hormonální léčba

Nádory, které vycházejí z orgánů, které jsou závislé na hormonálních podnětech (mléčná žláza, prostata, děložní sliznice) si tuto závislost mohou zachovat (nádory hormonálně dependentní / závislé), pak je u nich možná hormonální léčba.

Závislost na hormonech je dána přítomností hormonálních (steroidních) receptorů uvnitř nádorové buňky. Hormonální léčba má méně nežádoucích účinků než chemoterapie a je proto lépe snášena. Hormonální léčba se podává dlouhodobě, v adjuvantní léčbě několik let, při léčbě pokročilého/metastatického onemocnění po celou dobu účinnosti. Užívá se zpravidla samostatně nebo sekvenčně po chemoterapii. Dle mechanismu účinku se dělí na:

Pokud receptory v nádoru nejsou (nádory hormonálně independentní / nezávislé), není hormonální léčba účinná.

Hormony (kortikosteroidy) se používají též jako součást některých režimů chemoterapie, v premedikaci nebo jako podpůrná léčba.