Všechny příspěvky

Počet nalezených dotazů: 242 zrušit všechny filtry

Dobrý den, jsem onkologický pacient, 36 let, adenokarcinom tl.střeva III. stadium, nemoc stále postupuje a já už to psychicky nezvládám, stále častěji přemýšlím o smrti, sebevraždě.. chtěla bych se na toto téma pobavit se zkušeným onkopsychologem. Bohužel žádného v Moravskoslezském kraji nejlépe v Ostravě nemohu najít. Můžete mi nějakého, prosím Vás, doporučit? Předem děkuji.

Dobrý den, vím velice dobře, že v Ostravě a celém kraji není kolega klinický psycholog, který systematicky pracuje s onkologickými pacienty. Je pravda, že by na onkologii v Ostravě Vám měli poskytnout informaci o psychologovi, který je třeba jen konzultantem onkologické kliniky, takový psycholog má být dosažitelný ve všech komplexních onkologických centrech. Kdyby Vám nevyšli vstříc, pak zkuste vyhledat jakéhokoliv klinického psychologa, třeba v soukromé praxi. Takových kolegů je aspoň v Ostravě docela dost. Další pomocí spojenou s lékařskou péčí a léčením Vašeho špatného psychického stavu je samozřejmě lékař - psychiatr, na kterého se můžete obrátit pro pomoc. Přeji Vám, abyste pomoc našla. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

4. 1. 2018, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, mojí mamince v srpnu diagnostikovali mnohočetný myelom. S tímto se léčí momentálně lékem revlimid, po neúspěšné léčbě bortezomibem. Léčbu provází mnoho komplikací od neustupujících bolestí přes vliv nežádoucích účinků mnoha doprovodných léků. v současné době se maminka zhoršila po psychické stránce, začala se uzavírat do sebe, přestala nám věřit a obviňuje nás, ze ji chceme zničit. Vím, že je to tím, ze se s nemocí snaží vyrovnat, ale bojím se, že ji již nedokážeme pomoct, protože jakoukoliv pomoc odmítá. Momentálně přestala jíst a pít s tím, že toho jí a pije dost. Přitom za den sní čtvrt krajíce chleba, půl mandarinky a někdy dvě tři lžíce polévky. Vypije max. Půl litru vody a hrnek čaje za celý den. Snažíme se jí vymyslet cokoliv, co by pozřela, ale vše odmítá, nutridrinky, zeleninové i ovocné šťávy, přesnídávky, nic. nic nechce a je velmi nervózní a zlá, když ji pobídneme, aby se napila či najedla. Prosím o radu, jak postupovat při podávání jídla a pití, nepomáhá ani hrozba nemocnice, je jí vše jedno, chce mít jen od všeho pokoj. Odmítá psychologickou péči odborníka. Už opravdu nevím, co dělat. Děkuji.

Hezký den,

omlouvám se za tuto formu odpovědi, ale vzhledem k tomu, že maminku znám, a měla jsem možnost s ní v počátku léčby mluvit, bude má odpověď osobnější.

I když byla Vaší mamince nemoc diagnostikována už v 8/17 a nějakou dobu se už léčí, je to všechno stále ještě nové a „čerstvé“, zvláště pak ve chvíli, kdy se léčba nedaří tak, jak by měla a je plná komplikací.

S Vaší maminkou jsem měla možnost mluvit v době, kdy jí byla sdělena diagnoza, a kdy léčbu začínala a proto vím, že t pro ni nebylo vůbec jednoduché. Fyzicky se necítila nejlépe, vše pro ni bylo nové, zúzkostňovalo ji to… zlepšení v psychickém prožívání Vaší maminky nastalo v době stabilizace jejího stavu, kdy se po fyzické stránce cítila lépe. Při zhoršení se zase spíše uzavřela do sebe, nechtěla s nikým moc mluvit, bývala „zlá“. Dokáži si představit, že to teď může být podobné s tím, že navíc uplynulo několik měsíců léčby, od které očekávala zlepšení, a když se nic výrazně pozitivního neděje, léčba nezabírá tak, jak by si přála, reaguje tak, jak popisujete a jak reagovala i v tom počátku. Deprese, vztek není v takovýchto situacích ničím výjimečným. Vaše maminka je tím vším vyčerpaná, unavená, zklamaná, mnohem méně tolerantní k čemukoli … možná nevidí důvod proč se dál „snažit“. Maminka je nejspíše nazlobená na celý svět, na nemoc, na osud … a svůj vztek, ale i obavy, si „vybíjí“ na vás, kteří jí jste nejblíže. Určitě vás má moc ráda, ví, že vy máte rádi ji a že pro ni děláte první a poslední, ale v tuto chvíli jste nejblíže a tak reaguje, jak reaguje.

Nevím, zda o problémech s jídlem, s pitím, s psychikou ví i ošetřující lékař maminky, ale pokud ne, určitě mu to řekněte, aby případně mohl sám na tuto situaci reagovat a najít nějaké možnosti.

A co můžete udělat Vy sama? To, co už děláte. Být s maminkou, dávat jí sebe, společný čas s vědomím toho, že to negativní není namířeno proti Vám, ale proti nemoci, strachu a beznaději. Pokud byste měla zájem, pak se můžeme spolu potkat a promluvit si osobně. 

4. 1. 2018, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den,
mamka (51) v listopadu podstoupila operaci údajně vředu v žaludku, až den po operaci nám táta sdělil, že mámě vzali žaludek a má rakovinu. Mně je 30 a sestra (27) cca měsíc předtím porodila chlapečka, tak ji nechtěli rozrušovat. To jsme pochopili. Když už jsme se dozvěděli, že je mamka vážně nemocná, vypadalo to, že jsou rádi, že si s náma o tom mohou promluvit a bavit se s námi a vypadalo to, že se hlavně mamce ulevilo, když nám o tom v nemocnici povídala, ale ať už úmyslně nebo ne, nám pokaždé říkali něco jiného. Svým kamarádkám máma řekla, že nás chtějí chránit a špatné zprávy nám říkat nebudou. Po operaci, když si jela pro výsledky k onkologovi, mi řekla, že má jednu metastázu a že půjde na 6 chemoterapií a pak případně na další. Jenže se začali chovat jinak, táta začal brát prášky na psychiku a celkově se psychicky hlavně on zhoršil a o nemoci se s námi přestali bavit úplně. Sestra proto našla lékařskou zprávu a z ní jsme zjistili, že má víc než 15 metastáz na mízních uzlinách, na játrech má dvě metastázy, že probíhá paliativní léčba a má 4. stadium nádoru žaludku. Než začala chodit na chemoterapii, chtěla nám máma domluvit psychologa, ale o tom už se s námi také se nechce bavit,dojíždí ambulantně do FN Plzeň a my jsme z Karlových Var a zde jsme žádného onkopsychologa nenašly s kým by sme se mohli poradit , tak se obracíme k Vám pro radu. Oba, ale hlavně táta, se hodně trápí. Jsme dospělí a snažíme se jim hodně pomáhat, ale je to těžké, když víme, že nám neříkají pravdu (nevíme, jestli nečekají na výsledky po první sérii chemoterapie, ta má končit cca v únoru), navíc táta je cukrovkář a i on má zdravotní problémy, o kterých nám nic neřikají.
Děkuji

Dobrý den,

jste dospělé,a úžasně chápající a milující děti a je nasnadě,že Vás celá situace trápí a že vše prožíváte s maminkou.

Z Vašich řádků mi plyne,že pravděpodobně jsem již s maminkou a tatínkem mluvila a to ve středu 20.12 a že tatínek nám vše vypověděl.

Proběhlo tedy první setkání zde u nás v Poradně a dostalo se mu psychologického ošetření jakého lze v této první fázi využít,s tím,že kdykoliv bude mít cestu kolem,jsme tady pro něj,ale také i pro Vás,pokud by jste sem vážili cestu.

Ačkoliv maminka stoná od léta,je tato situace ještě příliš pro všechny nová, čerstvá a jitřivá,s mnoha nevypovězenými otazníky.Tatínek je velmi statečný a inteligentní člověk,který vše zvládá po svém a bude ke všemu přistupovat,tak jak to cítí,avšak nadmíru pravdivě .Potřebuje skutečně teď nikomu nic nevysvětlovat,neodpovídat,potřebuje klid a samotu a my musíme jen respektovat jeho potřebu se trochu uzavřít do sebe a nacházet svoji vnitřní sílu a koncentraci, bez rušivých vlivů okolí,sám v sobě.

Je také evidentní,že jeho práce je velmi náročná a on si potřebuje zachovat realistické uvažování,přiměřené rozhodování a určitou dávku soustředění a rovnováhy.

Je přirozené,že se občas připlíží pocity ,, jak jen mám tomu svému blízkému pomoci ?“ ,ale pro něj, i pro Vás je důležité si uvědomovat,že pouho pouhá Vaše blízkost a existence dává Vašemu blízkému sílu vše zvládat . Dává mu prostě smysl všeho,aniž bychom hledali různé čarovné postupy.

I zde platí,že je potřeba více času,abychom se naučili s nemocí žít a že maminka a tatínek jsou společně neuvěřitelně silní,i když si to neuvědomují.

Přidávám kontakt do naší Poradny ve FN v Plzni : PhDr Romanová Vlasta,377105566,nejlépe středa,čtvrtek,pátek.

PhDr Romanová Vlasta,FN Plzeň-Lochotín,377105566

22. 12. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den.
Jaká je prognoza u adenokarcinomu tl. střeva? Bylo mi odoperováno.

Dobrý den, je mi velmi líto, ale jako klinický psycholog nedokážu odpovědět na Váš dotaz, patřící lékaři, onkologovi. Váš dotaz byl směrován do psychoonkologické poradny, kde odpovídáme na dotazy kolem psychiky onkologických pacientů. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

4. 12. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den.
Tatínek (72)se již 3roky léčí s karcinomem prostaty +metastáze ve skeletu.
3roky mu zabírala hormonální léčba.Nyní před měsícem prodělal poruchy řeči,velká progrese metastáz v celém skeletu a nově metastáze u pleny mozkové.(PSA380)
Nyní je po sérii ozařování.Hodně ho to oslabilo a i po psychické stránce je na tom zle.
Po ozařování mu byla doporučená chemoterapie9× po 3tydnech.
Dnes byl na první.
Já i moje sestra nemáme moc dobrý pocit z chemoterapie v tomhle stadiu onemocnění a myslíme si,že v jeho případě mu to ještě zbytečně ublíží.Můžete mi prosím poradit jak dále postupovat?Moc děkuji

Dobrý den, pokud dobře rozumím Vašemu dotazu, pak se ptáte na postup léčení Vašeho otce a jiný názor na chemoterapii. Ptáte se na radu, jak Vy a Vaše sestra máte postupovat, když vidíte, že taková terapie Vašemu otci očividně nesvědčí. Je mi opravdu líto, že Vás musím zklamat, ale Váš dotaz je určen především lékařům onkologům a Vy píšete do psychologické poradny, to znamená, že se ode mne možnosti jiné terapie Vašeho otce nedočkáte. Píšete ale, že je na tom v současnosti psychicky špatně. Tady bych Vám doporučovala, abyste se obrátila na pomoc psycholožky, která je na onkologii, kde se Váš otec léčí. Jistě by mu pomohla zvládat psychické potíže, věřím, že by se mu ulevilo. Zlepšení zdravotního stavu přeji Vašemu otci a Vám, abyste našla lékaře, který Vám zodpoví Váš dotaz. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

27. 11. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Jsem již podruhé během dvou let onkologickým pacientem. Před týdnem mi diagnostikovali zvětšení uzlin v břiše ( jsem po nádoru tlustého střeva ) a já už jsem i teď měla šílené výkyvy nálad. Teď se mi to po aktuálním oznámení mé situace ještě zhoršilo. Prosím je v Praze nějaká bezplatná psychologická poradna? Z důchodu si nemohu dovolit platit placenou léčbu.

Reaguji na Váš dotaz v rámci psychoonkologické poradny Linkos a to z hlediska poptáváné psychologické konzultace. 
Pokud je třeba schůzku co nejdříve, mohu Vás "namáčknout" do svého kalendáře a nabídnout termín 3.11. od 8:30 do 9:30. V případě, že nevyhovuje můžeme hledat dále. Dejte prosím vědět.
Budu se těšit na setkání.

11. 11. 2017, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den,
moje přítelkyně má benigní nádor (asi dělohy) a nemůže mít děti. Zjistili jí to před nějakou dobou a teď jí je čím dál hůř(má bolesti a křeče) a chce se semnou rozejít aby mi tím neubližovala a protože nevidí důvod proč se pořádně léčit, že prý nevidí v životě pořádný smysl. Myslím, že to neřekla ani rodině jenom mi a vím, že se ani pořádně neléčí.
Prosím poraďte co mohu dělat...chtěl bych aby zašla aspoň do poradny nějaké protože vím že má kvůli tomu deprese a vůbec mě už neposlouchá a když poslouchám já ji tak akorát slyším jak chce obejít do ústranní a nic neřešit.

Hezký večer,

každý z nás má o svém životě nějakou představu. Proto každá informace, která náš život nějakým zásadním způsobem změní, je pro nás velmi zatěžující, a když nic jiného, potřebujeme čas, abychom ji dokázali přijmout, zpracovat a jít svým životem dál. To, čím si v tuto chvíli prochází Vaše přítelkyně, je jednou z těchto mezních životních situací. Její reakce není až tak nečekaná. Její stažení se, odmítání péče a léčby může být právě takovýmto „hraním o čas“. Není ničím vyjímečným, že někteří lidé nechtějí o těchto závažných situacích mluvit, protože to mají nastaveno tak, že když o tom mluvit nebudou, neděje se to. Jsou vystrašení, naštvaní, ztracení … Psychická zátěž, která toto všechno provází, všechny ty nejistoty, obavy, strachy i možné pocity selhání, ale budou postupně ztrácet svou intenzitu. Pokud ne, je určitě na místě odborná pomoc. Co můžete v tuto chvíli udělat Vy? Buďte s ní, ujistěte ji o své podpoře, o tom, že se nic nemění, že vnímáte její strach, smutek … Stejně tak by měla slyšet o tom, jak to celé vnímáte Vy, jaké je to pro Vás. Máte-li o ni strach, obavy o to, jak to zvládá, zkuste jí navrhnout návštěvu psychologa jako někoho nestranného, kdo jí může pomoci „udělat pořádek“ v tom všem, co se děje v ní samotné i kolem ní. Pokud by Vaše přítelkyně, nebo i Vy, měla zájem, ozvěte se a můžeme se společně domluvit, příp.bych vám mohla pomoci někoho najít. Přeji vám oběma hodně síly při zvládání této náročné situace.

7. 10. 2017, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Trochu bojuji s výkyvy nálad během léčby rakoviny prsu. v zásadě mám na vše optimistický nebo realistický náhled, tedy zřejmě se povedlo rakovinu odstranit, ale trvalých následků (poškození dalších částí těla atd) je nemálo. po reorganizaci životního stylu jsem vcelku schopna provozu, ale musím vše víc plánovat, nemám sílu na víc náročnějších úkolů denně, vadí mi velké hlučné akce, což mi ztěžuje fungování. léčba trvá několik let a už jsme po akutní fázi, takže mě okolí má za zdravou, což to čuní těžším (a i když lidem říkám, že zdravá fakt nejsem a není mi ještě úplně dobře, mají tendenci to odmáznout, že prý vypadám dobře, pracuju atd - přiznávám, že mě to poněkud frustruje. to, co dřív byla samozřejmost, tedy vykazovat nějakou běžnou činnost, starat se o domácnost atd, je nyní na hranici mých možností, na některé věci si raději najmu výpomoc. jde to, ale je to těžké).
Celkově věřím, že se to ještě zlepší a až mi za rok skončí léčba, bude to trochu lehčí, nicméně bojuji s tím, že se opravdu snadno rozčilím. nejsem si jista, že to musí být odraz nějaké děsně hluboké věci a nechci nyní chodit ke všem povinnostem a závazkům někam do terapie, ani nepociťuji její nutnost - přesto bych ráda zjistila, co bych mohla ještě udělat, zda něco nepřehlížím, co se osvědčuje u pacientů, kteří jsou celkově ok, ale občasné výkyvy nálad je trápí.

Děkujeme za Váš dotaz. Pocity, které popisujete jsou velmi podobné těm, které znám od mnoha jiných pacientů. Tím bych rád potvrdil, že po náročném období léčby, kterou jste podstoupila, jsou podobné pocity časté. To ale neznamená, že se s tím nedá nebo nemůže nic dělat.

Proběhlé onkologické onemocnění přináší do našeho života mnoho změn. Vím to z příběhu mé vlastní rodiny a mnoha dalších klientů. Naše mysl se s těmito změnami vyrovnává jen postupně a někdy to trvá delší dobu než bychom očekávali, nebo než očekávají naši nejbližší, přátelé a spolupracovníci. Přestože je akutní fáze za námi, psychika ještě proběhlé změny a prožitky zpracovává. Zvládnout nemoc nás často stojí nemalé úsilí. Pro její zvládnutí jsme použili i „rezervní zdroje“, ty nám ale nyní tak trochu chybí. Jsme méně toleratní a snadněji „startujeme“ a rozčilujeme se i kvůli drobnostem, jak popisujete níže.

Pokud mohu rád bych Vám řekl, že se časem většinou stav zlepšuje, když tělo nabere nových sil. Následně po ukončení léčby (a jejích případných vedlejších účinků) se má tendenci nálada opět zlepšovat. Nechci Vás jakkoliv tlačit k návštěvě psychologa, na druhou stranu ze zkušenosti vím, že to klientům pomáhá. Nemusí jít nutně o „hloubokou psychoterapii“, o které se zmiňujete níže. Může to být jen přátelský rozhovor o starostech, které popisujete.

Dejte prosím vědět

S pozdravem

PhDr.Martin Pospíchal

19. 9. 2017, PhDr. Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz

Adenokarcinom ovaria...Dobrý den,moje teta, čerstvě 54 let, má adenokarcinom ovaria ve 3.stádiu, metastáze na pobřišnici. Víme to týden. Nastolili jsme změnu v jídelníčku, ne drastickou, ale velmi jsme zvýšili příjem ovoce, zeleniny, již podáváme nutridrinky, aby měla sílu bojovat, až začne léčba. Dochází i na infuze vitamínu C. První dny byly kruté, pláč, otázky Proč já, myšlenky na sebevraždu, pocit beznaděje. Jsem s ní co nejvíce, v podstatě pořád, v pondělí jdeme poprvé do indikační poradny. Vím jak moc je psychika důležitá a ona je věčný pesimista, navíc bez partnera, život ji nepřihrál moc slušné muže a tak je sama. Starší syn žije v Praze, mladší tam pracuje a dojíždí domů jen na víkendy. Snažím se před ní držet slzy, zaměstnávat mysl, ale nejde to na 100%, občas ji myšlenky uletí a ona pláče. Dostala od obvoďačky antidepresiva, zatím je nebere. Za měsíc se má narodit první vnoučátko, tak doufám, že ji to nakopne. Můžete mi, prosím, dát nějaké rady, jak postupovat při péči o psychiku onkologického pacienta, jak jim dát naději, jak je držet nad vodou? Moc děkuji.

Hezký večer,

diagnóza závažného onemocnění vždy zásadním způsobem změní pohled nemocného na spoustu věcí, zejména pak na vlastní budoucnost. Najednou není jasné vůbec nic, nemocnému, i jeho blízkým, se začíná vybavovat spousta věcí, které kdy o tomto závažném onemocnění, a jeho léčbě, někde slyšeli a není to většinou nic pozitivního. Píšete, že o své dg.ví teta asi týden. To je velmi krátká doba na cokoli a reakce, které u své tety popisujete, jsou naprosto normální. Pláč, pocity beznaděje, otázky „Proč já?“, „Co bude dál?“ jsou běžné a možná by bylo zvláštní, kdyby nepřišly. Psychika člověka se v prvním okamžiku brání tuto život ohrožující informaci přijmout; člověk je v šoku a nějakou dobu trvá, než se dokáže posunout dál, než dokáže vidět, byť malou, naději v tom, co ho čeká. Je potřeba si to „vyvztekat“, vybrečet a teprve potom člověk dokáže jít dál. A stejně tak je to i s blízkými. I Vy ze sebe potřebujete dostat strach, slzy …, abyste mohla jít s tetou dál. Není nic špatného si to obrečet společně, je to přece na houby, ale v tuto chvíli může pláč „uzdravovat“ a „udělat místo“ pro další možné fungování. Vaše teta má obrovské štěstí, že na to, co má před sebou, není sama. Je skvělé, že má Vás, která jste bezprostředně s ní. Je přirozené mít obavy a strach, stejně tak je těžké mít naději a víru, když nevíte, co bude dál. Vaše návštěva lékaře v pondělí může vnést do spousty věcí jasno, může ukázat možnosti, jaké jsou. A jaké jsou „rady“ pro péči o psychiku nemocného. Asi se budu opakovat, stejně jako mí kolegové, ale to nejdůležitější je být s člověkem naplno, v rámci možností být co nejotevřenější. Nabídnout společnost, blízkost, objetí … Buďte s tetou nejen v radosti, ale i v jejím smutku, protože i to je pro ni důležité. Nepotřebuje slyšet jen „To bude dobré“, ale i to, že „Je to vážně na houby, ale nejsi v tom sama. Jsem/jsme v tom s Tebou.“ Chce se mi napsat, že je dovoleno vše, co Vám srdce napoví. Když do toho půjdete za sebe, opravdově, půjde to. Moc vám držím palce/pěsti a věřím, že společně zvládnete nelehkou cestu, která vás čeká.

8. 7. 2017, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobry den, prosim o radu. Maminka se leci s rakovinou prsu cca 20 let. Je ve stadiu, ze lekari uz ji nemohou pomoci a veskerou lecbu pozastavili. Mela ozarky, chemoterapii uz vicekrat plus biolecbu. Nevim jak mamince pomoci s bolestmi prsu. Dostala od lekarky tramal 50mg, nezabral, tramadol 150mg a take nezabral. Maminka nemuze spat jake ma bolesti. Odteka z prsa hnis a krev. Lozisko je cele prso. Ma to i na jatrech. Na operaci bohuzel nemuze, ma slabe srdicko. Je nejaka moznost leku, kdy ji od bolesti pomoci? Nemuzu ji slyset v telefonu, jak neustale place :((( prosim o odpoved. Dekuji

Dobrý den, píšete do poradny psychologické, nikoliv lékařské, přesto bych Vás mohla nasměrovat - v naší nemocnici je pro takové případy Ambulance bolesti, obraťte se na ně, nejlépe přes onkologa Vaší maminky.  Bohužel někdy trvá déle, než se najde ten pravý lék, případně jejich směs na tu kterou konkrétní bolest. Někdy je nutná i hospitalizace. Přeji Vám, aby se Vaší mamince brzy ulevilo.

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog, Komplexní onkologické centrum, Liberec

13. 5. 2017, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den,jsem po operaci nádoru prsu,byl velky 1,5 cm 2 cm.v jedné uzlině bys mikrometastaza 1 mm.chtela bych vědět ,jestli budu muset podstoupit chemoterapii?e

Dobrý den, je mi velmi líto, ale nemůžeme Vám odpovědět na dotaz pro lékaře, píšete do poradny, kterou vedou psychologové. Prosím, směrujte Váš dotaz svému onkologovi. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

18. 4. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Manžel je po operaci zhoubného nádoru mozku (astrocytom grade II - III) a nyní trpí organickým psychosyndromem po ukončené první sérii chemoradioterapie. Momentálně je upoután na lůžku na psychiatrii. Chtěla bych se zeptat, zda není v okolí Českých Budějovic zařízení, které by manželovi poskytovalo humánnější péči. Případně koho lze kontaktovat ohledně psychologické pomoci.

Dobrý den, odpovídám Vám se značnou prolongací proto, že jsem se poctivě za prve snažila porozumět Vašemu dotazu, za druhé jsem volala do Českých Budějovic, kde na Onkologii je moje kolegyně Mgr. Kliková, která se mi ale neozvala. U ní jsem chtěla zjistit, zda je pro onkologické pacienty následná péče, tak tedy bohužel, nedozvěděla jsem se. Nicméně mi není jasné, proč byste chtěla svého manžela přesunout do jakéhokoliv jiného psychiatrického zařízení s humánnější péčí ve chvíli, kdy se správně léčí na psychiatrii. Předpokládám, že se lékaři rozhodli poskytnout Vašemu manželovi právě takovou zdravotnickou péči, kterou v současné době potřebuje. Ať už je to jakkoliv, přeji Vašemu manželovi dobrou léčebnou odezvu na jeho složitou chorobu a Vám spokojenost s postupem lékařů. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

19. 3. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, Manžel je po operaci močového měchýře,který mu byl odstraněn z důvodu nádoru, má vývod bokem. Po operaci podstoupil 5x chemoterapii,kterou snášel z mého pohledu poměrně dobře. Pátou, poslední chemoterapii podstoupil 5.1.2017. V součastné době cca tři týdny si stěžuje na bolesti hlavy, závratě, celkovou slabost,po sebemenší činnosti je velmi unavený, po jídle i pití zvrací, ale hlavně má velké deprese, brečí, nemůže spát, případně se často budí a celkově je na tom špatně. Obracím se na Vás neboť mu neumím sama pomoci. Prosím poradťe co máme dělat, případně na koho se obrátit. Ještě bych se chtěla zeptat na to proč mu nikdo neřekl zda mu chemoterapie pomohla nebo nepomohla a jak na tom vlastně nyní je. Myslím si že i to může být jedna z příčin jeho psychického stavu. Na vyšetření a CT má jít až v dubnu. Je to standartní postup? Opravdu se výsledky dozví až po třech měsících po ukončení chemoterapie? Předem Vám moc děkuji za případnou odpověď. 

Dobrý den, dovolte, abych nejprve odpověděla na ty části dotazu, které mluví o komunikaci Vašeho manžela a Vás jako nejbližší osobu s jeho ošetřujícími onkology. Pokud se jich otevřeně nezeptáte, jak dopadla dosavadní léčba a jestli kontrola po několika měsících je standardním postupem, pak já Vám jako psycholog nedokážu odpovědět. V případě léčení nádoru platí, že pokud nemáte od lékařů plné informace a chcete vysvětlení jejich postupů, ptejte se jich a nenechte se odradit vyhýbavými odpověďmi. Pokud jde o psychickou zátěž, která těžce zkoušeného pacienta v průběhu léčby provází, tak všechny nejistoty, úzkosti a strachy plynou z obrovské obavy o svůj život. Vnímavý lékař onkolog by se pacienta měl zeptat, jestli a jak spí, jaké myšlenky mu krouží v hlavě, jak moc je v průběhu dne unavený. Tak jistě pozná, že se pacient nachází ve stavu závažné deprese, která stejně jako fyzické potíže může ohrožovat zdraví a léčbu pacienta. V tom okamžiku by měl nabídnout pacientovi buď sám předepsání antidepresiv a léků na úzkost nebo jej poslat k psychiatrovi, který mu jistě vybere takové léky, které mu jistě uleví od těžkých psychických potíží a krizí. Takže doporučuji oslovit ošetřující lékaře a poprosit je o pomoc. Pokud se pacient léči v komplexním onkologickém centru, kde by měl být také přítomný psycholog, ať se co nejdříve obrátí na něj a řekne mu o všech psychických potížích, které jej beznadějně trápí. Jsem přesvědčena, že taková cesta přes pomoc erudovaného psychologa je pro pacienta a jeho blízké hodně potřebná a jistě prospěšná. Přeji Vám a Vašemu manželovi, abyste našli cestu ke zlepšení psychického naladění co nejdříve. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti ČLS JEP

7. 3. 2017, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Můžete mi prosím poslat kontakt na psychologa pro svou 78 letou tchyni, která prodělává chemoterapii? Má rakovinu - Non Hodgkinův lymfom. Momentálně bydlí v domě pro seniory s odlehčenou péčí v Praze, kde ji pravidelně navštěvujeme. Co se týče chemoterapií, tak onkoložka říká, že její stav vypadá dobře, ale bohužel na její psychiku se nemoc velmi podepsala. Předem děkuji za možný kontakt

Velká část lékařských pracovišť má často (alespoň na částečný úvazek) přiřazaného psychologa. Pochopitelně se Vaše paní tchýně může potkat i s jiných psychologem. Na druhou stranu výhoda psychologů, kteří jsou určeni k jednotlivým lékařským pracovištím je ta, že jsou propojeni s lékaři (znají se) a mohou tedy postupovat více ve vzájemném souladu. Tedy pomáhat jak na tělesné, tak i duševní stránce léčby v rámci jednoho pracoviště. Ptali jste se prosím zda je v rámci příslušného onkologické pracoviště také psycholog či psychoonkolog? Pokud nikoliv nebo nevíte, dejte nám prosím alespoň vědět, o jaké pracoviště se jedná, tedy kde se paní tchýně léčí. Zkusíme se zeptat, který z kolegů (a zda vůbec) tam působí?

S pozdravem PhDr.Martin Pospíchal

20. 1. 2017, PhDr.Martin Pospíchal, martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, ráda bych se zeptala na Váš názor, jak bych mohla pomoci svým rodičům. Tatínkovi byla loni diagnostikována rakovina plic a protože výsledek ve spádové nemocnici byl jenom na 40% a lékař ho bez lepší diagnostiky odeslal na chemoterapii, chtěli jsme, aby diagnostika byla lepší a jenom díky kontaktům jsme se dostali do jiné nemocnice - prý špičkové pracoviště. Musím říct, že po první návštěvě, kdy nás paní doktorka brala jako pacienty "cestovatele" a řádně nám to dala pocítit, mamince sdělila, že neví, co po ní chceme a tatínek stejně umře - prý "tomu" dává půl roku až rok. Ačkoli návštěva byla hodně nepříjemná a maminka se z toho dlouho dostávala, tatínka dodiagnostikovali a nakonec mu nasadili biologickou léčbu, protože se jednalo o mutaci, která je na tuto léčbu vhodná. Nicméně po prodělané radioterapii tatínkovi začala selhávat játra a léčbu musel přerušit. Nyní, když jsme se opět zajímali a nasazení léčby a do daného pracoviště jsme se hlásili, nastoupila na mé rodiče jiná lékařka, která jim nejprve oznámila, že spádově patří jinam a tam nemají co dělat a zabírají místo jinému pacientovi. Jednalo se o velmi nepříjemnou návštěvu, kdy se jich obou snažila lékařka zbavit. Ke konci návštěvy jim řekla, že stejně šanci na delší přežití nemá a měl by raději nastoupit chemoterapii ve spádové nemocnici. Také mu nezapomněla říct, že pokud vydrží chemoterapii, zemře na nádor. Ačkoli mu před tím selháním jater biologická léčba pomáhala a nádor se zmenšil. Cožpak nemáme nárok obrátit se i na jiné pracoviště? Cožpak neexistuje něco jako lékařská etika? Maminka se po této návštěvě psychicky zhroutila a tatínek se také velmi zhoršil. Všichni víme, že stav tatínka je vážný, ale od lékařů čekáme podporu a trochu lidskosti a zatím jsme se setkali jenom s hulvátstvím. Nevím, jak pomoci. Snažíme se, ale toto nás vždy srazí na kolena a to doslovně. Moc děkuji za odpověď.

Když jsem přemýšlela, čím začít odpověď na Váš dotaz, dovolila bych si osobní vzkaz – je mi opravdu moc líto, že jste se v tak nároční životní situaci museli setkat s tak neprofesionálním přístupem, postrádajícím jakoukoli lidskost, vstřícnost, pochopení. Vždyť správně zvolené slovo, věta, pohled dokáže pomoci přijmout i ty informace, které nemusí být pozitivní, které mohou radikálně „otřást“ našimi životy.

Vy všichni se v tuto chvíli nacházíte ve velmi náročné a složité životní situaci a je naprosto pochopitelné, že se snažíte udělat maximum pro to, aby se tatínkovi dostalo co nejlepší péče. K tomu samozřejmě patří i to, že máte-li potřebu dalšího názoru, máte ze zákona právo se obrátit na jakékoli jiné pracoviště, na jakéhokoli jiného lékaře, který se v dané problematice orientuje a je tak kompetentní vám v tomto potřebné informace dát. A to i tehdy, rozhodnete-li se jet úplně na druhý konec republiky. Z vašeho dotazu je patrné, že nechcete trvat na léčbě za každou cenu, že vnímáte stav tatínka jako velmi vážný, ale potřebujete vědět, že jste v tomto směru opravdu udělali maximum. Vím, že je to všechno velmi náročné a vyčerpávající, ale je-li to pro vás opravdu důležité, neměli byste se nechat odbýt, ptát se, chtít zdůvodnění a nejste-li spokojeni s přístupem dané lékařky, můžete požádat někoho jiného, případně se i obrátit na vedoucího daného pracoviště.  Potřebujete vědět, proč a jak se léčba mění, co bude dál. Potřebujete „záchytný bod“ v nejistotě, v které teď jste.

A jak můžete pomoci Vašim rodičům, sama sobě, sobě navzájem? Buďte co nejvíce a „nejotevřeněji“ spolu. Možná Vám může připadat, že se s kolegy v tomto opakujeme, ale je to opravdu to nejdůležitější. Být spolu vás všechny nesmírně posiluje a dovolí vám zvládnout vše, co máte před sebou. Pokud budete mít pocit, že už toho je opravdu hodně, můžete zvážit psychologickou podporu některého z kolegů v místě Vašeho bydliště. Stejně tak kdykoli budete chtít, můžete napsat přímo na můj mail. Myslím na Vás a přeji vám všem hodně síly a odvahy.

20. 1. 2017, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz