Stres

Stres! Všichni to známe, ale ne každý ví, že i psychosociální stres je rizikovým faktorem vniku nádorů. O vlivu stresu v kancerogenezi, se sice dlouhodobě diskutuje, přesto experimentální data, která by tuto skutečnost potvrzovala, či vyvracela, dlouho chyběla. Pokroky posledních let v oblasti psychologie a molekulární biologie ukázaly na intenzivní propojení mezi psychikou člověka a správným fungováním našeho imunitního systému. 

Stres je nespecifická stereotypní adaptační odpověď organizmu umožňující jeho přežití podle hesla „utíkej, nebo bojuj“ („fly or fight“), bez ohledu na typ podnětu, tzv.  stresoru. Zjednodušeně lze hovořit o stresorech fyzických (patogeny, toxiny, všechny fyzikální vlivy vnějšího prostředí atd.) a psychických (negativně vnímané události spojené s rodinným, osobním, pracovním či sociálním životem). Negativní vliv dlouhodobého chronického stresu na imunitní systém je dnes jednoznačně prokázán řadou studií provedených jak na experimentálních modelech, tak v humánní medicíně. Naopak akutní stres (v řádu minut až hodin), jak naznačují některé práce, může imunitní systém aktivovat. Fenomén těsného propojení CNS, endokrinního a imunitního systému vedl k zavedení nového pojmu psychoneuroimunologie. Výzkum na zvířecích modelech poskytly mnoho cenných výsledků ohledně vlivu stresu na organizmus včetně vývoje a progrese nádorových onemocnění a pomohl odkrýt i některé biologické mechanizmy, které v tomto procesu hrají roli.

Nejzávažnějšími psychickými stresory, které lze ve studiích s lidmi relativně snadno sledovat, jsou úmrtí partnera či potomka, rozvod nebo rozchod s partnerem, ztráta zaměstnání – tedy události, kde lze jednoznačně určit, zda nastaly, či ne. Hůře se již posuzuje míra např. spánkové deprivace a narušení cirkadiánního rytmu, závažnost traumatu či míra stresu v zaměstnání. K "měření" stresu pomáhá vědcům a lékařům "škála životních událostí". Velmi důležitou komponentou chronického stresu je fenomén, kdy osoby vystavené vyššímu stresu tento stav častěji „kompenzují“ návyky, které samy o sobě jsou prokazatelně rizikové, jako např. kouřeníkonzumace alkoholu, vyšší příjem tuků atd.

Studií zkoumajících vliv dlouhodobého psychosociálního stresu na vznik rakoviny je celá řada a většina razantně podporuje hypotézu, že psychoneuroimunologické a neuroendokrinní vlivy hrají roli v mnoha fázích  nádorového onemocnění, včetně rychlosti růstu primárního tumoru či schopnosti a míry metastazování. Navzdory výraznému pokroku poznání v posledních letech je nutný další výzkum a odkrytí podrobných molekulárních, genetických i epigenetických mechanizmů zprostředkujících vliv stresové odpovědi na organizmus a jejich možný vliv při vzniku a rozvoji nádorů. V každém případě se snažte kromě jiných preventivních opatření také o nácvik relaxačních technik a dobré mezilidské vztahy a v neposlední řadě i o pochopení smyslu vlastního života.

Informace o stránce

  • Autoři: MUDr. Pavel Šnajdr, Ph.D. (Praktický lékař pro dospělé, Mediciman s.r.o. ); MUDr. Jozef Čupka (Praktický lékař pro dospělé, Mediciman sro. a Epigentest, Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP)
  • Datum vytvoření: 7. 10. 2017
  • Datum poslední úpravy: 7. 10. 2017
  • Informace o poslední úpravě:

    Zdroj: Primární prevence onkologických onemocnění. Doporučené postupy. Sekce preventivní onkologie 2013.