Klin Onkol 1995; 8(02): 60-63.
Souhrn není k dispozici. Uveden začátek textu:
Část obecná
Nádorová onemocnění představují jeden z nejzávažnějších problémů současné medicíny. V průmyslově vyspělých zemích každý 4. člověk onemocní v průběhu života zhoubným nádorem.
Jako nádorové markery označujeme látky, které jsou produkovány bud samotným nádorem, nebo jinými tkáněmi jako odpověď na přítomnost maligního bujení v organismu. Většinou jsou vyplavovány do tělních tekutin, kde můžeme vyšetřovat jejich hladinu. Vyšetření nádorových markerů může přispívat v diagnóze primárního nádorového onemocnění, ale především k časnému poznání jeho návratu po primárním terapeutickém zásahu, a tím tedy i k včasnější a úspěšnější terapii (1, 2).
Diagnostický práh nádorových markerů se může v příznivých případech blížit 1 mg nádorové hmoty, tedy asi 103 maligních buněk, zatímco klinická diagnóza bývá určena většinou až u nádoru velikosti lískového ořechu, tedy asi 109 nádorových buněk.
Dostupnost stanovení nádorových markerů se v současné době značně zlepšuje, a to i přes jeho poměrně vysokou finanční náročnost.
