Embolizace je částečné nebo úplné ucpání průsvitu cévy hmotou vnesenou krevním proudem.
Při poruše odtoku krve z dolních končetin (dlouhé sezení např. v letadle, ležení po operaci) nebo při zánětu žil vzniká v žíle krevní sraženina (trombus), která se může uvolnit a jako vmetek (embolus) ucpat tepnu / tepny v plicním řečišti (plicní embolizace, plicní embolie). Při velkém rozsahu může plicní embolizace vést k úmrtí. Embolizace mozkových tepen je jednou z forem cévní mozkové příhody (mrtvice, iktus). Riziko trombózy a následné embolie lze snížit např. podáním antitrombotických léků nebo jiným opatřením (bandáž končetin).
Nádorovou (mikro)embolizaci způsobují mikroskopické trsy nádorových buněk, které pronikly do krevního oběhu. Tímto způsobem vznikají hematogenní metastázy.
Embolizace je rovněž léčebná metoda, příslušná céva se embolizuje ("ucpe") uměle. Používá se např. v léčbě cévních malformací, při nichž hrozí protržení cévy a krvácení (například v mozku) nebo při některých nádorech (např. nádoru ledviny před operací, metastázy v játrech). Po embolizaci může nádor (metastáza) zcela nekrotizovat nebo se alespoň významně zmenšit, což usnadňuje operaci a snižuje se riziko krvácení.
Více v článku Intravaskulární léčebné metody
