Historie ČOS

Zdroj: www.encyklopedie.brna.cz

106 let od vzniku Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou (22. 10. 1905) a 42 let od vzniku Československé onkologické společnosti ČLS JEP (23. 5. 1969)

Přečtěte si, kde začala cesta k vytvoření uskupení "které by vydatně podporovalo české bádání rakoviny a které by se snažilo soustavně zmírniti utrpení nemocných rakovinou, zejména nezhojitelných" a kdo všechno se po ní vydal. Údaje jsou převzaty z článku doc. PhDr. Věry Linhartové, CSc z Kabinetu dějin lékařství Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně (Linhartová, V.: Onkologická společnost. Připraveno pro publikaci: Storočenka: historie České lékařské společnosti J.E. Purkyně. Praha, ČLS JEP, 2000, 273 s.).

Předsedové onkologické společnosti a jejích předchůdců:

  • 1905 - prof. MUDr. Václav Rubeškaprof. MUDr. Václav Rubeška
  • 1913 - prof. MUDr. Jaroslav Hlava
  • 1925 - prof. MUDr. Rudolf Jedlička
  • 1926 - prof. MUDr. Václav Rubeška
  • 1934 - prof. MUDr. Heřman Šikl (LPR)
  • 1951 - prof. MUDr. Jan Šula, DrSc. (onkologická sekce ČLS JEP)

Vznik Čs Onkologické Společnosti:

  • 1969 – 1974 - prof. MUDr. Vladimír Stašek, přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK
  • 1974 – 1986 - prof. MUDr. Jaroslav Švejda, DrSc., ředitel VÚKEO, Brno
  • 1986 – 1989 - doc. MUDr. Vladimír Kubec, CSc., ředitel Radioterapeutického ústavu na Bulovce 
  • 1989 – 1999 - doc. prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., přednosta Kliniky dětské onkologie FN v Motole
  • 1999 – 2003 - prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc., přednosta I. interní kliniky 1. Lékařské fakulty UK
  • 2003 – 2015 - prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc., ředitel Masarykova onkologického ústavu
  • 2015 – dosud - Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK v Praze a FN Motol

...před vznikem ČOS ČLS JEP:

Spolek pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou

V roce 1903 vystoupil ve Spolku lékařů českých MUDr. Josef Skalička, městský zdravotní rada v Praze, s návrhem vytvořit ústředí, "které by vydatně podporovalo české bádání rakoviny a které by se snažilo soustavně zmírniti utrpení nemocných rakovinou, zejména nezhojitelných". Přípravné práce ještě stačil zahájit prof. MUDr. Karel Maydl (1903 zemřel) a 22. 10. 1905 se konala v sále Měšťanské pražské besedy ustavující valná hromada (stanovy byly schváleny už v roce 1904) Spolku pro zřízení a vydržování sanatoria pro choré zhoubnými novotvary, zvláště rakovinou. Jeho prvním předsedou byl zvolen prof. MUDr. Václav Rubeška.

Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze

Zanedlouho se činnost Spolku rozšířila také na podporu českého bádání rakoviny a spolek se přejmenoval na Spolek pro zkoumání a potírání rakoviny v Praze. Od roku 1913 ho vedl prof. MUDr. Jaroslav Hlava. Získával nové členy a peníze, které ovšem postačily pouze na podporu drobných akcí a omezeného výzkumu. Činnost zcela ustala během války 1914-1918. Po válce pokračoval v čele spolku J. Hlava. V roce 1921 dostal na podporu činnosti od T. G. Masaryka 100 000 korun (k příležitosti otevření Hlavova ústavu v Praze). Další vydatné dary poslali bohatí jednotlivci a peněžní ústavy. Pokus zřídit v sanatoriu v Praze - Podolí zamýšlený léčebný ústav pro nemocné rakovinou bohužel nevyšel.

V další své činnosti vsadil spolek na masivní osvětovou práci. V roce 1924 dal např. vytisknout 15 967 českých a slovenských plakátů a celkem 30 400 letáků (akci řídil MUDr. Karel Driml z ministerstva zdravotnictví), text napsali J. Hlava, V. Rubeška a R. Jedlička pod výzvou Boj proti rakovině! Svým obsahem zůstává aktuální podnes.

V únoru 1924 J. Hlava s návrhem založit Ústav pro výzkum a léčbu zhoubných nádorů, ale bohužel brzy nato zemřel. Jeho nástupci, prof. MUDr. Rudolfu Jedličkovi (1925) se ovšem zdařilo zřídit v Hlavově ústavu Bioptickou stanici, Experimentální oddělení a Jedličkův Dispensář při Radiumterapeutickém oddělení Pražského sanatoria v Praze - Podolí.

Československý spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Praze

V roce 1926 navrhl R. Jedlička změnit název spolku na Československý spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Praze. V říjnu zemřel a jeho nástupcem se stal prof. MUDr. Václav Rubeška. Spolek vzkvétal, ústavy mohutněly a sílily snahy o vybudování vlastního výzkumného ústavu. (Obdobné ústavy už jinde existovaly, např. v Turině (1913), Madridu (1922), v Nizozemské Indii (1922), v Paříži (1923), v Mineapolis (1923), v Caes de Porto (1923), v roce 1928 v Horizontalle, v Argentině, v Belgii, Portugalsku).

Spolek k vybudování Domu útěchy a Bakešova nadace

Jaroslav Bakeš. Zdroj: Zdroj: www.encyklopedie.brna.czMyšlenka budovat ústav, který by věnoval komplexní pozornost zhoubné nemoci, se prosadila také v Brně. Podnět k založení nadačního Spolku Domu útěchy (stanovy vypracoval prof. MUDr.František Hamza) dala v roce 1928 etnografka a současně sociální pracovnice Lucie Bakešová společně se svým synem, známým chirurgem MUDr. Jaroslavem Bakešem. S dalšími nadšenci pak založili Bakešovu nadaci (té také odkázal všechno své jmění) a Spolek k vybudování Domu útěchy. Mimo materiální problémy se soustředili rovněž na důležitou práci osvětovou. V roce 1929 vydal MUDr. J. Bakeš samostatný tisk - "Jak čelit vzrůstajícímu nebezpečí rakoviny" s přehledem výskytu a úmrtnosti na toto onemocnění v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi, ale také s informacemi o struktuře připravovaného ústavu, který zamýšlel přičlenit k dobře zavedené chirurgické Dům útěchy. Zdroj: www.encyklopedie.brna.czBakešově nemocnici na Žlutém kopci v Brně, s níž by ústav společně sdílel už existující hospodářské zázemí. Ústav byl proponován jako "speciální centrum celostátního významu, v němž naleznou zlepšení (...) postižení zhoubnými nádory, v jehož laboratořích se bude vědecky a soustavně pracovati (...), jak toto pokrok doby a vědy na kulturně vyspělém národě žádá".

Souběžně vznikla na nově založené Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně myšlenka zřídit při fakultě v nástavbě nemocnice U Sv. Anny ústav pro bádání a léčení rakoviny s částí léčebnou, diagnostickou, výzkumnou, fyzikálně chemickou a serologickou, který by vedl prof. MUDr. Julius Petřivalský. Neúspěch tohoto podniku slouží v dějinách boje proti rakovině jako negativní příklad zásahu partikulárních zájmů, které málem ohrozily stavbu Domu útěchy. Jaroslav Bakeš uhájil výzkumnou samostatnost a finanční soběstačnost a podle vzoru ústavu "Radiumhemmed" ve Stockholmu (i dalších ve světě) byla v letech 1933-1935 v Brně na Žlutém kopci (po nejrůznějších průtazích a obstrukcích) vybudována Masarykova léčebna - Dům útěchy (veřejnosti byl předán 21.ledna 1935) se 100 lůžky a Bioptickou stanicí. Prvním primářem byl prof. MUDr.Richard Werner, který sem přišel z Heidelbergu, laboratoře vedl biochemik prof. RNDr.Mr.Ph.Vladimír Morávek, prvními asistenty byli rentgenolog MUDr. Jan Šprindrich a radiolog MUDr. Andělín Feller. Na stavbu ústavu přispěl T. G. Masaryk částkou 2,5 milionů korun z jubilejního fondu, kterou přislíbil J. Bakešovi ještě za jeho života. (Bakeš se dobudování ústavu nedožil, zemřel náhle 6. října 1930 ve Vadovicích v Polsku.)

Původně zamýšlená charitativní nemocnice pro nevyléčitelně nemocné se změnila propojením klinické a výzkumné práce v komplexní moderní ústav evropského stylu (první u nás): měl laboratoře, lůžkovou část, ambulance, chirurgickou a gynekologickou část, specializovanou edukaci, nadnárodní registr a onkologickou službu. Nejdůležitější cíl spolku byl splněn.

V letech 1934-1936 byl také postaven Na Bulovce v Praze Radioléčebný ústav s 80 lůžky, radiumterapeutickým oddělením a badatelnou - knihovnou, vedl ho doc. MUDr. František Novák.

Liga proti rakovině

Právě v těchto letech se prosazují snahy sjednotit spolky, a proto 10.12. 1934 byly schváleny stanovy Ligy proti rakovině, jako spolku zastřešujícího, se sídlem v Praze, který měl koordinovat činnost dosavadních osmi spolků.

Do roku 1938 se jednalo hlavně o "spolky rakovinné", které usilovaly vyplnit mezeru veřejného zdravotnictví v péči o onkologicky nemocné a většinou bádaly odděleně, publikovaly a usilovaly rovněž o vytvoření odborného časopisu, což se podařilo Spolku pro potírání zhoubných nádorů, který v roce 1938 začal vydávat časopis Acta radiologica et cancerologica bohemoslovenica. V tomto roce vznikly také pobočky Spolku v Moravské Ostravě, v Uherském Hradišti a v Užhorodě.

Světová válka výrazně utlumila spolkovou činnost, r. 1942 bylo zastaveno vydávání časopisu, v r. 1944 byla z registru spolku vymazána Liga proti rakovině.

Po květnu 1945 obnovila činnost opět Liga proti rakovině (vedl ji prof. MUDr. Heřman Šikl) jako zastřešující organizace se zemskými sídly v Praze, Brně a Bratislavě, kde byl podle brněnského vzoru budován Onkologický ústav (zasloužil se prof. MUDr. Viliam Turzo) v adaptovaném klášteře sv. Alžběty, činnost zahájil v r. 1951.

Onkologická sekce Čs. Lékařská společnosti J.E. Purkyně

Druhá polovina XX. století byla plna organizačních změn. V r. 1949 vznikla Čs. Lékařská společnost J.E. Purkyně, jejíž součástí byla od r. 1951 onkologická sekce (založená na výzvu MUDr. Františka Vaďury), přičleněna k Radiologické společnosti. Jejím předsedou byl prof. MUDr. Jan Šula, DrSc. Činností navázala sekce na předcházející spolky a Ligu. Ústavy vybudované péčí spolku (v Praze Na Bulovce, v Brně na Žlutém kopci) se staly resortními ústavy ministerstva zdravotnictví. (Jistým mezníkem byla v této době v léčbě rakoviny instalace první kobaltové bomby v roce 1955 v Brně na Žlutém kopci.)

Z bohatství faktografického materiálu upozorňujeme i na další mezníky v životě Onkologické společnosti - pověření bratislavského ústavu koordinační činností ve státě, pravidelné konání Onkologických dnů (od r. 1958, A. Winkler), vydávání časopisu Československá onkologie, posléze Neoplasma. Vědecká symbióza bratislavského a brněnského ústavu trvala během let 1961-1969.

Československá onkologická společnost ČLS JEP

Čs. onkologická společnost (ČOS, jedna ze 46 odborných společností) existuje samostatně od 23. 5. 1969. Její osamostatnění bylo vyvoláno potřebou dynamického rozvoje onkologie a komplexním přístupem k léčbě onkologicky nemocných a zaváděním chemoterapie. Prvním předsedou byl prof. MUDr. Vladimír Stašek (1969 - 1974), přednosta Onkologické kliniky 1. LF UK, její zřízení prosadil v r.1973. Od té doby se ve funkci předsedů vystřídali - prof. MUDr. Jaroslav Švejda, DrSc.(1974 - 1986), ředitel VÚKEO, Brno, doc. MUDr. Vladimír Kubec, CSc.(1986 - 1989), ředitel Radioterapeutického ústavu na Bulovce, prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. (1989 - 1999), přednosta Kliniky dětské onkologie Fakultní nemocnice v Motole, prof. MUDr. Pavel Klener, DrSc. (1999 - 2003), přednosta I. interní kliniky 1. Lékařské fakulty Univerzity Karlovy,   prof. MUDr. Jiří Vorlíček, CSc. (2003-2015), přednosta Interní hematoonkologické kliniky Lékařské fakulty Fakultní nemocnice Brno - Bohunice, později ředitel Masarykova onkologického ústavu Brno. Současnou předsedkyní je od roku 2015 Doc. MUDr. Jana Prausová, Ph.D., MBA, přednostka Onkologické kliniky 2. LF UK v Praze a FN Motol. Ve funkci vědeckých sekretářů dosud působili MUDr. A. Placherová, MUDr. H. Stankušová, CSc., MUDr. V. Šmelhaus, doc, MUDr. L. Petružela, CSc., a prof. MUDr. J. Žaloudík, CSc.

Vzhledem k dynamickému rozvoji a prohlubující se specializaci onkologie vydělují se z původní společnosti a samostatně vznikají další sekce či spolky. Během 90. let vznikla uvnitř Onkologické společnosti sekce pediatrické onkologie (předseda prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc.) a sekce onkochirurgie (předseda prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc.). Mimo ČOS vznikly další samostatné společnosti - Společnost radiační onkologie, biologie a fyziky, Česká společnost komplexní onkologické péče, Senologická společnost.

Původní spolky volného profesního sdružení našly během historické doby své mnohostranné uplatnění ve stavovské struktuře na základě vysoce stanovených cílů a dobrovolně přijatých a plněných stanov. K dovršení konkrétních medicínských cílů se historicky vyvinuly v Českou onkologickou společnost jako parciální součást České lékařské společnosti J.E. Purkyně s důrazem na průběžnou a efektivní spolupráci, výměnu informací, jednotnou koncepci onkologie jako interdisciplinárního oboru (na fakultách i v nemocnicích), jako komplexní péče o onkologicky nemocné (i v terénní medicíně).

V 70. a 80. létech se soustředila ČOS převážně na konání pracovních schůzí, často ve spolupráci s dalšími odbornými společnostmi a sekcemi (radioterapeutickou, hematologickou, gynekologickou a chemoterapeutickou). Členové společnosti se aktivní účastí spolupodíleli také na akcích na Slovensku (Bratislavské onkologické dny).

Od r. 1986 má společnost svůj časopis - Klinická onkologie. Klinická onkologie vycházela nejprve jako neperiodická účelová publikace sloužící k metodickému vedení a předávání odborných informací, vydával ji VÚKEO a KÚNZ v Brně (prof. MUDr. Jan Kovařík, MUDr. Zdeněk Mechl), od r. 1991 ve spolupráci se Slovenskou hematologickou společností iniciovala ČOS vydávání samostatného časopisu. Vychází jako dvouměsíčník (redaktor. prof. MUDr. Aleš Rejthar, a za slovenskou stranu je v tiráži uveden prof. MUDr. Ivan Koza).

ČOS organizuje v účinné spolupráci s Masarykovým onkologickým ústavem (nepřetržitým a důstojným pokračovatelem léčebné a výzkumné tradice ústavu z r. 1935) v Brně pravidelné Brněnské onkologické dny (od r. 1976), které jsou velmi navštěvovanou vrcholovou akcí. K dalším pravidelným aktivitám onkologických pracovišť sdružených v ČOS patří Jihočeské onkologické dny (od r. 1993) v Českém Krumlově, Brněnské dny paliativní medicíny (od r. 1995), Pražský onkologický den (s gynekologickou tematikou, od r. 1995), sympozia podpůrné a paliativní léčby (1997, Ostrava). Organizačně i odborně jsou podporovány Dny mladých onkologů. Členové ČOS zasedají v Národním onkologickém registru.

Společnost spolupracuje se všemi výše uvedenými sekcemi a společnostmi, má svého člena v Transplantační sekci a v Hematologické společnosti. Každoročně odměňuje nejlepší onkologické práce a dělá velmi mnoho pro popularizaci onkologické problematiky v médiích, citlivě reaguje na epidemiologické údaje a podporuje onkologický výzkum (např. z Nadace Terryho Foxe). V závěru roku 2003 vytvořila Národní onkologický program České republiky s cílem snižovat incidenci a mortalitu nádorových onemocnění, zlepšovat kvalitu života onkologicky nemocných a při tom racionalizovat náklady na jejich diagnostiku a léčbu. Znění programu bylo rozesláno odborné veřejnosti.

Výbor ČOS slouží jako konzultativní orgán onkologické problematiky v celé šíři oboru, také pro Českou lékařskou komoru a pro Ministerstvo zdravotnictví ČR zpracovává potřebné standardy základní onkologické péče. Předseda výboru, prof. Jiří Vorlíček, CSc., je členem Vědecké rady MZ ČR.

ČOS je zastoupena rovněž v mezinárodních organizacích ESMO, EACR, ESO, WFSOS.

Vnitřní členění

  • Sekce diagnostické a prediktivní onkologie
  • Sekce pediatrické onkologie
  • Sekce onkochirurgie
  • Sekce pneumoonkologie
  • Sekce tkáňových kultur - pracovala přechodně
  • Sekce psychoonkologie
  • Sekce uroonkologie
  • Sekce dermatoonkologie
  • Sekce epidemiologie nádorů a zdravotnické informatiky
  • Transplantační sekce - společná s Českou hematologickou společností
  • Onkogenetická pracovní skupina ČOS a SLG
  • Pracovní skupina nutriční péče v onkologii při ČOS

(V r. 2000 vydalo nakladatelství Galén Stručné dějiny České onkologické společnosti autorů P. Klenera, L. Hlaváčkové a P. Svobodného.)
Z této publikace a z archivních materiálů zpracovala doc. PhDr. Věra Linhartová, CSc., kabinet dějin lékařství Ústavu sociálního lékařství Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně pro publikaci: Storočenka: historie České lékařské společnosti J.E. Purkyně. Praha, ČLS JEP, 2000, 273 s.

Obrázky: Zdroj: www.encyklopedie.brna.cz