Hamartom a plicní rakovina z medicínsko-teologického pohledu

Tématem přednášky je hledání souvislostí mezi nezhoubným plicním nádorem – hamartomem, plicní rakovinou a lidskou nedokonalostí z biblického pohledu. Ačkoliv je forma přednášky odlehčená, její obsah vybízí k zamyšlení…
Bronchogenní karcinom, stejně jako jiné typy rakovinného bujení, je tvořen buňkami, které ztratily svou původní funkci a které se nekontrolovaně množí. Svým exponenciálním růstem do okolí a metastázováním do dalších orgánů bezprostředně ohrožují svého nositele na životě. Buňky zhoubného nádoru se chovají jako dominantní tkáň, která preferuje sebe sama a podřizuje metabolismus organismu cele svým potřebám. Jak je vidět, prozřetelnost plicní rakoviny je zřejmě mizivá. Její sebestředné chování je totiž nakonec příčinou jejího vlastního konce.
Hamartom je benigní plicní nádor, který je tvořen normální plicní tkání, která však nedosáhla normální struktury. Jde tedy o chaotickou, neuspořádanou tkáň. Stupeň závažnosti je z medicínského pohledu nízký. Obvykle neohrožuje svého nositele rizikem maligního zvratu, nelze však toto riziko podceňovat. Vyskytují se ojedinělé případy, kdy k tomuto zřejmě došlo. Hamartomy bývají uloženy periferně. Vezměme však do úvahy (s jistou dávkou nadhledu), že buňky hamartomu relaxují, zatímco jiné plicní buňky aktivně pracují, aby zajistily pro tělo správnou funkci plic.
Z dějin víme o rozpadu mnoha lidských civilizací. Pro fungování lidské společnosti je nutné dodržování určitých pravidel – jinak dojde k rozkladu mezilidských vztahů a k rozpadu společnosti. Jsme ochotni připustit, že i my, členové lidské společnosti, se občas chováme jako dobyvatelské, egocentrické nádorové buňky, že prosazujeme sami sebe, a tím ničíme druhé a finálně i svou vlastní půdu pod nohama ? Rovněž přihlížitelský ,„hamartomovský“postoj vůči druhým nelze vidět z tohoto pohledu jako „zdravý“.
V biblické řečtině užívané slovo hamartia, od čehož byl odvozen i název pro hamartom, znamená „minutí se cíle, nezasáhnutí“. Do češtiny se řecké hamartia překládá slovem hřích. Hřích znamená, že jsme svou myšlenkou, slovem či skutkem netrefili cíl–střed terče, jímž je dokonalost. Existuje však lék proti lidské nedokonalosti, proti „hamartia“?