Klin Onkol 2003; 16(5): 223-226.
Souhrn:
Východiska: Invazivita nádorů představuje jeden z klíčových momentů metastatického procesu. Vlastní schopnost či neschopnost invaze je výslednicí několika dílčích fenotypů, zejména motility nádorových buněk a jejich schopnosti proteolytické degradace tkáňových bariér (bazální membrána, extracelulární matrix). Jednou z možností jak objasnit vztah komplexního invazivního fenotypu a jednotlivých dílčích fenotypů je vyjít z definované série nádorových buněčných linií vykazujících polymorfismus v uvedených fenotypových charakteristikách.
Typ studie: Vyšli jsme z fibrosarkomu H2-K/v-jun transgenní myši a rozsáhlou manipulací v tkáňové kultuře jsme vytvořili sérii nádorových buněčných linií lišících se ve stupni vyjádření invazivního a motilitního fenotypu.
Metody a výsledky: K odvození jednotlivých buněčných linií jsme využili kombinaci tří experimentálních strategií.
- Buněčná heterogenita vstupního nádorového vzorku umožnila odvození základních buněčných linií JUN-1, -2 a –3.
- Spontánní transformace v kontinuální kultuře umožnila rozlišit sublinie odvozené z buněčných linií JUN-1 a JUN-2.
- Stabilní transfekce expresního vektoru pro onkogen c-fos dala vznik klonům u různých sublinií JUN-1 a JUN-2.
Závěry: H2-K/v-jun série fibrosarkomových buněčných linií představuje experimentální nástroj pro studium nádorové motility a invazivity, a to jak ve vzájemné závislosti v rámci komplexního invazivního fenotypu, tak i navzájem nezávisle, a jako taková představuje vhodný vstup do dalších projektů zaměřených na molekulární analýzu nádorové invazivity.
