrou. Můžete získat školící kazety nebo knihy.

Distrakce

Je to snaha soustředit vaši pozornost na něco jiného než bolest. Může jít o jednoduchou zábavu jako je sledování televize či poslouchání rozhlasu. Jako určitou formu distrakce je možné využít také vaše koníčky a záliby - čtení, malování, šití, hry včetně počítačových. Také kontakt s rodinou nebo přáteli odvede vaši pozornost od bolesti.

Spirituální podpora

Bolest a nemoc jsou zkušenosti, které se dotýkají nejen našeho těla, ale celé naší osobnosti. Nemoc má vliv i na naše okolí a naše blízké. Bolest, podobně jako závažné onemocnění, může být příčinou znejistění či otřesu některých našich dosavadních životních jistot, postojů a názorů.
Někteří lidé využili právě takového složitého období ke změnám, které s odstupem hodnotili jako pozitivní přínos ve svém životě. Bez náročné zkušenosti nemoci či bolesti by se k těmto změnám jen obtížně odhodlali.
Některé problémy je vhodnější spíše než s lékařem řešit s psychologem. Stejně tak existují i otázky, s jejichž řešením vám pomůže duchovní lépe, než psycholog.
Váš lékař vám může zprostředkovat setkání s nemocničním kaplanem či s duchovním církví a náboženských společností registrovaných v České republice.

Organizace léčby bolesti

Léčba bolesti bývá zahajována ošetřujícím onkologem, případně za konziliárního přispění pracoviště pro léčbu bolesti. Pokud je medikamentózní léčba dostačující, pokračuje v ní ošetřující lékař -onkolog, obvykle ambulantně. V komplikovaných případech, kde léčba bolesti není úspěšná, jsou nemocní odesíláni na ambulanci (centrum) pro léčbu bolesti, kde pracuje tým odborníků schopných řešit různé typy bolesti všemi dostupnými metodami.. U pacientů s bolestí v pokročilých fázích nádorových onemocnění je vhodné konzultovat specialistu na paliativní medicínu. Pro zajištění komplexní paliativní péče je  vhodné využít  domácí nebo lůžkovou hospicovou péči (viz kapitola Paliativní péče)

Informace o stránce