Cetuximab v léčbě nemalobuněčného karcinomu plic – Přehled výsledků studií a biomarkerových studií

Hematologická toxicita je limitující pro dodržení dávkové intenzity chemoterapeutických režimů. Růstové faktory, na bílou a červenou krevní řadu, mají jasně dané postavení v podpůrné onkologické péči. Inhibice receptoru EGFR monoklonální protilátkou cetuximabu při současně podávané chemoterapii prodlužuje celkové přežití nemocných s pokročilým nemalobuněčným karcinomem plic.

Autor uvádí v přehledu výsledky proběhlých klinických studií, které dokládají prodloužení života nemocných léčených cetuximabem a chemoterapií či chemoradioterapií.

Analýzy biomarkerů – mutací genů pro EGFR, počtu kopií genu EGFR stanovených metodou FISH, mutací genu KRAS a pozitivity EGFR protein stanovené imunohistochemicky neprokázaly prediktivní význam pro délku času do progrese ani pro prodloužení celkového přežití nemocných léčených kombinací chemoterapie s cetuximabem. Prediktivní význam z hlediska pravděpodobnosti prodloužení života nemocných však má dle závěrů studie FLEX výsev akneiformní vyrážky po aplikaci prvého cyklu chemoterapie s cetuximabem v období 1.–21. den.

Intenzita projevů této kožní toxicity je zřejmě úměrná frekvenci výskytu léčebné odpovědi na cetuximab.

Závěr: Cetuximab představuje v léčbě nemalobuněčného karcinomu jednu z nadějných léčebných možností, v relativně brzké době lze očekávat jeho zařazení do léčebných schémat první linie.