Klin Onkol 2026; 39(Suppl 1): 41-45. DOI: 10.48095/ccko2026S41.
Cíl: Cílem práce je shrnout současné poznatky o vztahu duševního zdraví, stresu a spánku k onkologické prevenci a nabídnout klinicky použitelný rámec, jak tato témata bezpečně a smysluplně začlenit do preventivní praxe bez přisuzování přímé kauzální role ve vzniku nádorových onemocnění. Materiál a metody: Jedná se o narativní přehled epidemiologických, klinických a metaanalytických studií zaměřených na duševní zdraví, poruchy spánku a jejich vztah k onkologickému riziku, zdravotnímu chování a prevenci. Text je doplněn o reflexi klinických doporučení v oblasti psychoonkologie a preventivní péče. Výsledky: Dostupná evidence neprokazuje, že by duševní poruchy nebo poruchy spánku samy o sobě představovaly přímou příčinu vzniku nádorových onemocnění. Jejich klinický význam spočívá především v nepřímém vlivu prostřednictvím zdravotního chování, adherence k preventivním doporučením a schopnosti zvládat dlouhodobou zátěž. Poruchy spánku zároveň představují modifikovatelný rizikový faktor pro rozvoj některých duševních poruch, což může dále ovlivňovat preventivní chování. Psychoonkologický screening a stupňovitý přístup k podpoře duševního zdraví umožňují včasnou identifikaci bariér prevence bez výrazné zátěže klinické praxe. Závěr: Duševní zdraví a spánek je vhodné chápat jako regulační podmínky onkologické prevence, nikoliv jako přímé kauzální faktory. Převod vědeckých poznatků do srozumitelného klinického jazyka a jejich citlivé začlenění do rozhovoru mezi lékařem a pacientem představují klíčový předpoklad jejich praktického využití v prevenci.
