Klin Onkol 2026; 39(5): 325-330. DOI: 10.48095/ccko2026325.
Východiska: Aktivující mutace EGFR (epidermal growth factor receptor) představují jednu z nejvýznamnějších terapeuticky ovlivnitelných aberací u pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC). Osimertinib se stal standardem 1. linie léčby díky své účinnosti, příznivému bezpečnostnímu profilu a aktivitě v centrálním nervovém systému. Přesto u většiny nemocných v průběhu léčby dochází k progresi onemocnění, a proto zůstává významnou klinickou potřebou hledání strategií, které dále prodlouží kontrolu nádoru a oddálí vznik rezistence. Studie FLAURA2 hodnotila osimertinib v kombinaci s platinovým derivátem a pemetrexedem u dosud neléčených pacientů s lokálně pokročilým nebo metastatickým EGFR-mutovaným neskvamózním NSCLC. Kombinovaná léčba ve srovnání s monoterapií osimertinibem prokázala významné prodloužení přežití bez progrese a ve finální analýze také statisticky významné prodloužení celkového přežití, s mediánem 47,5 měsíce oproti 37,6 měsíce (HR pro úmrtí 0,77; 95% CI 0,61–0,96; p = 0,02). Cíl: Cílem tohoto přehledového článku je shrnout studii FLAURA2 a její hlavní klinicky relevantní výsledky u pacientů s pokročilým EGFR-mutovaným NSCLC léčených v 1. linii. Text popisuje design studie, charakteristiky hodnocené populace a léčebná ramena a zaměřuje se na výsledky účinnosti kombinace osimertinibu s platinovým derivátem a pemetrexedem ve srovnání s monoterapií osimertinibem, zejména z hlediska přežití bez progrese, celkového přežití a intrakraniální účinnosti. Součástí přehledu je také shrnutí bezpečnostního profilu kombinační léčby a hlavních závěrů publikovaných analýz studie.
