POZDNÍ METASTÁZY KARCINOMU LEDVINY

Karcinom ledviny s vzrůstajícím výskytem představuje významný urologický problém. Lokalizované onemocnění léčíme operačně. Pětileté pooperační přežití u nádoru nepřesahujícího kapsulu je 88 %, desetileté 66 %. Prognózou nemocných po úspěšné operaci se zabývá řada studií. Významnými prognostickými faktory jsou: lokálně patologický rozsah nádoru (T), postižení lymfatických uzlin, angioinvaze, histopatologický stupeň diferenciace nádoru, stanovení množství DNA (ploidie), morfologické hodnocení buněčných jader i řada dalších faktorů jako jsou Ki-67, protein p27 (Ki p1), VEGF, EGF, bFGF. Při hodnocení rizika podle T klasifikace, Fuhrmanové grade a performance status nemocných bylo pětileté přežití 92–94 % ve skupině s nízkým rizikem a 30–48 % ve skupině s vysokým rizikem. Guidelines EUA doporučují pro určení prognózy TNM stage a gra- ding systém Fuhrmanové. Integrované prognostické systémy a nomogramy zatím nejsou doporučeny k rutinnímu užití, pouze pro klinické trialy. Molekulární prognostické markery nejsou v současnosti doporučeny pro klinické užití. Podle Mayo Scoring System lze stanovit akumulované riziko vzniku metastáz podle T, velikosti nádoru, postižení regionálních uzlin, jaderného grade a přítomnosti nekrózy v nádoru.

Podle guidelines EUA je třeba upravit pooperační sledování s ohledem na riziko rekurence a progrese onemocnění. Při nízkém riziku je dostatečné rentgenové vyšetření plic a sonografie břicha, u středního a vysokého rizika pak CT břicha a plic.

Doba sledování je obvykle stanovována na 5 let.

V roce 2006 jsme se setkali s pozdními metastázami karcinomu ledviny u dvou nemocných v pokročilém věku.

První pacientka (*1923) podstoupila v roce 1993 pravostrannou radikální nefrektomii pro karcinom ledviny na našem oddělení. Patolog popsal grade 2, T1 N0 konvenční karcinom ledviny. Byla sledována v rámci dispensarisace. V roce 2005 byly podle CT zjištěny metastázy do nadledvin a do plic. Nádor solitární ledviny CT vyšetření vyloučilo. I přes pokročilý věk a nepříznivou generalisaci do nadledvin zahájil onkolog imunoterapii. Pro progresi plicních metastáz v průběhu léčby byla imunoterapie v roce 2006 ukončena a nemocná zemřela v srpnu pod obrazem nádorové kachektizace.

Druhá nemocná (*1919) podstoupila levostrannou nefrektomii v roce 1976. Jednalo se o lokalizované onemocnění. Dále byla léčena i pro karcinom prsu. V říjnu 2005 provedena na ortopedické klinice FN Bulovka osteosyntéza pro patologickou frakturu levého humeru. Patolog popsal metastázu renálního karcinomu. Při dalším vyšetření na našem oddělení jsme vyloučili nádor na solitární ledvině a zjistili další metastatické postižení obratle Th 11. Nemocná zemřela pod obrazem progrese onemocnění v dubnu 2006.