Je normální v nenormální situaci požádat o pomoc! Přečtěte si jaké jsou možnosti pomoci psychologické, finanční, sociální a dalších. Nejste v tom sami!
-
Psychologická pomoc
-
Sociální podpora
- Sociální péče na onkologii
- Sociální poradenství
- Sociální dávky
-
Finanční pomoc
- Nadace Dobrý Anděl
-
Právní pomoc
- Práva pacienta
- Právo na výběr pojišťovny
- Právo na druhý lékařský názor
-
Pacientské organizace
- Kontakty
- Projekty
- Semínáře
-
Kde hledat informace
Články
Nedílnou součástí zdravotnického týmu Hematoonkologické kliniky je také psycholog, poskytující nemocnému, a jeho rodině, psychologickou péči. Jejím hlavním úkolem je pomoci nemocnému v adaptaci na nově vzniklou situaci, psychologické provázení léčbou po celou dobu jejího trvání a vyrovnání se se změnami a problémy, které s sebou nemoc a léčba přináší do života nemocných.
Součástí hospicového multidisciplinárního týmu je i psycholog. Období progrese závažného onemocnění a čas umírání je životní etapou nesmírně náročnou, jak pro pacienta samého, tak pro jeho rodinu a blízké. Psycholog je jedním z těch, kteří jim v tuto chvíli stojí na blízku a nabízí své provázení a podporu.
Práce psychoonkologů není o tom, že “to někdo dělat musí“, ale že to někdo dělat chce.
Vzpomínám si, když jsem poprvé vstoupil do hospice. Prostředí podobné nemocničnímu, pacienti, sestry, ošetřovatelé(ky) a lékaři. Ale pořád ve vzduchu visel ten zvláštní předsudek, který přiznává většina lidí ve společnosti, že je to místo, kam „se chodí umírat“, kde asi příliš mnoho smíchu člověk neuslyší. Pamatuji si jistou úzkost, když jsem si toto uvědomil - jsem na místě, kde všichni jen umírají, tady věru mnoho práce pro psychologa asi nebude. Až postupně jsem zjišťoval, jak mnoho práce a jak široké pole působnosti tu psycholog má.
Hospic sv. Štěpána je neziskové zdravotnické zařízení, které poskytuje paliativní péči osobám v terminálním stádiu somatického onemocnění. Ze somatických onemocnění se jedná především o nemoci onkologické, degenerativní, metabolické a kardiovaskulární. (Mgr. Klára Váňová)
Uplatnění psychologa je na dětské onkologii značně široké. Psychologická péče na onkologii představuje práci s psychicky zdravými lidmi v silně zátěžových situacích, proto by psycholog neměl být primárně zaměřen na oblast psychopatologie, ale rozvíjet u sebe schopnost podpory a porozumění.
Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!
Prognózy a často ani diagnózy lékaři většinou neříkají lidem s psychickými poruchami. A úplně samostatnou kapitolou jsou děti.
Rozhovor s Mgr. Libuší Kalvodovou pro MF Dnes, otázky kladla Hana Matoušková