typy zhoubných nádorů

Pojmenování nádorů je dáno typem výchozí tkáně. V rané fázi embryonálního vývoje existovaly tři buněčné vrstvy: vnější (ektoderm), střední (mezoderm) a vnitřní (entoderm).

Ektodermálního původu je epitelová část kůže (pokožka) a epitel kožních žláz včetně prsní žlázy, entodermálního původu je epitel trávicí trubice (od úst po konečník) a epitel orgánů (plíce, játra, slinivka, ledvina a močové cesty, pochva, děloha, vejcovody, prostata). Zhoubné nádory vzniklé z povrchového epitelu jsou karcinomy, ze žlázového epitelu vznikají adenokarcinomy.

Z ektodermu se vydělil neuroektoderm, základ mozku, míchy a nervů. Nádory těchto orgánů se zpravidla nazývají podle typu výchozích buněk, souhrnně se označují jako nádory neuroektodermální. Neuroektodermálního původu jsou i pigmentové buňky – melanocyty ze kterých vniká melanom.

Z mezodermu vznikla řídká embryonální tkáň – mezenchym, který se dále diferencoval v různé typy tkání, např. vazivo, svaly, kosti, chrupavky, cévy apod., nádory z těchto tkání jsou sarkomy. Protože mezodermální tkáně tvoří "kostru" orgánů, může sarkom vzácně vniknout i v epitelovém orgánu.

Mezenchymového původu jsou též krevní buňky a tedy hematologické nádory: lymfomy, leukémie, myelom.

Ze zárodečných buněk ve varlatech a vaječnících vznikají germinální nádory, patří k nim též choriokarcinom, nádor z trofoblastických buněk placenty.