VYUŽITÍ SENTINELOVÉ UZLINY U KARCINOMU PRSU PO NEOADJUVANTNÍ TERAPII

ÚVOD
Původním smyslem neoadjuvantní terapie v léčbě karcinomu prsu bylo umožnění event. usnadnění chirurgického výkonu u lokálně pokročilých nádorů prsu a zvýšení kvality života postižených žen. Přes pozitivní odpověd tumoru na léčbu však bylo prokázáno, že není rozdíl mezi neoadjuvantní a adjuvantní terapií v celkové době přežití a období bez relapsu. Další indikací neoadjuvantní terapie se postupně stala i možnost provedení konzervativního výkonu v případech, kdy byla původně nutná mastektomie. Neoddělitelnou součástí chirurgické terapie karcinomu prsu je disekce axilárních uzlin. Axilární disekce umožňuje určit přesné stadium onemocnění, lokální kontrolu onemocnění a event. může mít i léčebný efekt. Sentinelová uzlina u časného karcinomu prsu postupně nahradila disekci, která je provázená značným procentem komplikací. Neoadjuvantní terapie působí nejen na původní tumor, ale i na uzliny, které může konvertovat z pozitivních na negativní. Neoadjuvantní terapie je stále častěji používána u menších tumorů, u kterých jsou uzliny negativní a tyto pacientky jsou automaticky indikovány k disekci. Cílem naší studie je ověřit přesnost biopsie sentinelové uzliny po neoadjuvantní terapii a definovat tak skupinu pacientek, u který by bylo možné vyhnout se axilární disekci.

METODA
Od roku 1998 do roku 2005 byla provedena na chirurgickém oddělení biopsie sentinelové uzliny u 45 pacientů s 46 nádory. Jedna pacientka měla oboustranný nádor. U 5 pacientů byla aplikována v neoadjuvantní terapii kombinace radioterapie a chemoterapie. U všech těchto pacientek byla provedena mastektomie. Konzervativní výkon po chemoterapii byl proveden u 15 pacientek. U všech pacientek po konzervativním výkonu po ukončení chemoterapie následovala radioterapie s aplikací boostu do lůžka nádoru. Většina pacientek podstoupila 2–4 cykly chemoterapie FAC a AC. U čtyřech pacientek nedošlo k žádné odpovědi na terapii. Naopak kompletní odpověď byla zaznamenána u pěti pacientek, což představuje 10 %. U ostatních nádorů došlo k částečné odpovědi na terapii. Do roku 2000 byla sentinelová uzlina značena patentní modří. Od roku 2000 byla k identifikaci uzliny použita kombinace značení modří a radiokoloidem. Radiokoloid byl použit v dávce 50 až 200 MBq. V současnosti používáme dávku 100 MBq, která je aplikována subdermálně a peritumorálně. Po biopsii sentinelové uzliny vždy následovala disekce axilárních uzlin I. a II. etáže. Sentinelové uzliny byly vyšetřeny H&E a v případě negativního nálezu imunohistochemicky.

VÝSLEDKY
Lymfatické mapování a biopsie sentinelové uzliny bylo úspěšné u 44 nádorů a 45 pacientek, což představuje 95,6 %. Metoda selhala u dvou pacientek. Po značení nedošlo k zobrazení aktivity v axile na lymfoscintigrafii, nebyla identifikována aktivní ani modrá uzlina. 4krát bylo provedeno značení pouze modří, u zbylých byla použita kombinace radiokoloidu a barvy. Průměrný počet sentinelových uzlin byl 2,7 (1–7). Pozitivní axilární uzliny byly u 25 pacientek a pouze pozitivní sentinelové uzliny byly u 12 nádorů (48 %).
Falešně negativní sentinelové uzliny byly u 2 pacientek tzn. 8 %. U obou pacientek s falešně negativní sentinelovou uzlinou byla pozitivní pouze jedna non-sentinelová uzlina.

ZÁVĚR
Naše výsledky prokazují, že biopsie sentinelové uzliny u pokročilého karcinomu prsu není výrazně ovlivněna neoadjuvantní terapií a výsledky jsou srovnatelné s biopsií sentinelové uzliny bez předoperační chemoterapie. Metoda je vhodná k použití i u těchto pacientek a umožňuje se vyhnout komplikacím, které jsou spojené s disekcí axilárních uzlin.