karcinomy plic (a průdušek)

Karcinomy plic jsou heterogenní skupina nádorů, společně patří k nejčastějším nádorům i nejčastějším příčinám úmrtí. Dělí se do dvou základních skupin:

Nemalobuněčný karcinom (anglicky non-small-cell lung cancer – NSCLC) vzniká v epitelu plíce nebo průdušky (bronchus), proto je označován též jako karcinom bronchogenní.

Ohraničený nádor se léčí operativně, pokud není operace možná, radioterapií (popř. v kombinaci s chemoterapií), pokročilé nádory se léčí chemoterapií nebo cílenými léky včetně léků imunoonkologických (v závislosti na buněčném typu a/nebo nádorových markerech)

Rozeznáváme několik buněčných typů:

  • Karcinom dlaždicobuněčný (dlaždicový, epidermoidní, skvamocelulární, skvamózní, spinocelulární)
  • Adenokarcinom
  • Velkobuněčný karcinom
  • Smíšený adenoskvamózní karcinom

Malobuněčný karcinom (anglicky small-cell lung cancer – SCLC, též ovískový karcinom) vznikající z neuroendokrinních buněk představuje asi 15 - 20 % plicních karcinomů, rychle roste a často metastazuje. Buňky malobuněčného karcinomu často produkují ektopické (= produkované mimo obvyklou tkáň) hormony, které jsou odpovědné za vzdálené paraneoplastické příznaky, bývá řazen mezi neuroendokrinní nádory.

Léčí se především chemoterapií, málo pokročilé nádory radioterapií.

Vzácně se v plicích vyskytují další neuroendokrinní nádory (karcinoidy)

Značka C34 (Zhoubný novotvar průdušky – bronchu a plíce)

Více o plicních nádorech v článku O zhoubných nádorech průdušek a plic