Konference: 2004 9. ročník odborného sympózia na téma Onkologie v gynekologii a mammologii
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Kontroverze v diagnostice, terapii, prediktivních faktorech a follow-up u pacientek s DCIS, LCIS a s časným stadiem karcinomu prsu. <b>V. blok: Prediktivní faktory a follow-up</b>
Číslo abstraktu: 025
Autoři: MUDr. Miroslava Skovajsová, Ph.D.; H. Bitmanová; MUDr. Jana Frýbová
Vyšetřování prsu změněného léčbou se stalo zcela novou disciplinou,
která přišla spolu s rozvojem chirurgických konzervativních výkonů
při léčbě mamárních karcinomů. Prs zachovávající výkony jako
kvadrantektomie či dokonce tumorektomie se prosadily ruku v ruce s
dalším rozvojem radioterapie a chemoterapie. Příznivý vývoj
směřující k vyšší kvalitě a šetrnosti diagnostických i léčebných
postupů tak přinesl ženám žádoucí vedlejší efekt v podobě léčby
nádorového onemocnění bez ztráty prsu.
Pro radiologickou diagnostiku není snadné se s tímto medicínsky příznivým faktem vyrovnat. Setkáváme se zcela novými a nejednoznačnými obrazy, pro které nemáme srovnání s dostatečným počtem vlastních ani literárně uvedených případů. V diagnostice léčeného a zachovaného prsu se proto budeme nějakou dobu potýkat s určitou nejistotou. Přiznání tohoto faktu nesmí v žádném případě ovlivňovat výběr léčebných možností a upřednostňovat ablaci prsu.
Pacientky po léčbě zhoubného onemocnění prsu nejsou standardními pacientkami jako ostatní vyšetřované ženy. Bojí se recidivy i generalizace nemoci a také o svůj druhý zdravý prs. Mnohé z nich již předem zavazují vyšetřujícího lékaře, aby nenašel nic závadného. Radiolog – mamodiagnostik tak často stanovuje diagnózu pod jistým psychologickým tlakem. Znalost typu operativního zákroku, znalost dalšího průběhu léčby, zejména radioterapie je nezbytným minimem, které by měl radiolog přidat ke svým zkušenostem v hodnocení zobrazovacích technik.
Změny, se kterými je nutno v léčeném prsu počítat se velmi obecně dají rozdělit na
Uvedené kategorie se mezi sebou libovolně kombinují, tím je diagnostika poléčených změn a stanovení optimálního follow up náročnou onkologicko-radiologickou disciplinou. Doporučení jednotných intervalů mezi dispenzárními kontrolami bude platit pro velkou část pacientek. U některých nemocných je však nutné však počítat s přechodnou individuální změnou a tailoringem sledování po určitou dobu, která může nastat u každé nemocné v jiném časovém odstupu od léčb.. Některé pacientky se dokonce potřebami sledovacího plánu budou zásadně odlišovat po celou dobu jejich života po léčbě, a to ve smyslu snížení nebo naopak zvýšení četnosti dispenzárních kontrol.
Dispenzarizace pacientek se zachovaným prsem je pro radiology i pro klinické lékaře novou a tudíž zatím nezažitou situací. Palpačně zjistitelné změny v léčeném prsu zcela oprávněně vedou klinika k podezření na recidivu procesu a je na radiologovi, aby toto podezření s vysokou mírou jistoty vyvrátil či potvrdil. Ničím a nikým neomezovaná komunikace mezi pečujícím onkologem a pověřeným mamodiagnostikem je přínosná pro oba odborníky, jistě nejvíce však profituje nemocná žena.
Pro radiologickou diagnostiku není snadné se s tímto medicínsky příznivým faktem vyrovnat. Setkáváme se zcela novými a nejednoznačnými obrazy, pro které nemáme srovnání s dostatečným počtem vlastních ani literárně uvedených případů. V diagnostice léčeného a zachovaného prsu se proto budeme nějakou dobu potýkat s určitou nejistotou. Přiznání tohoto faktu nesmí v žádném případě ovlivňovat výběr léčebných možností a upřednostňovat ablaci prsu.
Pacientky po léčbě zhoubného onemocnění prsu nejsou standardními pacientkami jako ostatní vyšetřované ženy. Bojí se recidivy i generalizace nemoci a také o svůj druhý zdravý prs. Mnohé z nich již předem zavazují vyšetřujícího lékaře, aby nenašel nic závadného. Radiolog – mamodiagnostik tak často stanovuje diagnózu pod jistým psychologickým tlakem. Znalost typu operativního zákroku, znalost dalšího průběhu léčby, zejména radioterapie je nezbytným minimem, které by měl radiolog přidat ke svým zkušenostem v hodnocení zobrazovacích technik.
Změny, se kterými je nutno v léčeném prsu počítat se velmi obecně dají rozdělit na
- časné, pozdní, postupně se vyvíjející
- trvalé, přechodné
- s palpačním nálezem, bez klinických změn
Uvedené kategorie se mezi sebou libovolně kombinují, tím je diagnostika poléčených změn a stanovení optimálního follow up náročnou onkologicko-radiologickou disciplinou. Doporučení jednotných intervalů mezi dispenzárními kontrolami bude platit pro velkou část pacientek. U některých nemocných je však nutné však počítat s přechodnou individuální změnou a tailoringem sledování po určitou dobu, která může nastat u každé nemocné v jiném časovém odstupu od léčb.. Některé pacientky se dokonce potřebami sledovacího plánu budou zásadně odlišovat po celou dobu jejich života po léčbě, a to ve smyslu snížení nebo naopak zvýšení četnosti dispenzárních kontrol.
Dispenzarizace pacientek se zachovaným prsem je pro radiology i pro klinické lékaře novou a tudíž zatím nezažitou situací. Palpačně zjistitelné změny v léčeném prsu zcela oprávněně vedou klinika k podezření na recidivu procesu a je na radiologovi, aby toto podezření s vysokou mírou jistoty vyvrátil či potvrdil. Ničím a nikým neomezovaná komunikace mezi pečujícím onkologem a pověřeným mamodiagnostikem je přínosná pro oba odborníky, jistě nejvíce však profituje nemocná žena.
Datum přednesení příspěvku: 16. 1. 2004
