Záření při radioterapii na kobaltovém nebo cesiovém ozařovači nevychází z jednoho bodu, ale z různě velké plochy. V určité vzdálenosti od zdroje jsou umístěny pohyblivé clony, jejichž pomocí se vymezuje ozařovaná oblast (ozařovací pole). Paprsek, který vychází z okraje zdroje záření, který je blíže k cloně na příslušné straně dopadá na ozařovaný povrch pod větším úhlem (blíže ke středu ozařovacího pole) než paprsek z protilehlého okraje ozařovacího pole. Z tohoto důvodu neexistuje ostrý přechod mezi ozářenou oblastí a oblastí neozářenou, ale na okraji ozařovacího pole (objemu) dávka záření postupně ubývá - tato oblast se nazývá polostín.
Pozn.: podobně při zatmění slunce je nejméně světla v oblasti úplného zatmění a postupně světlo přibývá s ubývajícím podílem zatmění
