Klin Onkol 2018; 31(1): 59-65. DOI: 10.14735/amko201859.

Východiska: Za poslední roky postupně narůstá počet publikovaných prací zaměřených na lokoregionální laloky využívané v rekonstrukci orofaryngeální oblasti. Jejich principem je elevace segmentu tkáně v daném rozsahu na definované nutriční cévě. Za výhody cévně definovaných stopkovaných laloků lze považovat nižší náročnost na technické vybavení pracoviště bez nutnosti provedení mikrochirurgické anastomózy. Proto jsou většinou indikovány u starších a rizikových pacientů. Autoři v této práci sdělují zkušenosti a výsledky dvou regionálních rekonstrukčních technik použitých k rekonstrukci defektů v orofaciální oblasti. Materiál a metody: V celkovém souboru 12 nemocných je popsána rekonstrukční technika submentálního a supraklavikulárního laloku. Submentální lalok jsme k rekonstrukci použili u 7 pacientů. U 5 pacientů jsme využili supraklavikulární lalok. Celkem 9 pacientů bylo primárně léčeno pro spinocelulární karcinom orofaciální oblasti a 3 pacienti pro low-grade adenokarcinom vycházející z malých slinných žláz patra. Výsledky: Submentální lalok se přihojil u 5 pacientů v plném rozsahu, u 1 nemocného došlo k parciální nekróze laloku, s kompletním odhojením laloku jsme se setkali v jednom případě. Supraklavikulární lalok se vhojil kompletně ve 4 případech. Jedenkrát došlo k nekróze zevní porce laloku při rekonstrukci tváře a v jednom případě došlo k nekróze terminální části při rekonstrukci jazyka, defekt se dohojil postupnou granulací. Morbidita donorských míst u obou typů laloků byla přijatelná, ani v jednom případě jsme nepozorovali omezenou hybnost hlavy či pohybu ramenního kloubu. Závěr: Submentální a supraklavikulární laloky představují tenké, plikabilní a snadno preparovatelné laloky s dobrými kosmetickými a funkčními výsledky. Jejich výhodou je možnost jednodobé rekonstrukce s minimální morbiditou donorského místa.

http://dx.doi.org/10.14735/amko201859

Plný text v PDF