Cytogenetické a array CGH vyšetření dětí s nefroblastomem - význam pro kliniku

Nefroblastom (Wilmsův tumor) je nejobvyklejším pediatrickým nádorem ledvin. Patří do skupiny nádorů s obecně dobrou prognózou, přesto přibližně 15% pacientů relabuje a další odpověď na léčbu bývá výrazně zhoršená, s 50% nadějí na přežití, navzdor moderním léčebným možnostem. Histologicky nepříznivé typy (anaplastický, sarkom ze světlých buněk, rabdoidní a do kostí metastazujicí generalizované nádory) představují asi 5% relabujicích pacientů, určitou výzvou je rozpoznat pacienty s příznivou histologií, u nichž je zvýšená pravděpodobnost progrese a nepříznivého vývoje onemocnění. Cytogenetické a molekulárně genetické změny v nádorových buňkách představují nadějné biologické indikátory prognózy a rizika časného relapsu. Mezi takové indikátory patří delece 1p a 11q, delece 16q13-qter a nebalancovaná translokace der(16)t(1;16), trizomie či polyzomie 1q (důsledek nebalancované translokace nebo izochromozom 1q), monozomie 22, komplexní karyotyp. Především nádorově specifická ztráta heterozygozity (LOH) chromozomů 1p a 16q je dle závěrů 5th National Wilms Tumor Study Group považována za nezávislý prognostický faktor zvýšeného rizika relapsu a selhání léčby u podskupiny pacientů s příznivou histologií (J Clin Oncol. 2005;23(29):7312-21). Další studie prokázaly význam monozomie 22 jako indikátoru negativní prognózy a, s pomocí array CGH techniky (komparativní genomové hybridizace), i existenci genů na tomto chromozomu, souvisejících s patogenezí Wilmsova tumoru. Nicméně, ztráta heterozygozity se vyskytuje jen u jedné třetiny relabujicích pacientů . Nadále se intenzivně hledají další biologicky významné změny a hlavně prognosticky důležité kandidátní geny, v současnosti s pomocí moderní array CGH techniky.

V našem příspěvku budeme demonstrovat vlastní soubor pacientů s převážně unilaterálním Wilmsovým tumorem. Většina pacientů nebyla před operací léčena, takže chromozomální změny nejsou zkreslené chemoterapií. Abnormální klonální chromozomální aberace jsme pozorovali téměř u všech pacientů, zejména deleci 1 p, izochromozom 1 q, monozomii 22, ve shodě s literárními nálezy u pacientů s tímto onemocněním. U menší části pacientů je vyšetření doplněno o array CGH techniku, s jejíž pomocí byly odhaleny změny, které by nebyly pouhým cytogenetickým vyšetřením patrné. Praktickým výstupem naší studie je korelace prokázaných změn s histopatologickým nálezem, klinickými údaji a odpovědí na léčbu.

Práce je podporována grantem IGA MZ č.NR/9050-3.