Využití záření k léčbě nádorů (a některých nenádorových onemocnění). Radioterapie je (až na výjimky) léčbou lokální nebo lokoregionální, protože působí jen na omezenou oblast těla. Radioterapie může být použita samostatně, častěji ale společně s ostatními léčebnými způsoby. ( konkomitantně nebo sekvenčně). Při adjuvantní léčbě je ozařováno místo, odkud byl nádor vyoperován a nejbližší okolí, kam mohly proniknout nádorové buňky. Při radioterapii je využíváno elektromagnetické záření (gama záření radioaktivních prvků nebo X-záření lineárního urychlovače) nebo záření korpuskulární (částicové) – nejčastěji urychlené elektory (lineární urychlovač). Zdroj záření je buď mimo tělo nemocného ve vzdálenosti desítek centimetrů ( teleterapie), nebo je přímo na kožním povrchu, či zaveden to tělesných dutin nebo do tkání ( brachyterapie; kontaktní rtg terapie).
Před zahájením radioterapie je provedeno zaměření nádoru a vypracován ozařovací plán (program). Někteří nemocní se obávají, že během radioterapie by mohli být nebezpeční svému okolí – při teleterapii žádné nebezpečí nehrozí: záření se do jisté míry chová jako světlo – když ukončím ozařování (zhasnu), není nikde žádné záření (je tma). Při brachyterapii má nemocný zdroj záření v sobě a po tuto dobu musí být izolován. Po ukončení léčby (odstranění zdroje záření) opět žádné záření v nemocném není.
Přečtěte si článek na Linkos: Radioterapie
Podívejte se na video o radioterapii a brachyterapii