Profesor Pavel Šlampa slaví 60 let

flag

Klin Onkol 2020; 33(6): 477.

Prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc. se narodil 3. prosince 1960. Jeho rodištěm je město Kyjov v regionu požehnaném sluncem, vínem a dobrými lidmi. Lékařskou fakultu vystudoval v Brně a svůj profesionální život zasvětil onkologii. Získal plnou kvalifikaci jak v klinické, tak v radiační onkologii. Jeho osobnost ho předurčila především pro radiační onkologii, obor, jehož kurativní potenciál u nádorových onemocnění je srovnatelný s chirurgickou léčbou a jehož předpoklady zahrnují znalosti anatomie, fyziky i bio­logie, prostorovou představivost a tvůrčí nadání při vypracovávání ozařovacích plánů. Ve své pracovní kariéře zůstal prof. Šlampa věrný Brnu. V roce 1999 stanul v čele pracoviště radiační onkologie Masarykova onkologického ústavu. Za dobu svého působení jej transformoval na Kliniku radiační onkologie, udělal z něj vlajkovou loď naší radiační onkologie a vybojoval pro něj evropské uznání získáním statutu Center of Excellence Mezinárodní atomové agentury (IAEA). IAEA ho jako svého experta v roce 2011 pověřila pořádáním kurzu nových metod radiační onkologie na Národním onkologickém ústavu v Kišiněvu. O historii léčby zářením na Masarykově onkologickém ústavu napsal prof. Šlampa čtivou a bohatě ilustrovanou monografii.

Prof. Šlampa je autorem více než 455 článků a jediné komplexní české monografie věnované radiační onkologii. Jmenování profesorem onkologie obdržel v roce 2008. V centru jeho pozornosti jsou dětské nádory, nádory mozku a ORL oblasti a moderní radio­terapeutické technologie. Jeho výzkumná činnost byla opakovaně podpořena granty Agentury pro zdravotnický výzkum.

Je velmi aktivním pedagogem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity jak v magisterském, tak v doktorském studijním programu, kde je dlouhodobým předsedou oborové rady Onkologie a hemato­logie. Působí rovněž jako člen vědecké rady Masarykova onkologického ústavu.

Má významnou zásluhu o specializační vzdělávání v radiační onkologii vydáváním prakticky zaměřených monografií i mnoholetým působením v akreditační komisi MZ ČR ve funkci předsedy.

Prof. Šlampa více než 20 let pracuje ve výboru Společnosti radiační onko­logie, bio­logie a fyziky ČLS JEP. V současné době zastává funkci místopředsedy. Je rovněž členem České onkologické společnosti, místopředsedou její neuro­onkologické sekce a členem vědecké rady České lékařské komory.

Prof. Šlampa je uznáván nejen jako nesporný odborník, ale v nemenší míře jako laskavý lékař, přátelský kolega a čestný člověk. Vlídný vztah s pracovníky jeho kliniky je pro ně motivující a je jedním z důležitých východisek jeho úspěchu. Na druhé straně je prof. Šlampa schopen za svými argumentačně dobře podepřenými názory pevně stát bez ohledu na případné osobní nepříjemné následky.

Bohatý objem pracovních aktivit prof. Pavla Šlampy může vzbudit pochybnosti, zda mu vůbec může zbývat čas a prostor pro život osobní a koníčky. Ale je to právě bohatství osobního života, které ho nabíjí nepřekonatelnou vitalitou. V prvé řadě je vzorným manželem a tatínkem dvou synů. Jeho rodina mu péči oplácí pochopením pro jeho lásku ke sportu, přírodě, vinařství, lovu a folklóru. Jeho vína mohli při společenském večeru tradičně ochutnat účastníci Gliomeetingu, multidisciplinárního semináře věnovaného nádorům centrálního nervového systému, který prof. Šlampa založil. Prof. Šlampa je také dlouholetým kapitánem fotbalového týmu Masarykova onkologického ústavu Raci, vytrvalostním běžcem a účastníkem Vnorovské desítky. Zlí jazykové tvrdí, že po ní vždy kulhá a nechává si ozářit patní ostruhy na terapeutickém rentgenu. Prof. Šlampa svou osobností pevně tkví v geniu loci jižní Moravy. V roce 2002 zazářil na pražském ESTRU při společenském večeru v Národním muzeu, kdy předvedl svižný verbuňk, na který se léta vzpomínalo.

Prof. Pavel Šlampa připomíná nezastavitelný zářivý foton vystřelený z lineárního urychlovače, který svou energii rozdává okolí. Žádný Braggův pík a po něm nic jako u protonů. K jeho šedesátým narozeninám mu z celého srdce přeji přímou dráhu a dlouhý let.                               

         Jiří Petera

Plný text v PDF