Incidence a prognostický význam chromozomových změn u myelodysplastického syndromu

Konference: 2006 2. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: Prediktivní faktory II

Číslo abstraktu: 029

Autoři: RNDr. Jana Březinová, Ph.D.; Doc.RNDr. Zuzana Zemanová, CSc.; Jela Melicherčíková; Mgr. Lenka Pavlištová, Ph.D.; Mgr. Libuše Babická; MUDr. Magda Šišková, CSc.; prof. MUDr. Jaroslav Čermák, CSc.; prof. Ing. Kyra Michalová, DrSc.

Myelodysplastický syndrom (MDS) je skupina klonálních hematopoetických onemocnění, charakterizovaných hypercelulární kostní dření, inefektivní - hematopoezou a dysplazií jedné či více myeloid- ních linií. Onemocnění postihuje především starší pacienty (medián 60–75 let) a až u 30 % z nich přechází v akutní leukemii. Chromozomové změny jsou popisovány u 30–50% primárních MDS a jsou charakterizovány především ztrátou či nadbytkem genetického materiálu. K nejčastějším ztrátám patří monosomie chromozomů 5, 7, ztráta chromozomu Y a delece dlouhých ramen chromozomů 5, 7, 11 a 20, nejčastější zmnožení genetického materiálu představuje trisomie chromozomu 8. Prognóza nemocných je založena na kombinaci klinických, morfologických a cytogenetických dat. Normální karyotyp či samostatná delece dlouhých ramen chromozomu 5 a 20 jsou spojeny s dobrou prognózou, nález komplexních chromozomových změn a přestaveb chromozomu 7 řadí nemocné do rizikové skupiny s těžkým průběhem onemocnění a zkrácenou dobou přežívání.
V naší studii jsme se zaměřili na identifikaci delecí, doprovázejících přestavby chromozomu 7 u nemocných s MDS a AML. Metodou fluorescenčníin situ hybridizace se specifickými sondami jsme detekovali delece v oblastech 7q22, 7q31 a 7q35, další aberace chromozomu 7 byly prokázány metodou mnohobarevného pruhování (mBAND 7). Komplexní přestavby karyotypu byly ověřeny pomocí mnohobarevné FISH (mFISH). Strukturní přestavby chromozomu 7 jsme prokázali u 33 nemocných – delece dlouhých ramen (7q) byla potvrzena u 19 nemocných, delece krátkých ramen (7p) u 5 nemocných. U tří nemocných s reciprokou translokací nebyla delece chromozomu 7 prokázána, zlomová místa na chromozomu 7 však byla u dvou z nich lokalizována do oblastí dříve publikovaných minimálních deletovaných segmentů. Nález aberace chromozomu 7 jsme prokázali jako nepříznivý prognostický faktor, medián přežití nemocných s touto změnou byl 7 měsíců. U většiny nemocných byly delece kryptické, klasickou cytogenetickou analýzou nedetekovatelné. Považujeme proto jejich cílené vyšetření metodami molekulární genetiky za plně indikované a proto by mělo být provedeno jak při prvním diagnostickém vyšetření tak i v průběhu nemoci.
Tato práce byla podpořena granty IGA MZČR NR 7995-3 a GAČR 301/04/407

Datum přednesení příspěvku: 8. 12. 2006