Můj manžel má po chemoterapiích. Po celou dobu u něho sleduji jistou nervozitu a podrážděnost. Máme se rádi a jako rodina se snažíme mu být oporou. Ma hodně přátel, kteří se o něho zajímají a pomáhají se smířit s jeho situací. Sám se snaží brát život statečně a s nadhledem.
Je jasné jak musí le v těle trpět, je to zásah do těla , který má vliv jistě i na jeho psychický stav.
Prosím poraďte mi jak mohu manželovi pomoci aby jsem zmírnila jeho možná nelibost a byl psychicky vyrovnanější. I když se jedná o maličkosti vyvedou ho z míry v poslední době a ztrácí kontrolu nad situací, vytváří napjatou atmosféru a je někdy těžké to zkousnout a nebrat si to osobně.
Mám manžela moc ráda a trápí mě jeho reakce, které si on vůbec neuvědomuje jak můžou ublížit. Sama se musím vyrovnat s tím jeho zdravotním stavem. Prosím můžete mi poslat informace , které by pomohli nám oběma zvládat náročnou situací?
Dobrý den,
děkujeme za Váš dotaz. Mrzí nás náročná situace, kterou procházíte.
Nevím, zda je to pro Vás užitečné, ale zvýšenou nervozitu a podrážděnost pociťují v průběhu léčby (ale i nějakou dobu po ní) pacienti ve většině případů. Nechtěná ventilace směrem k nejbližším je tak častá. Neříkám to, abych jeho chování nějak omlouval. Jen, že se jedná o časté téma, které se týká mnoha rodin.
První věc, která mi jde hlavou je, zda jste převážně jediným člověkem, se kterými situaci probírá nebo nikoliv? Níže píšete tom, že má přátele, ale u mužů se nám v praxi stává, že se často snaží svoje emoce držet mimo rodinu pod kontrolou, brát to statečně (jak píšete), působit navenek "že to dobře zvládají". Držet emoce pod kontrolou je náročné pro každého člověka. U doktora se udrží; když jde ven, tak se udrží; v práci se udrží, ale pak může mít tendenci ventilovat je převážně doma. Už nemá další energii pro jejich "udržení" a oni se "derou ven" při každé, často i malicherné příležitosti. Nejbližší se pak stávají "hromosvodem" a je těžké to pořád omlouvat a nebrat si to osobně, jak píšete níže.
Zde můžete najít aktivity pro ventilaci emocí, pro inspiraci: https://www.linkos.
Také by pro něj (možná) mohlo být užitečné promluvit si s odborníkem, konec konců je to jedna z cest, jak ventilovat to, co nás trápí. Projevy podrážděnosti někdy mohou skrývat myšlenky na to, co nás v souvislosti s nemocí trápí. Čeho se obáváme. Myšlenky a strach, které nesdílíme ani s nejbližšími. Ale nechci spekulovat jak je to u pana manžela, mluvím jen ze zkušenosti ostatních klientů. Zde možnosti odborné pomoci: /
Vedle pana manžela mám potřeba myslet také na Vás. To, že nám píšete může znamenat, že je už tak trochu vyčerpána "i ta vaše kapacita". Mám vlastní zkušenost mnohaletého doprovázení mladého, onkologicky nemocného člověka. Vím, že je to běh na dlouhou trať. Abychom tempo vydrželi, tak je nutné myslet také sami na sebe. Tedy přemýšlím, zda máte i vy kde "regenerovat", mít místo čas a prostor, kam za vámi téma nemoci nemůže? Tedy "dobít" baterie, abyste pro něj zde zase mohla být. Podrobněji k tématu a inspirace zde: /
Níže dáváte také konkrétní otázky. Hodně z nich směřuje k tomu, jak být oporou, možná i k tématu jak se o nemoci bavit. Jak mu pomoci. Dávám opět pro inspiraci zde: /pacient-
V závěru Vaší zprávy píšete "prosím o informace jako nám oběma pomoci zvládnout náročnou situaci". Vedle výše zaslaného pomáhá také "vpustit" mezi Vás další osoby. Neprobírat to "jen mezi sebou", využít přátele, blízké a nebát se odborné pomoci. Pokud vše ventilujete primárně jen mezi sebou, vztah se může začít "přehřívat". Ale znovu říkám, pří těchto úvahách jen spekuluji, neznám Vaši situaci do patřičného detailu. Berte prosím vše jen jako inspiraci.
Pokud můžeme být ještě nějak užiteční, dejte vědět.
S pozdravem
Martin Pospíchal
11. 9. 2023, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
Dobrý den,
Potřeboval bych pomoc a radu ohledně onkologické nemoci maminky. Na rakovinu mi zemřely obě babičky, dědové i táta. U většiny z nich jsem ten konec viděl zblízka, protože jsem se staral o vše co bylo nutné včetně pohřbu a právních záležitostí, po smrti táty jsem taková hlava rodiny ( táta byl první ). Vše u nás řeším já. Teď už bohužel mám jen maminku a bráchu. Mamce před rokem a půl diagnostikovali rakovinu ledviny ve 3 stádiu a podstoupila operaci. Všechny vyšetření, výsledky, krev absolvuji s ní a vždy trnu hrůzou, když se blíží CT a budeme zase čekat v čekárně na urologii jestli se to vrátilo. Mamka o nemoci nechce nic slyšet, jednou jsem si s ní sednul a vysvětlil jí trochu, že je to vážné, ale, že její šance na vyléčení jsou vysoké. Od doby co mamce diagnostikovali rakovinu špatně spím, děsím se noci až zase budu přemýšlet jen nad tím jaká je šance žese to nevrátí, že to bude dobré. Někdy celé noci čtu statistiky a doufám, že z nich vyčtu další procento, které řekne že to bude v pořádku. Mám v hlavě chaos a poslední týdny přemýšlím, že by bylo vhodné vyhledat odborníka a promluvit si o tom. Navenek působím jako rodinná skála, ale mám pocit, že to přestávám zvládat. Občas závidím lidem kolem sebe velké a šťastné rodiny a jsem tak nějak naštvaný, že v 31 letech už skoro nikoho nemám. Na koho se mohu obrátit? Vřele vám děkuji za radu a chci vám poděkovat, že tuto poradnu vedete a věnujete svůj čas lidem v těžkých životních situacích a zkouškách.
Dobrý den, ano, maminčina nemoc a v podtextu probíhající vzpominky na všechny choroby a úmrtí v rodině Vás musí až nezřízeně drtit. Vaše maminka zřejmě svou chorobu a celou léčbu vytěsnila a pro ni je to vyřešená věc, hlavně když Vás má při všech úkonech vedle sebe. Tady jde ale především o Vás. Jistě, jste mladý a máte ještě hodně síly a odhodlání pomáhat a být oporou. Ale ten zdroj síly není nevyčerpatelný. Co bude s maminkou, s rodinou, když se zhroutíte. Chci Vám důrazně doporučit, abyste po nocích přestal číst statistiky chorob a začal hledat dobrého klinického psychologa ve Vašem okolí, kam si půjdete pro rady, jak žít a zvládnout svoji nesmírně těžkou podpůrnou roli. Hledejte, prostě musíte se dostat k někomu, který bude poslouchat jen Vás a v případě nutnosti Vás nasměruje k dalšímu odborníku - psychiatrovi, který Vám naordinuje léky proti depresi, ve které se podle Vašich slov jistě nacházíte. A prosím, udělejte to všechno co nejdříve v zájmu sebezáchovy. Vaší mamince nepomůže zhroucený syn. Jste v ohrožení, opakuji. Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce České onkologické společnosti České lékařské společnosti JEP
23. 8. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den,
mému tatínkovi bylo 21.4. oznámeno, že má nález v mozkové kmeni. Bez možnosti biopsie a jakékoliv léčby. Prostě mu jen popřáli hezké prožití zbylých dnů... Nevzdali jsme to a nakonec je léčený v Motolské nemocnici. Šest týdnů ozařování a chemoterapie, měsíc pauza a teď začne cykly po třech týdnech. Léčbu zvládá fyzicky docela dobře, ale poslední měsíc má stavy, kdy ráno nedokáže vylezt z postele, jenom by spal, nechce jíst, pít, stav kdy si přijde k ničemu a na obtíž se střídá s naprostou apatii ke všemu a všem. Pak má "světlé" dny, kdy jede jako tryskomyš, snaží se dělat na zahradě nebo v dílně, ale nejde mu to tak jako dřív a pak je vzteklý. Může trpět depresí? Jak mu máme pomoci? Onkolog mu napsal antidepresiva, která začal před dvěma dny brát, ale s nikým si nepromluvil. Nám často říká, že nemůžeme pochopit, jak mu je. Nevíme si rady... Děkuji za vaši odpověď
Dobrý den, popravdě se skláním před úsilím Vaší rodiny poskytnout tatinkovi maximální lékařskou péči při tak neskutečně závažné nemoci. Statečnost, která Vašemu tatínkovi nechybí, je obdivuhodná, je však vykoupena velkými výkyvy nálady a fyzické aktivity. To, co popisujete, je opravdu depresivní stav, který ostatně provází všechny formy onkologického onemocnění. Antidepresiva jistě už zabrala, než jsem se dostala Vám odpovědět. Váš tatínek by také měl dostávat léky proti úzkosti, protože to je právě ta emoce, kdy Vám říká, že nemůžete pochopit, jak mu je. Předpokládám, že byste si chtěla pohovořit s odborníkem, který by Vám rozuměl a dokázal Vás provést úskalími psychiky Vašeho tatínka. Prosím, zavolejte mi na 603290993. Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce České onkologické společnosti České lékařské společnosti JEP.
23. 8. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, moje 29 letá dcera prodělala v roce 2021 léčbu T lymfonu ve VFN Karlovo náměstí během léčby chodila do práce a snažila se žít životem před léčbou, zvládla to. Ale teď se projevili úzkostné stavy, neustále se pozoruje, má strach a padá do depresí, je to pochopitelné. Prosím je nějaká poradna, kde by ji pomohli.
Děkuji
Dobrý den, Vaše dcera zřejmě trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která se může projevit třeba až po delší době po zvládnutí velmi těžké nemoci. V místě bydliště jiste existují organizace, které se zabývají podporou pacientů po prodělání onkologického onemocnění (Gaudia apod), jistě také ve VFN Karlovo náměstí , kde se dcera léčila, budou mít k dispozici klinického psychologa, který jí jistě jako bývalé pacientce, bude moci poradit. Dceřiny psychické stavy ale budou potřebovat medikaci a pomoc také psychiatra. Tam by se mohla dcera poradit se svým praktickým lékařem, který by jí jistě také dokázal vyslechnout a případně nasměrovat k dalším odborníkům. Hodně zdaru při hledání pomoci Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce České onkologické společnosti České lékařské společnosti JEP
23. 8. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý,den.Jsem onkologická pacientka. Mám před sebou už pravděpodobně jen několik měsíců života.Jsem vdova ziju v bytě se synem.Syn se o mě staral,ale poslední dobou už je psychicky i fyzicky na dně.Je mu 55 let a má Crohnovu nemoc,tudíž i problémy sám se sebou.Dochází mezi námi k výstupům, říkáme si věci které nás potom oba mrzí.Nikdy bych di nepomyslela že se to stane.Jsem u toho velmi nešťastná, vždy jsem si přála zemřít doma,ale snad by bylo pro nás oba lepší kdybych šla do lůžkového hospice.Děkuji za vaši odpověď.
Dobrý den, velmi se omlouvám, že jsem Váš dotaz přehlédla. Z tohoto důvodu si myslím, že se mohly věci kolem Vás a syna změnit. Na Váš dotaz mohu z vlastní zkušenosti říct, že velmi chápu Vaši touhu zůstat doma, ale situace, jak ji popisujete, je jak pro Vás, tak především pro Vašeho syna extremně složitá, je nasnadě. že on se svou nemocí a jistým věkem opravdu nebude schopen postarat se plnohodnotně jak o Vás, tak dokonce ani o sebe. Přemýšlejte opravdu o lůžkovém hospici, jistě, je zde mobilní hospic, kde by ale měl Váš syn stejné množství úkolů, jen by Vás doprovázel doma lékař a sestry. Myslím na Vás a přeji Vám klidné dny Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce 'Ceské onkologické společnosti České lékařské společnosti JEP
23. 8. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Můžete mi prosím poradit? Maminka prochází zákeřným lymfomem a měsíc po opravdu strašné chemo léčbě se to vrátilo. Jsem na ni sama a je to opravdu těžké. Já mám dlouhodobě psychologa, ale hledám někoho pro ni, ať už 1:1 tak i skupinové terapie pro onko osoby.
Nevíte o něčem takovém ve Vinohradské nemocnici nebo okolí Praha 10, prosím?
Dobrý den,
ohledně skupinové terapie pro onkologické pacienty: aktuálně nemáme informace, zda někde v Praze probíhají konkrétní skupiny.
V rámci Vinohradské nemocnice (pokud je maminka jejich pacient), je možné se obrátit na kolegy klinické psychology: https://www.fnkv.cz/oddeleni-klinicke-psychologie-kontakty.php
Případně je možné využít psychologickou linku pro onkologicky nemocné, každou středu od 15 do 18h jsou zde zkušení psychologové: https://www.breastcancer.cz/2023/03/09/avon-linka-rozsiruje-psychologickou-pomoc-onkologicky-nemocnym/
Držíme palce při hledání. Pokud by se nepovedlo, dejte vědět.
S pozdravem
Martin Pospíchal
8. 6. 2023, PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D., martin-pospichal@centrum.cz
Dobrý den,
Mám trochu specifický dotaz - sama právě v této době podstupují chemoterapii, mám diagnózu Hodgkinův lymfom, druhé stádium. Paradoxně nemám zásadní problém sama se sebou (samozřejmě mám horší chvilky strachu či smutku), ale celkem nemoc i léčbu docela zvládám, prognóza vypadá příznivě. Co mě ale trápí, je zhoršující se psychický stav mého otce (84 let), který se mnou bydlí - jeho strach o mě ho čím dál víc ovlivňuje, zhoršuje se tak i jeho zdravotní stav. Protože i mě ubylo přeci jen sil a občas je mi prostě špatně (mám za sebou už 3 cykly, z toho dva velmi intenzivní), nedokážu mu být psychickou oporou jako dřív - obvykle je mu totiž hůř, když je špatně mě.. Návštěvu psychologa odmítá, naše praktická lékařka zase odmítá mu jak něco doporučit (nebo to s ním aspoň probrat) a už vůbec odmítá mu předepsat třeba krátkodobě slabší přípravek na uklidnění (prý se boji vzniku závislosti..). Docela mě to trápí, ráda bych se o něj postarala, ale jsou chvíle, kdy na to prostě nemám sílu.
Děkuji moc za radu..
Dobrý den,
v úvodu si Vám dovolím trochu oponovat. Rodiny onkologicky léčených pacientů prožívají stejné, neřkuli zoufalejší a úzkostnější strastiplné dny a noci. A tedy právem, protože v tomto léčebném systému se plná péče venuje pacientovi, jemu se vysvětluje, co se sním bude dít, on dostává ty správné léky nejen na základní nemoc, ale i na podporu psychiky a zažívání a srdce a všeho, čeho se dramatická léčba nádoru dotkne. Nikdo si zatím neuvědomuje, že by lékaři a celé týmy onkologických klinik měli věnovat stejnou péči a psychickou podporu právě blízkým pacientům. Ti by měli dostat tytéž informace o léčbě, jejím průběhu a výsledcích jako pacient sám. mělo by se dbát na to, že bez základní podpory blízkých, rodiny a jejích členů se léčící se pacient vůbec neobejde. Podpůrný člen rodiny by měl znát všechna psychická hnutí mysli pacienta, správně na ně reagovat ve prospěch pacienta( a konečně i ve prospěch podpůrné domácí osoby). Váš úžasný otec by určitě chtěl vědět vše o Vaší nemoci, o léčbě i o prognózách především od odborníků. Tým klinických psychologů napsal právě pro doprovázející osoby z okruhu rodiny knihu, která provází všemi fázemi psychické odezvy na léčbu nádorů. Dostane se tuším v alza.cz a u Dobrovských a jmenuje se RAKOVINA V RODINĚ. Zároveň by měl Váš tatínek kvůli svým strachům, úzkostem a depresím z nevědomosti dostat léky, které jeho obrovské psychické tlaky zmírní. Paní doktorka se zbytečně bojí preskribovat vašemu 84-letému tatínkovi léky proti úzkosti a depresi, tady se opravdu nemusí bát jakékoliv závislosti, dnes jsou léky už dostatečně bezpečné a pán ve vysokém věku si jistě zaslouží takovou medikaci, která jej zklidní a zamezí chaosu myšlenek v jeho hlavě. On se především bojí, že zemřete a on zůstane sám. Nic takového se naprosto nemusí stát. On nechce mluvit s psychologem, já bych naopak s Vašim tatínkem ráda mluvila. Velmi mnoho let jsem pracovala na klinice, kde jsem se starala o psychiku právě pacientů s Hodgkinovým lymfomem, jsem tak říkajíc do hloubky seznámena s touto nemocí. Proto Vás chci poprosit, abyste mi zavolala nejdříve Vy, abychom se domluvily na tom, jak s Vaším tatínkem mluvit, až pak bych si s ním ráda promluvila. Bude dobře, abyste mi zavolala v kterýkoliv den po dvacáté hodině na mobil 603290993. Velmi doufám v dobrý výsledek Mgr. Libuše Kalvodová, psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
22. 5. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Mám karcinomu tenkého střeva, které není průchozí v určitém místě... Zítra chirurg. operace... Té se nebojím... Strach mám, co potom? Jaké jsou prognózy dalšího života?
Musím Vás upozornit, že píšete do sekce klinické psychologie, a tudíž Vám nedokážu odpovědět prognosticky na stav těla po operaci a další léčbě. Prosím, nechte si vše vysvětlit od Vašich onkologů. Nicméně Vás chválím za statečnost a srdnatost, s jakou zítra půjdete na sál. Predevším silná důvěra v dobrý výsledek léčby Vám může významně pomoci překonat potíže léčby a zdolat nádor. A k silné psychické podpoře i od Vašich blízkých a přátel Vám přeji zlomte vaz! Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 5. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, jsem 8 let po léčbě rakoviny prsu. Chemoterapie mě hodně poškodila fyzicky i psychicky stále i po tolika letech nezvládám to co jsem dělala dřív. Tato léčba a komunikace s lékaři způsobila že již nevěřím klasické medicíně a nevěřím ani lékařům. Při léčbě mi bylo tak zle že jsem si říkala že kdyby tak to trpěl můj pes nechala bych ho utratit, proklínala jsem i medicínu že něco jako chemoterapie podávají lidem. Od této léčby špatně spím někdy i dvě tři noci nespim a když spím, budím se s děsem bušením srdce a pocitem že se dusím jako když na mě někdo stále útočí. Zvládám pracovat dvě hodiny denně jsem masérka a protože mám odpor k lékařům, sebrali mi invalidní důchod, protože jsem přestala nosit zprávy, nyní jsem v psychickém tlaku že musím pracovat víc abych se uživila, jsem sama s dítětem. bohužel mi léčba nějak poškodila asi mozek protože hodně zapomínám a nejsem schopná se rozhodovat když vím že mám udělat dvě anebo více věcí za den tak se z toho psychicky zhroutím protože se nedokážu rozhodnout co mám udělat dřív. Nyní mám pocity úzkosti a pocit že se nemůžu nadechnout i v průběhu dne a čím dál víc noci nespím, přemýšlím jak mám přežít v tomto světě a při tom se nechci stresovat páč si myslím že stres oslabil mou imunitu a proto jsem onemocnela. Půl roku přede mnou totiž onemocněla rakovinou moje máma. Jsem neustále v napětí, někdy se začnu jen tak smát a za chvilku brečím, cítím že je toho na mě moc, nejsem schopná se objednat na imunologii kam mně poslala obvoďačka, nejsem schopná jít psychiatrovi protože když jsem tam byla naposled napsal mi léky kde je vedlejší účinek rakovina, další lékař u kterého mám pocit že mě chce zabít lékama. Tak jestli máte radu jak z toho ven tak vám budu moc vděčná.
Dobrý den. Musím přiznat, že Váš dotaz jsem právě teď dočetla asi po padesáté. A víte, co ve mně po každém přečtení zůstává? Vztek, hořkost, smutek, odpor, úzkost, nedůvěra a spousta negativních emocí, na které si jen vzpomenu. Docela dobře si diagnostikujete začátek rakoviny sníženou imunitou vlivem stresu. Začněme ale druhou větou Vašeho dotazu. Ano, chemoterapie je velmi razantní léčebná metoda. Musí jí být, protože má zničit především žravé patologické nádorové buňky a při důsledném ničení smrtonosných predátorů se nedokáže vyhnout tkáním, částem těla, které nejsou patologickými buňkami zasažené. Rozumím tomu, že jako laik se zlobíte na doktory, že Vás poškodili fyzicky. Nerozumím tomu, že se zlobíte na doktory, že Vám poškodili psychiku. Ano, léčba rakoviny prsu je především u mladé ženy také psychicky vysoce vyčerpávající. Vracím se k tomu, že Vaše psychika před vznikem rakoviny se zřejmě musela často propadat do nervozity, do stavů podobných depresi. Z toho soudím, že Vaše psychika je velmi křehká, usuzuji také, že máte stejně jako Vaše maminka úzkostné stavy a smutek a tyto pocity Vás provázejí od dětství. Myslím si, že Vám před léčbou měli poskytnout kvalitní psychologickou pomoc, vysvětlit Vám, co Vás čeká, jak se asi budete cítit, především pak, že jedinou cestou k přežití je správně zvolená léčba. Promiňte, ale léčba nádoru byla úspěšná. Teď, po osmi letech po léčbě, máte všechny příznaky těžké deprese, úzkosti. Cítíte se bez radosti, nemáte se proč smát. Zřejmě máte tzv. anhedonii nebo dystymii, která je právě součástí deprese. Váš spánek je naprosto nekvalitní, to je také průvodní znak deprese. Zanevřela jste na všechny lékaře, ale chci Vám říct, že neprávem. Po tolika letech po vyléčení to už nemusí být důsledek léčby, ale Vaše osobnostní psychická dispozice. Pokuste se prosím zamyslet nad Vašim odporem k lékařům už proto, že je vedle Vás dítě, které Vás velmi potřebuje. Proto Vám doporučuji, abyste pro sebe vyhledala klinického psychologa, který s Vámi projde všechny Vaše potíže a navrhne psychoterapii a pomůže Vám od velké většiny Vašich psychických bolestí a naučí Vás s potížemi pracovat. Zároveň byste měla také podstoupit dobrou farmakoterapii léky na zvládnutí Vašich depresivních a úzkostných stavů. Myslím si, že byste ze neměla zaseknout v nenávisti k lékařům, ale začít realisticky přemýšlet, jak si nechat pomoci od zraněné psychiky, která mimo jiné Vám také nedovolí reálně myslet, uvažovat, protože Vaše mysl je hodně zahlcena neštěstím a beznadějí. Opravdu Vás chci moc poprosit, abyste našla cestu, jak z psychického trápení, které si sama zhoršujete, k vyléčení. Hodně síly a rozumných rozhodnutí Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 5. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, zajímá mě zda příznaky např bolení v krku je stálá bolest v krku nebo např může bolet pár dní pak třeba měsíc ne a zase se to opakovat? Děkuji MK
Dobrý den, je mi líto, ale musím Vás upozornit, že jste napsala dotaz do poradny, která je vedena klinickými psychology. Váš dotaz míří k lékařům, zřejmě speciálně odborníkům ORL, tedy otorhynolaryngologům. Prosím, zkuste se zeptat na jmenované potíže právě tam. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
16. 4. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
jsem po parciální operaci prsu a prodělávám chemoterapii, kterou snáší, velmi dobře.
Při scintigrafii a následném CT se objevil pravdpodobný nádor v L4 obratli. Teď se má potvrdit PET CT.
Až do této doby jsem všechni zlvádala psychicky dobře, ale teď se opravdu bojím.
Co když jsé nádor i jinde, v orgánech? I když jsem byla před dvěma dny na sonu břicha, stejně se bojím....
Potřebuji pomoci zvládnout ten strach a čekání na definitivní výsledky.
Onkoložka mě ujistila, že pokud je nádor v obratli, je velmi dobře léčitelný bioléčbou.
Když jsem si přečetla Váš příspěvek, představila jsem si odhodlaného bojovníka, který s plným nasazením a odolností postupně a úspěšně udolává svého nepřítele. Ale teď ho přepadl strach, protože nepřítel možná může útočit i z druhé strany. Bojovník je ze svého strachu dost překvapený a vyčítá si, že ho vůbec má a že s ním ten strach mává.
Přitom je takový strach zcela legitimní a přirozenou záležitostí. Víte, asi by mne překvapilo, kdybyste strach neměla. Když bych rozvíjela dál svoji výše uvedenou představu, tak byste bez strachu byla v roli takového bojovníka, který se bezhlavě vrhá do všeho, nemá pochopení a náhled na skutečný stav věcí a je s ním něco psychicky v nepořádku, když necítí jednu ze základních lidských emocí, jakou strach je.
Nyní je ale otázka, co s takovým strachem lze dělat? Neexistuje univerzální recept. Ale vše, co vnímáte jako úlevné a přitom Vás to nijak jinak neohrožuje, nemusí být špatné. Asi není možné očekávat, že v této chvíli se strach úplně vytratí – a to proto, že zatím stále nemáte jistotu, zda nádor v obratli je anebo není. Až bude jasné, jak je to doopravdy, pravděpodobně přijmete anebo si vytvoříte reálný plán, co budete dál dělat. A když je plán, pak jsou i jemu odpovídající naděje, k jakým výsledkům lze dospět. V této chvíli jde o to, jak zvládnout strach natolik, aby Vás lidově řečeno nedrtil. Teď konkrétně (jak jsem uvedla): cokoli může být správně.
Je uvolňující, když si o strachu s někým povídáte a přitom je někdo, kdo je ochoten naslouchat někde v blízkosti? Tak tomu člověku vysvětlete, že Vám to pomáhá a že nemusíte od něj slyšet žádné rady, jen žádáte jeho čas. A mluvte.
Je přínosné, když děláte nějakou činnost sama? Malujete, píšete deník, luštíte křížovky, čtete beletrii, uklízíte, zpíváte, posloucháte písničky ….. atd. V tom případě se do toho klidně vrhněte.
Je dobré být někde ve skupině lidí a nějak se zabavit? Posezení v restauraci, na návštěvě, v divadle, v zájmové organizaci? Proč ne.
Je pro Vás nejvýhodnější být je sama se sebou a třeba dbát na to, abyste se vyspala, odpočívala apod.? Anebo je fajn být s rodinou nebo blízkými lidmi, nebo jen sama mezi cizími lidmi? Anebo by stálo za to s pod dohledem lékaře si nechat pomoci i nějakým medikamentem na snížení strachu a úzkosti? Či se obrátit na psychologa? I to vše může být dobré.
Tak bych mohla pokračovat dál. Cítím z Vašich řádků, že umíte k problémům přistupovat s patřičnou dávkou aktivity. Teď jenom vyzkoušet, co je ten nejvýhodnější klíč ve Vás, který strach umenší na co nejpřijatelnější míru.
Moc Vám držím palce a jsem přesvědčena, že ten klíč objevíte.
28. 2. 2023, PhDr. Ivona Šporcrová, ivona.sporcrova@gmail.com
Dobrý den, je mi 19 let. Už déle mě trápí chrapot, bolesti krku, zahlenění, občas mě pálí nos a ráno se budím s krví v nose. K tomu se přidalo pálení krku a jazyku, objevilo se mi také několik bulek na krku, některé se hýbou některé ne. Dále mě ještě bolí na hrudi, mám stále pocit jako bych byla zahleněná na průduškách. Asi před půl rokem jsem prodělala bronchitidu a přijde mi, že právě od té doby se mi začaly objevovat tyto problémy. Ještě k tomu jsem asi před měsícem zvracela s příměsí krve, nebylo jí tam moc, ale byla tam. S tím krkem jsem byla 3x na orl, tam mi řekli, že mám zánět nosohltanu a dald mi antibiotika, poté prášky na otoky, na alergii a něco na zahlenění. Nic nepomohlo, doktorka mi, řekla, že krk už je v pohodě, ale když se ráno vzbudím tak skoro nemluvím. Bojím se nádoru, k obvodní pro mě nemá cenu chodit, není ochotna pomoci. Co mám dělat? :(
Dobrý den, rozumím tomu, že všechny potíže, které Vás trápí, tím, jak pozorujete nekončící bolesti v celém dýchacím systému, ve Vás vyvolávají myšlenky na závažné onemocnění, zvyšují Vaši úzkost a strach. Napsala jste dotaz do poradny, kterou spravují psychologové. Jistě bychom mohli poradit, co s úzkostmi, strachem, depresemi v souvislosti s předpokládanou nemocí, ale na Váš základní dotaz o zdravotních problémech nedokážeme odpovědět. Nelze Vám než doporučit, abyste se pokusila hledat jiné ORL pracoviště a konzultovat a žádat o vysvětlení, případně o pomoc. Věřím, že najdete odborníky, kteří Vám pomohou k Vaší spokojenosti a zvládnutí všech patologických tělesných projevů. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce České onkologické společnosti České lékařské společnosti JEP
22. 2. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý podvečer ,vám přeji mám problém už měsíc a týden z bolestmi krku. Začalo to zánětem nosních dutin, za lehké ucho a bolesti v krku nejenom při polykání . Měla jsem i antibiotika ale nepomáhá nic prosím poraďte mně na koho se mám obrátit.
Dobrý večer, je mi opravdu líto, že Vás musím upozornit na to, že jste si na vyřešení Vašich tělesných potíží vybrala poradnu, která slouží problémům psychického charakteru a vedou ji kliničtí psychologové, kteří pracují na onkologiích a starají se o psychiku těchto pacientů.
K vyřešení Vašich potíží by bylo třeba obrátit se na lékaře specialistu otorhinolaryngologa, tedy odborníka na nemoci krční, nosní, ušní. Jsem přesvědčena, že takového odborníka ve Vašem okolí najdete. Přeji Vám hodně zdaru při hledání lékaře, který Vám pomůže vyřešit Váš zdravotní problém. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
18. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den,
mamince byl na podzim diagnostikován nádor ve střevech. Podstoupila operaci, dnes jí začly chemoterapie, protože má napadené i uzlinky kolem.
Už delší dobu má kvůli své nemoci problém s trávením, do toho dva dny před diagnózou rodiče nechali odejít milovaného pejska, který je dost držel nad vodou.
Mamince je neustále všelijak, je slabá a vidím na ní, že už i psychicky ztrácí sílu. Táta ji není schopný už vůbec podržet, už tomu pejskovi říkal, že se brzy uvidí. Přitom mu je 52 a je zdravý.
Lékaři ji za mě informují strašně mizerně, ale ona nemá sílu se domáhat něčeho víc. Nějakou psychologickou péči pro onkologické pacienty snad nemocnice v jejich maloměstě ani nenabízí. A já z toho začínám být už taky zoufalá, protože nevím, jak jí pomoci.
Nejbližší psychologickoonkologickou pomoc jsem našla podle vaší mapy víc jak hodinu jízdy od nich, což je teď pro maminku utopie.
Neexistuje nějaká linka, kam by mohla zavolat, online terapie pro tyhle pacienty, nebo něco podobného, co bych jí mohla doporučit?
Předem moc děkuji za odpověď.
Dobrý den, vnímám, že situace kolem Vaší maminky je dost neutěšená, že potřebuje vedle sebe silnou podpůrnou osobu, která s ní bude mluvit, bude jí v její svízelné situaci oporou. Asi byste neměla zazlívat tatínkovi, že neumí s maminkou mluvit laskavěji. Jsou opravdu lidé, kteří jsou nemocí svých nejbližších zasaženi stejně, jakoby tu nemoc měli oni sami. To opravdu není slabost. Pokud není podle Vás psychologická pomoc jednoduše dosažitelná, nabízím Vám a Vaší mamince kontakt na mně, může mi zavolat, abychom si mohly domluvit konzultace aspoň po telefonu. Tady je tedy kontakt: Libuše Kalvodová 603290993. Přeji Vám, Vaší mamince i celé rodině dost síly na zvládnutí nelehké doby. Mgr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
Dobrý den, můj dotaz de týká babičky. Před měsícem jí byl diagnostikován nádor vaječníku, který nešel operovat, takže rozhodli nastoupit nejdříve na chemoterapie a až poté na operaci. K té bohužel nejspíš nedojde, jelikož babička po nezdařeném odběru vzorku laparoskopicky, stále zvrací. Nechce nic jíst ani pít, dostává umělou výživu a doktoři tvrdí, že je to psychické. Její stav se po první chemoterapii ještě zhoršil. Celý den spí, sotva může otevřít oči. Nemluví s námi. Může být i takto nadměrný spánek projevem deprese jak nám na onkologii tvrdí? Nebo je možné, že se nádor šíří rychle dál z důvodu neplánované operace střeva?
Dobrý den,
ještě než Vám odpovím, prosím za prominutí, že čekáte tak dlouho na odpověď,
Za tu dobu, která uplynula od napsání Vašeho dotazu, se nemoc Vaší babičky mohla vyvíjet, takže se situace jistě změnila. Budu tedy odpovídat, na co se ptáte. Pokud Vaše babička celý den spí nebo pospává, pokud je unavená tak, že sotva otevře oči, pokud s vámi nemluví, to všechno jsou příznaky deprese, resp. depresivní nálady, která provází onkologickou chorobu. V té době by Vaše babička už měla dostávat léky, které budou zmírňovat depresi a úzkost. Pokud Vám na onkologii řelki, že je Vaše babička v depresi, měli jí okamžitě léky, jako antidepresiva a anxiolytika nasadit. Pokud už není pozdě, prosím ptejte se na příslušné onkologii na tento fakt. Mdr. Libuše Kalvodová, Psychoonkologická sekce ČOS ČLS JEP
17. 1. 2023, Mgr. Libuše Kalvodová, libuse.kalvodova@seznam.cz
