Adenokarcinom plic u nekuřáků

Karcinom plic je v České republice zhoubným nádorem s nejvyšší mortalitou. Hlavním rizikovým faktorem je kouření, především u malobuněčného a epidermoidního karcinomu. U adenokarcinomu a především bronchioloalveolárního typu adenokarcinomu je vliv kouření na vznik onemocnění menší. Adenokarcinom je nejčastějším histologickým typem u nekuřáků. U pokročilých stadií se chemoterapií dosáhne prokazatelného prodloužení života a zlepšení jeho kvality, ale dlouhodobé přežívání nemocných je výjimečné. Jsou proto hledány nové léky a nové léčebné strategie. Jedním z perspektivním přístupů je cílená biologická léčba. Prvním lékem zavedeným do běžné klinické praxe v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic je gefiinib. Jedná se o inhibitor tyrozinkinázy receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR). Klinické zkušenosti s tímto preparátem ukázaly, že jeho účinnost závisí na molekulárně biologické charakteristice nádoru (mutace EGFR) a klinických faktorech. V zahraničních studiích byla vyšší účinnost zjištěna u nekuřáků, u žen, u bronchioloalveolárního karcinomu a nemocných pocházejících z východní Asie.
Cílem práce bylo zjistit, zda v české populaci existuje rozdíl v účinnosti gefiinibu u kuřáků a nekuřáků a zda je rozdíl v účinnosti u adenokarcinomu a ostatních histologických typů nemalobuněčného karcinomu plic.
Soubor nemocných tvořilo 690 pacientů s nemalobuněčným karcinomem plic léčených v ČR v rámci EAP programu gefiinibem.
Předběžné výsledky potvrzují vyšší účinnost gefiinibu u nekuřáků a nemocných s adenokarcinomem plic. Nekuřáci s adenokarcinomem plic mají statisticky významně vyšší procento objektivních léčebných odpovědí (26 % versus 14 %) i delší dobu přežívání (9,2 versus 6 měsíců).

Podpořeno výzkumným záměrem MZ00000064211.