Všechny příspěvky

Počet nalezených dotazů: 369 zrušit všechny filtry

Dobrý den, hledám psychology pro svoji maminku, které bylo diagnostikováno onkologické onemocnění. Momentálně je v péči ÚPMD v Praze Podolí. Můžete mě prosím nasměrovat?

Dobrý den,

děkujeme za důvěru a dotaz.

Situace ohledně dostupnosti psychologické péče je aktuálně komplikovanější. Zkusím ukázat možnosti:

  • Zdravotnické zařízení, kde se maminka léčí mívá přístup k psychologické péči. Tedy je možné se zeptat přímo ošetřujícího lékaře. To bych zkusil jako první bod.
  • Pokud tam "nepochodíte", existuje organizace Gaudia proti rakovině, která má řadu zkušených terapeutů pracujících s onkologicky nemocnými: https://www.progaudia.cz/
  • Pokud by nebylo volno, je možné podívat se na stránky České asociace pro psychoterapii. Zde jsou uvedeni psychologové a psychoterapeuti v ČR. Je u nich také uvedeny zda berou klienty, na co se zaměřují apod. Tedy jde o obecný seznam terapeutů: https://czap.cz/adresar
  • V neposlední řadě je možnost jednorázové konzultace na tzv. Avon lince, kde jsou každou středu od 16 do 18 hodin psychologové se zkušeností s onkologicky nemocnými: https://www.zdravaprsa.cz/zdrava-prsa/prvni-pomoc/

Držíme palce při hledání.

S pozdravem

Martin Pospíchal

25. 10. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Ukončila jsem léčbu 4 x po třech týdnech a teď mě čeká 12 dávek po týdnu. Myslím, že v pohodě až při třetí dávce jsem měla zvýšenou tepovou frekvenci , tak po čtyři dny, ale po čtvrté jsem to měla sedm dní a to mezi 104 až 128 tepy za minutu, bylo ti dosti nepříjemné , ale už se to vrátilo do normálu, ale teď mám velký strach, když to bude probíhat po týdnu jak to budu zvládat. jsem po operaci prsu se zhoubným nádorem ./byla mi odebrána jenom část prsu/.chtěla bych poprosit o radu, zda je nějaké podrobnější čtení nebo přihlášení do nějakého povídání, aby se člověk trochu uklidnil.

Hezký den,

život s onkologickou diagnózou je neskutečně složitý a náročný. Po počátečním šoku si člověk často „zvykne“ na věci, které jsou při léčbě nezbytné, a i když to není jednoduché, zvládá je. Přesto je velmi časté, že se i u člověka, řečeno Vašimi slovy:“…Myslím, že v pohodě…“  mohou objevit okamžiky obav a strachu z toho, co bude dál a jak to budu zvládat. Je to naprosto přirozené a jedna z možností, jak s tímto pracovat, vedle odborné péče, je sdílení svých pocitů a zážitků s lidmi, kteří mají podobnou zkušenost. Může být velmi posilující i osvobozující zároveň zjistit, že nejste sama, která má strach, že nejste sama, která pochybuje, že nejste sama, která občas neví jak dál… Sama se ptáte na „nějaké podrobnější čtení“ a já bych Vám tady ráda nabídla tip na knihu, kterou jsme s kolegy, klinickými psychology, sepsali pro onkologické pacienty a jejich blízké. Název je „Rakovina v rodině v otázkách a odpovědích blízkým“ a dá se sehnat na internetu. V ní byste mohla najít odpovědi na některé ze svých otázek případně inspiraci, jak se neztratit sama v sobě. Přeji Vám hodně odvahy, síly a odhodlání v boji s nemocí. S úctou, Alexandra Škrobánková.

30. 9. 2022, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den,
příteli bylo před týdnem oznámeno onkologické onemocnění. Odjeli jsme spolu na plánovanou dovolenou, nicméně se necítím vůbec dobře, směs zoufalství, strachu, bezmoci.
Dva dny v kuse se mi chtělo stále plakat, v noci mám těžké sny. Bojím se, jak zvládnu starost o něj, péči. Ačkoli mám již z rodiny zkušenost s onko onemocněním a péčí, celkem jsem teď zaskočena.
Zlobím se za to na sebe.
Poradíte mi prosím, jak s tím pracovat?
Velice děkuji.

Dobrý den, pokud máte ještě před započetím léčby přítele obavy a strach ze svých reakcí, jestli zvládnete o něj pečovat a být mu oporou, pak se prosím přestaňte na sebe zlobit. Vaše reakce jsou úplně normální a nesou v sobě strach o zdraví a život milovaného člověka, děsivé představy průběhu léčby, všech jejích následků, smutku, bolesti, obav a úzkostí. I když jste si už prošla starostí a péčí o těžce nemocného člena rodiny, jistě víte, že každý člověk prožívá nemoci jinak. Také jste si zažila, že nemocný prochází různými fázemi psychické odezvy na průběh nemoci. Představujete si, co všechno jste schopna psychicky i fyzicky unést. Už teď předjímáte, co se s Vámi může stát. Já bych Vás chtěla poprosit, abyste se vrátila do reality, do teď a tady. Zkuste nepanikařit a nepředstavovat si to nejhorší. Všechno se bude dít po krocích. Už nyní byste si měli s partnerem sednout a říct si, že pokud to jen půjde, budete při něm stát a pomáhat mu. On by Vám měl slíbit, že popravdě řekne, když a jak Vaši pomoc potřebuje. Až začne léčba, velká část potíží se dá zvládnout léky a zásahy zdravotníků. Pokud budete přítele doprovázet, neváhejte se ptát lékařů, sester, co můžete pro přítele udělat. Řiďte se jejich radami. Onkologická léčba je vpodstatě rutina docházení na výkony. Pacientův zdravotní stav bude kolísat. Vždy se zkuste snažit dělat pro něj to, co bude ve Vašich silách. Pokud Vám ale síly nebudou stačit, okamžitě neváhejte požádat o pomoc další členy rodiny, přátele vás obou, ptejte se po pomoci na onkologickém pracovišti, kde se přítel léčí. Všechno to je velmi vyčerpávající a Vy se musíte postarat, abyste dokázala vydržet napětí, nezeslábla a neproplakala se do bezmocnosti. Tady znovu prosím, abyste v této situaci promluvila s přítelovým ošetřujícím lékařem, který se jistě dokáže postarat o podpůrnou osobu pacienta jak slovem, tak především léky na zklidnění psychiky. Je tady také moc důležité, abyste měla možnost si o své situaci promluvit s někým, kdo Vás vyslechne a poradí. Každé onkologické pracoviště má svého psychologa, který se stará o zdraví nejen pacientů, ale především jejich doprovodu, jejich podpůrných nejbližších lidí. A také se může stát, že nebudete dostatečně silná celou situaci ustát. Pak to opravdu musíte říct nahlas a ještě před případným zhroucením. Vždy se najde řešení, jak se o Vašeho blízkého postará zdravotnická instituce, než znovu naberete sílu podporovat přítele. Také Vám chci nabídnout velmi dobrého rádce a pomocníka  pro podpůrné osoby: kliničtí psychologové z onkologických klinik sepsali bezpečné rady, jak a co můžete dělat pro pacienta i pro sebe. Tato velmi čtivá, i když hluboce odborná kniha se jmenuje  RAKOVINA V RODINĚ a dostanete ji třeba na alza.cz. Jsem si jistá, že Vy vše zvládnete, budete příteli oporou a na sebe budete i pyšná, budete mít uspokojení, že jste byla tam, kde Vás přítel potřeboval. Hodně statečnosti na celé trnité cestě za přítelovou úzdravou! Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP 

25. 8. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Nemám žádnou po chemo péči, léčbu, nic, mám bolesti, nespím, nemám sliny, chemo byla podána zbytečně.

Předně prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Píšete do poradny, kterou mají v péči kliničtí psychologové z onkologických pracovišť. Z tohoto důvodu Vám nedokážu odpovědět na otázky, které by měli zodpovídat Vaši lékaři - onkologové. Předpokládám, že pokud máte tělesné potíže, jak píšete po zbytečně podané chemoterapii, máte právo se ptát na onkologickou diagnözu. Předpokládám, že chemoterapie Vám byla podána po lékařském vysvětlení a Vašem souhlasu. Na Vaše bolesti by měli lékaři reagovat. Žádejte pomoc tam, kde Vám byla podána chemoterapie. Jistě se léky na Vaše potíže najdou. Hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Bolesti po zbytečně podané chemotetapii

Je mi velmi líto, ale píšete do psychologické poradny. Na velice stručné konstatování Vám nedokáže odpovědět, poradit asi ani lékař - odborník. Zkuste být sdílnější a hlavně směrem k lékařům, kteří Vás léčí. Mgr. L.Kalvodová

26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

v lednu 2021 mi byl zjištěn non hodgkinův lymfom grade II, priorita P4, diagnóza C821.
Prošla jsem chemoterapiemi, odběry kostní dřeně a dostala jsem se koncem roku 2021 do remise. Léčím se ve Vinohradské nemocnici na hematologii.
Dále mě čekala dvouletá bioologická léčba. Absolvovala jsem 2 dávky léčby a paní doktorka léčbu přerušila s tím, že mi to rozhazuje jaterní testy (ptala jsem se na gastroentologii, kam docházím, tam paní doktorka říkala, že nic tragického ve výsledcích nevidí) a krom toho od února mám kašel, který nemá žádnou příčinu, není to infekční, v krku mě nebolí, nic mi není, jen mám občas dusivý kašel. Z těchto dvou důvodů paní doktorka, dle jejich slov přerušila biologickou léčbu a mám přijít až koncem listopadu 2022.
Nejhorší je, že mi naprosto chybí informace o průběhu léčby, o dalších postupech apod. Jediné co mi bylo sděleno, na můj dotaz zda už je to jako za mnou a že by se to teď hned nemuselo vrátit , bylo strohé ujištění - to se Vám vrátí určitě.
Potřebovala bych vědět co se děje, zda je normální přerušit biologickou léčbu, nebo naopak se můj stav zhoršil ?
Neustálé nervy z nedostatku informací mně skutečně vadí.
Moc děkuji za jakékoliv informace a pomoc

Dobrý den. Prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Velmi chápu Vaši situaci, starost, nejistotu, rozladěnost a věřte, že bych se na Vašem místě cítila stejně. Nicméně jako klinický psycholog, píšete totiž do psychologické poradny, opravdu nejsem schopna Vám odpovědět na dotazy, které přísluší lékařům. Mám pro Vás v této nepříjemné situaci snad jedinou radu. Co kdybyste se obrátila na hematoonkologicku kliniku mimo Vaše město, poprosila lékaře, kteří Vaši nemoc léčí na hematoonkologiích ve Východních Čechách nebo na obou klinikách na Moravě a požádala je o jejich odborné posouzení stavu léčení. Na konzultaci u odborníků z jiných klinik máte nárok a nikdo se na Vás za to nesmí zlobit nebo mít výhrady. Pokud byste potřebovala poradit v psychické problematice, prosím, obraťte se na naši poradnu, moc rádi se Vám budeme věnovat. Přeji Vám dostatek odvahy Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den. Několik let jsem docházeloa na hematologii kvůli premalignimu nalezu, který byl doteď stabilni a nyní se začal zhoršovat směrem k bohužel nevylecitelnemu vzacnemu typu lymfomu. Lze pouze prodloužit dobu života. Zatím jsem bez léčby- ta se indikuje až při poškození vnitřních orgánů. Psychicky tuto situaci vůbec nezvládám a vím, že se s tím budu muset vyrovnat... Několik měsíců nejsem schopna myslet na nic jiného, uvnitř jsem umřela už teď a to mě třeba čeká ještě několik hezkých let. V okolí není žádný psycholog, který se touto problematikou zabývá a sama nevím, jak si pomoci. Antideprexiva nezabírají a vzhledem k diagnóze mohu uzivat jen velmi omezený typ léků. Trpi tím i rodina a přátelé, stáhla jsem se do sebe a můžu si 100krat říkat, že jiní jsou na tom ještě hůř...moc prosím o radu, jak začít přemýšlet, co s tím.

Dobrý den. Prosím přijměte omluvu za pozdní odpověď. Předpokládám, že se léčíte na hematologii v okrresní nebo krajské nemocnici, následnou lymfomovou léčbu budete určitě absolvovat v krajské nemocnici na specializované hematoonkologiické klinice. Jsem přesvědčena, že jak okresní, tak především krajské nemocnice mají k dispozici klinické psychology, které Vám mohou nabídnout ke zvládání Vašeho současného nedobrého psychického stavu. Předpokládám, že Vás o budoucnosti Vaší nemoci a Vašem soužití s ní podrobně seznámil Váš lékař hematolog. A také ordinace antidepresiv by měla být v jeho kompetenci. Ona léčba zraněné a bezradné duše opravdu vyžaduje léky, které mohou velmi pomoci zabránit panice, úzkostem a bezradnosti. Ovšem samotné léky vážně nedokáží pomoci najít sílu žít s ortelem. Naprosto vážně je třeba o celé situaci mluvit, mluvit s odborníkem, nenechat pacienta svému osudu. Vy sama jste to správně pojmenovala: bez psychologa nebo odborníka, který umí naslouchat se z těžkého depresivního stavu nedostanete. Než bych toto vše planě rozebírala, moc bych si přála, abyste v okolí našla jakéhokoliv klinického psychologa, třeba v soukromé praxi, který se nemusí zabývat onkologickou problematikou, ale umí psychoterapii vážných psychických stavů. Pokud nenajdete ve Vašem okolí kolegu, dovolím si Vám nabídnout telefonickou poradnu krizového charakteru. Mám dlouholetou praxi u lůžka hematoonkologických pacientů. Pokud se rozmyslíte, neváhejte mi volat: 603290993. Věřím, že se ze současného psychického marazmu dokážete dostat, opravdu nic nekončí. Hodně síly a hlavu vzhůru! Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

26. 7. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,nevím jak se mám smířit s nevěrou mého manžela v době kdy mi zjistily rakovinu.
Místo podpory jak něho tak od našich známých jsem ve stresu, starost i o syna a
samozřejmě cítím nenávist.
Jak se mám stím vším vyrovnat?

Nevím, jestli Vám dokážu odpovědět přímo - asi univerzální recept těžko hledat.

Nicméně z Vašeho dotazu je znát, že k problému chcete přistoupit nějak aktivně - a to je určitě pozitivní fakt. Cítíte, že nyní pro Vás tolik důležitá podpora nepřichází z míst, kde byste ji očekávala. Proto se mi chce říci, že nejspíš bude fajn, když si lidské pochopení, přijetí, ochotu být s Vámi atd. dovolíte hledat prostě jinde. Asi budete zkoušet, kde nebo co je to pravé ořechové. Na to je potřeba vybavit se tak trochu ochotou jít naproti dosud neznámému nebo méně známému. Mám na mysli jiné lidi, skupiny lidí, a také různé aktivity. Nelze určitě očekávat, že když se do něčeho nyní vrhnete, tak zklamání a negativní pocity jako je vztek, zrada apod. ustoupí jak mávnutím kouzelného proutku. To jistě ne, takové emoce se nedají schovat, aniž by byly odžity. Ale otevřenost novému je může oslabovat a postupně Vás nemusí mít tolik ve své moci. Takovými cestami se Vám může podařit získat něco jako naději, že nejste na svůj život (a s ním spojené aktuální dění) tak sama. Je mi jasné, že to co píši, zní hodně obecně. Avšak mám pocit, že jinak to ani nejde, neboť každý jsme natolik jedinečnou osobou, že nemůže fungovat jedna věc na všechny lidi.

Mimo jiné bych ráda dodala, že by možná stálo za úvahu využít i služeb specializovaných psychoterapeutů, kteří jsou vybaveni na to pracovat s tématy závažných onemocnění a s tím souvisejících okolností. Ve většině případů by takoví lidé měli být součástí onkologických center; anebo pokud byste je tam nenašla přímo, tak nejspíše budou nějak smluvně s onkologickým pracovištěm propojeni. Vlastně i zkušenost s psychologickou prací či podporou by mohla být tím něčím novým, o čem jsem se před chvílí zmínila.

V každém případě je dobře, že jste se rozhodla na svoji záležitost nezůstat sama. Moc Vám fandím ve Vašem odhodlání.

28. 6. 2022, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@gmail.com

Dobrý den, mám asi tři roky vyoperovaný částečně metastázovaný neuroendokrinní tumor. Jsem hormonálně léčen injekcemi jednou měsíčně (somatulin). Cca dva roky před operací, které předcházely trávící potíže jsem měl diagnostikovány úzkostné stavy, na které mám předepsána antidepresiva. (aktiprol) Zajímá mě, zda je nějaká souvislost psychické poruchy (údajně Somatická porucha) s nalezeným tumorem. Konkrétněji zda je při zhoršení současného psychického stavu také riskuji změny zastavených metastází ?

Dobrý den, Váš dotaz je sice docela krátký, ale odpověď na něj by měla být ze všech dosud položených dotazů asi nejobsáhlejší a nejkomplexnější. Můžeme začít sdělením, že onkologická onemocnění patří mezi nemoci psychosomatické. To znamená, že vpodstatě zdravý člověk pracuje jako dobře namazaný stroj, kde všechna jeho činnost je řízená mozkem, hormony a on se projevuje hlavně ve svých emocích a myšlení. To všechno funguje bez problému do té doby, než se dosud zdravý člověk setká s problémem. Zdraví člověka se octne v ohrožení, nastává nerovnováha jak v emocích, tak v myšlení. Pokud dokáže problém vyřešit, vrací se člověk znovu do rovnovážného stavu těla a mysli. Nejsou ale jen dobře řešitelné potíže. Obtížně řešitelný nebo dokonce neřešitelný problém zaměstná mozek, mysl, emoce na velmi dlouhou dobu, zatěžuje jedince, z velmi nepříjemné situace nelze vystoupit, obejít ji, nevnímat, nelze na ni zapomenout. Je stále v mysli člověka a otravuje nejem jeho myšlení, ale celé jeho tělo, všechny orgány a funkce (rozchod nebo úmrtí partnera, drogy u dětí, partnerů, vyhození z oráce, existenční problémy...).Veškerý tento marasmus je dlouhodobý, bez řešení, vysoce zatěžující stresem a beznadějí. Po celou tu dobu stresu a deprese si tělo neodpočine, a pak nastane čas, kdy jeho některá část onemocní, vlastně už toho negativního tlaku má dost a pochroumá se. Těžce onemocní z těžké životní situace. Takže nejdříve těžce zkoušená psychika, pak je zasažen některý orgán. To je princip psychosomatické medicíny. Infarkt myokardu, ictus, žaludeční vřed, lupénka, astma a také nádor. Je to řetězec posloupností. Léčbou je jednak psychofarmakoterapie léky na depresi, úzkostnost, vše ovšem má být spojeno s psychoterapií u psychologa, který hledá spolu s pacientem cestu z potíží, o kterých se pacient naučí mluvit nahlas a uvědomovat si, že s pomocí odborníka na duši lze nejdříve vyléčit duši a následně i nemocný tělesný orgán, chorobu. Tak to je velmi zhruba načrtnutá souvislost duše a těla, protože obojí jedno jsou. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

25. 8. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, po roce plném ztrát nejbližších příbuzných mi byla diagnostikována rakovina prsu. Dokončila jsem chemoterapii a nastupuji ozařování. Přestože vše snáším dobře, objevil se u mě třes brady a vnitřní třes. Praktik mi změnil Citalec 20 na Asentru 100. Zlepšení nenastalo. Prosím o radu, jak se uvedeného zbavit. Děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, věřte, že mě opravdu mrzí Vaše ztráty a zároveň také vidím, že pokud jste se nestačila vyrovnat se všemi těmi ztrátami, mohl mít nádor snadnější cestu k napadení Vašeho těla. Ze svých mnohaletých zkušeností s onkologickými pacienty jsem poznala, že vysoká psychická zátěž, která trvá dlouhou dobu a nedá se z ní vystoupit, nedají se bolestné události hodit za hlavu, výrazně oslabí tělesnou imunitu a trpící člověk snadno onemocní nějakou z psychosomatických chorob, mezi které patří také rakovina. Dostala jste antidepresiva, aby Vám pomohla zvládnout nemoc a její léčbu. To je správně. Ale samotná antidepresiva opravdu ke zvládnutí nastoupivšího stresu v podobě třesu v různých částech těla nestačí. Společně s farmakoterapií musí bezpodmínečně nastoupit systematická psychoterapie vedená odborným klinickým psychologem. Opravdu jedině v této kombinaci se Vám může podařit zklidnit psychiku a nalézt rovnováhu k úspěšnému dokončení léčby. Touto cestou byste měla nyní jít. Především žádejte v onkologickém centru, kde vedou Vaši léčbu, aby Vám dali kontakt na psychologa, který se zabývá psychoonkologií. Každé centrum léčby by mělo takového odborníka mít nebo na něj znát kontakt. Pokud nepochodíte, zkuste si najít klinického psychologa, který by Vás přijmul do léčby. Ten pak s Vámi může projít Vaše trápení, spolu s Vámi zpracovat události, kterými jste prošla a také spolu s Vámi najít cestu, jak posílit Vaši psychiku a postupně se zbavit stresu a deprese. Opakuji, že jen s léky, a dostala jste dobré léky, se z bludného kruhu stresových pocitů a stavů nedostanete. Jen klinik rozpozná, jestli třeba nemáte posttraumatickou stresovou poruchu, aby mohl správně vést účinnou psychoterapii podpořenou správnými léky. Vše se dá zvládnout. Přeji Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

12. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Mé mamince diagnostikovali rakovinu ve čtvrtém stádiu, navštívili jsme již komplexní onkologické centrum v Ústí nad Labem, kde nám bylo zděleno, že bohužel k danému fyzickému stavu maminky nemohou přistoupit k léčbě chemoterapií a na ozářky mají dlouhé čekací lhůty. Maminka za poslední dva měsíce rapidně zhubla, trpí nechutenstvím, budou ji teď v nejbližších dnech zavádět PEG.Chci ji jakýmkoliv způsobem být nápomocna jen nevím na koho se obrátit. Ráda bych ji byla oporou a chtěla bych vědět jak pomoci, sama jsem pracovala v pečovatelské sekci.Poprosim Vás touto cestou o konkrétní jména či oddělení kde by popřípadě zodpověděli mé otázky. 

Dobrý den, stav Vaší maminky je určitě velmi vážný a já se mohu domýšlet, že pokud budete chtít jí být jakýmkoliv způsobem nápomocna, určitě byste měla vedle sebe mít odborníky třeba v domácí péči nebo v mobilní hospicové péči v dosahu Vašeho bydliště. Jelikož jste pracovala v pečovatelské péči, nejste při ošetřování úplný laik, což je dobře. Prosím, hledejte pomoc na KOC v Ústí, tam musejí mít znalost, kde najdete domácí ošetřovatelské týmy. Nebo na odbor zdravotnictví vašeho kraje. Vaše číslo telefonu jsem předala své kolegyni z Liberce, která je ochotna Vám zavolat a pomoci, ale až koncem měsíce. Myslím si, že budete muset hledat intenzivně pomoc při ošetřování maminky, sama to budete velmi těžko zvládat. Přeji Vám hlavně hodně odvahy a úspěchu při hledání pomoci. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,

jsem v zoufalé situaci, našemu dědečkovi se po roce vrátila rakovina a teď bohužel ve větší míře. Před tím měl jícen, pomohla operace a chemoterapie, ale nyní má na plicích a lékařka říkala, že je to nevyléčitelné, mohou mu pomoci tím, že mu budou dávat chemoterapie a tím mu trošinku prodlouží život. Když byl nemocný poprvé, hodně mu pomáhala psychicky babička, ale ta měla také nějakou příhodu, tak moc není schopná se o sebe postarat a spíš všechno nyní dělal doma děda. Babička už tak nějak všechno vzdala a nic ji nezajímá. Dědu ta diagnoza zdrtila a nás všechny samozřejmě také. Nechtějí si s námi telefonovat..Naštěstí komunikují s mojim tatínkem, který dědu vozí po vyšetřeních, ale s námi vnoučaty, které milovali moc mluvit nechtějí. Potřebovala bych poradit, jak s nimi mluvit, když by mi náhodou volali. Dříve začínal hovor tím, ahoj dědo, jak se máte? To v tomhle případě nehrozí..No a vůbec, jak se k nim chovat, když bych tam jela na návštěvu. V neposlední řadě bych potřebovala pomoci sama se sebou, protože na to pořád myslím, mám hrozný strach z toho co bude a odnášejí to moje děti, na které jsem teď pár dnů občas i zakřičela. Myslím si, že bych asi já potřebovala vyhledat pomoc psychologa. Moc děkuji za odpověd.

Dobrý den, z Vašeho dotazu vnímám, že Váš dědeček je spolu s babičkou snad tím nejdůležitějším členem Vaší širší rodiny. Nepíšete, jak jste zvládala dědečkovu první nádorovou terapii, ale předpokládám, že asi díky tomu, jak se dědeček k léčbě postavil, Vám usnadnil před rokem věřit v jeho uzdravení. Navíc tu byla babička, která nesla tíhu odpovědnosti provázejícího blízkého a byla jakýmsi nárazníkem pro všechny ostatní. Teď právě ona chybí, nejvíc určitě chybí dědečkovi. Rakovina má tu zákeřnou a šílenou vlastnost, že se jen tak nevzdává, počká si a po nějaké době znovu zaútočí. Toto jste zřejmě vůbec nečekala, proto současná dědečkova zdravotní situace je pro Vás tak frustrující, nešťastná. Ptáte se, jak s prarodiči mluvit do telefonu. Já bych se jich zeptala, jestli mne chtějí vidět, že jsem připravena jim pomoci ve všem, co budou potřebovat. Řekla bych jim, že se mi po nich stýská, že mi chybí jejich přítomnost. Taky bych jim řekla, že je mi velmi líto, že nemám sílu dědečkovi zdravotně pomoct, ale můžu mu pomoct s babičkou. A že je oba nesmírně miluju. A když se rozpláču, tak se za to nebudu stydět. A pokud by mne pozvali, budu s nimi mluvit o dětech, o tom, co dělám, o běžných rodinných trampotách i radostech. A budu je oba držet pevně za ruce. hladit je a objímat. O nemoci sama nikdy nezačnu, pokud začnou oni, spíše budu poslouchat, když budou plakat, pokud mne žal přemůže, tak se nebudu stydět plakat také. Byla bych při vašem možném setkání ráda, kdybyste nad nimi neplakala, to oni nepotřebují, ale abyste jim řekla, jak moc je máte ráda za všech okolností, ať se stane cokoliv. Moc bych Vám přála, abyste každý rozhovor s nimi zvládla s láskou a úctou k nim, dokonce i s radostí, že s nimi můžete být. No a pokud jde o Vaši osobní situaci, pak zkuste najít ve svém okolí klinického psychologa nebo třeba i psychiatra, který Vám pomůže Vaši těžkou životní situaci zvládnout. Samozřejmě i já jsem připravena Vám, byť na dálku, pomoci. Neostýchejte se volat mi nejlépe večer na 603290993. Přejí Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

dobrý den,
starám se o imobilního pacienta.už měsíc (domácí hospicová péče). Od pasu dolů nic necítí, musel do nemocnice, přes velký otok břicha a končetin. Je tam 4 dny, na pokoji mu navíc umírá pacient. Je na mě velmi slovně vulgární, dokonce dal na fb že nemá ani co pít, jen vodu z vodovodu. Přitom jsme spolu tlf. mluvili před 3 hod. a nic neříkal. Když jsem za ním okamžitě po oznámení rodiny přišla, byl hrubý, osočoval mě, nic si nedal vysvětlit. Neřekl přivez mi pití, den předtíím mi řekl, že mu stačí nemocniční čaj. Je toto možné, z hlediska psychiky?

Dobrý den, starat se o takto těžce postiženého - nemocného pacienta je nesmírně náročná a vyčerpávající služba. Tento pacient vnímá svou imobilitu jako nesmírnou nespravedlnost, předpokládám, že to není pán v senilním věku. Každý pacient, který je postižen nějakým závažným onemocněním, prochází spolu s fyzickou nemocí, postižením také intenzivní psychickou proměnou. Taková psychická odezva na těžkou nemoc začíná šokem při zjištění, že je ohrožen na životě přes popření choroby, po kterém následuje agrese, zlost, která se následně zlomí ve smlouvání, prosby, které, když po nějakém čase nejsou vyslyšeny, stáhnou pacienta do těžké deprese, která, když není včas rozeznána a léčena, může pacienta dostat do extrémní psychické krize a následně mu významně zhoršit jeho zdravotní stav. Takto se psychika chová u každého dlouhodobě nemocného člověka.  Ale k Vašemu pacientovi. Předpokládám, že jeho imobilita vznikla relativně nedávno. On nyní prochází fází odezvy na svou tělesnou bezmocnost, kdy doslova nenávidí všechny zdravé lidi, všechny chodící, kteří nepotřebují trvalou péči, jako on. Je to zlost, čirá agrese, nenávist, která teď z něj mluví, stěžuje si neprávem, osočuje a znevažuje především osoby, které o něj pečují, protože právě k nim si dovolí být zlý i sprostý. On Vám vlastně nadává, jakoby nadával všem zdravým chodícím lidem na celém světě. Proto jsou jeho slova tak silná a vulgární. Toto je vlastně jeho projev síly, jinou nemá. Dává tím najevo, že tu ještě je, že nechce být jen bezmocně ležící muž, že se chce vykřičet ze své bezmoci a ukázat, že ještě něco znamená. Tento stav psychické nouze většinou za nějakou dobu pomine, jen to od podpůrných a ošetřujících osob vyžaduje nesmírnou trpělivost. Já vždy těmto ošetřujícím osobám doporučuji přehlížet kritiku, vpodstatě nespravedlivou na svou osobu, nedohadovat se s pacientem, nevysvětlovat podrobně, v čem nemá pravdu a hlavně dotýkat se jeho těla minimálně, jen jako profesionální zdravotník, když jej budete ošetřovat. A opakuji nesmírnou profesionální trpělivost. Na tuto fázi agrese nemáme pro pacienta pilulku. Pokud ale pacient zůstane ve fázi agrese a odporu, jeho šance na zlepšení zdravotního stavu bývají minimální.  

Jen poznámka: nedávno tým odborníků psychologů popsal tyto stavy psychiky v knížce pro lidi provázející pacienty, jmenuje se Rakovina v rodině a je k dostání na www.alza.cz. Pokud byste se chtěla ještě podrobněji zeptat, máte k dispozici můj telefon, 603290993, neváhejte volat. A hlavně hodně síly a odvahy, děláte nesmírně důležitou a záslužnou a těžkou práci. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

15. 5. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Diagnostikovali mi rakovinu prostaty, v počátečním stavu.......já vím, že mám velkou šanci se z toho dostat......ale .....trápí mě přítelkyně.... nedaří se mi ji vysvětlit, co to pro ní bude znamenat po operaci...... sex a vše kolem toho........ mi připadá,že to nechápe... miluji ji ale mám právo ji takhle zničit život? mě je 46 ona je skoro o 10 let mladší...... děkuji za odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru a dotaz.

Myšlenky, které popisujete má často mnoho mužů ve Vaší situaci. První tedy, co bych rád řekl je, že v tom nejste sám. 

Nemám vlastní zkušenost, ale mnoho mých klientů mužů v počátku uvažuje velmi podobně, jako Vy. Vše okolo rakoviny prostaty je citlivé téma a v některých případech to ovlivňuje i sex, tak jak uvádíte.

Chtěl bych ocenit, že se o tom snažíte s přítelkyní komunikovat. To je dobrá cesta. Zároveň ale píšete, že se Vám to "nedaří vysvětlit". Přemýšlím na tím, že to možná také potřebuje čas, aby se informace usadila. To je tedy taková první myšlenka. Naši blízcí potřebuji čas to zpracovat.

Dále, omlouvám se za troufalost, ale uvažuji nad tím, zda by to šlo také tak trochu "nechat na ní"? Níže píšete, že jí nechcete "zkazit" život. Odkud se bere tato myšlenka? Je její? Nebo spíše Vaše? Kdo řekl, že sexualita je tak moc důležitá, že může zničit vztah?...Tedy takové otázky mi jdou hlavou. Nevím, zda jsou užitečné i Vám.

Posílám Vám tyto otázky také proto, že mnoho žen (Vaší samozřejmě neznám), uvažuje nad vztahem mezi mužem a ženou různým způsobem. Sex v tom hraně někdy větší, někdy menší úlohy. Ale málokdy (jen moje zkušenost, nejsem neomylný) nebývá u žen tou stěžejní hodnotou. Hodnoty jako opora, společně trávený čas, zájmy, rozhovory nad důležitými tématy apod. bývají u žen vysoce ceněné.

Dále intimita ve vztahu mezi mužem a ženou (moje zkušenost z klienty i klientkami po různých operačních zásazích) se dá realizovat mnoha způsoby. To mám navíc potvrzeno od mnoha žen, které jsou partnerkami onkologicky nemocných mužů. O tom všem se dá také bavit. Tedy, že intimní život se nemusí "redukovat" na samotný sexuální akt. Byť to může být náročné otevírat, to nerozporuji. 

Také se domnívám (z mojí zkušenosti), že rakovina prostaty, související léčba a její následek, často zasahují "sebevědomí muže". Tím, že jsem muž si to snad (do určité míry) dokážu představit. Chtěl bych Vás podpořit v tom, že hodnota muže-člověka je pro ženu, často opřená i o další kvality. 

Byl bych tedy opatrný v tom (Vámi zaslaném tvrzení) o "ničení života" apod. Zkusil bych to nechat na ní. Možná je pro ní hodnotou, že Vám může být v náročné životní situaci oporou. Třeba Vám chce být nablízku a pomoci? Zbývá jen jí to dovolit. 

Píšete že jí milujete, třeba je to ta nejvyšší hodnota, kterou Vaše žena chce. Třeba víc nechce? Třeba jí nikdo jiný nemůže dát aktuálně více, než že jí bude milovat? 

Nevím, jen další moje myšlenky, neznám ji osobně. Ale Vy ano, a dá se o tom všem mluvit. 

Prosím vezměte si z uvedených úvah to, co Vám přijde smysluplné k té Vaší situaci.

Pokud by Vám to přišlo užitečné, je možné sdílet to co Vás trápí také s dalšími muži v podobné situaci. V ČR je relativně nová organizace, která se tématu věnuje: https://www.asmuso.cz/

Přeji hodně sil.

S pozdravem

PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

Česká onkologická společnost

psycho-onkologická sekce

2. 5. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, mám nemocnou blízkou příbuznou, které jsem se před více než mnoha lety rozhodla být oporou v její nemoci a povzbuzovat ji. Sama mám za sebou zkušenost, kdy na onkologické onemocnění zemřela jako poměrně mladá moje maminka, což mě tehdy dost psychicky vyčerpalo, a to nejen její úmrtí, ale zejména dlouhodobá obava o její život, i to co následovalo potom. Příbuzná má před 4 lety zhoršení stavu a je na paliativní léčbě. Za samozřejmé považuje, že mě informuje o každé návštěvě lékaře, která probíhá co měsíc, někdy i 14 dnů, a líčí mi každý detail výsledku, a ještě mě informuje předem, že na vyšetření jede, ale připadá mi, že jí vůbec nedochází, jaká je to pro mě zátěž, že mám o ni strach. Zvykla si na moji pozitivně nastavenou mysl, a nepřipouští si, že třeba i já mám svoje trápení a se situací se potřebuji vyrovnávat. Není ochotná mi v ničem naslouchat. Má studnice je z jednosměrného průtoku vyčerpána. Za ty roky se to nasčítalo. Sama řeším svoje zdravotní problémy o kterých ani neví a celkově cítím, že se již potřebuji víc soustředit na svoje věci a nevím, jak příbuzné nastavit hranice, abych ji neranila. Byla vždy velmi urážlivá a vztahovačná.

Dobrý den, Váš dotaz ukazuje na situaci která je hodně závažná a vlastně všeplatná a jistě se s ní konfrontoval nejeden z nás. Jak se vyvázat ze slibu pomáhat blízkému člověku, který jsem si sama stanovila, který už ale nedokážu plnit. Ve Vašem případě to bylo na začátku upřímné přání a touha pomoct blízké příbuzné nést břímě nemoci. Bohulibé rozhodnutí, kdy jste ani nepřemýšlela, jak dlouho bude ona vyžadovat pomoc a oporu a kolik síly a odvahy je ve Vás, abyste unesla trvale tak těžkou službu blízkému. Dokonce jste si ani nevzpomněla na psychické vyčerpání, které Vás zmohlo při ošetřování Vaší maminky. Při čtení Vašeho dotazu mne napadlo, jestli si Vás Vaše příbuzná nevybrala sama jako podpůrnou osobu pro sebe, když věděla, jak jste se věnovala Vaší mamince. Píšete, že není ochotná Vám v ničem naslouchat, že nevidí, že Vás už dokonale vyčerpala, že Vaše podpora je pro ni zcela samozřejmostí. Psychická podpora je vysoce náročná disciplína, na kterou se třeba psycholog léta připravuje, a aby ji zvládnul, musí si vždy udržovat odstup od potřebné osoby a určit si také pravidla pomoci. Pokud se tak nestane, i profesionál selže, dostane se do úzkých, prostě vyhoří. A to se stalo zřejmě i Vám. Abyste si uchovala psychické zdraví, je v této chvíli nutné udělat něco, na co budete muset sebrat odvahu a neustoupit. Uvědomte si, že jste v pozici sloužící, od které se očekává plné nasazení, které se ale nikdy nenaslouchá. A také, jak už začnete nastavovat hranice, musíte stoprocentně počítat s jejím nepochopením, nepřijetím jiné situace, snad i osočením Vás z neúcty, možná sobeckosti a zrady. A Vaše možnosti? Také nevím, jestli s Vámi bydlí nebo se navštěvujete. Také nevím, jak moc jste si blízké z minulosti, jaké Vás provázejí vazby. A také, jaký má temperament. Ale snad obecně. Máte právo jí oznámit, že od jistého data na ni naprosto nebudete mít čas a nabídnout jí odbornou psychologickou pomoc nebo pomoc některého dalšího člena rodiny, se kterým se domluvíte na pomoci s příbuznou. Nebo se začít chovat sice přátelsky, ale pasivně. Pokud jste ji povzbuzovala, poponášela, nyní stačí, když ji pouze vyslechnete. Můžete zkracovat čas vašich setkávání. Je ještě několik možností, jak limitovat takovou příbuznou, ale to bych Vám doporučila osobní konzultaci s odborníkem, psychologem, kdy byste mohli rozebrat celou situaci detailně a najít snesitelné řešení. Pokud byste mi chtěla zavolat, pak tady je telefon: 603290993. Přeji Vám hodně zdaru při řešení Vaší složité a nelehké situace. Mgr. Libuše Kalvodová. Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

2. 5. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz