Souhrn není k dispozici. Uvedem začátek textu. I. Aktivní imunizace proti některým infekčním chorobám patří k nejvýznamnějším úspěchům v historii lékařství. Eradikace varioly, poliomyelitidy, redukce tuberkulózy, difterie, pertuse, tetanu, morbil či rubeoly, protekce exponovaných osob proti hepatitídě B nebo řadě tropických infekčních chorob jasně vypovídají, že využití a profylaktická stimulace vlastních obranných sil organismu představují nesrovnatelně efektivnější přístup v boji s těmito chorobami než sebelepší chemoterapie rozvinutých onemocnění. Až potud je inspirující vliv zkušeností z imunologie infekčních onemocnění pochopitelný i v onkologii. Jakékoli analogie je však třeba hledat jen velmi opatrně, přestože ve hře o výsledek jsou shodné fyziologické funkce a podobné rekogniční i efektorové mechanismy imunitního systému. Pokud je již analogií zapotřebí, lépe je hledat v imunologii virových infekcí než onemocnění způsobenými bakteriálními agens. Na druhé straně je snad ještě potřebnější čerpat zároveň z poznatků v oblasti transplantační imunologie a patofyziologie autoimunitních chorob s vědomím, že klíčovým problémem všech pokusů o aktivní specifickou imunote - rapii nádorů je fenomén imunologické tolerance.
Nádorové vakcíny — souhrn poznatků z dvouletého studijního pobytu v USA
