rentgenové vyšetření

Využívá schopnost rentgenových paprsků (též paprsky X) procházet hmotou. „Řídkými“ tkáněmi (plíce) při tom prochází lépe než tkáněmi „hustými“ (kost). Čím více paprsků vyšetřovanou částí těla projde, tím je na snímku oblast tmavší (plíce), kost pohlcuje paprsků nejvíce a je proto nejsvětlejší. Protože ostatní tkáně vykazují jen minimální rozdíly hustoty a na rentgenu by byly obtížně viditelné, používají se různé kontrastní látky, které „zvyšují hustotu“ vyšetřované tkáně. Kontrastní látka se aplikuje buď do tělesné dutiny (zažívací trakt, močový měchýř, ale např. i vývody různých žláz) nebo do cév. Kontrastní látky aplikované do žíly mohou obsahovat jod, na který může být pacient alergický. Na alergii proto vždy lékaře před rentgenovým vyšetřením upozorněte.
Vyšetření bez použití kontrastní látky se označuje jako „nativní“. Obraz je zachycen buď na speciální film nebo je promítán na obrazovku. S nástupem CT, MR a dalších vyšetření se indikace některých rentgenových vyšetření výrazně omezují.

  • Rentgen hrudníku
    Zobrazuje především plíce, které jsou naplněné vzduchem. V plicním parenchymu jsou tak dobře patrná nevzdušná ložiska (zánět, nádor). Pokud dojde k uzávěru průdušky (nádorem nebo jiným procesem) nedostane se do plíce nebo její odpovídající části vzduch – na rentgenovém snímku je pak zastření, které se nazývá atelektáza. Mediastinum je na snímku patrné jen jako stín, nelze rozeznat jeho struktury. Rozšíření stínu mediastina může být způsobeno např. zvětšenými (nádorem) uzlinami.
  • Rentgen kosti
    Používá se ke kontrole stavu jednotlivých kostí.
  • Mamografie
    Vyšetření prsu na speciálním rentgenovém přístroji. Každý prs je rentgenem vyšetřen ve dvou projekcích – jednak shora dolů, jednak z boku. Při vyšetření je nutno prs lehce zmáčknout. Na mamografii je možno zachytit nádor již v počátečním stádiu, proto se toto vyšetření používá i ke skríningu.
  • Duktografie
    Vyšetření vývodů mléčné žlázy, do kterých se jemnou sondou vstříkne kontrastní látka. Provádí se např. při krvácení z prsu, pokud na mammografii není žádný nález.
  • Rentgen jícnu, žaludku, dvanáctníku
    kontrastní látka (baryum) se podává ústy, lékař při polykání pozoruje průchod kontrastní látky jícnem, žaludek a v časovém odstupu i průnik do dvanáctníku. Může hodnotit zúžení průsvitu (nádor jícnu, tlak na jícen zvenčí zvětšenými uzlinami nebo světšeným srdcme, nádor v přechodu žaludku ve dvanáctník) a reliéf sliznice (peptický nebo nádorový vřed).
  • Irigografie
    Vyšetření tlustého střeva za pomocí kontrastní látky (barya), která se podá ve formě klysmatu. Před vyšetřením je nutné dokonalé vyprázdnění střeva pomocí speciálního projímadla nebo očistného klysmatu. Vyšetření může prokázat zúžení průsvitu tlustého střeva (nádorem) nebo hrubší defekty na sliznici (nádor, zánětlivá onemocnění). Pokud je nutné podrobnější vyšetření slizničního reliéfu, provádí se dvojkontrastní irigografie – po základním vyšetření se do tlustého střeva vpraví malé množství vzduchu. Kontrastní látka tak ulpívá jen na střevní sliznici, která se tak lépe zobrazuje a je možno zachytit i jemnější změny.
  • Vylučovací urografie
    Vyšetření ledvin. kontrastní látka (zpravidla obsahující jod) se podávává do injekcí do žíly, pak se v různých časových intervalech provádějí snímky, na kterých jsou patrné ledviny, v pozdější fází vývodné cesty močové a nakonec i močový měchýř. Pokud ledvina nepracuje (nevylučuje kontrastní látku), při vyšetření se nezobrazuje.
  • Angiografie
    Vyšetření krevních cév pomocí kontrastní látky.
    • Venografie
      Vyšetření žil, kontrastní látka se aplikuje do žíly, může zobrazit např. uzávěr žíly.
    • Arteriografie
      Vyšetření tepen. Lékař zavede do tepny (zpravidla v oblasti třísla) speciální cévku (katétr), jejíž konec zavede k tepně, kterou chce vyšetřit a aplikuje do ní kontrastní látku. Vyšetřením lze potvrdit uzávěr tepny (např. věnčitých tepen na srdci při infarktu myokardu nebo mozkových tepen při mozkové příhodě . „mrtvici“). V případě nádoru se zobrazí patologické nádorové cévy, což pomůže odlišit nádorové ložisko od např. zánětlivého ložiska v orgánu. Po skončení vyšetření musí pacient setrvat nějakou dobu na lůžku, aby se řádně zacelila tepna do níž byl zaveden katétr (v třísle) a nehrozilo krvácení.
  • Lymfografie
    Vyšetření lymfatických cév a uzlin (viz lymfatický systém). Lékař nejprve vstříkne pod kůži vyšetřované oblasti malé množství barviva, které je odplavováno lymfatickými cévami - ty se jím obarví (bez obarvení nejsou lymfatické cévy viditelné). Do lymfatické cévy se vstříkne kontrastní látka a následně se snímkují příslušné lymfatické uzliny. Vyšetření může odhalit metastatické postižení lymfatických uzlin, které jsou jinému vyšetření nepřístupné. V poslední době je lymfografie nahrazována modernějšími metodami (PET).