Prostředí

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je znečištění ovzduší, vody a půdy karcinogenními látkami důvodem 1-4% všech zhoubných nádorů. 

Radioaktivní záření

Zvýšený výskyt leukemií v Hirošimě a zřejmě i v okolí Černobylu je známý. Ale i menší dávky záření zvyšují pravděpodobnost vzniku akutní leukemie či jiných krevních chorob (leukemie, maligní lymfomy, myelodysplastický syndrom, mnohočetný myelom) jak bylo prokázáno při sledování pracujících v nukleárním průmyslu ve světě, i když kumulativní dávka záření byla u 80 % sledované populace menší než 50 mSv.
Záření nemá prahovou dávku, od níž by začínalo zvyšování rizika vzniku maligní nemoci. Čím vyšší dávka, tím vyšší riziko. Extrémně citlivé jsou nenarozené děti, proto by těhotná matka neměla být rentgenována. A samozřejmě dětský organismus je na záření citlivější, než starší dospělý.

Ionizující záření je i rizikovým faktorem vzniku plicní rakoviny. 

Zjistěte si, zda nejste doma vystaveni záření radonu a přijměte opatření ke snížení jeho vysoké koncentrace.

Benzen, a jeho deriváty, toluen a xylén

Benzen je látka ze skupiny aromatických uhlovodíků, která má prokázaný kancerogenní účinek. Osoby, které jsou ve zvýšeném kontaktu s touto látkou, měli vyšší riziko vzniku leukemií a maligních lymfomů.
Zvýšené riziko vzniku akutní leukemie nebo maligního lymfomu je spojené také s kontaktem s chemickými deriváty benzenu, toluenem a xyleném (skupina aromatických uhlovodíků), které se používají stále jako ředidla. Někteří autoři poukázali na zvýšený výskyt zhoubných krevních chorob při zvýšením kontaktu i s dalšími látkami ze skupiny organických rozpouštědel a aromatických uhlovodíků, tedy nejen při kontaktu s xyleném a toluenem.

Elektromagnetické pole

Také vystavení účinku elektromagnetického pole má prokancerogenní účinek.  Výsledný negativní efekt intenzivního elektromagnetického pole závisí na délce expozice a na intenzitě elektromagnetického pole. Byla prokázána souvislost mezi vystavením vlivu intenzivního elektromagnetického pole a vznikem leukemií, maligních lymfomů a zřejmě i mnohočetného myelomu.

Agrochemikálie (pesticidy, herbicidy, fungicidy insekticidy)

Opět, zvýšený kontakt s chemickými prostředky používanými v zemědělství, zvanými pesticidy, ale také herbicidity, insekticity či fungicidy, byl spojen se zvýšeným rizikem vzniku maligních lymfomů a leukemií, ale i myeloidních maligních chorob či myelodysplastického syndromu i mnohočetného myelomu. Ne všechny používané látky jsou stejně škodlivé pro člověka. Pro jednotlivé konkrétní látky byla vypočítána individuální míra zvýšeného rizika vzniku maligních lymfomů. I přes tuto rozdílnost však platí, že kontakt s látkami ze skupiny agrochemikálií je spojen se zvýšeným rizikem maligních lymfomů.
Zemědělci by si používané chemikálie měli vybírat nejen podle ceny, ale i míry rizika vzniku maligní krevní nemoci v souvislosti s touto nemocí.

Styrén a 1,3 butadien

Styrén je hodně používaný v průmyslu plastických hmot a je také zařazen do skupiny možných kancerogenů, IARC skupina 2b. Pracovníci v průmyslu, kteří byli v kontaktu s touto látkou, měli zvýšené riziko vzniku akutní leukemie.
1,3 butadien je používán v gumárenském průmyslu. Kontakt s ním zvyšuje riziko maligních chorob, obzvláště leukemií.

Etylenoxid a formaldehyd

Etylenoxid je používán pro dezinfekci, trvalý kontakt s touto látkou zvyšuje riziko vzniku maligní krevní choroby. Podezření padlo i na formaldehyd, ale zde výsledky šetření jsou zatím protichůdné. Dle prvních výsledků se jevilo, že profese, které jsou ve zvýšeném styku s formaldehydem (pracovníci ústavu anatomií LF) mají také zvýšený výskyt krevních chorob.

Cytostatika

Nechráněná práce s cytostatiky zvyšuje výskyt maligních krevních chorob. To bylo prokázáno v epidemiologických šetřeních. Proto dnes je práce s těmito látkami vázána přísnými předpisy, cytostatika jsou ředěna ve speciálních boxech v lékárnách a transportována po naředění na oddělení. V předchozích letech se ředila běžně s ostatními roztoky, jako začínající lékař jsem dokonce ředil ampulky s mustargenem přímo u nemocného, neboť šlo o látku po naředění velmi nestálou, která se dnes již nevyrábí.

Barvení vlasů

Barvení vlasů a riziko vzniku krevní chorob. Tato otázka je opakovaně diskutována. Barvy na vlasy totiž podél vlasových kořínků pronikají do cév a tím do oběhu. Bylo publikováno více zpráv dávající do vztahu používání barev na vlasy se zvýšeným rizikem maligní krevní nemoci. Nedostatkem většiny těchto studií je skutečnost, že kadeřníci v průběhu let obměňují barviva a dále se těžko hledá kontrolní skupina žen, které ve svém životě nikdy nepodstoupila barvení či jinou chemickou úpravu vlasů.

Dioxiny

Jako dioxiny se označuje skupina polychlorovaných aromatických uhlovodíků se dvěma benzenovými kruhy v molekule. Z hlediska struktury se dále dělí na PCDD (polychlorované dibenzo-p-dioxiny, a PCDF (polychlorované dibenzofurany). Termín dioxin v užším slova smyslu se vztahuje k nejvíce studovanému a jednomu z nejtoxičtějších dioxinů – 2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxinu (2,3,7,8-TCDD).
Čisté dioxiny jsou bezbarvé krystalické látky, jejich termolýza nastává až při teplotách 600–1000 °C. Obecně nejsou rozpustné ve vodě, jsou málo těkavé a stabilní v kyselinách i zásadách. Jsou resistentní i vůči biologickému rozkladu.Tyto vlastnosti předurčují jejich dlouhodobé přetrvávání v životním prostředí. Navíc jsou vysoce lipofilní a proto se mohou akumulovat v tukové tkáni člověka i zvířat.
Dioxiny nejsou produkovány cíleně, uvolňují se do ovzduší při procesu spalování (likvidace odpadů, hoření paliv) nebo při chemických výrobách jako vedlejší produkty (bělení buničiny, výroba herbicidů, PVC ad.). Mohou se tvořit i při domácím pálení odpadu, při lesních požárech nebo erupcích sopek.
Z tohoto důvodu se považuje za extrémně škodlivé spalování umělých hmot v domácnosti. Bohužel však nejen nevzdělaní a hloupí lidé, ale i vysokoškolsky vzdělaní a bezohlední lidé jsou stále schopni spalovat doma či na svých chalupách a zahrádkách umělohmotné předměty, PET lahve a zhoršovat tak životní prostřední sobě i ostatním.
Vzhledem k tomu, že dioxiny jsou uvolňovány do ovzduší, mohou být transportovány na velkou vzdálenost od místa vzniku a jsou proto nalézány prakticky všude na zemi. Jakmile se dostanou do vody, mají tendenci usazovat se v sedimentech, odkud jsou dále transportovány nebo se dostávají do těla ryb a dalších, ve vodě žijících organismů. Ukládají se rovněž v rostlinách a s potravou se dostávají do těla dalších živočichů.
Zájem o dioxiny vyvolaly studie poukazující na to, že jejich působení může mít nepříznivé vedlejší účinky na lidský organismus. Akutní toxicita těchto látek nehraje s výjimkou velkých havárií podstatnou roli. Nejčastěji zmiňovaný akutní účinek je chlorakné a jiné kožní poruchy, případně poškození jater. Daleko významnější je chronická toxicita a její důsledky. Mezi ně se řadí zejména riziko karcinogeneze, imunotoxicity a teratogeneze. 2,3,7,8 – TCDD, tzv. sevessky dioxin byl zařazen SZO mezi rakovinotvorné látky s účinkem na člověka.
Protože dioxiny zasahují plošně celé životní prostředí, je jejich působení vystaven prakticky každý organismus. Účinek pak závisí na délce expozice, dávce a druhu dioxinu. Inhalační expozice PCDD a PCDF je všeobecně nízká. Rovněž jejich příjem v pitné vodě je zanedbatelný. Hlavním zdrojem dioxinů pro člověka, který bezprostředně nepracuje v příslušné chemické výrobě, jsou potraviny, mezi nimiž dominují potraviny živočišného původu, zejména tučné maso. SZO v roce 1990 stanovila na základě pokusů se zvířaty přijatelnou denní dávku (TDI – Tolerable Daily Intake) 10 pg/kg váhy a den pro TCDD. V roce 1998 bylo toto doporučení přehodnoceno a byla stanovena horní hranice příjmu na 4 pg na kg hmotnosti a den s cílem postupně tento limit dále snižovat na hodnotu 1 pg/kg a den.

Informace o stránce