ÚČINNOST SEKVENČNÍCH REŽIMŮ CÍLENÉ LÉČBY POKROČILÉHO A METASTATICKÉHO RENÁLNÍHO KARCINOMU NA PODKLADĚ DAT Z REGISTRU RENIS

Východiska:

Tato retrospektivní analýza byla provedena k vyhodnocení účinnosti sekvencí terapie pokročilého a metastatického renálního karcinomu (mRCC) z dat registru RenIS. Doposud nebyly výsledky léčby sekvencí cílených léků používaných v reálné klinické praxi publikovány, ale jsou důležitým vstupem pro rozhodování o dlouhodobé strategii léčby s cílem zajistit pacientům co nejdelší přežití s co nejdelším obdobím bez progrese a v nejlepší možné kvalitě života. Cíle: Cílem bylo vyhodnocení přínosů sekvenčních režimů léčby u pacientů s pokročilým a metastatickým renálním karcinomem v reálné klinické praxi v ČR se zaměřením na celkové přežití (OS) a přežití bez progrese (PFS).

Soubor pacientů a metody:

Vyhodnocena byla všechna data z registru RenIS pro pacienty s pokročilým nebo metastatickým renálním karcinomem (RCC), u kterých byla zahájena léčba v 1. linii preparáty cílené léčby v letech 2011-2013. Do analýzy bylo zařazeno celkem 374 pacientů, vyloučeni byli pacienti, kterým byla před zahájením cílené léčby podána imunoterapie (interleukin-2, interferon-a), důvodem je nízká úroveň doporučení a tato terapie není léčbou volby v 1. linii. Kromě výše uvedeného není pro tyto pacienty v registru RenIS k dispozici dostatek údajů o léčbě (zahájení terapie, doba trvání léčby, účinnost a bezpečnost). Hlavním předmětem analýzy pak bylo vyhodnocení účinnosti (PFS a OS) jednotlivých sekvenčních režimů léčby u pacientů, kteří absolvovali alespoň dvě linie cílené léčby. Do analýzy byly zařazeny sekvence s dostatečným počtem pacientů pro vyhodnocení (alespoň 30 pacientů). Parametry PFS, OS a doba léčby byly analyzovány dle Kaplan-Meiera (K-M). Charakteristiky populace hodnocených pacientů v jednotlivých sekvenčních režimech byly z hlediska sledovaných parametrů srovnatelné.

Výsledky:

Byly vyhodnoceny mediány PFS, OS a délka léčby jednotlivých sekvencí léčby. Tyto parametry jsou prezentovány i v podobě K-M křivek. U sekvence sunitinib-axitinib-everolimus bylo dosaženo kumulativní PFS v délce 31 měsíců a medián OS prozatím nebyl dosažen. Sekvence sunitinib-axitinib, sunitinib-everolimus-sorafenib, sunitinib- -everolimus, pazopanib-everolimus a pazopanib-sunitinib dosáhly PFS 27,8 měsíce, 19,4 měsíce, 13,5 měsíce, 13,4 měsíce a 27,5 měsíce a OS 47,6 měsíce, 41,7 měsíce, 24,1 měsíce, 30,8 měsíce a 23,8 měsíce. Výsledky analýzy jsou k dispozici i v grafickém zobrazení pro sekvence seřazené od nejdelšího přežití po nejkratší.

Závěr:

Z analýzy vyplývá, že mezi jednotlivými sekvenčními režimy jsou signifikantní rozdíly v OS i kumulovaném PFS a proto je důležité uvažovat o volbě jednotlivých léčivých přípravků v dlouhodobé perspektivě. Předpokládané nejdelší OS a PFS je u sekvencí, kde byl v 1. linii podán sunitinib, následovaný axitinibem a ve 3. linii následovaný everolimem. S ohledem na variabilitu používaných sekvencí, kdy část z nich nebylo možné s ohledem na malý počet pacientů vyhodnotit, bude tato analýza dále periodicky aktualizována.