Všechny příspěvky

Počet nalezených dotazů: 288 zrušit všechny filtry

Dobrý den,
jsem po operaci nádoru tlustého střeva na podzim 2018. Následně jsem absolvoval půlroční chemoterapii.

Léčbu jsem dobře zvládal jak fyzicky, tak psychicky.

nyní mi byly zjištěny metastázy na játrech. Jsem si vědom co to pro mě znamená a jsem s tím srovnán.

Mám však problém. Moje maminka neví o mé nemoci. Podařilo se mi operaci i chemoterapie utajit.

Nyní mám však dilema, zda, případně kdy jí sdělit, že mám metastázy na játrech?

Dobrý den, věřte mi, že jsem docela dlouho přemýšlela nad odpovědí. Víte, v dotazu jste byl celkem skoupý na informace, které by mi pomohly, třeba jak bylo možné před Vaší maminkou skrýt následky chemoterapie, jak hluboký je vztah vás dvou, jak je na tom Vaše maminka zdravotně. Zkusím se na Váš problém podívat očima Vaší maminky. Ona pravda především neví, že její syn se popral s nádorem, že je po složité operaci, že statečně zvládl následnou chemoterapii, že chodí na onkologii na kontroly. Záleží jen na Vás, jestli svou nemoc i nadále zatajíte, ale jsem si jista, že pokud se to Vaše maminka dozví od někoho jiného, než jste Vy, mohla by být nešťastná a zraněná, že jste se jí jako milovaný syn nesvěřil. Pokud jí budete chtít říct pravdu, jsem si jista. že Vaše maminka informaci přijme statečně a bude Vám chtít pomáhat zvládat léčbu. Maminky jsou velmi statečné a silné, pokud jde o jejich děti, ať jsou v jakémkoliv věku. Pokud se jí svěříte, doporučovala bych ale jen tu první část pravdy, tedy zjištění tumoru a jeho léčbu. A také bych zdůrazňovala, že se mi podařilo zvládnout všechno dobře po všech stránkách. A taky bych jí hned řekla, že jsem se bála, že by zprávu o mé nemoci nemusela unést. Zkuste být upřímný, řekněte jí všechno kolem nemoci a léčby, o meta se jí, prosím, zatím nezmiňujte. Držím Vám palce! Ke sdělení i k další terapii. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

19. 1. 2020, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý večer moje maminka už několik dní trpěla na bolesti v břicha takže vše paní doktorce popsala paní doktorka jsi břicho jenom nahmatala a prý je to podkožní tuk. Mamka jí ale říká že ji to bolí a podobně a že chce jít na rentgen a paní doktorka řekla že je to zbytečné že je to doopravdy podkožní tuk tak jsme byly před 2 dny na pohotovosti kde mamce udělali rentgen co paní doktorka zanedbala a mamka na nález na nádor okolo v délce 11cm a šířka 3,5cm takže byla za svoji obvodní doktorka která tvrdila že je to podkožní tuk! A paní doktorka nevěděla co říci a na závěr řekla že ještě dobrý že se nato přišlo! Když mamka za ní byla asi 4 krát že to bolí a podobně. A bohužel v Chomutovské nemocnici jsi podle nás neví rady mamce dali antibiotika a Algefin který vůbec samozřejmě nepomáhá byla na rentgenu ale vůbec neřekli kde se nádor nachází. Mamku to stále bolí a vůbec netuší na čem je a Chomutovská nemocnice na to kašle operace by měla být pravděpodobně až v lednu četl jsem na netu že nádor může i prasknout. Chtěl bych prosím radu jak postupovat a kam mamku na operaci dát určitě nechceme aby jí operovali tu v Chomutově! A je možnost na obvodní doktorku mamky dát stížnost za zanedbání?

Dobrý večer, jistě Vám věřím, že jak bolest maminčina břicha neustává, jste také Vy víc a víc nešťastný. Bohužel Vám jako psycholog nedokážu ani pomoci ani poradit, kam byste na severu Čech měli jít do jiné nemocnice, kde by jiní lékaři zkonzultovali břišní potíže Vaší maminky. Mohu jen obecně konstatovat, že jako nespokojená pacientka může odjet na konzultaci na jiné chirurgické oddělení třeba nemocnice v Karlových Varech, Ústí nad Labem. Víte, jedno je ale téměř jisté, pokud by po tolika vyšetřeních nepoznali odborníci, že má Vaše maminka v břiše nebezpečný nádor, moc bych tomu nevěřila. Dokonce ani nechci spekulovat o jiných nemocech, mně jako psychologovi, nelékaři, takové spekulace vůbec nepřísluší. Obecně, co můžete udělat, je, že se může přehlásit Vaše maminka k jinému praktickému lékaři. Za další si nechá podrobně vysvětlit, proč jí břicho stále bolí. A v neposlední řadě požádejte o konzultaci chirurgy na jiných odděleních nejbližších nemocnic. Ať se Vám podaří spolu s Vaší maminkou najít vysvětlení jejích potíží. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

16. 12. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Hezký den,

můj tatínek má nádor, bohužel takový, který nejde léčit. Doktor nám řekl, že tu nebude dlouho... prosím o radu, jak hovořit s maminkou, která to nese velmi těžce. Jak mluvit i s tatínkem. Je to pro nás velmi tíživá a nenadálá situace.

Hezký den, na začátku musím napsat, že Váš dotaz je neskutečně naléhavý, neskutečně stručný a popravdě pro mne také tíživý. Mohu předpokládat, že pomoc žádá dcera/syn pro celou rodinu milovaného a smrtelně nemocného tatínka a pro maminku v bolestné situaci, kdy svému manželovi nemůže pomoci. Tak dobře, nejdříve k Vašemu tatínkovi. Předpokládám, že jeho onkolog sdělil povahu jeho nemoci a prognózu především pacientovi, že jste jako rodina u sdělování smutné zprávy byli s tatínkem, přesně tak, jak to vyžaduje zákon. Budu tedy vycházet z toho, že všichni členové rodiny víte o neléčitelnosti nádoru a krátkém životě, po který tu ještě s vámi Váš tatínek bude. Jak tedy mluvit s tatínkem? Já bych se před každým vážnějším rozhovorem o jeho zdraví tatínka zeptala, o čem chce s Vámi mluvit, jestli vůbec chce mluvit o svém současném zdravotním stavu nebo jestli se my ostatní ani nemáme ptát. On jako jediný by měl určit, o čem chce mluvit. Jedinou výjimkou by měla být Vaše maminka, životní partnerka, která má právo se manžela ptát na cokoliv. Na to ale musí být maminka připravená. Buďte s ní co nejčastěji, co nejdéle. Měli byste ji podpořit, podržet v její zoufalé situaci, říkat jí, že jí budete velkou oporou, že rozumíte její bolesti a smutku, měli byste se jí ptát, stejně jako Vašeho tatínka, jestli a o čem by chtěla s vámi mluvit. Zkuste ji zaměstnat obyčejnými, prostými úkoly, jako třeba chodem domácnosti, rodinným rozpočtem, snad i zprávami o novinkách v rodině, o sousedech, známých. Pokud jsou v rodině malé děti, dovolte jim, aby oba rodiče zaměstnaly svou přítomností, není nad úžasné léčebné důsledky bytí vnuků s prarodiči. Tedy, zkuste nenaléhat, nechat oba rodiče mluvit (nebo mlčet). Navíc by Vaše maminka měla vzhledem k vážnosti situace být pod lékařským dohledem třeba svého praktika. Napadá mne, že by Vám mohla velmi pomoci kniha pro příbuzné nemocného, kterou jsme s kolegy napsali právě na podkladě dotazu z této poradny, jmenuje se Rakovina v rodině v otázkách a odpovědích blízkým. Myslím na Vás, Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

14. 11. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Maminka (nyní 78 let) se již desátým rokem léčí s rakovinou prsu. Rakovina byla odhalena v raném stádiu, prognóza byla velmi pozitivní. První operace byla bohužel hodně nepovedená (nynější ošetřující onkolog nemůže uvěřit, co jí v té nejmenované nemocnici provedli) a od té doby bojujeme.... Radio a chemoléčba (ta první byla horor -příšerné nevolnosti, mamka bez vlasů....) - ale nesla to velmi statečně :-) A pak zjištění, že první operace se nepovedla a nepomohla, následovala druhá - i to maminka nesla velmi statečně a pořád věřila v uzdravení... :-) A následoval kolotoč různé chemoterapie a biologické léčby (znovu vlasy dolů, znovu nechutenství - prostě ty opakované věci, se kterými se musí onkologický pacient i jeho blízcí nějak srovnat.... A maminka byla pořád strašně moc statečná, své nemoci se nepoddávala, žila aktivním životem a chtěla stále bojovat :-) :-) :-)
Víme, že v tuto chvíli má metastáze v kostech, na játrech, na plicích... :-( Ona to ví taky, ale pořád si uchovávala pozitivní myšlení :-)
Ale proč vlastně píši.....
Na začátku září byla mamince nasazena nová chemoterapie, během které byla relativně v pohodě, ke konci lehce zmatená (připisovali jsme to uváděným vedlejším účinkům léčby), tato jí byla po dvou měsících vysazena z důvodu neúčinnosti (zhoršené markery i jaterní testy)... Je to už dva týdny, co tyto léky neužívá, tak jsme doufali, že se její stav začne pomalu lepšit, ale opak je pravdou.... :-( Maminka je stále zmatenější a vyjádřit základní myšlenku je pro ni čím dál větší problém... :-( Přitom jinak vše vnímá a je vidět, že jí to myslí stejně, jako dříve... Jen se nedokáže vyjádřit, co chce.... :-( Nevím, zda je to ještě stále následek té chemoterapie, kterou prošla, či zda se ta svině (rozumějte rakovinu) usídlila i někde na mozku...:-/ :-( Ona si uvědomuje, že se nedokáže vyjádřit, tluče si do hlavy a tahá se za vlasy, aby si vzpomněla, je z toho strašně nešťastná :-( :-( :-( Zajímá mne jediné - jak jí můžu pomoct?

Dobrý den, jelikož píšete do poradny psychologické, pokusím se Vám odpovědět především po názoru psychologa, i když Vy sama si odpovídáte přiléhavě na možnosti potíží Vaší maminky. Takže, deset let se tato statečná žena potýká s nemocí, částečně špatně léčenou, nicméně nádor měl za tu dobu možnost proniknout i do ostatních struktur maminčina těla. Myslím si také, že jen díky maminčině statečnosti a nevzdávání se byl nádor držen na uzdě. Možná si dokážeme představit, že tenhle dlouhý zápas, který je veden hlavně v psychické rovině, mohl Vaši maminku psychicky vyčerpat. Samozřejmě nedokážu říct, jestli k současnému stavu zmatenosti přispěla proběhlá chemoterapie. Pokud, jak píšete, to mamince myslí stejně, jako dříve, pokud děje kolem sebe vnímá neporušeně, jen se nedokáže vyjádřit, nemusí to být přímo metastatický proces v mozku, může to být třeba proběhlá mozková mrtvice nebo jiná ataka, kterou ale mohou objasnit jen výsledky vyšetření a lékařský závěr. Nicméně jak můžete vaší mamince pomoci? Především se jí pokuste zklidnit. Posaďte se spolu a obě pomalu, na tři doby nadechujte a na tři doby vydechujte. Držte se přitom za ruce. Udělejte vše proto, aby se Vaše maminka uklidnila a uvolnila. Prosím, zdůrazňujte jí, že pokud bude rozčílená, pokud si bude spílat, správná slova nenajde. Trpělivě vyčkávejte na chvíli, kdy maminka najde správná slova. Můžete také zkusit dát mamince papír a tužku, jestli pro ni bude lehčí se vyjádřit psaním. Nechte jí jen tak čmárat po papíře, aby se uvolnila. Napadá mne, abyste se zeptala logopeda, co dělá s pacienty po mozkové mrtvici. Takže: požádejte o neurologickou konzultaci, zeptejte se maminčina onkologa, jestli se její stav mohl změnit po podání chemoterapie nebo je to důsledek metastatického procesu v mozku. Pro Vás ale bude hlavním úkolem zklidnění maminky a podpora a bezpečí, které jí budete trvale poskytovat. Pokud byste se chtěla přesvědčit, jestli má Vaše maminka počínající demenci, musela byste najít klinického psychologa, který by jí vyšetřil testem a klinickým vyšetření. Ostatně před měsícem jsme vydali knížku Rakovina v rodině, která je určená provázejícím blízkým pacientů, kde jistě najdete odpovědi na případné další Vaše otázky. Přeji Vám a Vaší statečné mamince, abyste spolu překonaly toto zlé období. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické  sekce ČOS ČLS JEP  

11. 11. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, nejdříve bych Vám chtěla poděkovat za Vaši práci, tyto stránky mě již tři týdny “drží nad vodou”, navštívila jsem i přednášku dr. Pospíchala, velmi, velmi děkuji.
Před třemi týdny mi byla sdělena diagnóza karcinomu prsu, pozítří nastupuji na operaci. Pořád se se situací nemohu srovnat, nedokážu ji “přijmout jako fakt”. V práci jsem chtěla vše zatajit, dcera mě však přemluvila, abych jednala otevřeně. Dokázala jsem to do jisté míry, naslibovala jsem ale, že “všechno bude jako dřív”, že budu pracovat z domova, že to zvládnu. Ale co když ne? Nedokážu se svěřit přátelům, nesnesla bych jejich soucit. Představa být slabá, nemocná, muset si říkat o pomoc, je nesnesitelná. Nejradši bych všechno vzdala.
Máte pro mě nějakou radu, prosím?

Zkusím odpovědět trochu zeširoka a začnu od konce Vašeho dopisu – slíbila jste, že vše bude jako dřív; tedy rozumím tomu, že i Vy byste si přála, aby tomu tak bylo. Říkám si, zda je to vůbec v tuto chvíli možné, zda to není velké sousto – něco jako (nereálný) úkol, který se stává balvanem.  Tím nechci zpochybnit, že v budoucnosti to tak může být, ale nyní? Když si představíte, že máte jakoukoli jinou chronickou či dlouhodobou nemoc, jistě připustíte, že Vás nějak na minimálně určitou dobu omezí. Ovšem u onkologických nemocí ne vždy umíme předpokládat, na jak dlouho a taky si neumíme představit, co konkrétně to omezení znamená po výkonové stránce a schopnosti zařadit se do života.

Cítím z Vašich řádků stud za to, že Vaše onemocnění nějak vyjde najevo, protože se asi těžko dá utajit operace a pracovní neschopnost.  Napadá mne, že asi není nutné se stydět, protože Vy jste si tu nemoc nejspíš záměrně nevyrobila.

Protože je z Vašeho psaní zjevné, že ráda řídíte svůj život a chcete u toho zůstat (chcete být rovnocennou i v době nemoci), chci Vás podpořit v tom, abyste tak učinila. Třeba tím, že v tuto chvíli využijete svou schopnost určovat si, co komu chcete říci a s kým chcete sdílet své tajemství, pochyby strach, s kým chcete příp. plakat. Vy můžete být tou, která blízkým lidem vymezí, co je pro Vás dobře a co nikoli – řiďte se tedy svým citem a prožíváním. Chci říci, že soucit může vyvolávat u druhých ten, kdo se chová tak, že se na ostatní pasivně pověsí a vyžaduje ho. Říkat si o sdílení, hledat parťáky, kteří pomohou třeba jen tím, že naslouchají, je něco jiného. Zažila jsem pacienty, kteří dokázali blízkým říci „tohle mi neříkej, to nyní nepotřebuji slyšet … nebo prosím udělej pro mne toto anebo ono“. Je známo, že vztahy mohou mít léčebnou funkci – to neříkám nic nového, protože tento fakt jste na přednášce mého kolegy asi též vyslechla. Zkuste si představit, že jste po úrazu a máte zlomené ruce … zkuste si dále představit, že Vaši přátelé a rodina mohou být po určitou dobu těma náhradníma rukama, které něco za Vás udělají. Většinou se stane to (pokud jsou ti blízcí k tomu ochotni), že vás to propojí, sladí, vytvoříte dobrou spolupráci. A má to navíc bonus – sblíží vás to … a to je velmi cenné. Můžete Vám to dát sílu či minimálně pocit, že v tom nejste sama. Bude záležet na Vás, co těm lidem dovolíte. Vyskytnou se ovšem nejspíš i lidé, kteří nebudou dostatečně vstřícní k tomu, co byste ráda a co byste tč. potřebovala – pak to nebudou ti praví a nejspíš nestojí za to, aby aktuálně zabírali přední místo ve Vašem životě. Na druhé straně bude určitě někdo, kdo nejen bude slyšet na Vaše potřeby, ale taky někdo, kdo to něco pro Vás (rád) udělá.

Pravděpodobně nenastane varianta, že po operaci a léčbě budete tzv. neschopná ve všem – to poznáte následně sama, když budete zkoušet, co a jak moc Vám jde, ovšem když na sebe nebudete klást nepřiměřené požadavky. Zvládnete něco jen chvíli anebo napůl? Ok – to znamená, že zvládnete.

Chce se mi říci: netlačte na sebe v ničem – ani v tom, že se musíte srovnat se svou nemocí hned. (Procházíte jí tak jak většina lidí – nejdřív šokovaná, pak nejistá, obavná, smlouvající, nedůvěřivá … nelze si představit, že by tyto pocity nebyly a není nutné se za ně obviňovat.)

Bývá výhodné se orientovat na nejbližší budoucnost a udělat si možná primitivní a jednoduchý plán na zítra, na týden – ne na dlouhou dobu. Je dobré vědět, že operace bude brzy za Vámi a v jejím důsledku bude celý nádor nebo jeho část pryč – to je cesta kupředu. Až se operační pole zahojí, pak bude asi zase další léčebný plán … a k tomu bude každý den něco, co se nemusí týkat nemoci – to, co si Vy sama můžete určit svou nápaditostí; to, co Vám dovolí (pře)žít daný den; to, co si budete přát, pokud toto přání bude mít reálnou možnost, aby se naplnilo. Chci říci, že nemá smysl si přát něco, co víte, že v tu chvíli nepůjde (např. víte, že asi nebude možné, abyste šla den po operaci sportovat), ale určitě najdete něco, co je uskutečnitelné. A pokud se do toho budou plést ty nepříjemné myšlenky o budoucnosti atd., je několik cest, kterými je můžete řešit. Jedna z nich je např. říci si o psychofarmakologickou léčbu (tj. léky na úzkost, depresi apod.; tzn. udělat si dané chvíle v době nemoci tzv. snesitelnějšími); druhou cestou je kontakt s psychologem, který Vám může dát bezpečnou zónu pro to, abyste mohla mluvit o svých citech, pochybách a myšlenkách a mohla třeba slyšet, jak vnímá Vaši situaci člověk, který je vně a přesto Vaší duši rozumí; další cestou může být odhodlání nejít do izolace a pokusit se být s přáteli (třeba v kontaktu po internetu, když ne osobně). Chci Vám tím dát najevo, že toto všechno máte ve své moci.

Možná můžete být pro někoho (použiji Vašich slov) v danou chvíli nesnesitelná – na to máme občas všichni právo; nicméně nemusíte rozhodovat za ostatní, zda i přesto s Vámi chtějí být a prožívat nynější období. Je lidské nebýt vždy na jedničku a já Vám v tom budu nadále držet palce.

16. 10. 2019, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@gmail.com

DOBRÝ DEN, MÁM DOTAZ OHLEDNĚ MÉ DCERY, KTERÉ JE 28LET. OD LOŇSKÉHO ROKU TRPÍ NEUSTÁLE TIMTO: ZAČNE JI BOLEST KOLEM ZADNÍCH ZUBU, KTERÁ PŘEJDE DO BOLESTI POD JAZYK, KRKU-JDE K LÉKAŘI, TEN JI UDĚLÁ RYCHLOVYTER KRKU, ZJISTI STREPTOKOKA_DOSTANE ANTIBIOTIKA A TAK TO MÁ I 2X DO MĚSÍCE, LOŇSKÉHO ROKU ASI 14X ANTIB. BYLA NA ORL, NASAZENÝ KORTIKOIDY, JE 14 DNÍ PO JEJICH DOBRANI A PROBLÉM JE TU ZASE. MÁ STRACH, ŽE MÁ RAKOVINU KOLEM ÚSTNÍ DUTINY A NIKDO NEVÍ CO S TÍM. PROSÍM O RADU, JAKÉ VYŠETŘENÍ BY MĚLA PIDSTOUPIT, ABY UŽ SE PŘIŠLO NA PŘÍČINU. MÁ MALÉ DECKO. DĚKUJI ZA ODPOVED

Dobrý den, píšete do psychologické poradny, při nejlepší vůli Vám nedokážu odpovědět na Váš dotaz tak, jak byste si přála. Snad jen, že pokud byla Vaše dcera na tolika vyšetřeních, dokonce odborných, kde jí dělali vyšetření, nemyslím si, že by se všichni odborníci mýlili. Máte ale možnost jít k Vašemu praktikovi a požádat jej, aby Vás poslal na spádové onkologické pracoviště, třeba do Motola. Jestli by se ani tam nenašla příčina dceřiných zdravotních potíží, co třeba zkusit klinického psychologa, zabývajícího se psychosomatikou. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

7. 10. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den.mam menší dotaz.lecim se s rakovinou prsu,a mám za sebou už druhou chemoterapii.chci se zeptat,jestli je dobrý když stále neboli co půl hodiny jim.mam hroznou chuť na jídlo.jestli to je dobře nebo špatně.dekuji

Dobrý den, je mi opravdu líto, píšete do psychologické poradny, psycholog nedokáže vysvětlit Váš dotaz,  takže Váš dotaz jistě nejlépe zodpoví Váš onkolog. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

Doplnění odpovědi: 

Větší chuť na jídlo se při léčbě chemoterapií dá hodnotit pozitivně. Většina pacientů má spíše opačný problém. Pokud Vám to nedělá jiné obtíže (např. extrémní přibírání na váze apod.), nemusíte se znepokojovat. Půjde pravděpodobně o přechodnou záležitost. Kdybyste to chtěla přeci jen dál konzultovat, můžete se poradit s nutričním terapeutem v místě, kde léčbu podstupujete. On Vás víc vyzpovídá (já takto na dálku nemám dost informací), zhodnotí Váš jídelníček, zda není potíž třeba ve skladbě stravy a případně dál poradí. Důležité teď je, abyste řádně dokončila léčbu bez komplikací, což jde vždy ruku v ruce s dostatkem výživy než naopak. Jen se zkuste stravovat kvalitně, pestře a vyváženě (tj. dostatek bílkovin, zeleniny a ovoce, méně živočišných tuků a jednoduchých cukrů atd.). Budete to mít jen rozložené do častějších dávek po menších porcích. 
 
S pozdravem a přáním všeho dobrého
 
Mgr. Svatava Bischofová

2. 10. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, Mgr. Svatava Bischofová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Prosim o odpoved nebo radu asi pred rokem me byl zistani nador v stite žlaze na leve strane je vetsi na prave mensi bila jsem na punkci ta se moc nepovedla ted citim ze mam problemi hlavne s polikanim a citim mensi bolest predtim jsem ale bolest necitila.Dekuji za odpoved

Opravdu je mi líto, ale odpověď na Váš dotaz ode mne neuslyšíte. Píšete totiž do psychoonkologické sekce, která soustřeďuje psychology a jejich pomoc onkologickým pacientům. Váš dotaz by měl být směrován na onkologické pracoviště, dotaz může vysvětlit lékař - onkolog. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

23. 9. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Nemáte prosím kontakt na psychologickou péči pro rodinu nevyléčitelně nemocného ve FTN Krč?
Děkuji.

Psychoonkologická a paliativní psychologická péče v Praze je natolik specifická, že naše sekce, její členové nemají zprávy o této péči ve FN Krč. Prosím obraťte se s dotazem přímo na patřičnou kliniku, kde Vašeho blízkého léčí. Nicméně v nejbližší době bude na pultech knihkupectví naše kniha RAKOVINA V RODINĚ v otázkách a odpovědích blízkým. Tam asi budete moci nalézt odpovědi na Vaše otázky. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP

23. 9. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Tchyne ma ca. od Brezna boleni zaludku a strev. Chodila k obvodnimu doktorovy kgtery pochazi z bulharska. V CZ je ca. 2 roky. Po vysetreni dostal v breznu od nemocnice doporuceni se zamerit na slinivku. Nic nepodniknul.
Po vimeme lekare a dalsim vysetreni v cervnu nelez nadoru na slinivce. Pri dalsim vysetreni, uzavreny nador na hlave slinivky zatim zadne metastazi. Dalsi Termin na biopsii za 4 tydny. atd.
Od nalezu rakoviny ubehly jiz 3 mesice a stale se celkem nic nedela, zadna terapie porat cekani na dalsi a dalsi Termin.
Je tetento postup v CZ normalni, nebo jen v Jihlave? Od 1981 ziji v zahranici. Manzelka zde dela zdravotni sestru a je zoufala s lhostejneho pristupu lekaru. U nas by veskere vysetreni trvalo max. 14 dnu s naslednou terapii, bohuzel pojistovna lecbu hradit v cizine nebude.
Muzete doporucit nake onkologicke stredisko v CZ kde je jiny rychlejsi postup nez v Onkologickem centru v Jihlave ktere je opravdu tento nazev nezaslouzi.

Dobrý den, jako psycholog Vám nedokážu odpovědět na otázky medicínského charakteru, ale jako obyčejný pacient bych se neprodleně obrátila buď do Brna na odborníky Masarykova onkologického ústavu nebo do Fakultní nemocnice Hradec Králové, onkologická klinika. Obě zařízení jsou špičkové kvality a relativně blízko z místa bydliště Vaší tchýně. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce  ČOS ČLS JEP

9. 9. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Prosím mohli byste mi poskytnout info, pokud jím disponujete zda existuje terenní psychoonkolog, který by mi pomohl sdělit tatínkovi diagnozu maminky?
Ev. mu v souvislosti s jeho psych. stavem, který již nyní není dobrý, medikovat nějaká psychofarmaka.
Otec je po třech infarktech, malé mozkové příhodě. Mamka je po CMP 10 let ležící, inkontinentní, plegik, nemluvící. Nyní u ní byl diagnostikován karcinom prsu. Já jsem opatrovník.
O maminku se staráme společně s otcem již 10 let - máme ji doma. Otec není v dobrém psych. stavu a toto sdělení jej položí a pro mě začne být celková situace, ve které pobývám 90% času naprosto neunosná.
Potřebuji pomoc. Oslovila jsem Amelii - nedisponují terenním pracovníkem. Kappa mi napsala, že nemá vůbec k dispozici nikoho kdo by toto řešil. Kam se mám obrátit...

Dobrý den, Váš dotaz vypadá, že by mohl být rychle zodpovězen, ale pokusím se odpověď rozvést. Pokud vím, neexistují terénní psychoonkologové. To, co byste potřebovala pro Vašeho otce, je sdělení diagnózy jeho manželky a následné medikamentózní ošetření zhrouceného otce. Co může psychoonkolog, tedy psycholog. Jistě nemůže sdělit nikomu lékařskou diagnózu, to přísluší pouze lékaři. Také nemůžete čekat od psychologa medikace psychofarmaky. Pokud byste chtěla spojit obojí, pak můžete požádat praktického lékaře Vašeho otce, aby k vám přišel a v rámci návštěvy u svého pacienta mu sdělil , že má jeho žena rakovinu. Následně by mu mohl předepsat patřičné léky. Nebo zkuste kontaktovat dr. Kunartovou z Gaudie, která je psychiatrička a možná by mohla k vám domů přijít a pomoci. Nicméně chtěla bych se zeptat také, zda je potřeba Vašemu otci o nádoru jeho ženy říkat. Mám takovou představu, že s tak intaktním pacientem, jakým je Vaše matka, bude extrémně těžké zahájit velmi náročnou léčbu nádoru, tato léčba vyžaduje především časté přesuny do zdravotnických zařízení a hlavně relativně smysluplnou domluvu se samotným pacientem. Tak tolik ode mne ke stěžejní otázce. Co se týká Vás, pak Vám opravdu vážně doporučuji docházet na psychoterapie, abyste se odreagovala od toho neskutečného fyzického i psychického vypětí, které vynakládáte při ošetřování Vašich rodičů. Myslím na Vás Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

30. 8. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den již tři měsíce mám problémy s krkem nejdříve jsem nemohl ani polykat jídlo ani pití tyto problémy ustaly ale teď mám takový bílý tečky na madlich a bulka na pravé straně krku pod čelistí polykat mohu normálně ale mám v krku takový bílý hleny když si posvitim do krku tak jsou vidět mám strach z rakoviny na orl jsem byl kde mi doktor řekl jen že ty mandle nejsou hezké Toť vše děkuji za odpověď

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vás nedokážu svou odpovědí směrovat na jiná vyšetření, píšete do psychologické poradny, tedy psychologům. Nicméně pokud bych já byla ve Vaší situaci, pokud bych se strachovala o život, tak bych znovu atakovala ORL lékaře, dále pak svého praktika, aby mne poslal/a  na další odborná vyšetření. Ať se Vám podaří uspět a bezpečně zjistit, co to v tom krku zlobí. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS, ČLS JEP 

27. 8. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, před dvěma lety, když mi bylo 34 let, jsem se dozvěděla, že mám leukémii. Do nemocnice jsem byla odvolána přímo z práce, telefonicky svou praktickou lékařkou, a to na základě běžného odběru krve. Byl to pro mě tedy obrovský šok. Samotnou diagnózu jsem se také dozvěděla dost nestandartně a nepěkně, díky neochotě sloužícího hematologa. Nyní jsem díky biologické léčbě stabilizovaná, ale od té doby trpím panickou obavou o své zdraví. Neustále se zkoumám, v případě jakéhokoli příznaku problému svého těla okamžitě pročítám internet a hroutím se z toho, co mi asi je. Došlo to tak daleko, že jsem v bludném kruhu obav a šíleného strachu, který mi znemožňuje radost a uvolnění ze života, bojím se stále, co zase přijde. Nevím navíc ani jak dlouho budu s touto nemocí žít, léčba není zatím tak dalece prozkoumána. Cítím se jako v pasti a nevím, jak z ní ven. Beru dvoje antidepresiva, ale problém je zřejmě někde ve mě a prášky mi s tím nepomůžou. Nevím, už co s tím.

Hezký den,

na diagnózu závažného onemocnění se nedá nijak připravit. Víme, že tato onemocnění existují, ale tak nějak doufáme, že nás se týkat nebudou. A pak přijde ten den, kdy zjistíme, že se nás to týká… Přijmout tuto informaci je o to náročnější, pokud je tato diagnóza „jen doplňkem“ běžného vyšetření, pokud je sdělena necitlivě. Je pak také mnohem náročnější vidět možnosti a pozitiva a „dovolit“ si mít radost z běžných věcí, tak jak píšete. Opakovaně jsem si četla Váš dotaz a velmi bych se přikláněla k tomu, abyste si našla psychologa, s kterým byste mohla své obavy, starosti, strachy… sdílet. Někoho, kdo by šel touto náročnou cestou s Vámi a pomohl Vám opět najít radost, úsměv a s trochou nadsázky vlastně i budoucnost.

Na tomto místě si vzpomínám na rozhovor s jedním pánem, který mi řekl: „Víte, nevím, jak dlouho to bude. Může to být rok, ale třeba i dvacet let. Tak na to kašlu a budu dělat to, co mne baví, co mám rád. Nerad bych si dvacet let říkal, že raději ne, protože nevím, to si raději za rok řeknu, že to stálo za to.“

Ani u něj to nepřišlo hned, každý má svůj čas, svůj styl a Vy jste skvělá v tom, že jste udělala ten první krok a napsala nám. Nebojte se podělit „o sebe“ s odborníkem, kdy nejjednodušší cestou je najít si někoho blízko Vašeho bydliště na internetu a spojit se s ním. Nenechte se odradit, pokud by to nevyšlo na první dobrou, je to normální. Kdyby cokoli, neváhejte a klidně se mi ozvěte. Držím palce/pěsti a přejí hodně odvahy a síly.

29. 8. 2019, Mgr. Alexandra Škrobánková, skrobankova@volny.cz

Dobrý den prosím o radu jak psychicky podpořit otce při Tumoru plice aby si věřil ze tento boj vyhraje? Co si myslíte o wobenzymu jako doplněk stravy v tomto případě dekuji

Dobrý den, začnu od konce. O wobenzymu Vám jako psycholog nedokážu říct nic jiného než to, co znáte sám, je to doplněk stravy. Psychicky podpořit Vašeho otce naprosto obecně můžete tím, že mu budete nablízku a budete mu dodávat sílu už svou přítomností. Napsal jste bohužel velmi lakonicky svůj dotaz, nevím, kolik je otci let, jak dlouho se léčí, jestli s ním bydlíte, jaké spolu máte vztahy. To všechno bych potřebovala vědět, abych Vám mohla odborně poradit. Nicméně tu plic je velmi závažná choroba, Váš otec to jistě ví, baví se s lékaři. Vy jste podpůrná osoba, to on bude muset najít v sobě sílu vyrovnat se s nádorem. P.S. Váš dotaz byl napsán velmi zajímavě, telegraficky a bez diakritiky. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEO

4. 8. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Jsem plzeňský spisovatel a napsal jsem beletrii - román, Tři dívky v ohrožení který se v detektivním a sci-fi obalu, je optimistický a dotýká psychologické pomoci nemocným rakovinou (ač jsem naprostý laik v oboru).
Dotaz:
1)Mohli byste mi pomoci posoudit, zda je můj román pro pacienty prospěšný?
2)Mohli byste mi pomoci, jak román dostat k pacientům resp. lékařům a případně mi s nabídkou resp.propagací pomoci?
Mohu Vám poslat nabídku, kterou jsem rozeslal onkologickým oddělením - a na kterou reagoval jen jeden lékař, resp. v případě vašeho zájmu knihu samou

Přiznám se, že mne Váš dotaz, resp. dotazy hodně překvapil/y, ještě nikdy jsme nedostali k posouzení beletrii a už vůbec ne její distribuci. Pane inženýre, na to jsou odborníci, ptala jsem se kolegů, ani jeden si netroufáme hodnotit Váš román. Já si ale myslím, že byste měl hrdinně nést svou kůži na trh a poslat román do knihkupectví. Nedivím se také, že Vám lékaři neodpovídali, pokud jsou soudní, a to jsou, nejsou literáti a mají se svými pacienty starostí nad hlavu. Nicméně Vám doporučím kontaktovat naši plzeňskou kolegyni, poprosím ji, aby, pokud bude chtít, se s Vámi spojila. Mgr. Libuše Kalvodová, předseda Psychoonkologické sekce ČOS ČLS JEP 

4. 8. 2019, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz