Všechny příspěvky

Počet nalezených dotazů: 361 zrušit všechny filtry

Dobrý den,nevím jak se mám smířit s nevěrou mého manžela v době kdy mi zjistily rakovinu.
Místo podpory jak něho tak od našich známých jsem ve stresu, starost i o syna a
samozřejmě cítím nenávist.
Jak se mám stím vším vyrovnat?

Nevím, jestli Vám dokážu odpovědět přímo - asi univerzální recept těžko hledat.

Nicméně z Vašeho dotazu je znát, že k problému chcete přistoupit nějak aktivně - a to je určitě pozitivní fakt. Cítíte, že nyní pro Vás tolik důležitá podpora nepřichází z míst, kde byste ji očekávala. Proto se mi chce říci, že nejspíš bude fajn, když si lidské pochopení, přijetí, ochotu být s Vámi atd. dovolíte hledat prostě jinde. Asi budete zkoušet, kde nebo co je to pravé ořechové. Na to je potřeba vybavit se tak trochu ochotou jít naproti dosud neznámému nebo méně známému. Mám na mysli jiné lidi, skupiny lidí, a také různé aktivity. Nelze určitě očekávat, že když se do něčeho nyní vrhnete, tak zklamání a negativní pocity jako je vztek, zrada apod. ustoupí jak mávnutím kouzelného proutku. To jistě ne, takové emoce se nedají schovat, aniž by byly odžity. Ale otevřenost novému je může oslabovat a postupně Vás nemusí mít tolik ve své moci. Takovými cestami se Vám může podařit získat něco jako naději, že nejste na svůj život (a s ním spojené aktuální dění) tak sama. Je mi jasné, že to co píši, zní hodně obecně. Avšak mám pocit, že jinak to ani nejde, neboť každý jsme natolik jedinečnou osobou, že nemůže fungovat jedna věc na všechny lidi.

Mimo jiné bych ráda dodala, že by možná stálo za úvahu využít i služeb specializovaných psychoterapeutů, kteří jsou vybaveni na to pracovat s tématy závažných onemocnění a s tím souvisejících okolností. Ve většině případů by takoví lidé měli být součástí onkologických center; anebo pokud byste je tam nenašla přímo, tak nejspíše budou nějak smluvně s onkologickým pracovištěm propojeni. Vlastně i zkušenost s psychologickou prací či podporou by mohla být tím něčím novým, o čem jsem se před chvílí zmínila.

V každém případě je dobře, že jste se rozhodla na svoji záležitost nezůstat sama. Moc Vám fandím ve Vašem odhodlání.

28. 6. 2022, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@gmail.com

Dobrý den, po roce plném ztrát nejbližších příbuzných mi byla diagnostikována rakovina prsu. Dokončila jsem chemoterapii a nastupuji ozařování. Přestože vše snáším dobře, objevil se u mě třes brady a vnitřní třes. Praktik mi změnil Citalec 20 na Asentru 100. Zlepšení nenastalo. Prosím o radu, jak se uvedeného zbavit. Děkuji předem za odpověď.

Dobrý den, věřte, že mě opravdu mrzí Vaše ztráty a zároveň také vidím, že pokud jste se nestačila vyrovnat se všemi těmi ztrátami, mohl mít nádor snadnější cestu k napadení Vašeho těla. Ze svých mnohaletých zkušeností s onkologickými pacienty jsem poznala, že vysoká psychická zátěž, která trvá dlouhou dobu a nedá se z ní vystoupit, nedají se bolestné události hodit za hlavu, výrazně oslabí tělesnou imunitu a trpící člověk snadno onemocní nějakou z psychosomatických chorob, mezi které patří také rakovina. Dostala jste antidepresiva, aby Vám pomohla zvládnout nemoc a její léčbu. To je správně. Ale samotná antidepresiva opravdu ke zvládnutí nastoupivšího stresu v podobě třesu v různých částech těla nestačí. Společně s farmakoterapií musí bezpodmínečně nastoupit systematická psychoterapie vedená odborným klinickým psychologem. Opravdu jedině v této kombinaci se Vám může podařit zklidnit psychiku a nalézt rovnováhu k úspěšnému dokončení léčby. Touto cestou byste měla nyní jít. Především žádejte v onkologickém centru, kde vedou Vaši léčbu, aby Vám dali kontakt na psychologa, který se zabývá psychoonkologií. Každé centrum léčby by mělo takového odborníka mít nebo na něj znát kontakt. Pokud nepochodíte, zkuste si najít klinického psychologa, který by Vás přijmul do léčby. Ten pak s Vámi může projít Vaše trápení, spolu s Vámi zpracovat události, kterými jste prošla a také spolu s Vámi najít cestu, jak posílit Vaši psychiku a postupně se zbavit stresu a deprese. Opakuji, že jen s léky, a dostala jste dobré léky, se z bludného kruhu stresových pocitů a stavů nedostanete. Jen klinik rozpozná, jestli třeba nemáte posttraumatickou stresovou poruchu, aby mohl správně vést účinnou psychoterapii podpořenou správnými léky. Vše se dá zvládnout. Přeji Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

12. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Mé mamince diagnostikovali rakovinu ve čtvrtém stádiu, navštívili jsme již komplexní onkologické centrum v Ústí nad Labem, kde nám bylo zděleno, že bohužel k danému fyzickému stavu maminky nemohou přistoupit k léčbě chemoterapií a na ozářky mají dlouhé čekací lhůty. Maminka za poslední dva měsíce rapidně zhubla, trpí nechutenstvím, budou ji teď v nejbližších dnech zavádět PEG.Chci ji jakýmkoliv způsobem být nápomocna jen nevím na koho se obrátit. Ráda bych ji byla oporou a chtěla bych vědět jak pomoci, sama jsem pracovala v pečovatelské sekci.Poprosim Vás touto cestou o konkrétní jména či oddělení kde by popřípadě zodpověděli mé otázky. 

Dobrý den, stav Vaší maminky je určitě velmi vážný a já se mohu domýšlet, že pokud budete chtít jí být jakýmkoliv způsobem nápomocna, určitě byste měla vedle sebe mít odborníky třeba v domácí péči nebo v mobilní hospicové péči v dosahu Vašeho bydliště. Jelikož jste pracovala v pečovatelské péči, nejste při ošetřování úplný laik, což je dobře. Prosím, hledejte pomoc na KOC v Ústí, tam musejí mít znalost, kde najdete domácí ošetřovatelské týmy. Nebo na odbor zdravotnictví vašeho kraje. Vaše číslo telefonu jsem předala své kolegyni z Liberce, která je ochotna Vám zavolat a pomoci, ale až koncem měsíce. Myslím si, že budete muset hledat intenzivně pomoc při ošetřování maminky, sama to budete velmi těžko zvládat. Přeji Vám hlavně hodně odvahy a úspěchu při hledání pomoci. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den,

jsem v zoufalé situaci, našemu dědečkovi se po roce vrátila rakovina a teď bohužel ve větší míře. Před tím měl jícen, pomohla operace a chemoterapie, ale nyní má na plicích a lékařka říkala, že je to nevyléčitelné, mohou mu pomoci tím, že mu budou dávat chemoterapie a tím mu trošinku prodlouží život. Když byl nemocný poprvé, hodně mu pomáhala psychicky babička, ale ta měla také nějakou příhodu, tak moc není schopná se o sebe postarat a spíš všechno nyní dělal doma děda. Babička už tak nějak všechno vzdala a nic ji nezajímá. Dědu ta diagnoza zdrtila a nás všechny samozřejmě také. Nechtějí si s námi telefonovat..Naštěstí komunikují s mojim tatínkem, který dědu vozí po vyšetřeních, ale s námi vnoučaty, které milovali moc mluvit nechtějí. Potřebovala bych poradit, jak s nimi mluvit, když by mi náhodou volali. Dříve začínal hovor tím, ahoj dědo, jak se máte? To v tomhle případě nehrozí..No a vůbec, jak se k nim chovat, když bych tam jela na návštěvu. V neposlední řadě bych potřebovala pomoci sama se sebou, protože na to pořád myslím, mám hrozný strach z toho co bude a odnášejí to moje děti, na které jsem teď pár dnů občas i zakřičela. Myslím si, že bych asi já potřebovala vyhledat pomoc psychologa. Moc děkuji za odpověd.

Dobrý den, z Vašeho dotazu vnímám, že Váš dědeček je spolu s babičkou snad tím nejdůležitějším členem Vaší širší rodiny. Nepíšete, jak jste zvládala dědečkovu první nádorovou terapii, ale předpokládám, že asi díky tomu, jak se dědeček k léčbě postavil, Vám usnadnil před rokem věřit v jeho uzdravení. Navíc tu byla babička, která nesla tíhu odpovědnosti provázejícího blízkého a byla jakýmsi nárazníkem pro všechny ostatní. Teď právě ona chybí, nejvíc určitě chybí dědečkovi. Rakovina má tu zákeřnou a šílenou vlastnost, že se jen tak nevzdává, počká si a po nějaké době znovu zaútočí. Toto jste zřejmě vůbec nečekala, proto současná dědečkova zdravotní situace je pro Vás tak frustrující, nešťastná. Ptáte se, jak s prarodiči mluvit do telefonu. Já bych se jich zeptala, jestli mne chtějí vidět, že jsem připravena jim pomoci ve všem, co budou potřebovat. Řekla bych jim, že se mi po nich stýská, že mi chybí jejich přítomnost. Taky bych jim řekla, že je mi velmi líto, že nemám sílu dědečkovi zdravotně pomoct, ale můžu mu pomoct s babičkou. A že je oba nesmírně miluju. A když se rozpláču, tak se za to nebudu stydět. A pokud by mne pozvali, budu s nimi mluvit o dětech, o tom, co dělám, o běžných rodinných trampotách i radostech. A budu je oba držet pevně za ruce. hladit je a objímat. O nemoci sama nikdy nezačnu, pokud začnou oni, spíše budu poslouchat, když budou plakat, pokud mne žal přemůže, tak se nebudu stydět plakat také. Byla bych při vašem možném setkání ráda, kdybyste nad nimi neplakala, to oni nepotřebují, ale abyste jim řekla, jak moc je máte ráda za všech okolností, ať se stane cokoliv. Moc bych Vám přála, abyste každý rozhovor s nimi zvládla s láskou a úctou k nim, dokonce i s radostí, že s nimi můžete být. No a pokud jde o Vaši osobní situaci, pak zkuste najít ve svém okolí klinického psychologa nebo třeba i psychiatra, který Vám pomůže Vaši těžkou životní situaci zvládnout. Samozřejmě i já jsem připravena Vám, byť na dálku, pomoci. Neostýchejte se volat mi nejlépe večer na 603290993. Přejí Vám hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

8. 6. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

dobrý den,
starám se o imobilního pacienta.už měsíc (domácí hospicová péče). Od pasu dolů nic necítí, musel do nemocnice, přes velký otok břicha a končetin. Je tam 4 dny, na pokoji mu navíc umírá pacient. Je na mě velmi slovně vulgární, dokonce dal na fb že nemá ani co pít, jen vodu z vodovodu. Přitom jsme spolu tlf. mluvili před 3 hod. a nic neříkal. Když jsem za ním okamžitě po oznámení rodiny přišla, byl hrubý, osočoval mě, nic si nedal vysvětlit. Neřekl přivez mi pití, den předtíím mi řekl, že mu stačí nemocniční čaj. Je toto možné, z hlediska psychiky?

Dobrý den, starat se o takto těžce postiženého - nemocného pacienta je nesmírně náročná a vyčerpávající služba. Tento pacient vnímá svou imobilitu jako nesmírnou nespravedlnost, předpokládám, že to není pán v senilním věku. Každý pacient, který je postižen nějakým závažným onemocněním, prochází spolu s fyzickou nemocí, postižením také intenzivní psychickou proměnou. Taková psychická odezva na těžkou nemoc začíná šokem při zjištění, že je ohrožen na životě přes popření choroby, po kterém následuje agrese, zlost, která se následně zlomí ve smlouvání, prosby, které, když po nějakém čase nejsou vyslyšeny, stáhnou pacienta do těžké deprese, která, když není včas rozeznána a léčena, může pacienta dostat do extrémní psychické krize a následně mu významně zhoršit jeho zdravotní stav. Takto se psychika chová u každého dlouhodobě nemocného člověka.  Ale k Vašemu pacientovi. Předpokládám, že jeho imobilita vznikla relativně nedávno. On nyní prochází fází odezvy na svou tělesnou bezmocnost, kdy doslova nenávidí všechny zdravé lidi, všechny chodící, kteří nepotřebují trvalou péči, jako on. Je to zlost, čirá agrese, nenávist, která teď z něj mluví, stěžuje si neprávem, osočuje a znevažuje především osoby, které o něj pečují, protože právě k nim si dovolí být zlý i sprostý. On Vám vlastně nadává, jakoby nadával všem zdravým chodícím lidem na celém světě. Proto jsou jeho slova tak silná a vulgární. Toto je vlastně jeho projev síly, jinou nemá. Dává tím najevo, že tu ještě je, že nechce být jen bezmocně ležící muž, že se chce vykřičet ze své bezmoci a ukázat, že ještě něco znamená. Tento stav psychické nouze většinou za nějakou dobu pomine, jen to od podpůrných a ošetřujících osob vyžaduje nesmírnou trpělivost. Já vždy těmto ošetřujícím osobám doporučuji přehlížet kritiku, vpodstatě nespravedlivou na svou osobu, nedohadovat se s pacientem, nevysvětlovat podrobně, v čem nemá pravdu a hlavně dotýkat se jeho těla minimálně, jen jako profesionální zdravotník, když jej budete ošetřovat. A opakuji nesmírnou profesionální trpělivost. Na tuto fázi agrese nemáme pro pacienta pilulku. Pokud ale pacient zůstane ve fázi agrese a odporu, jeho šance na zlepšení zdravotního stavu bývají minimální.  

Jen poznámka: nedávno tým odborníků psychologů popsal tyto stavy psychiky v knížce pro lidi provázející pacienty, jmenuje se Rakovina v rodině a je k dostání na www.alza.cz. Pokud byste se chtěla ještě podrobněji zeptat, máte k dispozici můj telefon, 603290993, neváhejte volat. A hlavně hodně síly a odvahy, děláte nesmírně důležitou a záslužnou a těžkou práci. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

15. 5. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Diagnostikovali mi rakovinu prostaty, v počátečním stavu.......já vím, že mám velkou šanci se z toho dostat......ale .....trápí mě přítelkyně.... nedaří se mi ji vysvětlit, co to pro ní bude znamenat po operaci...... sex a vše kolem toho........ mi připadá,že to nechápe... miluji ji ale mám právo ji takhle zničit život? mě je 46 ona je skoro o 10 let mladší...... děkuji za odpověď

Dobrý den,

děkujeme za Vaši důvěru a dotaz.

Myšlenky, které popisujete má často mnoho mužů ve Vaší situaci. První tedy, co bych rád řekl je, že v tom nejste sám. 

Nemám vlastní zkušenost, ale mnoho mých klientů mužů v počátku uvažuje velmi podobně, jako Vy. Vše okolo rakoviny prostaty je citlivé téma a v některých případech to ovlivňuje i sex, tak jak uvádíte.

Chtěl bych ocenit, že se o tom snažíte s přítelkyní komunikovat. To je dobrá cesta. Zároveň ale píšete, že se Vám to "nedaří vysvětlit". Přemýšlím na tím, že to možná také potřebuje čas, aby se informace usadila. To je tedy taková první myšlenka. Naši blízcí potřebuji čas to zpracovat.

Dále, omlouvám se za troufalost, ale uvažuji nad tím, zda by to šlo také tak trochu "nechat na ní"? Níže píšete, že jí nechcete "zkazit" život. Odkud se bere tato myšlenka? Je její? Nebo spíše Vaše? Kdo řekl, že sexualita je tak moc důležitá, že může zničit vztah?...Tedy takové otázky mi jdou hlavou. Nevím, zda jsou užitečné i Vám.

Posílám Vám tyto otázky také proto, že mnoho žen (Vaší samozřejmě neznám), uvažuje nad vztahem mezi mužem a ženou různým způsobem. Sex v tom hraně někdy větší, někdy menší úlohy. Ale málokdy (jen moje zkušenost, nejsem neomylný) nebývá u žen tou stěžejní hodnotou. Hodnoty jako opora, společně trávený čas, zájmy, rozhovory nad důležitými tématy apod. bývají u žen vysoce ceněné.

Dále intimita ve vztahu mezi mužem a ženou (moje zkušenost z klienty i klientkami po různých operačních zásazích) se dá realizovat mnoha způsoby. To mám navíc potvrzeno od mnoha žen, které jsou partnerkami onkologicky nemocných mužů. O tom všem se dá také bavit. Tedy, že intimní život se nemusí "redukovat" na samotný sexuální akt. Byť to může být náročné otevírat, to nerozporuji. 

Také se domnívám (z mojí zkušenosti), že rakovina prostaty, související léčba a její následek, často zasahují "sebevědomí muže". Tím, že jsem muž si to snad (do určité míry) dokážu představit. Chtěl bych Vás podpořit v tom, že hodnota muže-člověka je pro ženu, často opřená i o další kvality. 

Byl bych tedy opatrný v tom (Vámi zaslaném tvrzení) o "ničení života" apod. Zkusil bych to nechat na ní. Možná je pro ní hodnotou, že Vám může být v náročné životní situaci oporou. Třeba Vám chce být nablízku a pomoci? Zbývá jen jí to dovolit. 

Píšete že jí milujete, třeba je to ta nejvyšší hodnota, kterou Vaše žena chce. Třeba víc nechce? Třeba jí nikdo jiný nemůže dát aktuálně více, než že jí bude milovat? 

Nevím, jen další moje myšlenky, neznám ji osobně. Ale Vy ano, a dá se o tom všem mluvit. 

Prosím vezměte si z uvedených úvah to, co Vám přijde smysluplné k té Vaší situaci.

Pokud by Vám to přišlo užitečné, je možné sdílet to co Vás trápí také s dalšími muži v podobné situaci. V ČR je relativně nová organizace, která se tématu věnuje: https://www.asmuso.cz/

Přeji hodně sil.

S pozdravem

PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

Česká onkologická společnost

psycho-onkologická sekce

2. 5. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, mám nemocnou blízkou příbuznou, které jsem se před více než mnoha lety rozhodla být oporou v její nemoci a povzbuzovat ji. Sama mám za sebou zkušenost, kdy na onkologické onemocnění zemřela jako poměrně mladá moje maminka, což mě tehdy dost psychicky vyčerpalo, a to nejen její úmrtí, ale zejména dlouhodobá obava o její život, i to co následovalo potom. Příbuzná má před 4 lety zhoršení stavu a je na paliativní léčbě. Za samozřejmé považuje, že mě informuje o každé návštěvě lékaře, která probíhá co měsíc, někdy i 14 dnů, a líčí mi každý detail výsledku, a ještě mě informuje předem, že na vyšetření jede, ale připadá mi, že jí vůbec nedochází, jaká je to pro mě zátěž, že mám o ni strach. Zvykla si na moji pozitivně nastavenou mysl, a nepřipouští si, že třeba i já mám svoje trápení a se situací se potřebuji vyrovnávat. Není ochotná mi v ničem naslouchat. Má studnice je z jednosměrného průtoku vyčerpána. Za ty roky se to nasčítalo. Sama řeším svoje zdravotní problémy o kterých ani neví a celkově cítím, že se již potřebuji víc soustředit na svoje věci a nevím, jak příbuzné nastavit hranice, abych ji neranila. Byla vždy velmi urážlivá a vztahovačná.

Dobrý den, Váš dotaz ukazuje na situaci která je hodně závažná a vlastně všeplatná a jistě se s ní konfrontoval nejeden z nás. Jak se vyvázat ze slibu pomáhat blízkému člověku, který jsem si sama stanovila, který už ale nedokážu plnit. Ve Vašem případě to bylo na začátku upřímné přání a touha pomoct blízké příbuzné nést břímě nemoci. Bohulibé rozhodnutí, kdy jste ani nepřemýšlela, jak dlouho bude ona vyžadovat pomoc a oporu a kolik síly a odvahy je ve Vás, abyste unesla trvale tak těžkou službu blízkému. Dokonce jste si ani nevzpomněla na psychické vyčerpání, které Vás zmohlo při ošetřování Vaší maminky. Při čtení Vašeho dotazu mne napadlo, jestli si Vás Vaše příbuzná nevybrala sama jako podpůrnou osobu pro sebe, když věděla, jak jste se věnovala Vaší mamince. Píšete, že není ochotná Vám v ničem naslouchat, že nevidí, že Vás už dokonale vyčerpala, že Vaše podpora je pro ni zcela samozřejmostí. Psychická podpora je vysoce náročná disciplína, na kterou se třeba psycholog léta připravuje, a aby ji zvládnul, musí si vždy udržovat odstup od potřebné osoby a určit si také pravidla pomoci. Pokud se tak nestane, i profesionál selže, dostane se do úzkých, prostě vyhoří. A to se stalo zřejmě i Vám. Abyste si uchovala psychické zdraví, je v této chvíli nutné udělat něco, na co budete muset sebrat odvahu a neustoupit. Uvědomte si, že jste v pozici sloužící, od které se očekává plné nasazení, které se ale nikdy nenaslouchá. A také, jak už začnete nastavovat hranice, musíte stoprocentně počítat s jejím nepochopením, nepřijetím jiné situace, snad i osočením Vás z neúcty, možná sobeckosti a zrady. A Vaše možnosti? Také nevím, jestli s Vámi bydlí nebo se navštěvujete. Také nevím, jak moc jste si blízké z minulosti, jaké Vás provázejí vazby. A také, jaký má temperament. Ale snad obecně. Máte právo jí oznámit, že od jistého data na ni naprosto nebudete mít čas a nabídnout jí odbornou psychologickou pomoc nebo pomoc některého dalšího člena rodiny, se kterým se domluvíte na pomoci s příbuznou. Nebo se začít chovat sice přátelsky, ale pasivně. Pokud jste ji povzbuzovala, poponášela, nyní stačí, když ji pouze vyslechnete. Můžete zkracovat čas vašich setkávání. Je ještě několik možností, jak limitovat takovou příbuznou, ale to bych Vám doporučila osobní konzultaci s odborníkem, psychologem, kdy byste mohli rozebrat celou situaci detailně a najít snesitelné řešení. Pokud byste mi chtěla zavolat, pak tady je telefon: 603290993. Přeji Vám hodně zdaru při řešení Vaší složité a nelehké situace. Mgr. Libuše Kalvodová. Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

2. 5. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, žena se léčí onkologicky v Motole. Začala 4 chemoterapii a má psychické problémy. V Motole poskytují tyto služby pouze hospitalizovaným. Chtěl bych Vás požádat, za je možná konzultace se ženou. 

Využití služeb psychologů v rámci Motola se řídí jejich předpisy. Pokud je to opravdu tak, je třeba hledat pomoc jinde. V současné době je více mých kolegů na stropě svých kapacit. Pravděpodobně za to může společensky náročné období, včetně pandemie apod. Tím Vás ale nechci od hledání pomoci rozhodně odrazovat. Jen je třeba více trpělivosti.

Pokud jde u Vaší paní o akutní stav, tak ať neváhá zavolat na krizovou linku:

Centrum krizové intervence (CKI), Praha 8. Tel.: 284 01 61 10

Bez předchozího objednání, 24 hodin denně.

Pokud má  zájem o dlouhodobější psychologickou podporu, tak dobrá zkušenost je s těmito centry. Jen nejsem schopen potvrdit, zda mají volno. Prosím vyzkoušejte to.

https://www.progaudia.cz/

https://www.aliviocentrum.cz/

Případně je možné volat na Avon linku, která je určena onkologickým pacientům. Každou středu od 16 do 18 hodin zde má službu psycholog.

AVON linka za zdravá prsa 800 180 880

https://www.breastcancer.cz/projekty/#projekt-avon

Omlouvám se, že aktuálně nedokáži nabídnout vlastní čas.

S pozdravem

PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

Česká onkologická společnost

psychoonkologická sekce

23. 4. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den,j přítel má rakovinu močového měchýře, leukemii, je po operaci střev, v důsledku nádoru v konečníku byla zavedena břišní stomie.
Na onkologii prodělal radioterapii, biologickou léčbu.
Nyní se jedná podle lékařů o druhou ataku rakoviny, má metastatický nádor prostaty s metastázou do konečníku, na CT skeletu je zatím vše o.k.
Nově zjištěna leukemie ( bez léčby)- bude jen ve sledování hematologa.
Je spavý , značný úbytek na váze.,má značné změny i na psychice,jak mu jako jeho partnerka mohu lépe pomoci zvládnout situaci?
Myslím tím zvolit vhodný potravní doplněk na psychiku,oba jsme věřící,rozumíme si,máme si co říci,mjak dál. Ale jsou situace,které já neovlivním,myslím tím kontakt jeho dětí (dospělí lidé se svým tátou).
Po propuštění z nemocnice mu byla navržena následná léčba.tu přítel odmítá. Zatím vše zvládá
sám se mnou. Děkuji

Dobrý den, situace, kterou popisujete, se u Vašeho přítele vůbec nevyvíjí dobře. Vaše poslední slova, že zatím zvládá vše sám se sebou, mohou znít optimisticky, ale mně se jeví, že on musí vynaložit velké množství vnitřní síly, především proto, že se odmítl následně léčit. Snad jedinou optimistickou větou ve Vašem dotazu je ta, že si rozumíte a dokážete oba vnímat jeho rozhodnutí, jak dál jako jasnou cestu do budoucna. nevím, neumím Vás navést na bylinky, které podporují a zklidňují psychiku Vašeho přítele, ale věřím, že v každé větší lékárně Vám pomohou. Nicméně daleko účinnější je pro něj nyní doba strávená ve Vaší přítomnosti, Vaše slova porozumění a ujištění, že při něm stojíte a nenecháte ho jít samotného po jeho cestě ke zvládání jeho přetěžkého údělu. Přeji Vám , především pak Vašemu příteli, abyste byli stateční a dokázali unést vývoj nemoci a její konečné následky. Pokud byste si potřebovala se mnou promluvit, volejte 603290993, někdy je lepší mluvit než psát. Hodně síly Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

27. 3. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Včera 23.3 22 jsem byla s maminkou na bronchoskopickém vyšetření plic,kde mi následně pan doktor řekl, že mamka má neoperovatelný zhoubný nádor,že nějakou léčbu určí, ale že to je moc špatné a mamka má max.rok života.Já vůbec nevím co mám dělat. Mamče nic neřekly a já taky ne.Nevím co jí a jak říct.Jak se chovat.Jsem bezradná, ale vím, že tu pro ní musím být. Mamka je ročník ___.Předem moc děkuji za radu. 

Dobrý den,

mrzí mě, že kromě faktu, že Vaše maminka má neoperovatelný nádor, musíte ještě zpracovávat situaci, kdy Vy to víte a ona ne. Je to velmi zatěžující a také pro Vaše společné další fungování dosti nepříznivé. Zdánlivě to vypadá, že když jít to neřeknete, můžete ji ochránit, ale v dlouhodobém důsledku to není dobré. Není ale na Vás, abyste svou maminku informovala, to je na lékaři. Doporučuji Vám, abyste ho požádala, aby Vaši matku o jejím stavu pravdivě informoval(přestože to dle všech etických kodexů měl udělat na prvním místě). Můžete tam s maminkou u toho být, případně jiný blízký člověk, nezůstane tak s tím sama. A neseberete jí tak její důstojnost vědět a rozhodovat o svém zdravotním stavu. Až si maminka vyslechne svou diagnózu, buďte jí zkrátka k dispozici. Držte za ruku, podávejte kapesníky. Je dobré nechat slzy téct. Nesnažte se ji utěšovat tím, že to bude dobré. Spíše ji sdělte, že budete s ní, že uděláte společně s lékaři vše pro to, aby jí bylo co nejlépe. 

Nejspíše máte velkou nejistotu, co bude dál, strach z toho, jak bude mamince, jak to zvládnete, najednou máte zde přízrak skutečnosti, že tu jednou nebude. Je také možné, že máte úplně jiné pocity. Pokud máte možnost a budete cítit tu potřebu, najděte si pro sebe pomoc, ideálně odbornou - terapeuta, psychologa - který by Vás této cestě mohl doprovázet. Někdo má zase nějakého blízkého člověka ve svém okolí, případně více takových dobrých duší, se kterými může svoje pocity sdílet. Až zjistíte, jak bude probíhat maminčina léčba, zkuste se o péči o ni podělit, není třeba se na pomoci "vyšťavit", pravděpodobně budete energii ještě potřebovat i pro někoho nebo něco jiného (partner, děti, práce). Lze využít řady služeb (terénní zdravotní služby, zapůjčení pomůcek, např. polohovací postele apod.), většina nemocnic má své sociální pracovnice, které dokážou poradit. 

Vždycky je nějaký čas, který zbývá. Většina z nás neví, jak ten čas bude ještě dlouhý, Vy nyní máte již nějakou bližší představu, jaký čas tu Vaše maminka bude. Jde o to, abyste ten čas využily tak, jak to pro Vás bude v dané situaci nejvíc příjemné a užitečné. To vše je ovlivněno nejen současnou nemocí Vaší maminky, ale Vaším vztahem, jaký byl a je, Vašimi povahami a potřebami, aktuálním životním nastavením apod. 

Když budete potřebovat, ozvěte se na můj mail. Přeji Vám i Vaší mamince hodně sil. 

Mgr. Hana Kynkorová, psycholog Komplexního onkologického centra Krajské nemocnice Liberec 

28. 3. 2022, Mgr. Hana Kynkorová, hana.kynkorova@seznam.cz

Dobrý den, chci se optat na možné příčiny těchto příznaků.
Zpočátku pískání v uchu, následně bolest uší a brnění v zátylku i spáncích.
Před usnutím neklidné nohy. Teplota 37.2
Předem děkuji za odpověď

Dobrý den, je mi líto, ale Váš dotaz nedokážeme zodpovědět, napsala jste jej totiž do poradny psychologické. Pokud Vás jmenované příznaky trápí, bylo by dobré zeptat se lékaře, určitě by Vám odpověděl už Váš praktický lékař, který by jistě posoudil, ke kterému odborníkovi Vás poslat. V naší poradně se můžete zeptat na případné psychické potíže spojené s dalším léčením Vašich tělesných problémů. Pokud se tak stane, velmi rádi Vám poradíme. Hodně zdaru Vám při hledání odpovědi u lékařů přeji. Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce České onkologické společnosti české lékařské společnosti JEP.

16. 2. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Přítel je po operacích nádoru moč.mechyre...Už 30.12.mel jít na první istilaci, nemůžu ho nijak přesvědčit, jak moc je to důležité, že se ten nádor často vytvoří znovu, už nevím,jak ho mám přimět. Hladim ho čtu mu zprávy z internetu, vše. Poradte mi, jak mu mužů pomoci, aby ty výplachy podstoupil.

Dobrý den,

děkujeme za Vás dotaz a důvěru. Moje jméno je Martin Pospíchal a působím jako psycholog u České onkologické společnosti.

Z Vaší krátké zprávy není zřejmé, jaký je ten důvod proč pan manžel nechce docházet na instilaci. Zda je to například kvůli obavě z covidu, nebo „už nechce doktory ani vidět“, obává se bolesti apod. Tedy jako první mi jde na mysl prozkoumat (dát prostor) tomu, aby vyjádřil to, co ho trápí. V některých případech to se samotným zákrokem nemusí souviset, člověk se může dostat do určitého, laicky řečeno „depresivního“ naladění a nic se mu nechce, včetně návštěvy vyšetření. Tedy zkusit zjistit, zda jde jen o to vyšetření, nebo je to širší, něco je zatím apod. Nebo je ve stavu, kdy se mu nechce nic.

Dále píšete o tom, že istilace je důležitá, aby se nádor nevrátil. Pak s ním možná dává smysl mluvit o tom, že pokud už absolvoval určité zákroky, dal to toho už určité úsilí (tedy všechny ty operace), tak by bylo škoda to nyní „vzdát“, nedotáhnout. Tedy dát návštěvou instilace tak trochu „smysl“ těm předchozím operacím. Je to jako kdybych chtěl dodělat školu, udělal devět zkoušek z deseti a na poslední nešel. Ale znovu říkám, nevím jestli „mířím“ správným směrem.

Také mluvíte o tom, že byste ho ráda přesvědčila. Někdy pomáhá (místo vnějšího tlaku), pomoci společně s ním najít ty „vnitřní důvodu“, tedy vnitřní motivaci pro tam jít. Jedním z nich může být to, proč by to měl dělat. Co je v jeho životě důležité? Proč se chtít uzdravit? Kvůli čemu nebo komu? V případě mužů se to né každému chce dělat „jen pro sebe“. Ale pokud si to nastaví tak, že tam například jdou „kvůli věcem které chtějí ještě v životě stihnout“, nebo „kvůli svým blízkým“, aby zde pro ně mohli být, může to pomoci.

Níže také uvádíte, že se ho snažíte přimět. Jste to tedy jen Vy, nebo někdo další? Možná se už tak trochu „zablokoval“ Vašemu tlaku (nevím, jen spekuluji). Je ještě někdo další, kdo by si s ním mohl promluvit a pomoci s tím, o čem jsem psal na začátku? Tedy porozumět hloubce těch motivů proč nechce. Tedy někdo další z rodiny z kamarádů. Tak, aby si o tom s někým mohl promluvit. Samozřejmě by mu mohlo pomoci probrat to i odborníkem, psychologem apod.

V závěru mi prosím dovolte myslet ještě na Vás. Existuje takové docela dobré pravidlo z praxe: „Pokud se rozhodnu být někomu oporou, automaticky si najdu někoho, kdo bude zase oporou mně.“ Není to projev slabosti, je to rozumná volba. Volba, která nám pomůže být dlouhodobě ku prospěchu. Pokud sami budeme podrážděni, netolerantní, unavení a naše zdraví se oslabí, jen těžko se o nás bude někdo moci naplno opírat. Sám znám prožitek toho, když je člověk dlouhodobě nablízku onkologicky nemocnému. Vím, jak moc pro něj člověk chce udělat, ale zároveň vím, že je třeba myslet i na sebe. Tedy mít čas, kdy nad tématem nepřemýšlím, mít čas, kdy jsem „jen sama pro sebe“, kdy myslím na to co mě těší.

Tolik tedy několik myšlenek k Vaší otázce, snad jsou užitečné.

29. 1. 2022, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz

Dobrý den, už jsem vám sem jednou psala. Je mi 16 a už mě přes dva roky občas bolí kosti po celým těle a křupe mě ve všech kloubech a vždycky mi bylo řečeno že to nic není a mám to v hlavě, asi týden zpátky mě začalo něco svědit na ruce ale nějak jsem to neřešila, po pár dní se mi tam udělala taková cca 1 centimetrova boulička. Je nepohyblivá a tvrdší a je trochu zbarvená a nebolí ani nesvědí. Každopádně mám strach že mám rakovinu kostí a zase se strašně stresuju a už mám katastrofální scénáře v hlavě. A chtěla bych se vás zeptat jestli to může být rakovina a jestli se boule u rakoviny dělají i na ruce nebo jenom na kolenu atd. Přesněji mám bouličku na pravé ruce na boku vřetenní kosti uprostřed. Děkuju za odpověď.

Dobrý den, zn ovu píšete do poradny, ve které odpovídají psychologové, kteří jsou z onkologických klinik, ale zabývají se psychikou onkologicky nemocných pacientů. My Vám nedokážeme odpovědět na Vaše dotazy kolem bouliček po těle, křupání kloubů, to všechno je v kompetenci lékaře. Protože ještě nejste dospělá, měla byste podstoupit všechna vyšetření Vašich neduhů spolu se zákonným zástupcem, rodiči nebo někým dospělým. Pokud by lékař rozhodl, že se u Vás třeba jedná o kancerofobii, tedy psychiatrickou nemoc, měla byste spolu s dospělým doprovodem vyhledat psychiatrické ambulantní vyšetření. Je mi opravdu líto, ale Vaše potíže by měl rozlousknout opravdu lékař, pokud by byla nutná psychoterapie, pak by to byla parketa dětského klinického psychologa. Přeji Vám tedy, abyste brzy našla odpovědi na Vaše pro mě složité dotazy. Hodně zdaru Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

13. 1. 2022, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, mé 50leté kamarádce diagnostikovali před 5 lety rakovinu. Podstoupila náročnou léčbu (2x se ocitla i v kómatu) a operaci, která byla úspěšná. Ovšem teď se jí rakovina vrátila, našli ji nález na plicích. Nevím, jak mám kamarádce pomoci po psychické stránce. Před 5 roky byla velká bojovnice, ale teď ji opustila síla. Po vyléčení se snažila žít zdravě, sportovat, pořídila si pejska, jezdila na různé akce, prostě se radovala ze života a vážila si toho, že rakovinu překonala. Ale teď po návratu nemoci propadá zoufalství, pořád pláče, obviňuje se, říká, že všechno bylo zbytečný, že prognóza není dobrá a že další léčbu už nezvládne. Že už nemá sílu znovu bojovat. Mám pocit, že svůj život vzdává a nevím, jak ji můžu pomoci. Co ji říct, aby znovu našla sílu se postavit a pokusit se věřit, že to znovu zvládne? Děkuji za radu

Dobrý den, smutný dotaz na ještě smutnější situaci, tady můžeme najít tu hroznou pověst rakoviny. Je to děsivá choroba v tom, že ona se většinou nevzdává, čeká v úkrytu, až člověk první nápor choroby zvládne, zaútočí podruhé, dokonce i poněkolikáté. Podle mých zkušeností zvládne pacient i druhou ataku, takže věřím, že Vaše kamarádka znovu najde sílu a odvahu se té plicní variantě postavit. Z této předpovědi byste mohla vyjít i Vy a jako podpůrná osoba ji přesvědčit, že pevně věříte, že se zázrak uzdravení může a bude opakovat. Naděje je to kouzelné slovo, její síla zvedá zbytky odvahy a pacientka se znovu pokusí uvěřit v nastolení touhy uzdravit se. Já bych vaši kamarádku ujistila o své podpoře. Poprosila bych ji, aby v sobě našla odvahu pustit se znovu do uzdravování i přes nedobrou prognózu. Zkusila bych jí být nablízku, protože už jen sdílení léčby s drahým blízkým člověkem může vyhořelého pacienta nabíjet úzdravnou silou. Vaše kamarádka je velmi statečná žena, určitě se nevzdává jen tak. Řekněte jí, že věříte v její nezdolnost, že bude jen déle trvat, než ji zase v sobě objeví, její nezdolnost nezmizela, jen ještě v ní odpočívá. Popravdě nemáte moc možností, jak kamarádku vyburcovat k další bitvě. Jen snad: místo "neboj, to zase bude dobré!" je lépe říct: "budou i beznaděje, však vzpomínáš...už víš, máš vyzkoušeno, jak je překonat." A pak také léky na depresi, úzkost. A kdyby nic nepomáhalo, je třeba sdílet s kamarádkou mlčení. Je ještě několik možností, jak se chovat ke kamarádce v beznaději. Všechny psychologické pomůcky jsme popsali v naší knize Rakovina v rodině (www.alza.cz), kterou jsme s kolegy klinickými psychology sepsali právě pro provázející blízké pacientů. Pokud byste chtěla se mnou konzultovat konkrétní situace, pak volejte na 603290993, jistě bychom našly i další řešení smutné situace. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP

13. 12. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz

Dobrý den, v březnu 2021 jsem měl covid s průbehem relativně dobrým.. ale teď přibližně července 2021 do dnešního dne tj. 4.12.2021 tedy 4 měsíce mám pocit jak se říká knedliku v krku.. ve spodní části jako by pod hltanem mám pocit jako by hlenu v krku který nejde ani vykašlat a ano spolknout. Můze to být jen postcovid? Doberu přírodní léčiva a pokud to nezabere jdu k doktorovi. Kašel nemám krev ani bolest taky ne.. jen pocit toho hlenu.. když zavybruju hlasivky a víc aby to znělo jako vrčení tak to je ta uleva co potřebuji ale když přestanu hned to tam znovu cítím. Mám strach aby to nebylo to nejhorší :(. Pokud mi něco doporučujete vyzkoušet před návštěvou lékaře budu rád a vyzkouším.. díky za odpověď

Dobrý den, je mi velmi líto, že Vám nemohu odpovědět na Váš dotaz Píšete do psychologické poradny a jedinou radu bych Vám mohla poskytnout na strach, se kterým zápasíte kolem zahleněného krku. Bylo by dobře, kdybyste se vypravil co nejdříve za odborníkem, lékařem ORL, který jistě přijde na to, proč se Vám v krku tvoří tolik hlenu. A zbavíte se úzkostí jedině, když Vám zaberou léky od specialisty. Nejistota je ten strašák. Být Vámi už bych žádnou další samoléčbu nepraktikovala. Věřím, že vše dobře dopadne. Hodně kuráže Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP.

5. 12. 2021, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz