Komplexní onkologická centra poskytují svým pacientům služby klinických psychologů. Psycholog dokáže uvolnit mysl pacienta, zbavit ho strnulosti a poskytnout jakýsi pocit bezpečí, klidu a uvolnění. Ve zdravém těle zdravý duch. Tato obecně známá věta má také svou opačnou paralelu. Onemocní-li tělo, začne trpět i duše. Dokonce se první příznaky počínající nemoci mohou objevit ve změně duševního stavu člověka dříve, než choroba propukne. Mnozí onkologičtí pacienti si až během léčby vzpomenou, že nějakou dobu před onemocněním pociťovali únavu, skleslost a stavy úzkosti bez zjevných příčin. Předsedkyně Psychoonkologické sekce České onkologické společnosti a klinická psycholožka Mgr.  Libuše Kalvodová vysvětluje jaká je role psychologa v léčbě onkologických pacientů.

Přednáška, uvádějící do psychoonkologické problematiky, je určena pro pacienty, jejich blízké, ale i pro onkology a sestry starající se o onkologického pacienta.

Již několik let je na této klinice psycholog součástí týmu a podílí se na komplexní péči o pacienty. Pomoc psychologa je zajištěna jak pro pacienty hospitalizované, tak pro pacienty léčené ambulantně. Může být poskytnuta jednorázově, nebo v několika setkáních po delší časové období v průběhu léčby.

Každý třetí z nás jednou uslyší tu zprávu. Jenže jak říct pacientovi, že má rakovinu, a případně, že léčba selhala a on zemře? Pro mnoho lékařů je to těžší než nejkomplikovanější operace. Pravdu se řada lidí doví dříve od příbuzných nebo od nervózního doktora – ve spěchu někde na chodbě. A chceme ji vůbec slyšet?

Nedílnou součástí zdravotnického týmu Hematoonkologické kliniky je také psycholog, poskytující nemocnému, a jeho rodině, psychologickou péči. Jejím hlavním úkolem je pomoci nemocnému v adaptaci na nově vzniklou situaci, psychologické provázení léčbou po celou dobu jejího trvání a vyrovnání se se změnami a problémy, které s sebou nemoc a léčba přináší do života nemocných.

Vzpomínám si, když jsem poprvé vstoupil do hospice. Prostředí podobné nemocničnímu, pacienti, sestry, ošetřovatelé(ky) a lékaři. Ale pořád ve vzduchu visel ten zvláštní předsudek, který přiznává většina lidí ve společnosti, že je to místo, kam „se chodí umírat“, kde asi příliš mnoho smíchu člověk neuslyší. Pamatuji si jistou úzkost, když jsem si toto uvědomil - jsem na místě, kde všichni jen umírají, tady věru mnoho práce pro psychologa asi nebude. Až postupně jsem zjišťoval, jak mnoho práce a jak široké pole působnosti tu psycholog má.

Součástí hospicového multidisciplinárního týmu je i psycholog. Období progrese závažného onemocnění a čas umírání je životní etapou nesmírně náročnou, jak pro pacienta samého, tak pro jeho rodinu a blízké. Psycholog je jedním z těch, kteří jim v tuto chvíli stojí na blízku a nabízí své provázení a podporu.

Práce psychoonkologů není o tom, že “to někdo dělat musí“, ale že to někdo dělat chce.

Hospic sv. Štěpána je neziskové zdravotnické zařízení, které poskytuje paliativní péči osobám v terminálním stádiu somatického onemocnění. Ze somatických onemocnění se jedná především o nemoci onkologické, degenerativní, metabolické a kardiovaskulární. (Mgr. Klára Váňová)

Uplatnění psychologa je na dětské onkologii značně široké. Psychologická péče na onkologii představuje práci s psychicky zdravými lidmi v silně zátěžových situacích, proto by psycholog neměl být primárně zaměřen na oblast psychopatologie, ale rozvíjet u sebe schopnost podpory a porozumění.

Každá žena, která se právě dozví, že má rakovinu, se zhroutí do šoku. Tento emočně vypjatý stav má v sobě negativní emoce překvapení, zaskočení, zklamání, hlavně úleku. Každý šok zpravidla během několika hodin odezní. Zůstává ale strach a úzkost. Žena je zahlušena jedinou směsicí stále se opakujících myšlenek: Mám rakovinu, umřu, ale proč?, proč já! Je to za trest?, proč je všechno proti mně?, vždyť je nespravedlivé, že musím umřít!

Je pravda, že při klidu na lůžku není třeba se moc hýbat?  Je nejvhodnější dieta u průjmu rohlík a hořký čaj? Odpovědi na tyto a další obecně známé "pravdy"  si přečtete v tomto článku.

Na co se často ptají pacienti při nádorovém onemocnění?

Pokud jste se vy sami, nebo někdo z okruhu Vašich blízkých, dostali do situace, kdy nemůžete přijímat dostatečné množství potravy přirozenou cestou, bylo nutné pro Vás najít náhradní řešení a tím je zavedení výživové sondy a nebo perkutánní endoskopické gastrostomie (PEG), či vzácněji jejunostomie (PEJ).

Každý z nás se může dostat do situace, kdy musí podstoupit operační výkon a následnou hospitalizaci v nějakém zdravotnickém zařízení. Může to být i zákrok menšího rozsahu a důležitosti. Ať již se jedná o předem plánovaný zákrok nebo o akutní příjem, je třeba si uvědomit, že stravování v nemocnicích není hotelovou službou, ale mělo by být promyšlenou výživou, která je neoddělitelnou součástí léčby.