Onkologické onemocnění stejně jako jeho léčba přinášejí do života nemocného člověka (ale i jeho blízkých a zdravotníků) řadu náročných emocí a s nimi spojených myšlenek. Ty pak výrazně ovlivňují každodenní život nemocného a jeho kvalitu. V některých případech mohou mít vliv i na úrovni biologických pochodů těla, a to včetně imunitního systému. Ne vždy však člověk musí být jen jejich pasivní obětí a ne všechny nepříjemné emoce jsou automaticky negativní, či snad škodlivé.
V přednášce jsme ukázali, jak jim o něco lépe porozumět. Jak je možné s nimi do určité míry pracovat tak, aby se zmírnil jejich případný nežádoucí dopad na psychiku i zdraví.
Ve stručnosti, připomenutí klíčových bodů přednášky (určeno pro účastníky):
- Přednáška upozornila na to, že náročné emoce a myšlenky k průchodu onkologickým onemocněním do určité míry patří. V okamžiku, kdy je pro nás něco důležitého ohroženo (naše zdraví, plány, blízcí či potenciálně život), je časté, že se dostavují obavy, ale i další náročné emoce.
Pokud jsou právě obavy tím, co nemocného zatěžuje, doporučujeme zhlédnout záznam přednášky Cesty ke zvládání strachu na portále www.linkos.cz. - V rámci přednášky jsme zmiňovali, jak náročná situace nemoci člověka tlačí v jeho myšlenkách do budoucnosti. Z ní si pak mnozí bohužel přinášejí řadu obav do přítomnosti. Obavy, které ve finále ani nastat nemusí. Jednou z možností, jak těmto obavám vzdorovat, je kotvit svou mysl více do přítomnosti. Jak toho docílit je zmíněno v uvedené přednášce Cesty ke zvládání strachu, na kterou odkazujeme. Téma ale bylo probíráno i v rámci této přednášky, jak bude uvedeno dále.
- V okamžiku, kdy se člověk dozvídá diagnózu náročné nemoci, případně je konfrontován se zhoršenými výsledky svého zdravotního stavu v jejím průběhu, je jeho mysl doslova zahlcena. Tlak jej přemáhá a nemusí mít dostatek sil pro další postup. V takové situaci je užitečná metoda tzv. nejbližších malých kroků, kterou jsme v rámci přednášky představili. Tedy soustředit svou psychickou (i fyzickou) sílu jen na ten nejbližší krok, který ho na cestě nemocí a léčbou čeká. Nejbližší vyšetření, kontrolu, další cyklus léčby. Tím se zároveň minimalizuje přílišné zaměstnávání se budoucností.
- Dále jsme zmiňovali postup, jak si z náročných emocí udělat svoje pomyslné spojence. Jak to, co odmítáme, popíráme, s čím bojujeme, co nechceme, dostat tak trochu na svoji stranu. Na místo utrácení energie k „zaplašování“ nechtěné emoce se jí snažit porozumět. Dát jí prostor tak, aby se nám neobjevovala v mysli pokaždé, když nejsme zaměstnáni nějakou činností.
Prvním krokem bývá si vůbec všimnout, že takovou emoci prožíváme, a nepotlačovat ji, neodvracet pomyslně tvář. Metody užitečné pro nácvik všímání si emocí a myšlenky jsou řazeny mezi tzv. mindfulness techniky. Podrobněji k tématu „co je mindfulness“ ZDE. Zde pak přehled certifikovaných mindfulness lektorů ZDE: - Další z takových nechtěných emocí (vedle uvedeného strachu), kterou se snažíme spíše potlačovat a nevidět, je hněv. Ten je tak trochu „zatracovanou emocí“. Už jenom si jej všimnout, bývá pro mnoho lidí náročné – tedy opět jsme u zmiňované všímavosti.
Uváděli jsem, že hněv je zároveň společensky neakceptovatelnou emocí a většina lidí ho musí (snaží se) neustále ovládat. To je na jednu stranu pochopitelné, na té druhé je to však může zbavit schopnosti si vůbec všimnout, že nějaký hněv tu je, nebudou vnímat, co ho spouští, a ztratí tak možnost s ním pracovat.
Může být užitečné dívat se na něj jako na určitého „strážce“. Tedy na něco, co člověku signalizuje v okamžiku, kdy jsou překročeny hranice. Zároveň je pomůže ochránit, vymezit se. Dodává energie pro překonávání překážek.
Mluvili jsme o cestách k jeho vyjádření (obecně všech emocí). K inspiraci, jak s emocemi také pracovat, pomáhá část v nahraném webináři Schopnost vyjádřit emoce.
Celkově se přednáška snažila ukázat, že rozdělení emocí na negativní a pozitivní je tak trochu iluzorní a řada z nich má v životě svoje místo. Emoce se z nějakého důvodu objevují a bývá užitečné ten důvod hledat. To, co rozhoduje o škodlivosti emoce, bývá většinou její intenzita.
Tato intenzita pak souvisí s významem, který je situaci dáván. Pokud je situace vyhodnocena jako významná (je „v sázce“ něco, čemu přikládáme hodnotu), psychika i tělo podle toho zareagují. Spustí prastarý, evolučně zakotvený mechanismus ohrožení. Tělo i mysl jsou uvedeny do stresového prožívání. Právě strach (útěk) a hněv (útok) jsou na pozadí mnoha stresových reakcí. Jim ale předchází přiřazení významu dané situaci.
Tolik k připomenutí některých klíčových myšlenek z cyklu přednášek.
- Více informací je možné najít na portálu www.psychoonkologie.cz, který úzce spolupracuje s platformou www.linkos.cz České onkologické společnosti.
- K nahlédnutí také doporučujeme Dvanáctero pro zvládání nemoci z pohledu psychiky.
- Pro zájemce, kteří chtějí nahlédnout hlouběji do tématu psychiky v kontextu nemoci doporučujeme knihu Psychoonkologie.
- Pokud jste v situaci, kdy cítíte, že je toho na vás už přespříliš, že uvedená doporučení a zdroje už nestačí, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.
Budu se těšit na setkání v rámci dalších cyklů přednášek.
Lektor: PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D,
Tento článek je ke stažení v pdf
-
Sdílejte na:
